Paseka strana 30 z 111

Tři muži a dvě ženy se sejdou jednoho dubnového víkendu roku 1982 v normandském domě na břehu Seiny. Antoine de Stermaria je malíř, Juan Larrea spisovatel a Karel Kepela divadelní režisér. Spojuje je umění, jejich evropanství a exulantství zároveň, zhroucení nejrůznějších utopií končícího století a láska k ženám, ne-li k ženě jediné. V oněch dvou dnech se ve vzpomínkách jejich osudy vícekrát protnou na mapě evropských měst, z nichž mimořádnou roli hraje Praha, na mapě historických událostí, Československo nevyjímaje, uměleckých a myšlenkových mezníků levicové inteligence i na mapě soukromých citových úběžníků způsobem tak nečekaným a málo pravděpodobným, jak je toho schopen jedině život. V závěrečném obraze splyne v jedno Seina, Vltava a Styx z vlámského plátna v madridském Pradu… Španělský spisovatel se zkušeností levicové iluze, koncentračního tábora a mnohaletého exilu tu francouzsky napsal svůj nejčeštější román.

Nejnebezpečnějším vědeckým vynálezem 20. století byla atomová bomba, nyní jí šlape na paty umělá inteligence. Když sledujeme příběhy těchto dvou objevů dostatečně daleko do minulosti, zjistíme, že se protínají v osobě Johna von Neumanna, který bývá označován za nejchytřejšího člověka, jaký kdy žil. Maďar von Neumann byl zázračné dítě, jehož nadání lidem nahánělo strach. Jeho objevy přispěly k rozvoji kvantové mechaniky i genetiky. Založil teorii her, sestrojil první programovatelný počítač, který dostal jméno MANIAC, a přes účast na Oppenheimerově projektu Manhattan se dostal až k základům umělé inteligence. Labatut nás podobně jako ve své prvotině Strašlivá závrať nechává nahlédnout do mysli člověka, jehož vědecké objevy posouvají lidstvo kupředu, ale zároveň s sebou nesou hrozivé následky, jež nelze dohlédnout. Strhující příběh kombinující fakta a fikci konfrontuje čtenáře s nejhlubšími otázkami, kterým jako živočišný druh čelíme.

Všechny domy uchovávají historii těch, kteří v nich žijí. Tenhle stojí na kraji zapadlé španělské vesnice a jeho stěny vyprávějí o hlasech, jež se ozývají pod postelí, a o zmizeních, která se možná nikdy nevysvětlí. Sousedé se obou obyvatelek straní. Babička tráví dny rozhovory se stíny, které přebývají za zdmi a uvnitř skříní. Vnučka se do domu vrací po incidentu s místní nejbohatší rodinou. Při rozplétání tajuplného děje se do mysli vkrádá podezření, že postavy, dům i samotné vyprávění se rozpadají, jako by je rozežíral červotoč. V ohromujícím debutu kombinuje autorka černý humor s folklórem a katolickou tradicí. Babičce s vnučkou propůjčuje silné hlasy, které nám střídavě líčí příběh o odplatě, násilí a třídním boji.

Rozvedený padesátník Sergej Sergejič si nepřeje o moc víc než pomáhat svým včelám v klidu sbírat pyl. Jenže žije na ukrajinském Donbasu, kde se už léta vleče válka s neustálou propagandou. A tak na jaře naloží včely na přívěs a putuje přes několik hraničních přechodů až na Krym… Prostá mise ve prospěch včel ho vede přes nejžhavější místa probíhajícího konfliktu. Dostává se do kontaktu s vojáky i civilisty na obou stranách bojové linie: loajalisty, separatisty, ruskými okupanty i krymskými Tatary, u nichž nakonec nachází útočiště. Navzdory tíživému tématu je román o rozvíjející se krizi na Ukrajině plný černého humoru a groteskních prvků. A kdo jiný než nejslavnější ukrajinský spisovatel – narozený v Rusku a píšící v ruštině – může osvětlit tento nepochopitelný konflikt?

Neobyčejné dobrodružství nočního hlídače v Národní galerii. Ďábelské pokušení malého Péti v poslední den školy. Zběsilá jízda ve vídeňském nevěstinci. Rodinná slavnost jak vystřižená z černohumorných komedií filmové nové vlny. V krátkých prozaických textech, souborně publikovaných poprvé, se Petr Šabach představuje jako mistr české povídky. Vypravěčské nasazení, smysl pro kouzlo mluveného jazyka i pro poetiku všedního dne jej řadí po bok velikánů žánru, jakými byli Jan Neruda, Jaroslav Hašek či Bohumil Hrabal.

V příběhu redaktora Hugha Persona, který během dvaceti let navštěvuje jedno švýcarské městečko, se tvůrčí genialita potkává s tématem paměti, zločinu, lásky i šílenství. Jeden z nejvýznamnějších spisovatelů dvacátého století tak zpřítomňuje erbovní motivy a postupy, které známe z jeho předcházejícího díla. Doslov napsal Jiří Pelán. „Vladimir Nabokov, který celý život stavěl Tádž Mahal, se ve svých třiasedmdesáti letech rozhodl – pro své vlastní pobavení i pro naše potěšení – postavit jeho malou maketu.“ Těmito slovy přivítala v roce 1972 recenze v The New York Times Book Review vydání Nabokovovy elegantní novely Průzračné věci.

Svědectví o tom, jak se dystopie, kterou známe z filmů a knih, stává realitou. Venezuela, kdysi nejbohatší stát Latinské Ameriky s obrovskými zásobami ropy, je dnes rozvrácenou zemí, kde vládne hlad, násilí a chaos. Civilizace se tu naprosto zhroutila. Nefunguje elektřina, nedostává se pitné vody ani benzinu, peníze ztratily hodnotu a platí se zlatem. Vláda splynula se zločinci, armáda s kartely, a kdo neutekl za hranice, stává se otrokem ve zlatých dolech, protože tam aspoň dostane pravidelně najíst. Slovenský novinář Tomáš Forró se opakovaně do Venezuely vracel, naposledy patrně jako jediný zahraniční novinář v době, kdy se už z této nebezpečné země stáhly neziskové organizace a navštěvovat ji přestali i dobrodruhové. Vznikla tak jedinečná reportáž o rozvratu společnosti a státu. Tomáš Forró (1979) je slovenský reportér, který se zabývá krizovými oblastmi a vojenskými konflikty po celém světě. Ze zkušenosti s oběma z bojujících stran na východě Ukrajiny čerpal ve své knize Donbas (č. Paseka 2020). Je držitelem tří slovenských novinářských cen, mimo jiné za sérii reportáží z Latinské Ameriky – o zemětřesení v Ekvádoru, občanské válce v Kolumbii a anarchii ve Venezuele, odkud si přivezl materiál pro svou zatím poslední knihu.

Kniha nejslavnějšího čínského umělce současnosti daleko přesahuje běžný memoár. Vyprávění začíná dlouho předtím, než Aj Wej-Wej přišel na svět. Příběhy Ajova otce, Mao Ce-Tungova blízkého spolupracovníka a ceněného lyrického básníka Aj Čchinga a samotného Wej-Weje se odehrává na širokém plátně čínské historie poslední stovky let, v kulisách dějinných otřesů a vzájemně se zrcadlí. Stejně jako otec odchází v mládí za uměleckou inspirací do Paříže, volí syn ve svých čtyřiadvaceti letech únik před čínskou realitou do Spojených státu, setkává se s Allenem Ginsbergem a objevuje Andyho Warhola. Podobně jako Aj Čching sdílel za Kulturní revoluce ve vyhnanství pohnutý osud levicové avantgardy, Aj Wej-Wej se v důsledku společenské angažovanosti od roku 2008 rovněž konfrontuje s režimem. Autor líčí rovněž čínskou uměleckou scénu na přelomu milénia a poměry v Číně po potlačení demokratického hnutí i vlastní snahu o svobodné umělecké vyjádření. Zároveň čtenáře provází po vlatním díle zahrnující plastiky, forografie, film i elektronická díla.

Svědectví o tom, jak se dystopie, kterou známe z filmů a knih, stává realitou. Venezuela, kdysi nejbohatší stát Latinské Ameriky s obrovskými zásobami ropy, je dnes rozvrácenou zemí, kde vládne hlad, násilí a chaos. Civilizace se tu naprosto zhroutila. Nefunguje elektřina, nedostává se pitné vody ani benzinu, peníze ztratily hodnotu a platí se zlatem. Vláda splynula se zločinci, armáda s kartely, a kdo neutekl za hranice, stává se otrokem ve zlatých dolech, protože tam aspoň dostane pravidelně najíst. Slovenský novinář Tomáš Forró se opakovaně do Venezuely vracel, naposledy patrně jako jediný zahraniční novinář v době, kdy se už z této nebezpečné země stáhly neziskové organizace a navštěvovat ji přestali i dobrodruhové. Vznikla tak jedinečná reportáž o rozvratu společnosti a státu.

Odjet jako chirurg na misi s Lékaři bez hranic neznamená jen vracet vyhřezlá střeva zpátky do břicha. I přes každodenní hřmění střelby, všudypřítomnou hrozbu cholery, operace těžce postřelených dětí a nedostatek spánku se Tomáš Šebek na své jemenské misi snaží pozorovat běžný život, který se skrývá pod tímto válečným závojem. Jak se žije muslimským lékařkám? Jaké lidské příběhy se ukrývají za tvářemi pacientů a co o nás prozrazují naše jména? To vše popisuje Tomáš Šebek ve své nejnovější knize z místa současné největší humanitární katastrofy na světě, ale zároveň nezapomíná zapojit i smysl pro humor a nadsázku.

Jak by to vypadalo, kdyby John Muir nebo Henry David Thoreau vytvořili o svých toulkách americkou krajinou komiks? Jak by zněl soundtrack míst, jako jsou Seattle, Salt Lake City, Portland či Vancouver? A jaké peripetie řeší na místě se slavnou cedulí ze seriálu Městečko Twin Peaks? Jeden z nejoceňovanějších ilustrátorů a kreslířů Jindřich Janíček přichází s graficky opulentním cestovatelským deníkem ze severozápadu Spojených států, kde naplno využívá svou fascinaci americkou geografií, folklorem či popkulturou. Autor se snaží uchovat v paměti zážitky, které těžko dokázal slovy popsat svým známým a přátelům, jeho vyprávění nechybí úžas a ohromení, jaké se poštěstí člověku zažívat na cestě, ani příjemně všudypřítomná sebeironie. Pozorujeme mosty, silniční uzly, zálivy, malé lokální památky nebo obyčejná sousedství, která v žádném průvodci nenajdeme. Komiksové pasáže se prolínají s ilustrovanou prózou obohacenou o encyklopedické zajímavosti, nákresy, mapky či schémata. Pohlcující zážitek dotváří Janíčkova obliba amerického písničkářství, takže kniha má svůj pomyslný hudební doprovod od Julian Baker, Talking Heads či Sun Kill Moon.

Hugh „Shuggie“ Bain je křehký, osamělý chlapec, který vyrůstá v 80. letech na zanedbaném sídlišti skotského Glasgow. Politika Margaret Thatcherové připravila obyvatele průmyslového města o práci a uvrhla je do kolektivní agónie. Shuggieho matka Agnes sní o vlastním domě, listuje stránkami katalogu s oblečením a objednává si na dluh trochu štěstí. Po tom, co ji opustí záletný manžel, nachází stále větší útěchu v pití, a sociální dávky utrácí za plechovky extra silného piva. Shuggieho dospívající sourozenci si raději rychle najdou způsob, jak z domova zmizet, a malého bratra nechají, aby se o matku staral sám. Shuggie se mezitím snaží stát se obyčejným klukem, jenže zjišťuje, že je všechno, jen ne „normální“. Román oceněný Man Bookerovou cenou je drásavý příběh o závislosti, sexualitě a lásce a naléhavý obraz dělnické rodiny, který připomíná díla Édouarda Louise, Hanyi Yanagihary nebo Alana Hollinghursta.

Po rodinné tragédii se Emily, Navin a jejich maminka stěhují do tajemného domu po pradědečkovi. Hned první noc unesou maminku chapadlovitá stvoření a sourozenci jsou vtaženi do skrytého světa, kde existují démoni i mluvící zvířata, létající lodě i roboti, chodící domy i temní elfové, kteří baží po trůnu. A kde naštěstí čekají noví přátelé a hrdinové jako růžový mechanický králík Miskit. Aby toho nebylo málo, Emily se stává nositelkou mocného amuletu, který jí může propůjčit velkou sílu a usnadnit její cestu. Ale za jakou cenu? Komiksová fantasy sága se stala fenoménem a základním kamenem moderní tvorby pro děti a mládež. Bývá považována za pokračovatele takových klasik jako Star Wars, Pán prstenů, Alenka v říši divů nebo série o Harrym Potterovi, jejíž americkou edici k 15. výročí Kibuishi ilustroval.

Strávit rok v Itálii, pít víno, cestovat a potkávat nové přátele. K tomu se spontánně rozhodne trojice žen, které odmítnou jen usedle dožít. Vyberou úspory a pronajmou si starý kamenný dům v Toskánsku. O příhodách nadšených cestovatelek vypráví jejich sousedka, americká spisovatelka, která na toskánském venkově pracuje na biografii své blízké přítelkyně. Příjezd nových obyvatelek ji vytrhne od práce a ona se stane průvodkyní po jejich toskánském dobrodružství. Všechny tři ženy se s chutí vrhnou do italského života a vydají se za dávno zapomenutými vášněmi – s radikálními a nepředvídatelnými výsledky. Frances Mayesová po průvodcích, kuchařské knize a osobním vyprávění napsala román, který stejně jako její předchozí knihy vypráví o zážitcích z kuchyně a krásách Itálie a nabízí tipy na památky, města, jídlo a pití. V tomto románu se jí navíc povedlo vystihnout nejen vůni italských tržišť a chuť dobrého vína, ale i sílu ženského přátelství a touhu po životě jako takovém. Mayesová Frances(1940) je autorkou jedenácti úspěšných knih o kultuře a kuchyni Itálie, kde s manželem napůl žije. Vydala také několik svazků prózy a poezie. Je pravidelnou přispěvatelkou časopisů Food & Wine, House Beautiful a dalších periodik. Na San Francisco State University přednáší tvůrčí psaní.

Bůh nehraje se světem kostky, prohlásil Albert Einstein. Na což by mu Benjamín Labatut odpověděl, že Bůh možná ne, ale ďábel ano. Strašlivá závrať je románem faktu o vědcích, kteří ve svých oborech učinili převratné objevy - Bohrovi, Heisenbergovi, Schrödingerovi a dalších -, došli však na hranice lidského chápání a poprvé v dějinách dali lidstvu moc zničit sebe sama. Třeba německý chemik Fritz Heber objevil umělá hnojiva, která zachránila lidstvo před hladomory. Vynalezl ale také bojový plyn yperit, který zabil tisíce vojáků v zákopech první světové války, což jeho manželku dohnalo k sebevraždě, již spáchala před jeho očima. Podobně atomy, které roztrhaly Hirošimu a Nagasaki na kusy, nerozštěopily šikovné ruce generálů, ale skupiny fyziků vyzbrojených hrstí rovnic. Dramatický příběh Benjamína Labatuta o určujících momentech dějin vědy nás vrhá do vzrušujícího území mezi fakty a fikcí, pokrokem a zkázou, genialitou a šílenstvím a staví nás před otázku, jestli díky vědě lépa rozumíme světu, nebo ho naopak ztrácíme. Za svou knihu byl v roce 2021 nominován do finále Mezinárodní Bookerovy ceny.

Vyrůstala v centru stalinské Prahy. Jako malá rozsvěcovala s maminkou na Karlově mostě plynové lampy, prala ve Vltavě, chodila s bandaskou pro mléko. V osadě u babičky na Slovensku poznala staré romské tradice a rodovou pospolitost a zažila nezapomenutelnou atmosféru vypravěčských a hudebních sešlostí. Naučila se, že život má naplňovat hudba a tanec stejně jako pomoc druhým, ochota dělit se, pracovitost a hrdost na romské kořeny. Tento recept předávala neúnavně desítky let dál. Ikona romské kultury, bezmála osmdesátiletá Olga Fečová, žena s nezdolnou energií, představuje svůj život v knize, která na půdorysu individuálního osudu vypráví příběh Romů v československém prostoru. Postupně před čtenářem krystalizuje portrét silné osobnosti, jež je stálou a magnetizující autoritou pro celé generace Romů. „Spisovatelka Olga Fečová ve své fascinující kronice vede čtenáře do slovenských hor i do pražských činžáků. V jejím líčení ožívají docela obyčejní lidé i věhlasné osobností. A nezapře, že je z muzikantské rodiny: vypráví se stejnou bravurou, s jakou někdo dokáže rozeznít housle.“ --- Jáchym Topol „Paní Olga byla úžasná umělkyně, pedagožka a v neposlední řadě krásný člověk. Tato romská ikona nám všem byla vzorem a její kniha zůstane poselstvím pro další a další generace jak Romů, tak Neromů.“ --- Ida Kelarová „Úžasná kniha. Žádá se mi citovat Václava Havla: Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí. Byť se občas odehrává v temných kulisách. Olga Fečová je ovšem dokáže prosvětlit nadějí.“ --- Fedor Gál