Paseka strana 34 z 111

Výprava našla legendární město Cielis, ale místo pomoci přicházejí další otázky. Vystrašení obyvatelé tvrdí, že ve městě vídají duchy, a Rada strážců, ke které hrdinové upírali své naděje, podle všeho není tím, čím se zdála být. Naštěstí Emily a její rodina potkávají nové spojence — mladíka Maxe, jenž na krku nosí vlastní amulet. Ve čtvrtém a pátém díle, které vycházejí společně, pátrá Leon Rudovous po tajemství Cielisu, robot Cogsley s Miskitem si vyzkouší výchovu dračího mláděte a elfí princ Trellis pozná nástrahy cestování časem. A mezitím se zdá, že hlas kamene posouvá Emily jako figurku po šachovnici. Ale vstříc čemu? Sázky se zvyšují s tím, jak celá sága vstupuje do druhé poloviny. Pohádková fantasy Amulet se stala základním kamenem moderní tvorby pro děti a mládež. Její autor Kazu Kibuishi v ní spojuje vlivy ze Star Wars, Pána prstenů, Alenky v říši divů nebo ze série o Harrym Potterovi, jejíž americkou edici k 15. výročí ilustroval.

Po nezdařeném útěku z Valbřichu, který skončil dopravní nehodou, se devatenáctiletá Dominika Chmurová probouzí v mnichovské nemocnici. Po dlouhých měsících rehabilitace se jí navrací zdraví, ale klidná mysl ne. Místo aby se vrátila domů na Pískový vrch, který čtenáři poznali v prvním česky vydaném románu Joanny Batorové, cestuje po celém světě, střídá země i zaměstnání. Čím víc se vzdaluje domovu, tím víc se přibližuje Chmurdálii, krajině, která splňuje Dominičiny představy o ideální společnosti. Dominičiny osudy se prolínají s osudy mnoha žen, například se Sarou Jacksonovou, přímým potomkem takzvané Hotentotské Venuše, kterou v 19. století vystavovali jako kuriozitu v Londýně a Paříži. Příběhy žen se spojují v jednom předmětu putujícím z ruky do ruky — Napoleonově nočníku.

Pohltila pop definitivně melancholie, úzkost a beznaděj? Proč zní dnešní populární hudba tak smutně, kde se v rocku vzalo téma depresí a dá se v současných hitech vůbec zaslechnout nějaká naděje? Bavíme se ještě? Hudební publicisté Karel Veselý a Miloš Hroch nabízejí paralelní dějiny populární hudby posledních čtyřiceti let, v níž žánry ustoupily emocím. Jednotlivé kapitoly ukazují cestu, kterou populární hudba urazila od postpunkového pocitu u Joy Division a The Cure přes rezignaci Nirvany a Radiohead v devadesátých letech až k depresivní zpěvačce Billie Eilish, sebevražedným emorapperům a environmentálnímu žalu.

Po nezdařeném útěku z Valbřichu, který skončil dopravní nehodou, se devatenáctiletá Dominika Chmurová probouzí v mnichovské nemocnici. Po dlouhých měsících rehabilitace se jí navrací zdraví, ale klidná mysl ne. Místo aby se vrátila domů na Pískový vrch, který čtenáři již poznali ve stejnojmenném románu Joanny Batorové, cestuje po celém světě, střídá země i zaměstnání. Čím víc se vzdaluje domovu, tím víc se přibližuje Chmurdálii, krajině, která splňuje Dominičiny představy o ideální společnosti. Dominičiny osudy se prolínají s osudy mnoha žen, například se Sarou Jacksonovou, přímým potomkem takzvané Hotentotské Venuše, kterou v 19. století vystavovali jako kuriozitu v Londýně a Paříži. Jejich příběhy se spojují v jednom předmětu putujícímu z ruky do ruky - Napoleonově nočníku.

Meče! Magie! Lasery! V tomhle zvláštním království vedle sebe existují rytíři i nejmodernější technologie. Jeho řád naruší příchod dívky jménem Nimona, která se dokáže proměnit v nejrůznější stvoření a která navíc nabídne svoje služby vrchnímu padouchovi. Společně s ním se snaží celému království ukázat, že zdejší idol a jeho kolegové z Institutu prosazování pořádku a hrdinství" nejsou tím, za koho se vydávají. Jak je vůbec možné, že se z nejlepších přátel stali úhlavní nepřátelé? Také minulost Nimony skrývá temné tajemství, takže co se zpočátku jeví jako parodie na stereotypy žánru fantasy, se postupně mění v příběh o našich vnitřních démonech. Komiks Nimona je zkrátka drzý a nepředvídatelný stejně jako titulní hrdinka. Fenoménem se stal už při publikování na internetu a vzniká podle něj i celovečerní animovaný film.

Dívky Rose a Windy se potkávají vždy jednou za rok, když jejich rodiny tráví prázdniny u oceánu. Tohle léto vypadá jako každé jiné, ale něco důležitého se během něj změní. V melancholickém komiksu se přirozeně jako příliv a odliv mění perspektivy několika generací: Sledujeme společný bezstarostný čas Rose a Windy, manželskou krizi rodičů jedné z nich a příhody party náctiletých, která se schází kolem místní sámošky, kde si dívky půjčují nepřístupné filmy jako Texaský masakr motorovou pilou. Hrdinky poznávají, že součástí světa dospělých jsou složitější problémy než skákání do vln, že puberťáci mají milostné vztahy a že rodiče spolu nemusí žít šťastně až navěky. Rose a Windy začínají přemýšlet o budoucnosti a uvědomují si, že bezčasí mezi dětstvím a dospělostí jednou skončí. Jedno obyčejný léto je ve svém žánru nejoceňovanějším komiksem posledních let, jako první komiks v historii získal čestné uznaní v rámci prestižní Caldecottovy ceny pro dětskou literaturu. Otevřenost, s jakou příběh zaznamenává řeč dospívajících hrdinek a jejich debaty o sexu, zároveň vedla k tomu, že se tento komiks zařadil mezi nejzakazovanější tituly v amerických knihovnách. Vydáváme jej s věkovým doporučením od 13 let a věříme, že může být emotivním a inspirativním čtením pro dospívající i dospělé.

V jihoamerickém městě San Cristóbal se náhle objeví skupina 32 dětí. Nejstarším je třináct let, mluví neznámým jazykem, oblečené jsou ale současně. Nemají vůdce, chovají se jako roj včel. Skupina se sice dopouští výtržností, ale zpočátku jde jen o drobné přestupky a nedorozumění. Každý večer navíc děti mizí v pralese, kde mají nejspíš svůj úkryt. Když se ovšem šéf místního sociálního úřadu pokusí jedno z dětí chytit, ostatní ho začnou zuřivě bránit a později dojde k prvnímu vážnému napadení. Policie pročesává okolní prales několik dní, ovšem bez úspěchu. Zdá se, že tlupa nadobro odešla. Pak ale začnou mizet i děti občanů městečka San Cristóbal. Román španělského autora spojuje sociální naléhavost s tajemnou atmosférou a díky tomu bývá přirovnáván jak ke slavné knize Pán much, tak i k tvorbě Javiera Maríase.

Sociolog Alexander Gideon a jeho bývalá žena Ilana začínají s odstupem sedmi let luštit obsah „černé skříňky“ svého rozpadlého manželství. Chtějí zjistit, proč ztroskotal jejich kdysi vášnivý, ale nevyrovnaný vztah. Několikaměsíční výměna dopisů, telegramůa dalších zpráv, do níž se postupně zapojujei Ilanin druhý muž, rebelantský syn nebo Alexandrův advokát, čtenáře krok za krokem vtahuje do jejich stále ostřejší konfrontace.Všechny z nich sice pojí silné citové pouto, ale přesto nejsou schopni překonat bariéru zaujatosti a nesmiřitelnosti. A týká se to i jejich politických a náboženských postojů, skrze něž Amos Oz přináší výpověď o rozporuplné tváři moderní izraelské společnosti. Jeho román vyvolal záhy po svém vydání značný ohlas, byl přeložen do jedenácti světových jazyků a vyznamenán mj. francouzskou cenou Femina.

Přestože detektivka byla po celé dvacáté století nejoblíbenějším oddechovým žánrem českých čtenářů, až nyní vychází její základní přehled. Kniha Dějiny české detektivky od Michala Jareše a Pavla Mandyse například odhaluje, proč se ve 20. a 30. letech psaly příběhy výhradně z Anglie či Spojených států, že dobré a čtivé detektivky vznikly i v době protektorátu, že publikum se opakovaně zdráhalo přijmout policistu jako bezvýhradně kladného hrdinu nebo jak skandinávské thrillery ovlivnily moderní české spisovatele a spisovatelky. Autoři vypátrali, kdy se poprvé objevil český detektivní román, kde má česká detektivka kořeny nebo jak se za poslední století vyvíjela. Zároveň provází různými podobami žánru, jako jsou kriminální próza, noir, zlodějské romány, whodunitky, policejní romány nebo drsná škola spojená především s americkými zachmuřenými hrdiny. Čeští literární detektivové se přitom dost liší od anglosaských suverénů: Bývají nenápadní, skromní, neohromují okolí svými dedukcemi ani tvrdými pěstmi či přesnou muškou. Libují si spíš v ironizování, parodii a podvracení autority V monografii, která se čte jedním dechem jako detektivka, se potkávají Emil Vachek, Edgar Collins, Eduard Fiker, Josef Škvorecký, Hana Prošková, Pavel Frýbort, Michal Sýkora, Iva Procházková, Michaela Klevisová a další.

Čím se liší váš mozek od mozku psychopata? Kolik lidí sní o vraždě? Pokud byste se mohli vrátit v čase, zabili byste malého Hitlera? Jste zlí jen proto, že máte nějaké sexuální sklony? Otázky, které klade psycholožka Julia Shawová svému čtenáři, znepokojují víc než dávka bulvárních zpráv, které běžně tak rádi konzumujeme. Kniha Zlo není vyčerpávající monografií o zlu, i když je repertoár odborných, popkulturních i každodenních pramenů, o něž se opírá, bohatý. Je mnohem víc o vás samotných. V kapitolách věnovaných zdrojům a typům agrese, psychologii vraždy, našim předsudkům vůči odlišnosti, kyberkriminalitě a kyberšikaně, sexuálních deviacích, genocidách, teroru či terorismu autorka problematizuje sám pojem zla. Vrah, zloděj, násilník jsou nálepky, kterými hodnotíte druhé. A určitě existuje někdo, kdo si myslí, že jste zlí vy sami. Jíte maso? Děláte v bankovnictví? Máte nemanželské dítě? Najdou se věci, které vám mohou připadat normální, jiným ale nemusí, mohou se jim zdát naprosto odsouzeníhodné. Možná jsme zlí všichni. Nebo možná není zlý nikdo z nás. "Julia Shaw vytvořila brilantní panorama objasňující temnou stránku lidství." - Phillip Zimbardo"Úchvatná cesta do temných stránek lidské podstaty, která posouvá hranice čtenářových komfortních zón." - Kirkus Reviews "Podnětné a provokativní." - Library Journal

Raina se nemůže dočkat, až bude mít sourozence. Ale jen do chvíle, než se její sestřička narodí - Amara je úplně jiná, než si Raina představovala. Je sice roztomilá, jenže je taky náladové, ubrečené mimino. Během let se jejich vztah příliš nelepší, později se navíc objeví mladší brácha a mezi rodiči to začne skřípat. Jak se ségry vyrovnají s několikadenní cestou autem přes západ Spojených států a rodinným srazem? Po úspěchu komiksu Úsměv se Raina Telgemeierová vrátila k autobiografickému vyprávění o vlastní rodině. Ukázala, že vyzrála v autorku autentických, nadčasových příběhů, s nimiž se může identifikovat kdokoli - dospívající čtenář i jeho rodič.

Už dvacet pět let se každý měsíc setkávají na brooklynském Coney Islandu, kde spolu stráví den. Michael a Caitlin znají navzájem každou svou vrásku, vědí, co znamená to které drobné gesto, přesto je mezi nimi mnoho nevyřčeného. Kdysi na sebe narazili v jednom baru a od té doby věděli, že k sobě svým způsobem patří. Jenže doma na ně čekali jiní partneři, které nešlo opustit. Poslední setkání v omšelém hotelu přináší otázku, zda to tak musí zůstat napořád. OCallaghanovi se neokázalým stylem podařilo zachytit příběh hluboké lásky, jako by věděl, že všechny velké příběhy vypadají na první pohled nenápadně. Velké kouzlo románu tkví také v jazyku a struktuře, zde OCallaghan mistrovsky zúročil své povídkářské zkušenosti. Román mu přinesl úspěch u kritiky i čtenářů a pověst nového irského literárního objevu.

Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou — předpisový úsměv jim spadne a obličej se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemohou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v divokých devadesátých letech.

Motol, Stodůlky, Vokovice nebo Ruzyně. To jsou čtvrti, které dnes vnímáme jako přirozenou a samozřejmou součást Prahy. Tam, kde dnes stojí nemocnice, letiště nebo sídliště, byly ale dříve vesnice, hospodářské dvory, návsi, sady a kostelíky. Nevládnul tu městský ruch, ale poklidný vesnický život, jehož průběh určoval cyklus hospodářských prací. Od 20. let minulého století se však zástavba vesnic v blízkosti Prahy rozšiřovala, asfaltovaly se tu silnice, zaváděly se tramvajové tratě, až je nakonec hlavní město pohltilo. Co se z minulosti pražských vesnice ztratilo a jak se proměnily, připomíná další kniha z edice Zmizelá Praha.

Žižkův nový životopis vychází u příležitosti 600. výročí výbuchu husitské revoluce a napravuje bilanci české historiografie, jež po husitské tetralogii Františka Šmahela nepřišla s fundovaným vědeckým dílem na toto vzrušující téma již čtvrt století. Čtenář dostává do rukou druhou nejrozsáhlejší práci o Žižkovi, navazující na téměř devadesát let staré monumentální dílo Josefa Pekaře, jehož výsledky s využitím nejnovějších badatelských poznatků doplňuje, koriguje i překonává. Velká Žižkova biografie z dílny respektovaného znalce husitské doby představuje nepřemoženého hejtmana v netradičním světle. Příběh nejslavnějšího českého vojevůdce se odehrává na pozadí barvitého dějinného panoramatu, jež pomáhá porozumět Žižkovu vnitřnímu světu a motivaci jeho činů. Husitský válečník vystupuje na stránkách knihy jako polní velitel, jehož fenomenální úspěchy vyrůstají nejen z geniálního strategického uvažování a jedinečné schopnosti zvolit překvapivá řešení, ale i z oddanosti jeho bojovníků a nesporného charismatu, které mu nemohou upřít ani jeho nepřátelé. Sám sebe přitom vnímá jako hluboce věřícího bojovníka, naplňujícího boží vůli vždy a všude. Již v průběhu svého života se stává ikonou stoupenců husitského programu a zároveň objektem nenávisti svých protivníků. Je to skvělé dílo přemosťující všechny dosavadní nábožensko-ideologické, a proto nehistorické spory o Žižku. Myslím, že většina historiků husitství by přes všechny vzájemné odlišnosti vzdala knize Petra Čorneje poctu. Otakar A. Funda Jedná se o dílo mimořádně vysokého odborného standardu. Naše dějepisectví se v něm konečně dočkalo velké Žižkovy biografie, která je moderní, odborně dokonale fundovaná a zároveň čtenářsky velice vstřícná i vůči laickým zájemcům z řad široké veřejnosti. Jaroslav Boubín Jestliže se úkolu zpracovat moderní Žižkův životopis ujal Petr Čornej, pak nemohl být vybrán autor povolanější. Zdeněk Vybíral

Žižkův nový životopis vychází u příležitosti 600. výročí výbuchu husitské revoluce a napravuje bilanci české historiografie, jež po husitské tetralogii Františka Šmahela nepřišla s fundovaným vědeckým dílem na toto vzrušující téma již čtvrt století. Čtenář dostává do rukou druhou nejrozsáhlejší práci o Žižkovi, navazující na téměř devadesát let staré monumentální dílo Josefa Pekaře, jehož výsledky s využitím nejnovějších badatelských poznatků doplňuje, koriguje i překonává. Velká Žižkova biografie z dílny respektovaného znalce husitské doby představuje nepřemoženého hejtmana v netradičním světle. Příběh nejslavnějšího českého vojevůdce se odehrává na pozadí barvitého dějinného panoramatu, jež pomáhá porozumět Žižkovu vnitřnímu světu a motivaci jeho činů. Husitský válečník vystupuje na stránkách knihy jako polní velitel, jehož fenomenální úspěchy vyrůstají nejen z geniálního strategického uvažování a jedinečné schopnosti zvolit překvapivá řešení, ale i z oddanosti jeho bojovníků a nesporného charismatu, které mu nemohou upřít ani jeho nepřátelé. Sám sebe přitom vnímá jako hluboce věřícího bojovníka, naplňujícího boží vůli vždy a všude. Již v průběhu svého života se stává ikonou stoupenců husitského programu a zároveň objektem nenávisti svých protivníků. Je to skvělé dílo přemosťující všechny dosavadní nábožensko-ideologické, a proto nehistorické spory o Žižku. Myslím, že většina historiků husitství by přes všechny vzájemné odlišnosti vzdala knize Petra Čorneje poctu. Otakar A. Funda Jedná se o dílo mimořádně vysokého odborného standardu. Naše dějepisectví se v něm konečně dočkalo velké Žižkovy biografie, která je moderní, odborně dokonale fundovaná a zároveň čtenářsky velice vstřícná i vůči laickým zájemcům z řad široké veřejnosti. Jaroslav Boubín Jestliže se úkolu zpracovat moderní Žižkův životopis ujal Petr Čornej, pak nemohl být vybrán autor povolanější. Zdeněk Vybíral