Paseka strana 53 z 96

Čtyři kamarádi, playboy Claudio, tlouštík Blas, sexuální štvanec Raúl a intelektruál Sólo se vydávají na velkou prázdninovou cestu po Španělsku. Jejich představy o roztoužených dívčích klínech, litrech vína a liduprázdných plážích se jim ale rozplynou před očima, kdykoliv se k nim jen trochu přiblíží. Všichni utíkají tak trochu sami před sebou, smůlou, která je provází v běžném životě, a tlakem okolí, aby se z nich konečně stali spořádaní občané. Komické situace, do kterých se kamarádi celou dobu nechtěně dostávají, se v příběhu prolínají s jakousi generační zpovědí španělského „dítěte svého věku“.

Je jen málo měst, která si zaslouží být zařazena do edice o zmizelých místech více, než je tomu v případě Opavy. Vždyť bývalé hlavní město rakouského, resp. českého Slezska se stalo takřka synonymem destrukce způsobené dramatickým vyústěním druhé světové války na území naší republiky. Nebyla to ale jen válečná litice, která se natrvalo vepsala do tváře města. Tato kniha přináší zprávu o proměnách města Opavy doprovázenou unikátními archivními fotografiemi.

Alexandra, Jane a Sukie, protagonistky Updikeova úspěšného románu Čarodějky z Eastwicku a stejnojmenné filmové adaptace, se po více než třiceti letech znovu vracejí na scénu svých rejdů. Poté co se život každé z nich v novém manželském svazku ubíral vlastní cestou, obnoví ovdovělé členky tria kontakt a rozhodnou se pro několikatýdenní návrat na místo někdejších milostných avantýr, zákeřných úkladů i vzrušujících zážitků s ďábelským pokušitelem Darrylem Van Hornem. Ne všichni z místních obyvatel však tak jako Van Horne ze scény zmizeli, někteří mají s trojicí nevyřízené účty a také vzpomínky na dávné činy a nemilosrdný běh času vnášejí do pokračování příběhu čím dál temnější tóny…

Podmanivý příběh nového románu Salmana Rushdieho přivádí čtenáře na dvůr indického císaře Akbara a prostřednictvím mladého Akbarova hosta z Evropy také do Florencie, kam dle mladíkova vyprávění zavál kdysi osud Akrbarovu pratetu, tajemnou krásku unesenou uzbeckými válečníky. Mezi oběma zdánlivě odlišnými světy renesanční Itálie a mughalské Indie nachází autor překvapivou podobnost a příběh je tak mimo jiné dalším vyznáním autorovy víry v inspirativnost procesu vzájemného míšení a ovlivňování západní a východní kultury, čtenáře si však získá již svou živostí a barvitostí, opětovně dokládající Rushdieho vypravěčské mistrovství.

Regimina sanitatis byla nejpopulárnějším žánrem středověké lékařské literatury. Tyto soubory naučení či doporučení jak zdravě žít jsou velice zajímavým zdrojem poznání obecných středověkých zvyklostí každodenního života: větrání místností, osvěžování vzduchu kadidly, skladba stravy, elementární lékařská péče – pouštění žilou, zvracení, projímadla, pročišťování těla –, sexualita, domácí cvičení, kosmetické úpravy vlasů i pleti, způsob spaní a opakovaně doporučovaný odpočinek. Autoři se na základě nově nalezených a dosud nepublikovaných pramenů zabývají naučeními o životosprávě z pera prominentních soudobých lékařů /Johannes de Gottingen, Havel ze Strahova, Reimboltus Eberhardi de Castro/ určenými nejvýše postaveným osobám jako byli císař Ludvík Bavor, král Jan Lucemburský, královna Anna Falcká a císař a král Karel IV.

Německým specifikem druhé světové války bylo masové, ideologicky motivované vyvražďování nevinných lidí za frontou a v německém zázemí. Na tomto masovém vraždění měli největší podíl nacističtí lékaři, kteří prováděli smrtící pokusy na vězních koncentračních táborů, vraždili injekcemi a rozhodovali o tom, kdo má být zahuben v plynových komorách. Lékařských pokusů, o nichž hovoří první část knihy, bylo provedeno daleko více, než se předpokládalo, a podílely se na nich německé armádní, státní a vědecké instituce. Vězeňská práce v německých koncentračních táborech - předmět druhé části knihy - sloužila jako nástroj teroru, brutálního vykořisťování a vraždění.

V mrazivém ránu zimy roku 1917 je v severofrancouzském městečku, ležícím nedaleko frontových bojů první světové války, nalezeno tělo zavražděné desetileté dívky, dcery majitele místního hostince. Vyšetřování tragédie nikdy nedospěje k přesvědčivému závěru a případ dále komplikuje řada nejasností kolem jednotlivých aktérů včetně samotného vypravěče, bývalého policisty, jehož svědomí tíží vlastní nepřiznané provinění. Je pachatelem tajemný a do samoty uzavřený prokurátor Destinat, či mladý bretonský dezertér, na nějž se upře nelítostná pozornost vyšetřovatelů? A jaké tajemství skrývala mladá učitelka, nalezená nedlouho po vraždě v bytě oběšená? Rekapitulace celého příběhu, jehož melancholickou atmosféru výrazně dotváří všudypřítomný stín válečných hrůz, nedokáže ani po dvaceti letech odhalit pravdu, vypravěče však nakonec utvrdí v přesvědčení, že k odčinění vlastní viny vede jen jediná cesta.

Osobní příběh, který Holanďanka Johanna van Haarlemová vypráví, začíná uprostřed druhé světové války. Velmi mladá přivede na svět nemanželské dítě a válečné peripetie a přísné rodinné prostředí ji donutí nechat je v roce 1945 v Čechách. Svého syna Erwina nalezne teprve v sedmdesátých letech v Londýně. Přes deset let se pak tvoří most mezi Nizozemím a Británii, mezi matkou a synem, avšak v roce 1988 přichází nečekaná rána. Erwin van Haarlem je odhalen jako špion komunistického Československa a Johanna si s nevyhnutelností uvědomuje, že se stala nejen obětí války zbraní, ale i války studené a že byla celá dlouhá léta pouhou hříčkou

Vynikající dílo, které poprvé zpracovává Einsteinův život v celé jeho šíři, neboť Hebrejská univerzita v Jeruzalémě podle poslední vůle Einsteinovy nevlastní dcery uvolnila přes 3 000 stran nových dokumentů, především Einsteinových dopisů jeho první a druhé ženě a dětem. Autor měl možnost v knize uplatnit i další nové, dosud nezpracované materiály. Podrobně v knize líčí všechny (nejen tradičně "evropské", i "americké") etapy života tohoto velkého génia, jeho nefonformní rysy, vztah k filozofii, náboženství, ale i jeho vnitřní, jak vědecké, tak i osobní problémy. Doslov hodnotí jeho pražský pobyt a vliv jeho osobnosti a díla na naši vědu i kulturu (Čapek, Březina, Martinů, Šalda).

Chebsko (něm. Egerland) má z historického hlediska zvláštní postavení v dějinách českých zemí. Jeho dnešní obyvatelé zde nemají kořeny z doby před r. 1945 a vztah k minulosti regionu si teprve vytvářejí. Boldtova kniha chce v prvé řadě postihnout genia loci - topografický a kulturní nástin historického vývoje Chebska, který je určen jeho obyvatelům, návštěvníkům z České republiky i z blízkého zahraničí. Proto bude vydána zároveň v české a německé mutaci.

Nino Giaconia má pověst nelítostného a krutého zabíjáka, zcela oddaného zájmům corleonské mafie a jejímu šéfovi Garparu Occhiuzzovi. Ale i on má citlivé místo: manželku Rosu Martinezovou, patřící ke klanu "poražených" z Palerma. Krásná a nešťastná Rosa si ho vzala spíš proto, aby utekla z dusivého područí svého otce, než kvůli lásce. Tímto rozhodnutím si udělala ze života peklo a postupem času pochopila, že není cesty zpět. Po stopách Gaspara a Nina, kteří se ukrývají téměř dvě desetiletí před zákonem, pátrají neústupná soudkyně Elvira Salemiová a komisař Matteo Di Giannantonio, oba plní pochybností a rozporů, přesto rozhodnutí za žádných okolností neustoupit. Román Salva Sottileho dosahuje svým břitkým stylem, svižným tempem a řadou vzrušujících scén, jejichž napětí se postupně zvyšuje, téměř filmového rytmu. Příběh krvavé mafiánské odplaty, lásky a smrti se vyhýbá rozvleklosti a běžné schématičnosti žánru a vytváří živé vyprávění ojedinělé dramatické síly.

Druhý díl příběhu ze skrytého života lichožroutů se rozbíhá po dvou liniích, které se postupně proplétají a často i řádně zauzlí. "Pitvorný nárůdek lupičů a žroutů ponožek" (Petr Matoušek v recenzi Lichožroutská groteska - 28. 11. 2008, Hospodářské noviny) se vrací na scénu ve chvíli, kdy končí jistá idyla, a do jejich osudů vstoupí víc nebezpečí, tajemství a zrady. Vysmívaný Hihlík, který v průběhu 1. dílu vyrostl v hrdinu, opouští Město, aby v Africe našel své rodiče. Po četných peripetiích se mu to podaří, ale musí překonat úklady záhadného lichožrouta Bona, který jeho "misionářské" rodiče uvěznil, aby se mohl stát ponožkovým vládcem nad celým černým světadílem. Hihlíkova nápaditost a humor se musí utkat nejen s Bonem, ale i s magií: odhalit tajemství Černé ponožky! Naštěstí nezůstane sám. Do Afriky za ním přijedou jeho věrní přátelé, znalec lichožroutího světa profesor Kadeřábek a bratranec Ramík, který na čas musí opustit "bojiště" Města, kde se opět v Dolní čtvrti ujal vůdcovství divokých lichožroutů Kudla Dederon, považovaný za definitivně odepsaného. Poslední akt grotesky a zároveň dobrodružné ságy se tedy opět odehraje doma.

Útlý román Mileny Agusové zasazený do prostředí italské Sardinie v období od čtyřicátých let minulého století do současnosti získal doma i v zahraničí řadu literárních cen, vyvolal nesmírný čtenářský zájem a vyšel nebo se připravuje k vydání v dalších šestnácti jazycích. Jeho vypravěčka v něm líčí osudy černé ovce i obětního beránka rodiny, "bláznivé babičky", která odmalička touží po "té nejdůležitější věci na světě" - lásce. Živě a se smyslem pro humor podané líčení nezapomíná ani na další členy rodiny a tok historie poznamenávající jejich životy, jeho hlavní motiv však jako by tvořila babiččina víra, že naše životy mají smysl jen díky "té nejdůležitější věci na světě".

Autorka, jejíž podmanivé vyprávění o objevování toskánského životního stylu, kultury, historie a kuchyně v knize Pod toskánským sluncem si oblíbili i čeští čtenáři, se ke svým příznivcům vrací neméně poutavým pokračováním dobrodružství, jímž se jí stalo restaurování staré venkovské usedlosti poblíž toskánské Cortony a poznávání okolního kraje a jeho obyvatel. Popisy úskalí i humorných stránek rekonstrukce dlouhá léta opuštěného domu a zahrady doprovází tentokrát Mayesová ve větší míře zápisky a postřehy z cest do širšího okolí i dalších částí Itálie, jejichž půvaby a zvyky dokáže přiblížit se stejným nadšením, neokázalou erudicí a jemným humorem jako svůj „italský domov“, s nímž ji spojuje stále silnější citové pouto.

Kniha francouzského novináře a dokumentaristy Antoina Vitkina (nar. 1977) Mein Kampf Historie jedné knihy se snaží popsat vznik a následnou recepci Hitlerova spisu. Vitkine svou knihu rozdělil do dvou částí. V první – Před válkou: „Nacistická bible“ – líčí okolnosti vzniku Mein Kampfu, shrnuje jeho základní teze a popisuje, jaký význam tato kniha získala za Třetí říše. V druhé části knihy – Po válce: Historie bez konce – Vitkine popisuje jednak to, jak se s dědictvím Mého boje vyrovnávali jednotlivé generace v poválečném Německu, jednak jeho další osudy ve světě (do kolika jazyků byl přeložen, v jakých nákladech atd.). Vitkine se zvlášť zaměřuje na arabský svět, v němž se Mému boji po založení státu Izrael dostalo velkého ohlasu. Monografie končí výčtem sedmi ponaučení pro současnost, jaké bychom si z této nebezpečné knihy měli stále brát.

Známý spisovatel Zdeněk Šmíd nás provází po dvou řekách – Mži a Berounce –, které jsou vlastně řekou jedinou. Po předchozích literárních putováních autora kolem jihočeských řek (v nakladatelství Paseka vyšly knihy Otava 2005 a Lužnice 2008) se autor tentokrát obrátil na západ od Prahy, aby nám představil svět kolem Mže i Berounky, historii krajiny a slavných měst, které na nich leží, příběhy a pověsti kolem říčních údolí, nevšední krásu jejich přírody i osudy významných lidí spojených s řekou a s jejím okolím. Zdeněk Šmíd vypráví hned vážně, hned s humorným nadhledem, poetickým i čtivým jazykem, který nezapře hlubokou znalost míst, o nichž se dozvídáme. Kniha je obohacena i mnoha fotografiemi ze současnosti i z bohaté minulosti řeky. Nechybí ani obrazové přílohy, jimiž nás autoři seznamují s barevnou krásou kolem řek, které se vyplatí navštívit, či na nich dokonce vyplout na kánoi.