Paseka strana 60 z 111

Protialkoholní společnost doktora Řimsy vzešla z pražské studentské bohémy 70. let 20. století. Navazovala v jistém smyslu na podobná recesisticky orientovaná sdružení a hnutí 60. let, jako byla Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, či na mnohem starší skupiny (Recesse) a umělecké směry (surrealismus, dadaismus), přesto zůstala po všech stránkách jedinečná. Profilovala se jako výsostně exaktní věda zkoumající zpočátku hlavně alkohol-alkoholismus coby antropologický fenomén. Od momentu, kdy řimsologové docenili jedinečnost objevené metody - usouvztažňování zdánlivě neslučitelných jevů na rovině, která je pro ně na první pohled nevhodná - a uvědomili si obrovský potenciál řimsologického nazírání světa, zaměřili pozornost na celé universum a proměnili svůj vědecký zájem de facto v životní styl. Již čtyřicet let probíhají v pražských hospodách relativně pravidelné řimsologické kongresy, na nichž skalní badatelé, ale i náhodní sympatizanti prezentují výsledky zkoumání řimsologických kategorií v oborech sobě vlastních - filosofii, estetice, kunsthistorii, muzikologii, psychologii aj. S nadsázkou můžeme říci, že kniha je neúplným, a tudíž značně pokřiveným obrazem řimsologie na základě pouhé výseče její existence, dané skrovnou sumou textů, které se náhodou dochovaly.

Protialkoholní společnost doktora Řimsy vzešla z pražské studentské bohémy 70. let 20. století. Navazovala v jistém smyslu na podobná recesisticky orientovaná sdružení a hnutí 60. let, jako byla Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, či na mnohem starší skupiny (Recesse) a umělecké směry (surrealismus, dadaismus), přesto zůstala po všech stránkách jedinečná. Profilovala se jako výsostně exaktní věda zkoumající zpočátku hlavně alkohol-alkoholismus coby antropologický fenomén. Od momentu, kdy řimsologové docenili jedinečnost objevené metody - usouvztažňování zdánlivě neslučitelných jevů na rovině, která je pro ně na první pohled nevhodná - a uvědomili si obrovský potenciál řimsologického nazírání světa, zaměřili pozornost na celé universum a proměnili svůj vědecký zájem de facto v životní styl. Již čtyřicet let probíhají v pražských hospodách relativně pravidelné řimsologické kongresy, na nichž skalní badatelé, ale i náhodní sympatizanti prezentují výsledky zkoumání řimsologických kategorií v oborech sobě vlastních - filosofii, estetice, kunsthistorii, muzikologii, psychologii aj. S nadsázkou můžeme říci, že kniha je neúplným, a tudíž značně pokřiveným obrazem řimsologie na základě pouhé výseče její existence, dané skrovnou sumou textů, které se náhodou dochovaly.

Nazí je román o dospívání. Horké léto, Berlín, ochočená evropská příroda na českosaském pomezí - to jsou kulisy příběhu, který není vyprávěn zrovna lineárním způsobem. Pět mladých lidí se - každý jinak - ocitlo na rozcestí. Ať chtějí nebo ne, musejí se rozhodnout, kudy dál. Jejich cesty se někdy protínají, někdy běží paralelně, jindy se míjejí. Aniž by o tom věděli, kladou si identické otázky, řeší podobné problémy. Vlastně jde o příběhů pět, které ale teprve dohromady dávají smysl a vypovídají o jedné jediné veličině, známé i neznámé: dnešní dozrávající generaci. Román je nominován na Německou cenu za literaturu pro mládež (Deutscher Jugendliteraturpreis).

Bílá vrána (1995) vypráví o výpravě pěti mužů do slovenských Beskyd, která pro některé z nich znamená útěk před realitou, pro některé se stává výpravou osudovou. Dějištěm jsou liduprázdné hory zapadané sněhem, ve hře základní lidské hodnoty. Román má zlověstnou tonaci, fatální vyústění, po celou dobu jsou hrdinové v ohrožení, které se stupňuje. Jde o "mužský" román plný prázdných lahví od alkoholu a vykouřených cigaret. Muži uvěznění ve své době a svém těle se s realitou i sebou samými snaží vypořádat po svém. Jde o román sentimentální i nevybíravý, Stasiuk klade otázky a nedává odpovědi. Za své dílo získal prestižní polské ocenění - Cenu Kościelských.

Další svazek edice Zmizelé Čechy je věnován regionu Českobudějovicka. Zavádí čtenáře do míst, která před více než sto lety popsal Leopold M. Zeithammer těmito slovy: "K severní straně nabývá pánev budějovická nemalého půvabu lesnatou krabatinou, táhnoucí se mezi Hlubokou a Vltavotýnem… Podél Vltavy, která se vine zátočkami směrem od jihozápadu k severu od Boršova až po Zámostí, kde opouští planinu budějovickou, a podél Malše, směrem severním od Plava k Č. Budějovicům též četnými oklikami spěchající a zde do Vltavy se vlévající, prostírají se širokým lemem úrodné lučiny, jimž dodávají roztroušené skupiny stromoví zvláštního půvabu."Daniel Kovář (1975) je zaměstnancem Státního okresního archivu České Budějovice. Zabývá se minulostí rodného města i širšího Českobudějovicka, zejména pak historickou topografií. Regionálním dějinám věnoval asi čtyři desítky publikací a něco málo přes tři sta článků. V edici Zmizelé Čechy vydal knihy České Budějovice I. a II. díl.

Druhé vydání úspěšné monografie o vrchu Petříně přináší nejnovější poznatky přírodovědných, historických a technických oborů o jedné z nejvýznamnějších pražských dominant. První takto zaměřená monografie má za cíl oslovit nejen odborníky, ale i neprofesionální zájemce o pragensie a výsledky jednotlivých vědních oborů. Texty, vytvořené týmem autorů z Univerzity Karlovy, Národního muzea, Národního technického muzea, památkových ústavů a dalších odborných pracovišť, jsou doplněny výběry doporučené literatury a bohatými obrazovými přílohami. Součástí druhého vydání knihy jsou nové fotografie Pavla Hrocha.

V nakladatelství Paseka již druhé (první 1992) vydání reprintu Váchalova originálu z roku 1924. Toto období patří k umělcovým nejplodnějším. V roce 1924 dokončil mimo jiné nástěnné malby v Portmanově domě v Litomyšli a vydal svou nyní nejpopulárnější knihu, Krvavý román, v jehož závěru již je pevně rozhodnut začíti práci lepší a důstojnější - Postylu kacířskou. Přírodopis strašidel je formálně ironizací a parodizací dobově významného vědeckého encyklopedického díla, Brehmova života zvířat, mapuje však svět zcela odlišný, svět vnitřního autorova vědomí a podvědomí. Josef Váchal (1884-1969), významný malíř, grafik, řezbář, spisovatel a filosof, jeden z nejoriginálnějších českých umělců a myslitelů 20. století. Nejvýznamnější částí Váchalova díla je tvorba knihy jako uměleckého artefaktu. Své knihy vydávané v počtu jednoho až dvaceti pěti výtisků sám psal, sázel, doprovázel vlastními dřevoryty, vázal i prodával. Jeho nejznámější knihou je Krvavý román (1924).

Současný kubánský vůdce Raúl Castro si nese celý život stigma „toho druhého“ nebo pověst „mladšího bratra“. Vicente Botín rozkrývá, co stálo v minulosti za rozhodnutími Raúla Castra jako vysokého funkcionáře i Fidelova následníka, jaké postoje zaujímal Raúl Castro v klíčových momentech kubánské historie, jako byla raketová krize v roce 1962, perestrojka, rozpad sovětského bloku atd. Velmi syrovým způsobem rekonstruuje i největší zločiny kubánského režimu a dokládá, jaký na nich měl „mladší bratr“ podíl. Vysvětluje, že to byl právě Raúl, kdo inicioval zřizování táborů nucených prací UMAP, i jeho zavrženíhodnou úlohu v kauze popraveného generála Arnalda Ochoy v roce 1989.

Světoznámý italský novinář se ve své nejnovější knize vrací k řadě palčivých problémů italské společnosti, které jsou v centru jeho pozornosti již od doby, kdy ve své nejslavnější knize Gomora strhujícím způsobem popsal praktiky neapolské mafie.Nová znepokojivá zjištění předkládá zejména v oblasti pronikání mafiánských struktur z jihu na sever Itálie, znovu bilancuje akutní problém nezákonné likvidace toxických odpadů, působivě líčí boj kalábrijského kněze o vytvoření centra pro postižené v domě zabaveném mafii, která jej však odmítá předat novým vlastníkům. Tak jako v minulosti, i v nové knize zaujme Saviano svým otevřeným, naléhavým a přitom čtivým stylem a zejména v úvahách věnovaných všudypřítomné korupci, neupřímnosti předvolebních slibů politiků či manipulovatelnosti médií má rozhodně co říci i čtenářům daleko za italskými hranicemi.Roberto Saviano (1979) je neapolským rodákem a absolventem Neapolské univerzity v oboru filozofie. Svým literárním talentem a nesmlouvavým postojem k praktikám jihoitalských mafiánských kruhů na sebe upozornil již v článcích a reportážích psaných pro italské noviny a časopisy. Mimořádný úspěch svědectví o nemilosrdném světě neapolské camorry Gomora (2006, česky 2008), jež se dočkalo též divadelní a filmové adaptace, přinesl Savianovi věhlas na domácí i mezinárodní scéně, pro autora měl však i neblahý dopad v podobě ohrožení ze strany bossů camorry, kvůli němuž žije od října 2006 pod policejní ochranou.

Autor bestselleru Chudí v Lodži se ve svém dalším románu věnuje osudu Mileny Jesenské. Česká novinářka, překladatelka a spisovatelka Milena Jesenská, jejíž osudy kniha vypráví, je pro Steva Sem-Sandberga především silná ženská osobnost. Nesetkáváme se tu jen s lidským osudem uprostřed dějin, ale se svébytnou odpovědí člověka na ně. Románové zpracování biografie vychází důsledně z dobových dokumentů a vzpomínek. Kniha je součástí volné trilogie o třech ženských osudech: kromě Mileny Jesenské zahrnuje romány Theres (1996) o německé teroristce Ulrike Meinhofové a Příměrem pouhým je pozemské dění (Allt förgängligt är bara en bild, 1999) o Lou Andreas-Salome. Ravensbrück (2003) byl nominován na prestižní celoskandinávskou Cenu Severské rady, stejně jako román Chudí v Lodži.

Mladí Američané Robbie a Jane se setkávají v hloubi africké džungle náhodou: Robbie na útěku z New Yorku před důsledky rodinné tragédie, Jane jako dcera šéfa skupiny dřevorubců působící bez povolení úřadů na území Konga. Když se čtrnáctiletá Jane jednoho dne náhle z tábora ztratí, Robbie se ji vydává na vlastní pěst do divočiny hledat. Je možné, že Jane unesli rwandští ozbrojenci, kteří operují na konžském území a přítomnost těžařů tolerují jen díky úplatkům? Nebo snad za dívčiným zmizením stojí neznámý a obávaný tvor, o jehož existenci si vyprávějí domorodí členové dřevorubeckého týmu? Nové převyprávění dobrodružství legendárního Tarzana z pera Andyho Briggse.Jejich ústředního hrdinu i další protagonisty citlivě a úspěšně přizpůsobuje čtenářům počátku jednadvacátého století, aniž by se zpronevěřilo výchozí situaci a půdorysu legendárního příběhu, a na britské literární scéně již autorovi vyneslo vlnu pochvalných recenzí a nadšených čtenářských ohlasů.Andy Briggs (1972) je autorem několika dětských knih a komiksů, s tvůrcem Spidermana Stanem Leem a producentem Robertem Evansem se rovněž podílel na několika filmových projektech. Jeho nová řada Tarzanových dobrodružství vzniká ve spolupráci s dědici Tarzanova tvůrce Edgara Rice Burroughse, jehož Tarzan z rodu Opů (č. Paseka 1991) vyšel poprvé právě před sto lety, a zanedlouho se má dočkat také filmového zpracování.

Ačkoli byl Reinhard Heydrich jednou z nejobávanějších vůdčích postav Třetí říše – šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, zastupující protektor v Protektorátu Čechy a Morava, jeden z hlavních strůjců tzv. konečného řešení židovské otázky –, komplexní monografie o něm jsou vzácné. Kniha líčí Heydrichův vzestup z prostředí privilegované střední vrstvy až k vrcholné kariéře masového vraha, vrhá nové světlo na jeho charakter, odkrývá nenápadné kroky, jimiž se mění osobnost v monstrum, a mapuje souvislosti konkrétního zla s ideologickou představou nacistů o novém evropském pořádku.

První motocyklový závod v Praze byl odstartován 17. května 1903. Kritérium na 25 kilometrů zahájilo bohatou historii motoristických podniků v hlavním městě. Například závod do vrchu Zbraslav – Jíloviště proslavil Prahu v celé Evropě, jiné se staly legendou, což lze bez nadsázky říct o závodě 1000 mil československých. Mnohé ovšem zavál čas – jen znalci dnes vědí, že se jezdil například závod do vrchu Jenerálka. Z fotografií tohoto dílu Zmizelé Prahy bohatě voní benzín, líh, olej, ricin, éter a všechno co se nalévalo do nádrží závodních strojů.

Průvodce po moderní pražské architektuře první poloviny 20. století zachycuje slovem a obrazem kolem dvou set staveb, nejen těch nejvýznamnějších, jako jsou Obecní dům, dům U Černé Matky Boží nebo Veletržní palác, ale i čistě užitných, které se ve svém úhrnu významně podílejí na moderní tváři města a jeho atmosféře. Průvodce je rozdělen do šesti kapitol podle historických pražských čtvrtí (Staré a Nové Město, Malá Strana, Hradčany, Josefov a Vyšehrad) a zahrnuje rovněž mapky s vyznačenými objekty a medailony nejvýznamnějších tvůrců. V budoucnu na něj naváže druhý díl, který představí nejvýznamnější objekty z tohoto období v dalších pražských čtvrtích.

Autor bestselleru Chudí v Lodži se ve svém dalším románu věnuje osudu Mileny Jesenské. Česká novinářka, překladatelka a spisovatelka Milena Jesenská, jejíž osudy kniha vypráví, je pro Steva Sem-Sandberga především silná ženská osobnost. Nesetkáváme se tu jen s lidským osudem uprostřed dějin, ale se svébytnou odpovědí člověka na ně. Románové zpracování biografie vychází důsledně z dobových dokumentů a vzpomínek. Kniha je součástí volné trilogie o třech ženských osudech: kromě Mileny Jesenské zahrnuje romány Theres (1996) o německé teroristce Ulrike Meinhofové a Příměrem pouhým je pozemské dění (Allt förgängligt är bara en bild, 1999) o Lou Andreas-Salome. Ravensbrück (2003) byl nominován na prestižní celoskandinávskou Cenu Severské rady, stejně jako román Chudí v Lodži.

Výstřel z pistole, jehož zvuk naruší ospalou atmosféru zimního rána roku 1920 na jedné z farem amerického Středozápadu, ukončí nejen život farmáře Lloyda Wilsona, který se nešťastně zapletl s manželkou svého souseda Smithe, ale i přátelství Smithova syna Cletuse s jeho vrstevníkem, vypravěčem příběhu, jen pozvolna se vyrovnávajícím s nedávnou smrtí vlastní matky. Podrobná rekonstrukce celého činu, do níž se pocitem viny dosud pronásledovaný vypravěč pouští z padesátiletého odstupu, je strhujícím příběhem o vášni a vině i nezapomenutelným portrétem dětství, v němž se autorovi podařilo zachytit "naše nejhlubší smutky, pravdy i lásku - to vše jasným a prostým stylem a mistrovskými tahy štětce" (Michael Ondaatje).