Odeon strana 41 z 87

Nový román u nás již dobře známé spisovatelky nenechá nikoho v klidu: každý z nás si v něm najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou. Silná, intenzivní, temná kniha se světýlkem naděje, jejímiž hrdiny jsou naši současníci, je svědectvím o tom, že příčinou zla a tragických osudů nebývají jen války, přírodní katastrofy, nemoci a jiné, většinou těžko ovlivnitelné zásahy „shora“, ale působí si je lidé sami navzájem svou lhostejností, leností, sobectvím, slabostí či nepochopením…

Profesor historie prožívá se svou druhou manželkou sladké časy – ale jen do chvíle, než zjistí, čím se dřív živila… Do jejich společného štěstí se začnou vkrádat stíny v podobě Anniných dřívějších milenců a Grahama se zmocňují emoce, jaké dosud nepoznal.

Příběh, v němž v kritickém okamžiku sehraje úlohu Beethovenova Kreutzerova sonáta, je pojat jako děsivá analýza lásky a manželství, jako tragický rozvrat mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali. Tolstého „sexuální novela“, jak bychom ji mohli nazvat, je dodnes dílo vyhledávané a čtenářsky přitažlivé.

Málokdo ví, že se v 50. letech 20. století objevil García Márquez – tehdy nepříliš známý mladý novinář – v komunistickém Československu… Byl původně pozván do Sovětského svazu na Světový festival mládeže, ale podařilo se mu tuhle „cestu na Východ“ rozšířit o návštěvu východního Německa, Polska, Maďarska a ČSSR. Tyto cestopisné eseje, v nichž Márquez vystupuje jako velice přesný a originální pozorovatel, vycházejí česky poprvé.

Pavel Kohout bilancuje. V roce, kdy se spisovatel dožívá významného životního jubilea, vydáváme souborně jeho paměti. Svazek obsahuje oba díly Kohoutových vzpomínek To byl můj život? na léta 1928–1979 a 1979–1992, dále text Předběžná bilance z roku 2011 a konečně autorův „dovětek“ P. S. Autor vtipným způsobem komentuje události ze svého života, vytahuje střípky paměti, které dohromady utvářejí pozoruhodný obraz dvacátého století…

David se nikdy necítil dostatečně oceněný. Na střední dost trpěl, takže když se jako jediný z ročníku dostane na Harvard, doufá, že tam bude mezi svými – jenže je to ještě horší, všichni mu dávají najevo jeho sociální původ, neberou ho jako sobě rovného. A pak se objeví studentka Veronika… Než mu dojde, proč tahle krásná a chytrá žena touží zrovna po něm, je už skoro pozdě. Tragický milostný příběh o závislosti, vypočítavosti, kličkování, nejistotě, nespokojenosti. Univerzitní román, který však přináší nečekané a nové téma psychosexuální obsese.

V noci na 27. května 1980 proběhl v jihokorejském Kwangdžu nejhorší masakr civilistů nařízený vlastní vládou, jaký moderní dějiny země pamatují. Pod záminkou potírání komunistické diverze schválili čelní představitelé státu vojenský zásah k potlačení lidových nepokojů, které byly ve skutečnosti projevem nesouhlasu s panujícím autoritářským režimem. Román sleduje osudy několika mladých hrdinů, které se oné osudné noci protnou. Ti, kteří přežili, musí čelit pronásledování ze strany státních orgánů i vlastním vzpomínkám na prožité trauma.

Tři ženy žijící ve třech různých světadílech, tři osudy: Indka, která patří k nejnižší společenské vrstvě – Italka, jež zdědí rodinnou firmu – Kanaďanka, která má skvělou kariéru v právnické firmě. Všechny tři spojuje touha po důstojném životě. Nikdy se spolu nesetkají, nevědí o sobě; a přesto se mezi nimi vytvoří intimní pouto – symbolické pouto vzpoury proti nepřízni osudu.

Život s bipolární poruchou, tak by klidně mohl znít podtitul autobiografické prózy Thomase Melleho. Popisuje v něm svůj boj s touto složitou chorobou, pro kterou se dříve používalo označení maniodepresivní psychóza. Je těžké odhalit, co je pravou příčinou či jejím důsledkem, a tak je celý text koncipován jako autorova snaha přispět k porozumění této nemoci, porozumět sám sobě a také nabídnout čtenáři vhled do života a pocitů nemocného.

Slavný Wildeův román v sobě nese autobiografické rysy: Mladý muž se nechává portrétovat známým malířem, a když poprvé spatří svůj krásný portrét, projeví přání, aby sám nikdy nezestárl a všechny proměny tváře se objevovaly pouze na obraze… Román obsahuje hororové prvky i faustovský motiv, dotýká se i tématu homosexuality. O popularitě díla svědčí filmová zpracování i původní český muzikál. Vychází v novém českém překladu.

Slavné románové dílo je sporem o tom, má-li člověk možnost svobodného rozhodování a zda může svůj život nějak ovlivnit. Jako hlavní postavy vystupují Jakub a jeho pán. Bez předchozího představení se, vysvětlení odkud přišli a kde se vzali, se pouštějí do dialogu o filozofických otázkách. Víme pouze, že Jakubův bývalý pán je kapitán. Současného pána se Jakub táže na spousty věcí. Pán hájí idealistický názor na lidskou svobodu. Často si však vzhledem k podmínkám musí oba uvědomit, že život je pouhým provazcem náhod měnících naše plány a rozhodnutí. Lidský osud představuje řada drobných dění a příhod, které jej činí skutečně rozmanitým a mnohotvárným. Dílo se dočkalo několika filmových a divadelních adaptací; za jednu z nejlepších dramatizací je pokládána hra Milana Kundery Jakub a jeho pán z roku 1981.

Slavné románové dílo je sporem o tom, má-li člověk možnost svobodného rozhodování a zda může svůj život nějak ovlivnit. Jako hlavní postavy vystupují Jakub a jeho pán. Bez předchozího představení se, vysvětlení odkud přišli a kde se vzali, se pouštějí do dialogu o filozofických otázkách. Víme pouze, že Jakubův bývalý pán je kapitán. Současného pána se Jakub táže na spousty věcí. Pán hájí idealistický názor na lidskou svobodu. Často si však vzhledem k podmínkám musí oba uvědomit, že život je pouhým provazcem náhod měnících naše plány a rozhodnutí. Lidský osud představuje řada drobných dění a příhod, které jej činí skutečně rozmanitým a mnohotvárným. Dílo se dočkalo několika filmových a divadelních adaptací; za jednu z nejlepších dramatizací je pokládána hra Milana Kundery Jakub a jeho pán z roku 1981.

Peter Wilmot se s Misty seznámil na výtvarné škole. Kromě bradavky propíchnuté špendlíkem a svetru od krve ji zaujal ještě něčím jiným. Směsice odporu a obdivu vyústila ve sňatek a život v kamenném domě na ostrově Potchkeysea. Všechno, co člověk dělá, je autoportrét. Misty chtěla být malířkou, ale těhotenství jí to znemožnilo – místo toho skončila jako servírka a pokojská, obtloustlá páchnoucí ženská, která svůj příběh zaznamenává ve formě deníkových zápisků pro svého manžela. Pro tebe, milý Petere. Ty šmejde. Peterův pokus o sebevraždu, který ho umrtví ve věčně kómatickém stavu, ji k umění navrací. Misty začíná malovat: impulzivně, automaticky. Jako kdyby jen zaznamenávala vize. Jako kdyby její ruku někdo vedl. Skutečné umění vzniká jedině z utrpení. Pak zjistí, že manžel tajně psal na stěny domů, které opravoval, zlověstná proroctví o ostrově, na který nemá nikdo „cizí“ vstoupit; o ostrově, jejíž komunitu má kdosi spasit svými obrazy. Peterův otec zemřel, ale chybělo úmrtní oznámení. Sám Peter měl v krvi spoustu prášků na spaní, které nikdy nebral. A pak se utopí Mistina dcerka Tabi. Zločiny proti celé skupině obyvatel. Spása má dost blízko k apokalypse. Palahniuk pokaždé zabrousí do jiných vod… V tomto díle se soustředí na grafologii a také na choroby slavných umělců. Za klíčovou větu Deníku můžeme považovat Kde berete inspiraci? Obrazy Misty Marie Wilmotové vznikají z čiré bolesti. A z donucení.

Jonas T. Bengtsson přichází s novým románem, ve kterém nám představuje dalšího hrdinu, jenž by se jen stěží vešel do škatulky „obyčejný Dán“. Přesto nepochybujte, že by se takový příběh nemohl odehrát i u nás. Sus je devatenáct let, ale vypadá na dvanáct. Většinu života strávila v drsném prostředí kodaňského ghetta těch nejchudších. Její bratr leží v kómatu v nemocnici. Otec, pro Sus jen brutální opilecké monstrum, sedí ve vězení za vraždu její feťácké matky. Sus drží při životě jediná touha – touha po pomstě…

Čtyřčlenná rodina Knausgardových – matka, otec a dva synové – se stěhuje do nového domu na jihonorském pobřeží. Je začátek sedmdesátých let a budoucnost se zdá otevřená všem možnostem. Důkladně a do detailů, někdy pro něj i značně bolestných, líčí Karl Ove Knausgard svět dětství, svět silných a jedinečných zážitků, svět, kde dospělí a jejich potomci vedou paralelní životy, které se nikdy neprotnou. Ostrov chlapectví, třetí a patrně nejproustovštější díl série Můj boj, přináší autorovy barvité vzpomínky na dobu jeho formujícího se sebepoznání, protkané úvahami o mnohovrstevné podstatě mizejícího času, paměti a existence.

Caracas 2010: společnost je paralyzována režimem Huga Cháveze, chybí potraviny, jsou přerušovány dodávky elektřiny. Dva přátelé – psychiatr a spisovatel – se scházejí v asijském bistru a debatují o literatuře, hudbě a aktuálních vraždách venezuelských žen. Spisovatel má v hlavě velký „gotický“ román nazvaný The Night podle kultovní skladby skupiny Morphine. Autor představuje desítky osudů drobných hrdinů, které míchá s reálnými postavami ze světa hudby, literatury a politiky. Závěr díla je apokalyptický: i múza našich přátel Margarita je s vlastní matkou brutálně zavražděna. Přátelé se rozcházejí. Caracas se propadá do nekonečné tmy.