Omnibooks strana 2 z 7

Elitní 56. stíhací skupina americké 8. letecké armády se pod usilovným a inspirativním velením plukovníka Huberta "Huba" Zemkeho stala nejúspěšnější americkou stíhací jednotkou v Evropě. Skupina létající na P-47 Thunderboltech s červeně nabarvenou přídí zaznamenala víc sestřelů než jakákoliv jiná skupina na tomto bojišti. Samotný její agresivní velitel zaznamenal devatenáct sestřelených německých letounů. Po krátkém pobytu v Sovětském svazu, kde učil sovětské piloty létat s P-40 Curtissy, přijel Zemke v září 1942 do Velké Británie, aby zde převzal 56. stíhací skupinu známou jako Vlčí smečka. Jeho skupina byla určena k doprovodu bombardérů 8. letecké armády, která se na náletech do hloubi Německa střetávala s velkou koncentrací německých stíhaček. Zemke, který se nikdy neucházel o něčí přízeň, byl často ve sporu se svými nadřízenými ohledně nejlepších metod, jak dělat svou práci. Ale letová disciplína a taktika, kterou vyvinul jak pro doprovod bombardérů, tak i pro útoky na pozemní cíle po invazi, z něj udělala vynikajícího lídra. Jeho náročné osobní zásady mu dávaly právo uplatňovat ta stejná přísná měřítka na muže, s nimiž létal. Tyto rysy respektovaného velitele majícího důvěru (i když ne vždy oblíbeného) se opět projevily, když se stal Nejvyšším spojeneckým důstojníkem v zajateckém táboře Stalag Luft I poté, co se jeho letoun rozpadl v bouři a on padl do zajetí. Klasický příběh Huba Zemkeho, mimořádného člověka ve vzduchu i na zemi, bude fascinovat nejen nadšence vojenské historie, ale také ostatní čtenáře.

Elitní 56. stíhací skupina americké 8. letecké armády se pod usilovným a inspirativním velením plukovníka Huberta „Huba“ Zemkeho stala nejúspěšnější americkou stíhací jednotkou v Evropě. Skupina létající na P-47 Thunderboltech s červeně nabarvenou přídí zaznamenala víc sestřelů než jakákoliv jiná skupina na tomto bojišti. Samotný její agresivní velitel zaznamenal devatenáct sestřelených německých letounů. Po krátkém pobytu v Sovětském svazu, kde učil sovětské piloty létat s P-40 Curtissy, přijel Zemke v září 1942 do Velké Británie, aby zde převzal 56. stíhací skupinu známou jako Vlčí smečka. Jeho skupina byla určena k doprovodu bombardérů 8. letecké armády, která se na náletech do hloubi Německa střetávala s velkou koncentrací německých stíhaček. Zemke, který se nikdy neucházel o něčí přízeň, byl často ve sporu se svými nadřízenými ohledně nejlepších metod, jak dělat svou práci. Ale letová disciplína a taktika, kterou vyvinul jak pro doprovod bombardérů, tak i pro útoky na pozemní cíle po invazi, z něj udělala vynikajícího lídra. Jeho náročné osobní zásady mu dávaly právo uplatňovat ta stejná přísná měřítka na muže, s nimiž létal. Tyto rysy respektovaného velitele majícího důvěru (i když ne vždy oblíbeného) se opět projevily, když se stal Nejvyšším spojeneckým důstojníkem v zajateckém táboře Stalag Luft I poté, co se jeho letoun rozpadl v bouři a on padl do zajetí. Klasický příběh Huba Zemkeho, mimořádného člověka ve vzduchu i na zemi, bude fascinovat nejen nadšence vojenské historie, ale také ostatní čtenáře.

Admirál McRaven sloužil sedmatřicet let jako Navy SEAL a velel na všech úrovních. V hodnosti čtyřhvězdičkového admirála působil na závěr své vojenské kariéry jako velitel všech amerických speciálních jednotek. Autor je součástí americké vojenské historie a byl zapojen do nejznámějších misí v nedávné minulosti včetně zajetí Saddáma Husajna, záchrany kapitána Richarda Phillipse a přepadení a zabití Usámy bin Ládina. Kniha je nezapomenutelným ohlédnutím na skvělý život člověka od jeho dětství přes proniknutí do vysoce utajovaných vojenských míst až po každodenní pronásledování teroristů a zachraňování rukojmí. Nejsou to ani tak memoáry, jako série příběhů o důležitých událostech a misích. Každá kapitola se liší detaily konkrétní události nebo mise. Kapitola o záchraně kapitána Phillipse na otevřeném oceánu z rukou somálských pirátů je fascinující – žádná taková akce se nedá uskutečnit bez plánování, schopností a hrdinství. Nejdelší kapitola popisuje dlouhé a podrobné plánování přepadení Usámy bin Ládina. McRaven píše o mužích a ženách, kteří s pokorou a s opakovanou myšlenkou potřeby týmové spolupráce sloužili své vlasti na každé misi. Podmínkou splnění úkolu je společné úsilí všech zúčastněných.

Na světových oceánech pustošily německé ponorky spojenecké floty. Od začátku války probíhala Bitva o Atlantik a Královské námořnictvo, americké námořnictvo a spojenecké obchodní lodě zaznamenávaly proti tomuto podvodnímu postrachu ohromné ztráty. U-505 byla spuštěna na vodu 25. května 1941. Během následujících tří let potopila celkem osm lodí. Ale převaha, jakou kdysi ponorky měly, začínala slábnout a situace se pomalu měnila ve prospěch spojeneckých námořnictev. Ve svých skvělých vzpomínkách Daniel Gallery vysvětluje, jak velel Operační skupině 21.12 v bitvě proti ponorkovému nebezpečí. Jako velitel eskortní letadlové lodě USS Guadalcanal vedl svou posádku při potopení tří těchto hrozivých ponorek, ale jeho největším úspěchem bylo zajetí U-505 u pobřeží Afriky. Byl prvním americkým důstojníkem, který od války v roce 1812 zajal nepřátelskou válečnou loď. Toto vítězství zajistilo Spojeným státům nejen velký úspěch, ale také šifrovací knihy, šifrovací stroj Enigma a další tajné materiály nalezené na palubě. Zrekonstruovaná U-505 je nyní vystavena v Muzeu vědy a průmyslu v Chicagu.

Otto Henning se v roce 1943 po návratu ze severoafrického bojiště vrátil do Německa ke své výcvikové rotě a byl nejprve nasazen jako instruktor na obrněném průzkumném vozidle. Po absolvovaném poddůstojnickém kurzu ho přeložili k 130. pancéřovému průzkumnému praporu, součásti tankové divize Panzerlehr. Na základě svých podrobných záznamů popisuje své nasazení jeho velitele obrněného průzkumného vozidla a potom jako velitele obrněného průzkumného družstva při vpádu jeho divize do Maďarska, peklo bitev po invazi Spojenců v Normandii, ústupové boje ve Francii, obětavé nasazení při ofenzívě v Ardenách a závěrečný boj své jednotky v porúrském kotli. Po zajetí americkými vojáky ho převezli ze zajateckého tábora na porýnských loukách do zajetí ve Francii. Tyto autentické a napínavé vzpomínky uzavírá jeho útěk z francouzského zajetí a šťastný návrat do Sověty obsazené zóny.

Admirál McRaven sloužil sedmatřicet let jako Navy SEAL a velel na všech úrovních. V hodnosti čtyřhvězdičkového admirála působil na závěr své vojenské kariéry jako velitel všech amerických speciálních jednotek. Autor je součástí americké vojenské historie a byl zapojen do nejznámějších misí v nedávné minulosti včetně zajetí Saddáma Husajna, záchrany kapitána Richarda Phillipse a přepadení a zabití Usámy bin Ládina. Kniha je nezapomenutelným ohlédnutím na skvělý život člověka od jeho dětství přes proniknutí do vysoce utajovaných vojenských míst až po každodenní pronásledování teroristů a zachraňování rukojmí. Nejsou to ani tak memoáry, jako série příběhů o důležitých událostech a misích. Každá kapitola se liší detaily konkrétní události nebo mise. Kapitola o záchraně kapitána Phillipse na otevřeném oceánu z rukou somálských pirátů je fascinující – žádná taková akce se nedá uskutečnit bez plánování, schopností a hrdinství. Nejdelší kapitola popisuje dlouhé a podrobné plánování přepadení Usámy bin Ládina. McRaven píše o mužích a ženách, kteří s pokorou a s opakovanou myšlenkou potřeby týmové spolupráce sloužili své vlasti na každé misi. Podmínkou splnění úkolu je společné úsilí všech zúčastněných.

Otto Henning se v roce 1943 po návratu ze severoafrického bojiště vrátil do Německa ke své výcvikové rotě a byl nejprve nasazen jako instruktor na obrněném průzkumném vozidle. Po absolvovaném poddůstojnickém kurzu ho přeložili k 130. pancéřovému průzkumnému praporu, součásti tankové divize Panzerlehr. Na základě svých podrobných záznamů popisuje své nasazení jeho velitele obrněného průzkumného vozidla a potom jako velitele obrněného průzkumného družstva při vpádu jeho divize do Maďarska, peklo bitev po invazi Spojenců v Normandii, ústupové boje ve Francii, obětavé nasazení při ofenzívě v Ardenách a závěrečný boj své jednotky v porúrském kotli. Po zajetí americkými vojáky ho převezli ze zajateckého tábora na porýnských loukách do zajetí ve Francii. Tyto autentické a napínavé vzpomínky uzavírá jeho útěk z francouzského zajetí a šťastný návrat do Sověty obsazené zóny.

Na světových oceánech pustošily německé ponorky spojenecké floty. Od začátku války probíhala Bitva o Atlantik a Královské námořnictvo, americké námořnictvo a spojenecké obchodní lodě zaznamenávaly proti tomuto podvodnímu postrachu ohromné ztráty. U-505 byla spuštěna na vodu 25. května 1941. Během následujících tří let potopila celkem osm lodí. Ale převaha, jakou kdysi ponorky měly, začínala slábnout a situace se pomalu měnila ve prospěch spojeneckých námořnictev. Ve svých skvělých vzpomínkách Daniel Gallery vysvětluje, jak velel Operační skupině 21.12 v bitvě proti ponorkovému nebezpečí. Jako velitel eskortní letadlové lodě USS Guadalcanal vedl svou posádku při potopení tří těchto hrozivých ponorek, ale jeho největším úspěchem bylo zajetí U-505 u pobřeží Afriky. Byl prvním americkým důstojníkem, který od války v roce 1812 zajal nepřátelskou válečnou loď. Toto vítězství zajistilo Spojeným státům nejen velký úspěch, ale také šifrovací knihy, šifrovací stroj Enigma a další tajné materiály nalezené na palubě. Zrekonstruovaná U-505 je nyní vystavena v Muzeu vědy a průmyslu v Chicagu.

Divize Brandenburg byly Hitlerovy speciální jednotky, útvar tvořený zejména cizinci německé národnosti, kteří využívali převleků a znalosti jiných jazyků k podnikání odvážných akcí na nepřátelském území. Historie divize se do značné míry přehlížela, protože příběhy jejích příslušníků byly zastíněny historkami jejich spojeneckých protějšků, a díky tomu je tato vzpomínková kniha o to mimořádnější. Giampietrovy velmi osobní a přesvědčivé memoáry, které vyšly poprvé německy v roce 1984, jsou barvitou výpovědí o jeho zkušenostech. Autor popisuje realitu života v jednotce od každodenních starostí přes výcvik až po účast v misích divize. Podrobně líčí často riskantní akce uskutečňované pod velením Theodora von Hippela včetně obsazení mostů přes Dunaj v červnu 1941 v Daugavpilsu a pokusu o obsazení mostu v Batajsku, kde polovina jeho jednotky padla. Vzhledem k velmi nebezpečné povaze jejich misí přežilo druhou světovou válku jen velmi málo těchto dobře vycvičených vojáků. Mnoho znalostí o této jednotce se tak navždy ztratilo, a tak se tato kniha stala unikátním dokumentem o určité části německých válečných dějin. Tento poutavý příběh oživuje barvitými a přesvědčivými detaily divizi Brandenburg, obecně považovanou za předchůdce dnešních speciálních jednotek, a její roli v historii druhé světové války.

Divize Brandenburg byly Hitlerovy speciální jednotky, útvar tvořený zejména cizinci německé národnosti, kteří využívali převleků a znalosti jiných jazyků k podnikání odvážných akcí na nepřátelském území. Jejich historie se do značné míry přehlížela, protože jejich příběhy byly zastíněny historkami jejich spojeneckých protějšků, a díky tomu je tato vzpomínková kniha o to mimořádnější. Giampietrovy velmi osobní a přesvědčivé memoáry, které vyšly poprvé německy v roce 1984, jsou barvitou výpovědí o jeho zkušenostech. Autor popisuje realitu života v jednotce od každodenních starostí přes výcvik až po účast v misích divize. Podrobně líčí často riskantní akce uskutečňované pod velením Theodora von Hippela včetně obsazení mostů přes Dunaj v červnu 1941 v Daugavpilsu a pokusu o obsazení mostu v Batajsku, kde polovina jeho jednotky padla. Vzhledem k velmi nebezpečné povaze jejich misí přežilo druhou světovou válku jen velmi málo těchto dobře vycvičených vojáků. Mnoho znalostí o této jednotce se tak navždy ztratilo, a tak se tato kniha stala unikátním dokumentem o určité části německých válečných dějin. Tento poutavý příběh oživuje barvitými a přesvědčivými detaily divizi Brandenburg, obecně považovanou za předchůdce dnešních speciálních jednotek, a její roli v historii druhé světové války.

Johannes Kaufmann, narozený v roce 1915, odešel brzy ze školy a pracoval jako učeň v letecké továrně. V roce 1934 se dobrovolně přihlásil do nově vytvářené luftwaffe a prožil v ní vzrušující vojenskou kariéru. Postupně byl povyšován - na konci války měl hodnost kapitána a velel letce stíhaček Messerschmitt Bf 109. Možná byl běžným pilotem luftwaffe, ale sloužil v mimořádné době, a vedl si dobře. Během deseti let vojenské služby měl možnost létat v době míru i v době války a jeho vzpomínky vnášejí světlo do nároků na tuto práci v obou obdobích. Kaufmann ve své knize vypráví o svém životě pilota luftwaffe od své účasti na okupaci Porýní, na útoku na Polsko a na boji proti americkým těžkým bombardérům při obraně Říše. Popisuje také svou roli v bitvě u Arnhemu, v Ardenách a při invazi Spojenců v den „D“. Při líčení záludností létání se stíhačkou, složitostí bojové taktiky a válečných rizik zachází autor do velkých podrobností. Jeho barvité zážitky, jak se ztratil v hustých mracích nad Alpami, nebo jak se nechával vést řadou telegrafních sloupů napůl zasypaných sněhem při hledání místa k přistání na stalingradské frontě, jsou důkazem, že nepřítel nebyl jediným nebezpečím, kterému během své dlouhé pilotní kariéry čelil. Kaufmann bojoval ve válce od úplného začátku německé expanze až po vzdání se Britům v roce 1945. Jeho příběh je neobyčejným pohledem na zážitky pilota za druhé světové války.

Neobyčejný pes je poutavý skutečný příběh operátora týmu SEAL a psovoda vojenského služebního psa, který mu zachránil život. Do usedlosti Usámy bin Ládina sestoupily v květnu 2011 dvě desítky příslušníků Navy SEAL. Po této misi bylo zveřejněno pouze jediné jméno – Cairo, belgický malinois a vojenský služební pes. Tohle je příběh o Cairovi a jeho psovodovi Willu Chesneyovi, operátorovi týmu SEAL, jehož život bude trvale spojen s tím Cairovým. Počínaje rokem 2008, kdy Will nastoupil do programu SEAL pro psovody, pracoval s Cairem bok po boku a při přežití stovek důležitých operací ve válce proti terorismu spoléhali jeden na druhého. Ale jejich pouto bylo hlubší než společná služba. Pak přišel v roce 2011 rozkaz: Vezměte svého psa a okamžitě se vraťte do Virgínie. Následovalo několik týdnů výcviku na tajnou misi. Brzy bylo zřejmé, že se nejedná o obyčejnou operaci. Cairo byl mezi prvními americkými vojáky na zemi v Pákistánu jako účastník tajné operace Neptunovo kopí, jejímž výsledkem byla úspěšná likvidace Usámy bin Ládina. Když se Cairo dostal do role „spolehlivého náhradního psa“, Will se vrátil ke své práci operátora DEVGRU, dokud neutrpěl v roce 2013 při výbuchu granátu zranění mozku a PTSD. Už se nemohl účastnit dalších misí, protože trpěl silnými migrénami, chronickou bolestí, výpadky paměti a depresemi. Moderní medicína mu přinášela jen mírnou úlevu. Teď bylo na Cairovi, aby Willovi ještě jednou zachránil život – a pak na Willovi, aby byl u Caira, když ho nejvíc potřeboval.

Neobyčejný pes je poutavý skutečný příběh operátora týmu SEAL a psovoda vojenského služebního psa, který mu zachránil život. Do usedlosti Usámy bin Ládina sestoupily v květnu 2011 dvě desítky příslušníků Navy SEAL. Po této misi bylo zveřejněno pouze jediné jméno Cairo, belgický malinois a vojenský služební pes. Tohle je příběh o Cairovi a jeho psovodovi Willu Chesneyovi, operátorovi týmu SEAL, jehož život bude trvale spojen s tím Cairovým. Počínaje rokem 2008, kdy Will nastoupil do programu SEAL pro psovody, pracoval s Cairem bok po boku a při přežití stovek důležitých operací ve válce proti terorismu spoléhali jeden na druhého. Ale jejich pouto bylo hlubší než společná služba. Pak přišel v roce 2011 rozkaz: Vezměte svého psa a okamžitě se vraťte do Virgínie. Následovalo několik týdnů výcviku na tajnou misi. Brzy bylo zřejmé, že se nejedná o obyčejnou operaci. Cairo byl mezi prvními americkými vojáky na zemi v Pákistánu jako účastník tajné operace Neptunovo kopí, jejímž výsledkem byla úspěšná likvidace Usámy bin Ládina. Když se Cairo dostal do role spolehlivého náhradního psa, Will se vrátil ke své práci operátora DEVGRU, dokud neutrpěl v roce 2013 při výbuchu granátu zranění mozku a PTSD. Už se nemohl účastnit dalších misí, protože trpěl silnými migrénami, chronickou bolestí, výpadky paměti a depresemi. Moderní medicína mu přinášela jen mírnou úlevu. Teď bylo na Cairovi, aby Willovi ještě jednou zachránil život a pak na Willovi, aby byl u Caira, když ho nejvíc potřeboval.

Konec dubna 1945. Zohavená těla Mussoliniho a jeho milenky visí za nohy v Miláně a nepřátelsky naladěný dav píská a posmívá se. Adolf Hitler v zoufalé snaze uniknout stejnému osudu vydává příkaz, aby jeho tělo bylo po smrti spáleno. Obávaný vůdce Německa nikdy nepřipustí, aby nepřátelé měli pocit uspokojení z potupení jeho těla. V kritických dnech mezi 28. dubnem a 2. květnem 1945 byl svět svědkem smrti dvou fašistických diktátorů a pádu Berlína. Tyto události signalizovaly konec šest let trvající války v Evropě. Jsou popsány v řadě historických knih a memoárů. Nicholas Best je podává čtenáři v podobě kroniky, sestavené z osobních svědectví lidí, kteří tyto vzrušující dny prožívali. Pracuje s již existujícími historickými prameny, dává je do zajímavých souvislostí a doslovně cituje ty nejzajímavější zážitky. Autor čerpá ze vzpomínek slavných nebo budoucích slavných osobností, například Sofie Lorenové, Simona Wiesenthala, Güntera Grasse, Hildegrad Knefové nebo Viktora Klemperera. Máme možnost sledovat fotografku Lee Millerovou dokumentující nacistická zvěrstva; budoucího papeže Benedikta, jenž se vrací domů a při tom doufá, že ho nechytnou a nepopraví za dezerci od jeho jednotky pěšáků; Audrey Hepburnovou, která se už nemusí bát nucené služby v nevěstinci Wehrmachtu. Dokonce můžeme číst popis dekadentních sexuálních orgií v Hitlerově bunkru od jednoho lékaře SS. Zkušeným propojením těchto osobních vyprávění vytvořil Best přesvědčivou kroniku pěti dní na konci války, kdy se Evropa konečně zbavovala smrtelného sevření nacismem. Je to příběh několika ohromně vzrušujících dní, ale je to také obrázek celého světa na konci tohoto výjimečného týdne. Vyprávění má spád, místy je brutální, jindy zase dojímavé. Čte se jedním dechem a připomíná dny skomírající vlády Osy, když se spojenecké armády blížily k Berlínu. Součástí knihy je osm stran obrazové přílohy.

Po dvaadvaceti letech služby v britské armádě plánuje Ed Macy odchod do výslužby. Ale tento plán odkládá, protože souhlasil s ještě jedním turnusem v jižním Afghánistánu jako zbraňový specialista, létající na úplně novém vrtulníku Apache. Je to nejsmrtonosnější a technicky nejvyspělejší vrtulník na světě. Letět s vrtulníkem Apache do boje je jako hrát současně na Xboxu, PlayStationu a velmistrovskou partii šachu – a přitom se vézt na největší horské dráze v Disneylandu. Podle zjištění amerických studií dokáže jen malé procento lidských mozků souběžně zvládnout všechny požadované činnosti při pilotování tohoto letounu.…A nejenom jednu nebo dvě minuty, ale tři hodiny bez přestávky. Pokud jste přehlédl jednu klíčovou věc, mohl jste okamžitě zabít sebe i svého kopilota. Koncem roku 2006 byla Macyho letka Apache nasazena v nechvalně známé afghánské provincii Hilmand, v drsné a nehostinné oblasti, místními nazývané Dašt-e-Margo (Poušť smrti). Operace dostala název Herrick. Posláním Macyho a jeho letky Apache bylo bojovat spolu s muži na zemi a chránit je všemi nezbytnými prostředky. Když se jeden příslušník námořní pěchoty pohřešoval v akci, Ed a jeho tým byli jedinou nadějí armády na to, že ho dopraví zpátky živého. S vojáky, připoutanými po obou stranách bitevních vrtulníků musel přistát v srdci pevnosti Jugroom, tálibánském opěrném bodě a postavit se tváří v tvář hordám neúprosného nepřítele. Následoval dech beroucí pokus o záchranu. Kniha Pilotem Apache, něco mezi Černý jestřáb sestřelen a Těsně vedle, popisuje odvážnou misi, za niž byl Ed Macy jako první pilot v historii britského letectva vyznamenán velmi prestižním Vojenským křížem. Pilotem Apache je příběh Macyho, story o odvaze, nebezpečí a kamarádství, kterou přečtete jedním dechem. Kniha je doplněna situačními mapkami a barevnou obrazovou přílohou.

Niklas Frank, autor do češtiny přeložených knih Můj otec a Moje německá matka, napsal třetí knihu o své rodině, jejíž hlavní postavou je tentokrát jeho starší bratr Norman. Je to krutý dialog mezi bratry, pojatý jako německá lekce anatomie v pitevně – otřesná a nelítostná. Normanova beznadějná láska k otci Hansu Frankovi, Hitlerově generálnímu guvernérovi v Polsku, který byl popraven v Norimberku, nenechává jeho bratra Niklase v klidu. Bojují spolu o opravdovost pocitů, o sílu vytěsňování z paměti a řeší otázku: jak přežiji to, že jsem dítětem „Řezníka Poláků“? Po autorových knihách o otci a matce se teď Niklasi Frankovi podařila temná dokumentární komorní hra o svém na alkoholu závislém oblíbeném bratrovi, o něm a o jeho vztahu k otci. Jeden ho přes stud a bolest obhajuje, ten druhý jím opovrhuje a nenávidí ho. Niklas proniká do hloubi Normanova citového života a vzpomínek, týrá ho rodinnými dopisy a dokumenty, které po celý život shromažďoval. Nekompromisně rozbíjí Normanovy rozporuplné pravdy a zoufalé obhajoby obrazu jeho otce. Je to dosud ojedinělý pokus o zpracování tématu masových vražd Židů jako rodinného dědictví. Kniha je doplněna dobovými fotografiemi. Předmluvu napsal Petr Pithart.