Paseka strana 6 z 111

"Kdo graficky upravil první československou ústavu? Z jaké tradice vychází český grafický design a kdo jsou jeho hrdinové? Jak vznikají písma? Proč jsou české knihy nejkrásnější? A jak se ocitla na plakátu k filmu Pelíšky lžička? Kniha nabízí unikátní vhled do světa grafického designu a typografie. Mapuje více než stoletý vývoj těchto oborů a ukazuje, jak ovlivňují společnost, ať už ve smyslu kultivace, nebo propagandy a manipulace. Od obalů přes filmové plakáty, loga měst až po navigační systém pražského metra fundovaně, ale srozumitelně popisuje fenomény, které nás obklopují doslova na každém kroku. Rozhovory s pamětníky i současnými předními tvůrci, jako jsou Zuzana Lednická nebo Aleš Najbrt, doplňují eseje teoretiků grafického designu, ale i sociologů, kulturních antropologů a dalších odborníků z Česka i zahraničí. Součástí obsáhlé monografie jsou také dosud nepublikované obrazové materiály, originální skici, makety, fotografie a dokumenty ze soukromých i veřejných sbírek."

Tři muži a dvě ženy se sejdou jednoho dubnového víkendu roku 1982 v normandském domě na břehu Seiny. Antoine de Stermaria je malíř, Juan Larrea spisovatel a Karel Kepela divadelní režisér. Spojuje je umění, jejich evropanství a exulantství zároveň, zhroucení nejrůznějších utopií končícího století a láska k ženám, ne-li k ženě jediné. V oněch dvou dnech se ve vzpomínkách jejich osudy vícekrát protnou na mapě evropských měst, z nichž mimořádnou roli hraje Praha, na mapě historických událostí, Československo nevyjímaje, uměleckých a myšlenkových mezníků levicové inteligence i na mapě soukromých citových úběžníků způsobem tak nečekaným a málo pravděpodobným, jak je toho schopen jedině život. V závěrečném obraze splyne v jedno Seina, Vltava a Styx z vlámského plátna v madridském Pradu… Španělský spisovatel se zkušeností levicové iluze, koncentračního tábora a mnohaletého exilu tu francouzsky napsal svůj nejčeštější román.

Dlouho očekávaný závěr příběhu Amuletu je tu! Po střetu s Ikolem Emily konečně pochopí, jakou má kámen moc a co musí udělat, aby ochránila Alledii před stíny. Zatímco cestuje na Typhon, aby pomohla své matce a Navinovi, princ Trellis se vrací do království elfů zachránit své krajany – a postavit se podvodníkovi, který se v nepřítomnosti panovníka chopil moci. Hrozivá temnota bedlivě sleduje všechny pány kamene a bude zapotřebí síly nových přátel i starých nepřátel, aby ji přemohli… a přežili.

Třináctiletý Jamie O‘Neill miluje červenou barvu. A k tomu vysoké stromy, déšť s větrem, knihy s přebalem, kočky, řeky a Edgara Allana Poea. Přeje si především dvě věci: sestrojit perpetuum mobile a komunikovat se svou matkou, která zemřela, když se narodil. V jeho mysli jsou tyto věci úzce spjaty. A na nové škole, kde ho vše jen mate a zahlcuje, najde dva lidi, kteří by mu mohli s tímhle přáním pomoci. Působivý román Jak postavit loď vypráví o tom, jak jeden chlapec a jeho poslání promění životy učitelů Tess a Tadhga. Něžný i silný příběh pojednává o lásce, rodině a mezilidských vazbách, o síle představivosti a o tom, že největší dobrodružství nikdy neprožíváme sami.

Jak videohry zobrazují konec světa? Proč jsou tak populární simulátory chození? Jak gamifikujeme každodennost pomocí aplikací z rodu Pokémon Go? Jak se z masově hraných her jako Fortnite stal prostor pro virtuální koncerty a reklamu? Co nacházíme ve hrách, které se tak podobají práci a simulují nám zaměstnání kombajnisty nebo řidiče v dálkové kamionové dopravě? Proč jsou tak populární hry z druhé světové války? Poučený průvodce od Death Stranding a Pokémon GO přes Call of Duty a Dark Souls k League of Legends a Resident Evilu otevírá videohry novému čtení a odhaluje, že některé z nich mohou být třeba spalující společenskou kritikou jako ty největší romány. Na příkladech těch uměleckých i nejkomerčnějších her současnosti ukazuje, jak se staly médiem 21. století, které patří k životnímu stylu nejen nejmladších generací.

Franta Čížek bydlí v domku u trati a spolu s ním tam žije maminka, tatínek a pes Šlupajz, který vlastně za všechno může. Kdyby se na dlouhé procházce v místě, kterému se říká Peklo a kde vždycky Franta raději přidá do kroku, Šlupajz nerozběhl po stopě, nepoznal by Franta Luboše. Luboš není čert, i když tak trochu vypadá. Luboš je kovář a Frantu vezme hnedle jako svého učně. A tak Franta poznává taje kovářského řemesla, kovárnu, ve které je horko jako v opravdovém pekle a kde se ukuje i opravdové přátelství. Frantův příběh doslova vtáhne čtenáře ke kovářské výhni a k pozapomenutému černému řemeslu. Na velkých barevných ilustracích se před našima očima z dýmu vyloupnou nejrůznější nářadí a nástroje, naučíme se kovářskou hantýrku a zjistíme, jestli se z Franty stal opravdový kovář.

Na kole je člověk jen jedno šlápnutí od vzletu. Skoro každý si vzpomene, jaké to bylo, když se poprvé rozjel sám. Čím to je? Co vlastně kolo dělá s naším tělem a pocity, s našimi cestami krajinou i městy, ve kterých žijeme? A jak vůbec nápad vyrobit kolo vznikl? Kolo je zdánlivě všední věc, která nám dává nevšední zážitky. Už více než 200 let je naším průvodcem na silnicích, v ulicích i po lesních stezkách. Pomáhá nám, ale potřebuje naši spolupráci, sílu, energii a zručnost. Malí i velcí díky němu cestují nejen terénem, ale i říší fantazie. Kolo je symbolem svobody a zdravého a ohleduplného života. Autoři v této bohatě ilustrované knize vyprávějí příběh skromného dopravního prostředku, který dokáže měnit svět.

Na dlouhých procházkách se psem hledá Kateřina klid, ale najde jen otráveného orla mořského. Po tomhle nálezu jsou vyhlídky na klidné dny definitivně pryč. Do případu se vloží policie, která zjistí, že rozhodně nejde o ojedinělou záležitost, a rozvíří se sled událostí v malé vesnici na jihu Čech. Kdo za otravami stojí? A proč se vlastně Kateřina ocitla v ospalém Borkově? Dokáže se popasovat s výhrůžkami, které se najednou objevují ve schránce, ale i se stíny minulosti? Debutový román s detektivními prvky se odehrává na cestě mezi lesem a vsí, mezi vsí a městem, v čase mezi ztrátou a novým začátkem. Vypravěčskou suverenitou i melancholií upomene na díla Jiřího Hájíčka, Anny Bolavé či Viktorie Hanišové.

Mohou film a literatura vyřešit společenské problémy? Jak by se měla proměnit levice, aby dokázala čelit tomu, že se čím dál víc frustrovaných lidí obrací k populistům a extremistům? Uznávaný britský režisér a angažovaný francouzský spisovatel se v živém rozhovoru dotýkají i mnoha dalších bolestí současného světa: původu nesnášenlivosti, předsudků či homofobie, negativní role sociálních sítí, bezdomovectví, násilí, postavení žen či gayů. Úderný rozhovor staví most mezi generacemi levicového myšlení a bezděčně připomíná, co vlastně znamená etika dialogu.

Přejít po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s anděly a se sochami svatých – to všechno jsou pro obyvatele zapadlého městečka Svatý Jiří naprosto běžné věci. Na začátku 20. století žijí úplně odtrženě od světa, ale začínají pomalu tušit, že se přiblížila doba velkých technických zázraků, které nahradí ty jejich tradiční. Do městečka se vrací místní rodák Odysseus, považovaný dosud za mrtvého. Jako zkušený světoběžník pomáhá sousedům připravit se na nastávající převratné změny. Současně soupeří s mladším bratrem Tomášem o přízeň krásné a dočasně němé Julie, kterou Tomáš našel před pár lety polomrtvou v lese. Nebývalé vzrušení přinese také správní kontrola z hlavního města, před níž je třeba některé věci, včetně dosud fungujících zázraků, utajit. Všichni se v roce 1904 těší na skvělé nové století, v němž bude všechno krásné a šťastné i bez kouzel. Vše tak, jak to má být. Román s nápaditě využitými prvky magického realismu odkazuje na velká vyprávění minulosti od Odyssea přes Dona Quijota po Tristrama Shandyho. Miroslav Hlaučo (1967) vystudoval klinickou farmacii v Bratislavě, po ní také režii na DAMU a filmovou vědu na Filozofické fakultě v Praze. Po krátkém období, ve kterém se živil uměním, pracuje už řadu let v oblasti medicínského výzkumu a vývoje buněčných biotechnologií.

Mohou film a literatura vyřešit společenské problémy? Jak by se měla proměnit levice, aby dokázala čelit tomu, že se čím dál víc frustrovaných lidí obrací k populistům a extremistům? Uznávaný britský režisér a angažovaný francouzský spisovatel se v živém rozhovoru dotýkají i mnoha dalších bolestí současného světa: původu nesnášenlivosti, předsudků či homofobie, negativní role sociálních sítí, bezdomovectví, násilí, postavení žen či gayů. Úderný rozhovor staví most mezi generacemi levicového myšlení a bezděčně připomíná, co vlastně znamená etika dialogu. Édouard Louis (1992) je francouzský spisovatel. Jeho románový debut Skoncovat s Eddym B. (2014, č. Paseka 2018) mu vynesl postavení nejoceňovanějšího francouzského prozaika své generace. Na úspěch knihy navázal literární zpovědí Dějiny násilí (2016, č. Paseka 2019) a pronikavými knižními esejemi Kdo zabil mého otce (2018, č. Paseka 2021) a Boje a proměny jedné ženy (2021, č. Paseka 2022). Hluboce osobní román Jak se stát jiným (2021, č. Paseka 2023) ocenili čtenáři i kritika jako pozoruhodný návrat autora, který má co říct a nešetří ani sám sebe. Ken Loach (1936) je britský filmový režisér a scenárista. Ve svých dílech se věnuje sociálním tématům, jako je chudoba nebo práva pracujících. Jeho filmy Zvedá se vítr (2006) a Já, Daniel Blake (2016) získaly Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes. Loachův film Kes (1969) byl v anketě Britského filmového institutu zařazen mezi deset nejlepších britských filmů 20. století.

Zuzanka má dvě starší sestry, matku a otce, který píše scénáře k filmům a vštěpuje všem třem dcerám lásku k hudbě. Proto i o prázdninách v milované Konici Zuzka pečlivě cvičí na violoncello. Občas tátovi ukradne pár stránek ze scénáře, potají si je čte a přemýšlí nad útržky cizích příběhů. Také si vyměňuje dopisy se starší Monikou, kterou kdysi poznala v nemocnici. Tatínek, Monika, ale i její sestry nebo první láska, to vše formuje prázdniny, během nichž Zuzka přestává být malou holčičkou. Poznává, že ti nejbližší nás často opouštějí a že čas s nimi můžeme znovu prožít pouze ve vzpomínkách. Hořkosladká a nostalgická prvotina známé spisovatelky Zuzany Dostálové vychází v novém vydání. Vypráví o zážitcích, které z dětí dělají dospělé a na které se nedá zapomenout. Zuzana Dostálová (1976) je violoncellistka a spisovatelka. V roce 2016 publikovala svou prvotinu Proč všichni odcházejí. Je také zakladatelkou projektu Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní. S autorkami Pavlou Horákovou a Alenou Scheinostovou vydala novelu Johana (Paseka 2018) a ve stejném roce vyšel v Pasece její druhy´ román Hodinky od Ašera, po kterém v roce 2020 následoval román Soběstačný. Jejím nejnovějším literárním počinem je román Karneval zvířat (Paseka 2023), který s nadhledem popisuje těžký život hudebních umělců.

Všechny domy uchovávají historii těch, kteří v nich žijí. Tenhle stojí na kraji zapadlé španělské vesnice a jeho stěny vyprávějí o hlasech, jež se ozývají pod postelí, a o zmizeních, která se možná nikdy nevysvětlí. Sousedé se obou obyvatelek straní. Babička tráví dny rozhovory se stíny, které přebývají za zdmi a uvnitř skříní. Vnučka se do domu vrací po incidentu s místní nejbohatší rodinou. Při rozplétání tajuplného děje se do mysli vkrádá podezření, že postavy, dům i samotné vyprávění se rozpadají, jako by je rozežíral červotoč. V ohromujícím debutu kombinuje autorka černý humor s folklórem a katolickou tradicí. Babičce s vnučkou propůjčuje silné hlasy, které nám střídavě líčí příběh o odplatě, násilí a třídním boji. Layla Martínez (1987), jak se autorka podepisuje, je španělská intelektuálka, esejistka a spisovatelka. V Madridu vystudovala politologii a sexuální vědy, pravidelně píše články o společnosti a kultuře do španělských médií a v současné době pracuje jako nakladatelská redaktorka. Prozaický debut Červotoč vychází ve více než dvou desítkách zemí.

„Jsem opravdu stejná jako matka?“ „Máš radši zvířata než lidi!“ „Nemít prachy? Vadí!“ „Ty jsi víc v práci než doma…“ Že důležité vztahy v našem životě nejsou jen ty partnerské či intimní, ukazuje nejnovější kniha psychoterapeuta Honzy Vojtka. Dívá se na vztahy z širší, pro někoho možná překvapivé perspektivy: navazujeme je totiž s živými bytostmi i neživými předměty. Dovedeme si vytvořit pouto s časem, s bohem, ale podobné vazby vytváříme také k penězům a s vervou kupíme majetek. Jak moc nás při vytváření jakýchkoli vztahů ovlivňují pouta v rámci rodiny? Proč je pro někoho práce nutné zlo a pro jiné druhý domov? Proč nás rozčilují zlozvyky některých kolegů? A můžeme vztahy nenavazovat?

Unikátní knížka, která vychází při příležitosti padesáti let Divadla Járy Cimrmana, přibližuje obrazem i textem neznámou tvář nejslavnějšího českého divadelního souboru. Zdeněk Svěrák bilancuje jeho historii formou soukromého dopisu Ladislavu Smoljakovi a každý člen divadla přidal svou nejživější vzpomínku. Čtenář se tak dozví, jak se přihodilo, že se Petr Brukner narodil ve dvou městech současně, čeho nejhoršího se dopustil Miloň Čepelka a jaký je největší herecký problém Miroslava Táborského. Pro fanoušky Járy Cimrmana bude překvapením, že souborem prošla řada známých osobností, jako Jiří Menzel, Jiří Stivín nebo Jaroslav Uhlíř, a že v tomto zdánlivě ryze mužském divadle nechybějí ani ženy. Nepřeberné množství fotografií zachycuje herce v jejich výrazných rolích, ale většinou je objektiv namířen do zákulisí, a odkrývá tak dění, které zůstává publiku utajeno.

Zuzanka má dvě starší sestry, matku a otce, který píše scénáře k filmům a vštěpuje všem třem dcerám lásku k hudbě. Proto i o prázdninách v milované Konici Zuzka pečlivě cvičí na violoncello. Občas tátovi ukradne pár stránek ze scénáře, potají si je čte a přemýšlí nad útržky cizích příběhů. Také si vyměňuje dopisy se starší Monikou, kterou kdysi poznala v nemocnici. Tatínek, Monika, ale i její sestry nebo první láska, to vše formuje prázdniny, během nichž Zuzka přestává být malou holčičkou. Poznává, že ti nejbližší nás často opouštějí a že čas s nimi můžeme znovu prožít pouze ve vzpomínkách. Hořkosladká nostalgická prvotina známé spisovatelky Zuzany Dostálové v novém vydání. Vypráví o zážitcích, které z dětí dělají dospělé a na které se nedá zapomenout.