Omnibooks

Samotný Norbert Hannig skromně připouští, že byl frontovým letcem neboli operačním pilotem, který během druhé světové války nedělal nic zvláštního. Byl jen, jak sám říká, jedním z mnoha řadových pilotů, kteří bojovali za svou vlast a ne za Führera. Ale jeho válečná kariéra je fascinujícím a vysoce informativním čtením zejména o tažení proti Sovětskému svazu. Patřil ke střední generaci stíhacích pilotů luftwaffe a počátkem roku 1943 začal operačně létat v 54. stíhací skupině na východní frontě (Leningrad). Nejprve to bylo s Messerschmittem Bf 109 a pak se přeškolil na Focke-Wulf 190. Sloužil také ve speciální operační jednotce JV 44, které velel Adolf Galland. Po roce bojového nasazení na východní frontě se vrátil do Německa jako letecký instruktor. Brzy ho přeložili zase do Ruska a v roce 1945 se stal velitelem letky. V závěrečných fázích války létal také s prvním proudovým letounem na světě, Me-262. Válku skončil se 42 sestřely z více než 200 misí. Během posledních chaotických měsíců války zajali Norberta Spojenci.

Samotný Norbert Hannig skromně připouští, že byl frontovým letcem neboli operačním pilotem, který během druhé světové války nedělal nic zvláštního. Byl jen, jak sám říká, jedním z mnoha řadových pilotů, kteří bojovali za svou vlast a ne za Führera. Ale jeho válečná kariéra je fascinujícím a vysoce informativním čtením zejména o tažení proti Sovětskému svazu. Patřil ke střední generaci stíhacích pilotů luftwaffe a počátkem roku 1943 začal operačně létat v 54. stíhací skupině na východní frontě (Leningrad). Nejprve to bylo s Messerschmittem Bf 109 a pak se přeškolil na Focke-Wulf 190. Sloužil také ve speciální operační jednotce JV 44, které velel Adolf Galland. Po roce bojového nasazení na východní frontě se vrátil do Německa jako letecký instruktor. Brzy ho přeložili zase do Ruska a v roce 1945 se stal velitelem letky. V závěrečných fázích války létal také s prvním proudovým letounem na světě, Me-262. Válku skončil se 42 sestřely z více než 200 misí. Během posledních chaotických měsíců války zajali Norberta Spojenci.

Majora Adama Jowetta pověřili v červenci 2006 v provincii Hilmand velením roty Easy, narychlo sestavené a nedostatečně posílené jednotky výsadkářů a Irských královských rangers. Jejím úkolem bylo udržet za každou cenu regionální centrum Musa Qala. Rota Easy se ocitla ve městě ve zchátralém komplexu budov odříznutá od světa a proti velké přesile Tálibánu. Autor líčí vzrušení a chaos bitvy, v níž Tálibán zahrnuje rotu Easy vlnou brutálních útoků. Popisuje, jaké to bylo nést odpovědnost za životy svých mužů, kteří se hrdinně bránili během jedenadvaceti dnů a nocí neúprosného nervy drásajícího boje. Nakonec, když jim už docházelo střelivo a vojáci roty Easy čelili nevyhnutelné smrti, nabralo obléhání mimořádný spád. Tato napínavá a dojemná kniha je autorovou poctou mužům z roty Easy, kteří za službu vlasti zaplatili vysokou cenu.

Majora Adama Jowetta pověřili v červenci 2006 v provincii Hilmand velením roty Easy, narychlo sestavené a nedostatečně posílené jednotky výsadkářů a Irských královských rangers. Jejím úkolem bylo udržet za každou cenu regionální centrum Musa Qala. Rota Easy se ocitla ve městě ve zchátralém komplexu budov odříznutá od světa a proti velké přesile Tálibánu. Autor líčí vzrušení a chaos bitvy, v níž Tálibán zahrnuje rotu Easy vlnou brutálních útoků. Popisuje, jaké to bylo nést odpovědnost za životy svých mužů, kteří se hrdinně bránili během jedenadvaceti dnů a nocí neúprosného nervy drásajícího boje. Nakonec, když jim už docházelo střelivo a vojáci roty Easy čelili nevyhnutelné smrti, nabralo obléhání mimořádný spád. Tato napínavá a dojemná kniha je autorovou poctou mužům z roty Easy, kteří za službu vlasti zaplatili vysokou cenu.

Teroristické útoky z 11. září 2001 v USA byly podnětem k vytvoření robustních a smrtících speciálních operačních jednotek - operační skupina Dagger. Alan C. Mack, volací znak Razor 03, vedl tým vrtulníků MH-47D Chinook a ozbrojených MH-60 Black Hawk. Součástí jejich dvojité mise bylo vyprošťování osob a nekonvenční válčení a patřilo k ní také létání v terénu a v počasí, které se dosud považovalo za nemožné. Aby toho nebylo dost, posunuli letové výkony svých speciálně upravených Chinooků na samé hranice a dokonce za ně. Mack popisuje svůj pohled do zákulisí výsadku skupiny Horse Soldiers do Afghánistánu. Probírá hon na Usámu bin Ládina v Tóra Bóra a líčí svůj sestřel během operace Anakonda. Po letech pronásledoval Bowea Bergdahla, zachraňoval rukojmí v Iráku a jediného přeživšího příslušníka SEAL z údolí Kunar v operaci Redwing. Mackovy zážitky na pokraji smrti a častá nasazení ovlivnily nejen jej, ale přiměly jeho manželku k užívání opiátů. Její rozvíjející se závislost vedla k neshodám, protože ji tajil a pokračoval v nasazení. Řídil se heslem své jednotky "Noční lovci se nevzdávají!" Nevzdal by se své jednotky - a nevzdal by se své rodiny. Jeho příběh o úspěchu, tragédii a konečném štěstí je tak starý, jako válčení samo.

V létě 1941, na vrcholu války v Západní poušti, měl znuděný a excentrický mladý důstojník David Stirling vizi nového způsobu vedení války - útočení na nepřítele tam, kde to nejméně čeká; za jeho liniemi. Přes velký odpor britského vrchního velení dal osobně Winston Churchill Stirlingovi souhlas k náboru těch nejdrsnějších, nejchytřejších a nejnelítostnějších vojáků, které dokáže najít. A tak začíná nejoslavovanější a nejzáhadnější vojenská organizace na světě - SAS. Drsní hrdinové na základě nebývalého přístupu k tajným záznamům SAS, dosud neznámým filmovým záběrům a výhradním rozhovorům se zakládajícími příslušníky SAS líčí pozoruhodné příběhy v pozadí mimořádné bojové jednotky a obrovskou cenu za uvedení této vize do reality. Britská Special Air Force - SAS - byla dítětem Davida Stirlinga, mladého přelétavého aristokrata, jehož bezcílnost v počátečním životě byla v rozporu s jeho pozoruhodným strategickým uvažováním. Kde se většina jeho kolegů dívala na mapu bojiště v Africe a viděla vleklé střety s Rommelovými pouštními vojsky, Stirling viděl příležitost. Kdyby měl malý počet elitních dobře vycvičených mužů, mohl by je vysadit na padácích za nepřátelské linie a ničit jeho letouny a materiál. Stirling spolu se svým přirozeným protikladem, ukázněným pedantem Jockem Lewesem, shromáždil převratnou bojovou skupinu, která změní nejen rovnováhu ve válce, ale samotný způsob boje. Čelil značnému odporu od těch, kdo považovali jeho taktiku za negalantní nebo nepřijatelnou, ale v pozoruhodných činech SAS proti nacistům v Africe a pak v Evropě lze najít zárodky téměř všech speciálních jednotek, které budou následovat. Kniha je literární předlohou TV seriálu "Pluk mizerů".

Bývalý plukovník Hajo Herrmann, jeden z nejúspěšnějších německých bombardovacích a později stíhacích pilotů, poutavě a nenuceně vypráví osobní zážitky ze služby v luftwaffe. Létal zejména s He 111, Ju 88, Me 109 a Me 262. Popisuje okolnosti vývoje německého letectva během druhé světové války a popisuje taktiku tehdejší letecké války. Herrmann bojoval již v "Legii Condor" ve Španělsku a byl považován za specialistu na letecké útoky na lodě. Stal se celosvětově známým jako tvůrce letecké stíhací taktiky "Wilde Sau". Účastnil se bojů v Polsku, Británii, Řecku, Norsku, na Sicílii a mnoha dalších bojištích. Stal se blízkým spolupracovníkem a důvěrníkem Hermanna Göringa. Za vynikající vojenské zásluhy obdržel Rytířský kříž Železného kříže s dubovými ratolestmi a meči. Sovětský svaz držel Herrmanna více než deset let v zajetí.

Bývalý plukovník Hajo Herrmann, jeden z nejúspěšnějších německých bombardovacích a později stíhacích pilotů, poutavě a nenuceně vypráví osobní zážitky ze služby v luftwaffe. Létal zejména s He 111, Ju 88, Me 109 a Me 262. Popisuje okolnosti vývoje německého letectva během druhé světové války a popisuje taktiku tehdejší letecké války. Herrmann bojoval již v „Legii Condor" ve Španělsku a byl považován za specialistu na letecké útoky na lodě. Stal se celosvětově známým jako tvůrce letecké stíhací taktiky „Wilde Sau". Účastnil se bojů v Polsku, Británii, Řecku, Norsku, na Sicílii a mnoha dalších bojištích. Stal se blízkým spolupracovníkem a důvěrníkem Hermanna Göringa. Za vynikající vojenské zásluhy obdržel Rytířský kříž Železného kříže s dubovými ratolestmi a meči. Sovětský svaz držel Herrmanna více než deset let v zajetí.

Ernest "Andy" Andrews začal výcvik kulometníka v červenci 1943 v alabamském Fort McClellanu. Začátkem roku 1944 připlul do Velké Británie k dalšímu výcviku před Dnem D. Jeho rota, součást 1. pěší divize, odplula z Anglie 5. června na USS Henrico. Kvůli problémům s výsadkovým člunem se Andy dostal na pláž Omaha až brzy večer 6. června, ale přesto z toho měl hrůzné zážitky. Při bojích v Normandii škrábla Andyho střela, a když se mu rána zanítila, evakuovali ho koncem července do Anglie. Poté se vrátil, aby se zúčastnil průlomu z Normandie. Po rychlém průniku Francií se koncem srpna podílel na drtivé porážce řady ustupujících německých jednotek blízko Monsu v Belgii a jeho jednotka v polovině září dorazila k Cáchám. Andyho družstvo měsíc bránilo pozici v bunkru na Siegfriedově linii proti opakovaným německým útokům a po kapitulaci Cách si probojovávalo cestu Hürtgenským lesem, aby obsadilo Kótu 232. 19. listopadu brzy ráno se Andy zúčastnil své nejtěžší bitvy za války, když se Němci pokusili znovu získat Kótu 232. Andy utrpěl zranění ramene. Po operaci a měsíční rekonvalescenci se znovu vrátil k rotě H, aby bojoval v Bitvě v Ardenách. Jeho jednotka se pak podílela na rychlém tažení od řeky Rour k Rýnu a potom se tato bitva rozšířila na předmostí u Remagenu. Při průlomu z předmostí narazilo jeho družstvo na německou tankovou jednotku a Andy jen těsně unikl smrti. Po rychlém postupu do oblasti Paderbornu se jeho jednotka hnala do německého pohoří Harz, kde se wehrmacht pokoušel zorganizovat poslední odpor. Andyho jednotka ukončila boje v Čechách, kde byl začátkem května svědkem německé kapitulace. Po okupační službě se Andy v říjnu 1945 vrátil do Států. Válka formovala v mnoha směrech jeho poválečný život a v roce 1994 byl na své první návštěvě ze tří na evropských bojištích, kde bojoval.

Ernest „Andy“ Andrews začal výcvik kulometníka v červenci 1943 v alabamském Fort McClellanu. Začátkem roku 1944 připlul do Velké Británie k dalšímu výcviku před Dnem D. Jeho rota, součást 1. pěší divize, odplula z Anglie 5. června na USS Henrico. Kvůli problémům s výsadkovým člunem se Andy dostal na pláž Omaha až brzy večer 6. června, ale přesto z toho měl hrůzné zážitky. Při bojích v Normandii škrábla Andyho střela, a když se mu rána zanítila, evakuovali ho koncem července do Anglie. Poté se vrátil, aby se zúčastnil průlomu z Normandie. Po rychlém průniku Francií se koncem srpna podílel na drtivé porážce řady ustupujících německých jednotek blízko Monsu v Belgii a jeho jednotka v polovině září dorazila k Cáchám. Andyho družstvo měsíc bránilo pozici v bunkru na Siegfriedově linii proti opakovaným německým útokům a po kapitulaci Cách si probojovávalo cestu Hürtgenským lesem, aby obsadilo Kótu 232. 19. listopadu brzy ráno se Andy zúčastnil své nejtěžší bitvy za války, když se Němci pokusili znovu získat Kótu 232. Andy utrpěl zranění ramene. Po operaci a měsíční rekonvalescenci se znovu vrátil k rotě H, aby bojoval v Bitvě v Ardenách. Jeho jednotka se pak podílela na rychlém tažení od řeky Rour k Rýnu a potom se tato bitva rozšířila na předmostí u Remagenu. Při průlomu z předmostí narazilo jeho družstvo na německou tankovou jednotku a Andy jen těsně unikl smrti. Po rychlém postupu do oblasti Paderbornu se jeho jednotka hnala do německého pohoří Harz, kde se wehrmacht pokoušel zorganizovat poslední odpor. Andyho jednotka ukončila boje v Čechách, kde byl začátkem května svědkem německé kapitulace. Po okupační službě se Andy v říjnu 1945 vrátil do Států. Válka formovala v mnoha směrech jeho poválečný život a v roce 1994 byl na své první návštěvě ze tří na evropských bojištích, kde bojoval.

Šepot ve vysoké trávě je druhou knihou napínavých vzpomínek Nicka Brokhausena na jeho službu v průzkumných týmech Habu a Crusader, které byly součástí MACVSOG. Tyto malé průzkumné týmy složené z Američanů a místních Montagnardů podnikaly jedny z nejnebezpečnějších misí za války ve Vietnamu. Pronikaly na území ovládané Severovietnamci v Laosu, Vietnamu a Kambodži. Kniha navazuje tam, kde končí Výsadek v džungli, kdy se válka dostává do nové fáze. Nepřítel nasazuje k pronásledování průzkumných týmů speciální skupiny a mise se jen zřídka daří dokončit bez velkých střetů. Přes důkladné přípravy týmů ztráty rostou. Stále více misí vyzvedávají Bright Light (speciální záchranné týmy), až jsou běžné průzkumné mise nakonec téměř nemožné a týmy krátce zkouší výsadky HALO (vyskočení ve velké výšce s otevřením padáku nízko nad zemí). Ke konci, když se Američané připravují ke stažení z Vietnamu, týmy provádějí jednu misi za druhou k navádění leteckých útoků a narušování zásobovacích tras, aby zmírnily tlak severovietnamské armády. Brokhausen, vyčerpaný tím tempem, nechce za žádnou cenu opustit místní Yardy, ale dostává rozkaz k ukončení turnusu. Jeho žádost o prodloužení je zamítnuta a je nucen opustit své přátele - své bratry. Kniha je psaná tím stejným živým bezprostředním stylem, díky kterému se Výsadek v džungli stal kultovní klasikou. Šepot ve vysoké trávě se věnuje Habu, Crusaderu a dalším týmům, které podnikají mise v této nové, nebezpečnější fázi války. Vyprávění přechází od napětí k tragédii a zpět, jak se týmy vysazují do riskantních cílů, působí jako záchranné týmy přepadených týmů a mezi misemi odpočívají, aby si ulevily od neustále rostoucího napětí. Brokhausenova kniha líčí realitu a podrobnosti operování jen několik metrů od nepřítele a dojemně přibližuje čtenářům pouta, která vytváří mezi vojáky válka.

Šepot ve vysoké trávě je druhou knihou napínavých vzpomínek Nicka Brokhausena na jeho službu v průzkumných týmech Habu a Crusader, které byly součástí MACVSOG. Tyto malé průzkumné týmy složené z Američanů a místních Montagnardů podnikaly jedny z nejnebezpečnějších misí za války ve Vietnamu. Pronikaly na území ovládané Severovietnamci v Laosu, Vietnamu a Kambodži. Kniha navazuje tam, kde končí Výsadek v džungli, kdy se válka dostává do nové fáze. Nepřítel nasazuje k pronásledování průzkumných týmů speciální skupiny a mise se jen zřídka daří dokončit bez velkých střetů. Přes důkladné přípravy týmů ztráty rostou. Stále více misí vyzvedávají Bright Light (speciální záchranné týmy), až jsou běžné průzkumné mise nakonec téměř nemožné a týmy krátce zkouší výsadky HALO (vyskočení ve velké výšce s otevřením padáku nízko nad zemí). Ke konci, když se Američané připravují ke stažení z Vietnamu, týmy provádějí jednu misi za druhou k navádění leteckých útoků a narušování zásobovacích tras, aby zmírnily tlak severovietnamské armády. Brokhausen, vyčerpaný tím tempem, nechce za žádnou cenu opustit místní Yardy, ale dostává rozkaz k ukončení turnusu. Jeho žádost o prodloužení je zamítnuta a je nucen opustit své přátele – své bratry. Kniha je psaná tím stejným živým bezprostředním stylem, díky kterému se Výsadek v džungli stal kultovní klasikou. Šepot ve vysoké trávě se věnuje Habu, Crusaderu a dalším týmům, které podnikají mise v této nové, nebezpečnější fázi války. Vyprávění přechází od napětí k tragédii a zpět, jak se týmy vysazují do riskantních cílů, působí jako záchranné týmy přepadených týmů a mezi misemi odpočívají, aby si ulevily od neustále rostoucího napětí. Brokhausenova kniha líčí realitu a podrobnosti operování jen několik metrů od nepřítele a dojemně přibližuje čtenářům pouta, která vytváří mezi vojáky válka.

William „Wild Bill” Guarnere and Edward „Babe” Heffron patřili k výsadkářům americké armády – příslušníkům roty Easy, elitní jednotky 101. výsadkové divize, o níž vznikl televizní seriál Bratrstvo neohrožených. Tuhle prvotřídní jednotku nasazovali za války do každé riskantní operace včetně Dne D, operace Market Garden v Holandsku, Bitvy v Ardenách a obsazení Hitlerova Orlího hnízda v Berchtesgadenu. Guarnere svými slovy poutavě popisuje Den D z pohledu výsadkáře. Oba muži pak živě líčí výsadek v Holandsku, kde měli obsadit silnici a mosty mezi Eindhovenem a Arnhemem, které se říkalo Pekelná silnice. Po většinu roku 1944 bojovali oba muži bok po boku, dokud Guarnere nepřišel v Bitvě v Ardenách o pravou nohu a neposlali ho domů. Heffron pokračoval v osvobozování koncentračních táborů a obsazení Hitlerova úkrytu v Orlím hnízdě. Oba muži přežili některé z nejbrutálnějších bojů druhé světové války a nemine ani jeden den, aby nemysleli na své přátele, kteří padli. Textem také občas probleskne suchý humor obou mužů a na jedné stránce se člověk hystericky směje, aby mu na druhé kanuly slzy z očí. Guarnere opakovaně zdůrazňuje, že vítězství ve druhé světové válce bylo dosaženo týmovým úsilím všech druhů zbraní a že on a Babe byli jen dvěma jednotlivci v tom ohromném týmu. Ti dva, spojeni svými zážitky, se po skončení války zase sešli, a až do své smrti byli nerozluční. Kniha je holdem trvalému poutu vzniklému pod palbou mezi bratry ve zbrani a všem odvážným mužům, kteří neohroženě bojovali za svobodu.

William „Wild Bill” Guarnere and Edward „Babe” Heffron patřili k výsadkářům americké armády – příslušníkům roty Easy, elitní jednotky 101. výsadkové divize, o níž vznikl televizní seriál Bratrstvo neohrožených. Tuhle prvotřídní jednotku nasazovali za války do každé riskantní operace včetně Dne D, operace Market Garden v Holandsku, Bitvy v Ardenách a obsazení Hitlerova Orlího hnízda v Berchtesgadenu. Guarnere svými slovy poutavě popisuje Den D z pohledu výsadkáře. Oba muži pak živě líčí výsadek v Holandsku, kde měli obsadit silnici a mosty mezi Eindhovenem a Arnhemem, které se říkalo Pekelná silnice. Po většinu roku 1944 bojovali oba muži bok po boku, dokud Guarnere nepřišel v Bitvě v Ardenách o pravou nohu a neposlali ho domů. Heffron pokračoval v osvobozování koncentračních táborů a obsazení Hitlerova úkrytu v Orlím hnízdě. Oba muži přežili některé z nejbrutálnějších bojů druhé světové války a nemine ani jeden den, aby nemysleli na své přátele, kteří padli. Textem také občas probleskne suchý humor obou mužů a na jedné stránce se člověk hystericky směje, aby mu na druhé kanuly slzy z očí. Guarnere opakovaně zdůrazňuje, že vítězství ve druhé světové válce bylo dosaženo týmovým úsilím všech druhů zbraní a že on a Babe byli jen dvěma jednotlivci v tom ohromném týmu. Ti dva, spojeni svými zážitky, se po skončení války zase sešli, a až do své smrti byli nerozluční. Kniha je holdem trvalému poutu vzniklému pod palbou mezi bratry ve zbrani a všem odvážným mužům, kteří neohroženě bojovali za svobodu.

Trvalá záliba tohoto Kaliforňana v létání začala v devadesátých letech minulého století, kdy viděl létat nad farmou svého otce letouny. V lednu 1942 se přihlásil do programu výcviku kadetů armádního leteckého sboru. Když později získal pilotní odznak - stříbrná křidélka – a létal na Bell P-39 Airacobra, vybrali ho jako jednoho z prvních lídrů letky v nové 357. stíhací skupině. Skupina vyzbrojená novými smrtonosnými letouny North American P-51 Mustang sestřelila při doprovodech bombardérů na cíle hluboko v Německu pět nepřátelských letounů na jeden svůj ztracený. Ale byla to vysoká cena. Polovina jejích pilotů včetně několika Budových blízkých přátel zahynula nebo byla zajata. Bud Anderson vstoupil v únoru 1944 do nejistého, vzrušujícího a životu nebezpečného světa leteckého boje. Za necelý rok odlétal proti luftwaffe dva bojové turnusy. V bitvách, do nichž byly někdy zapojeny stovky letounů, patřil ve skupině se šestnácti sestřely mezi přední esa. Ve své Staré vráně odlétal 116 misí, a přes jeden střet na život a na smrt za druhým ho nikdy nezasáhl nepřátelský letoun, ani se z ní předčasně z jakýchkoliv důvodů nevrátil. Jeho přítel Chuck Yeager, který s Andersonem v 356. stíhací skupině létal, řekl: „Ten chlap byl nejlepší pilot, jakého jsem kdy viděl.“ Budova práce zkušebního pilota byla přinejmenším stejně riskantní. Při jednom bizarním experimentu se za letu připojoval křídlo na křídlo k bombardéru Boeing B-29 Superfortress. Při jiném testu letěl s proudovou stíhačkou, která vzlétla z obřího bombardéru Convair B-36 Peacemaker a zase se na něj vrátila. Stejně jako za válečných bojů ztratil při podobných letových zkouškách mnoho svých přátel. Bud velel v poválečné Koreji letce proudových letounů North American F-86 Sabre a v polovině šedesátých let na Okinawě stíhacímu křídlu Republic F-105 Thunderchief. V roce 1970 létal jako osmačtyřicetiletý velitel křídla na útoky proti komunistickým zásobovacím trasám. Tato kniha je, jednoduše řečeno, o létání, o jeho radostech a nebezpečích a o velmi speciálních schopnostech, které to vyžaduje. Je to dojemný a hloubavý příběh o klukovi, který vyrostl, aby prožil svůj sen.

Elitní 56. stíhací skupina americké 8. letecké armády se pod usilovným a inspirativním velením plukovníka Huberta "Huba" Zemkeho stala nejúspěšnější americkou stíhací jednotkou v Evropě. Skupina létající na P-47 Thunderboltech s červeně nabarvenou přídí zaznamenala víc sestřelů než jakákoliv jiná skupina na tomto bojišti. Samotný její agresivní velitel zaznamenal devatenáct sestřelených německých letounů. Po krátkém pobytu v Sovětském svazu, kde učil sovětské piloty létat s P-40 Curtissy, přijel Zemke v září 1942 do Velké Británie, aby zde převzal 56. stíhací skupinu známou jako Vlčí smečka. Jeho skupina byla určena k doprovodu bombardérů 8. letecké armády, která se na náletech do hloubi Německa střetávala s velkou koncentrací německých stíhaček. Zemke, který se nikdy neucházel o něčí přízeň, byl často ve sporu se svými nadřízenými ohledně nejlepších metod, jak dělat svou práci. Ale letová disciplína a taktika, kterou vyvinul jak pro doprovod bombardérů, tak i pro útoky na pozemní cíle po invazi, z něj udělala vynikajícího lídra. Jeho náročné osobní zásady mu dávaly právo uplatňovat ta stejná přísná měřítka na muže, s nimiž létal. Tyto rysy respektovaného velitele majícího důvěru (i když ne vždy oblíbeného) se opět projevily, když se stal Nejvyšším spojeneckým důstojníkem v zajateckém táboře Stalag Luft I poté, co se jeho letoun rozpadl v bouři a on padl do zajetí. Klasický příběh Huba Zemkeho, mimořádného člověka ve vzduchu i na zemi, bude fascinovat nejen nadšence vojenské historie, ale také ostatní čtenáře.