Odeon strana 40 z 73

Originální vyprávění začíná ve slumu v africkém Harare: desetiletá dívka pojmenovaná Miláček má různé kamarády – jmenují se třeba Bastard, Bůhví, Stina. Jejich otcové, případně oba rodiče se povětšinou kamsi vypařili. Jedna dívka je těhotná. Kradou ovoce, hrají si s odpadky. A hlavně sní o tom, že se jim podaří někam odjet, do Ameriky, do Evropy. Miláček má štěstí, jí a její matce se to podaří díky tetičce v Detroitu. Jenomže idealistické představy dítěte jsou jedna věc – a špinavé velkoměsto zasažené hospodářskou krizí věc druhá… Debut třiatřicetileté autorky, s nímž se dostala až do finále Bookerovy ceny.

Muž, který se směje je romantický a dobrodružný román, plný emocí a napětí od první do poslední stránky. Kočovný herec Gwynplaine se stigmatem znetvořené tváře, který netuší svůj aristokratický původ a bohatství, slepá kráska Dea, moudrý stařec Ursus, to jsou postavy, s nimiž budete dýchat, prožívat zvraty mezi štěstím a největší úzkostí. Navíc je dílo úžasnou freskou doby, líčící svět potulných komediantů, námořníků i vznešené společnosti, barvitou jako obrazy Hieronyma Bosche.

Poušť, vítr a prach. Nezkušení nováčci, ostřílení mazáci, cynický lékař. Předsunutá operační základna v Gulistanu, provincie Faráh, jihozápadní část Afghánistánu. A daleko v zázemí hlavní štáb, který vede válku, v níž životy jednotlivců nehrají roli. Paola Giordana ale právě zajímají osudy jednotlivců, které svede dohromady válka. Moderní novodobá válka, kterou známe ze zpravodajství, ale nevíme o ní vlastně nic. Dílo uvozené citátem z knihy Na západní frontě klid se otevřeně hlásí k linii protiválečných literárních děl.

On Idol, ona Ideál -- vysněný pár jazzové éry, 20. let minulého století. On světoznámý spisovatel, který proslul několika veleúspěšnými romány, ona kráska amerického Jihu z vážené a zámožné rodiny -- Francis Scott Fitzgerald a Zelda Sayreová, dvojice hrdinů tohoto románu. Řeklo by se dvojice předurčená ke štěstí a dlouhému životu na výsluní - opak byl však pravdou. Na vrcholu zářili jen pár let a jejich osobní život zle ztroskotal. Kdo nesl větší vinu: Scott a jeho přezíravost, sklon k pití a přátelství s muži, nebo Zelda a její ctižádost, výstřednost, záliba ve skandálech? Román Alabama song o tom vypráví Zeldinými ústy - takže pravda může být jednostranně zkreslená. A navíc, jak zdůrazňuje autor Gilles Leroy, který za román získal v r. 2007 vysoce prestižní francouzskou literární cenu Goncourt -, jde o fikci, takže shoda či neshoda s autentickými osudy a postavami zde není podstatná. Podstatný je působivý příběh ženy, která tolik toužila žít naplno, až ji to hubilo. `Kdo jde na bál,

Působivý debut mladého autora zavádí čtenáře do světa afrických přistěhovalců v Londýně. Jedenáctiletý Harri Opoku přijíždí do Londýna se svou matkou, otec zůstal v Ghaně. Absenci otce řeší Harri tím, že se upne k dětskému gangu v místě svého bydliště. Chlapec se snaží vstřebat různé aspekty života v anglické metropoli a o své niterné pocity se dělí s holubem, který ho pravidelně chodí navštěvovat na balkon. Na samém počátku příběhu do Harriho života vtrhne smrt. Na ulici je brutálně ubodán malý chlapec, policie žádá případné svědky, aby se přihlásili, nicméně jedinou odpovědí je mlčení. Harri si i přes svůj útlý věk uvědomí, že žije ve světě, který je rozdělen na „my“ a „oni“. Rozhodne se, že se zhostí role detektiva a že se do pátrání po vrahovi pustí na vlastní pěst. Tím však nechtěně naruší ochrannou síť, kterou kolem nich spřádala jeho matka. Strhující příběh o dětské nevinnosti a získávání prvních zkušeností udrží čtenáře v napětí až do konce.

Ve svém románu s poněkud záhadným názvem Možnost ostrova se autor vypořádá s celým lidským pokolením – dílo se odehrává ve stádiu vrcholného úpadku světa, těsně před zánikem západní civilizace na Zemi a po něm. V karikatuře „současnosti“ se odehrává tragikomický příběh Daniela1, cynického zbohatlíka, který je ponořen do svého vnitřního světa a kterého ze všeho nejvíc zajímá úspěch u žen a pochybná kariéra. Smrtelnou ránu mu zasadí jeho milenka, o čtvrt století mladší Esther, pro kterou je sex pouze potřebou a která Daniela1 brzy nahradí daleko mladšími muži…

Dva bratři, dva podivíni: Homer a Langley… Slepý a ve stáří téměř hluchý Homer sepisuje příběh jejich společného života jako svého druhu závěť, jako pokus zachovat pro budoucnost zprávu o posledních potomcích dříve bohaté a vážené rodiny. Oba žijí po smrti rodičů v kdysi přepychovém sídle na Páté avenue, které se zvolna mění ve skladiště a životu nebezpečný labyrint. Před světem se spíše uzavírají a vyhýbají se mu, a přesto jejich chátrajícím domem postupně prochází téměř celé dvacáté století. První světová válka vstupuje na scénu s Langleyho zraněním, prohibice přichází v osobě gangstera Vincenta. Světová krize se odráží v tanečních čajích, které bratři pořádají, aby si přivydělali. Čteme o jazzu a druhé světové válce, v níž padne kuchařčin vnuk. Násilí, páchané gerilami v Jižní Americe, zasáhne oba bratry v podobě zprávy o brutálním zavraždění jejich dávné společné platonické lásky. Z obou se stávají jakési „celebrity naruby“, proslulé svými letitými boji s různými úřady a dodavateli. Okna domu s věčně temnými okenicemi vyvolávají nenávist okolí a bratři uvíznou v pasti, kterou na sebe sami nastražili. Politika se do domu přímo valí v podobě stohů a stohů novin – letitou ctižádostí Langleyho je totiž sestavit „univerzální noviny“, jediné vydání, které by platilo v libovolný den libovolného roku, najít takový soubor lidských činů a událostí, které by byly neměnné a trvalé. Dosud poslední román jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů E. L. Doctorowa je překvapivě napsán v ich-formě a svou atmosférou připomene legendární autorovo dílo Ragtime.

Slavný romantický román se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, anglický gentleman Lockwood. Ten nečekaně prožije strašidelné noční dobrodružství a začne pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Z úst služebné uslyší příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši Heathcliffa a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a touhu po pomstě.

`Homosexuální` román - jak se s ironií vyjádřil britský tisk. Autor se netají se svou orientací a o lásce mezi muži vypráví otevřeně. Román zachycuje čtyři roky života Nicka Guesta, mladíka ze skromných poměrů a absolventa Oxfordu, který má možnost bydlet v honosném londýnském domě konzervativního poslance Feddena. Nick, prahnoucí po všem vytříbeném, se zde cítí jako doma. Pak však pozná první skutečnou lásku, londýnskou gay scénu, kokain, AIDS… Děj se odehrává v 80. letech za vlády M. Thatcherové, rámují jej parlamentní volby. Britská politická scéna je zde líčena s kousavou ironií, vzestup a pád prožije nejen kariérista Fedden, ale i Nick. Všudypřítomný motiv krásy provází hrdinovo rozčarování z toho, že společenská smetánka, k níž chtěl patřit, si krásy necení.

Nejnovější Murakamiho kniha vypráví o vztazích, poznamenaných nedorozuměním, nevěrou, či proradností. Sedm povídek sbírky spojuje téma osamění mužů, kteří za různých okolností ztratili ženu, nebo o ni nenávratně přicházejí. Murakami vykreslil trápení hrdinů s jejich osudovými láskami v různém věku a postavení: spisovatel či plastický chirurg, herec nebo vysokoškolák, majitel baru. Všichni se nacházejí v různých životních situacích, ale všichni jsou nějak poznamenaní duchem ztracených žen…

Jmenoval se Saíd a ona Nadja. Jednoho dne se seznámili a zamilovali se do sebe. Mohla to být pěkná love story, jenomže. Jenže to všechno začalo v nejmenované muslimské zemi, kde právě propukl ozbrojený konflikt mezi vládou a militantními skupinami. Když se potvrdí, že existují záhadné dveře, díky nimž se ocitnete na jiném místě planety, není proč s útěkem otálet. Hamidův nejnovější román se vloni dostal do nejužšího výběru na Man Bookerovu cenu.

Román vypráví číšník fiktivní kavárny v Oslu, již kdysi založil Angličan Hill. Číšník je postava záhadná, nedozvíme se o něm nic, ani jeho jméno, jen to, že, jak sám na sebe prozradí, je hypersenzitivní. Svým profesionálním okem pozoruje hosty a kolegy, uvažuje o nich a mnohé se dozvídá. Jeho vyprávění je ironickým a lehce misantropickým obrazem několika dekadentních kavárenských dnů. Autorův styl je stejně vytříbený, jako jsou hosté restaurace. Hosté hrají své hry, číšník zesměšňuje jejich bohémství a snobství, avšak nezastírá, že i on je zčásti snob a svým způsobem je obdivuje. Ovšem snaha o udržení evropské kavárenské tradice vyžaduje v přímočaré a nekomplikované skandinávské kultuře všedního dne značné úsilí.