Paseka strana 8 z 111

Nejtěžší redakce mého života. Bestseller, který nikdo nečekal. Co se dá naučit od autorů, kteří neumějí psát. Na co si dává pozor editor sto let starých komiksů. Nakladatelství je úžasná a zábavná dílna, ve které se rodí jedny z nejkrásnějších a nejdůležitějších věcí na světě. Ovšem abyste v něm obstáli, nestačí mít literární rozhled a naučit se gramatiku. Musíte si osvojit nakladatelské myšlení. Tato kniha je pomyslnou TEDx konferencí spojenou s FuckUp Night redakčního světa. Dozvíte se, jak milovníci poezie vybudovali jeden z nejvýznamnějších vydavatelských domů. Co je třeba podniknout, abyste na literární nebe vystřelili hvězdu. Jak se staví úspěšná ediční řada a jak se neztratit v překladu. A stojí za to přizvat si k psacímu stolu umělou inteligenci? Kniha nápadů, zkušeností a postřehů nabízí exkurzi do zákulisí nakladatelství knihomolům, studentům či knihkupcům. Zkrátka všem, kteří žijí knihami. Soubor, který uspořádal dlouholetý šéfredaktor Paseky Jakub Sedláček, nabízí pohled do tvůrčí dílny řady profesionálů nakladatelského a redakčního světa: Miroslava Balaštíka (Host), Viktora Bezdíčka (Paseka), Petry Diestlerové (Euromedia), Joachima Dvořáka (Labyrint), Lenky Jandákové (Kher), Jindřicha Jůzla (Odeon), Michala Kašpárka (Český rozhlas), Františka Kotlety (Epocha), Petra Onufera (Argo), Zuzany Válkové (Seznam) a dalších. Knihu doprovází ilustrace Lukáše Fibricha.

Třicátnice Klára se rozhodne, že musí se svým jednotvárným životem něco udělat. Chce se vymanit ze zajetých kolejí vyznačených zastávkami „studium – práce – nájem“ a konečně začít se psaním. A tak se sbalí a odstěhuje se do ciziny, do přístavního města. Zabydlí se v ulici, která má lepší časy dávno za sebou. Na chodníku posedávají vyžilé prostitutky a střetává se tu zašlý svět s chutí bezhlavě bořit a modernizovat. Klára chtěla hledat samu sebe, ale nakonec objevuje hlavně tohle zvláštně přitažlivé místo a jeho obyvatele, jako jsou Pán nebo Zaseklá. Jako Východoevropanka však nedokáže situaci místních zcela porozumět. Co na první pohled vypadá jako příběh o hledání vlastní identity, se posléze mění v aktuální román tematizující gentrifikaci, migraci, masovou turistiku nebo stereotypy spojené s tím, co by žena měla nebo neměla dělat.

Nejdelší evropský konflikt raného novověku zažehla všeobecná krize společenská, politická, náboženská a kulturní. V bolestech se rodil svět, který předjímal naši dobu. Další ze Stručných historií vypráví příběh, který shodou okolností začíná i končí v Čechách. Dvě události – pražská defenestrace roku 1618 a švédské drancování v Praze o třicet let později – ale nerámují období vytrvalých bojů na evropském kontinentu, jak by se snad mohlo zdát. Mapa třicetileté války připomíná spíš les, v němž oheň doutná v kořenech a čas od času pronikne na povrch. Válka sice zahrnuje vítězství i prohry velkých postav jako Albrecht z Valdštejna, Gustav II. Adolf či kardinál Richelieu, v pozadí se ale střetává nastupující stavovství s monarchistickým principem i protestanství s katolicismem. Knížka líčí také každodenní realitu Evropanů i obyčejných vojáků nebo vývoj vojenských technologií.

Co znamená domov? A co všechno jej pomáhá utvářet? Královna cestování Frances Mayesová vždy hledala pocit domova, ať už navštívila jakýkoli kontinent. Její dům v italské Cortoně, který čtenáři a čtenářky autorčiných knih dobře znají, byl pro ni láskou na první pohled. Vše, co se ho týká, líčí v novince přímo vroucně a každý detail evokuje vodopád zábavných historek i myšlenek. Mayesová se rozbíhá k rozličným tématům, jako je jídlo, zahradničení nebo příroda, vzpomíná také na domovy svých přátel i na chvilková útočiště, která vyvolávají touhu po jiném životě. Nechybí zážitky z cest po Itálii, Francii, Mexiku či americkém Jihu. Místo na světě je kniha o touze po domově. Osobní, vřelé a milé čtení utíká jako příjemný rozhovor s oduševnělým přítelem.

"Nejsi dost dobrý. Zkrátka jsi měla štěstí. Ostatní jsou lepší a kvalifikovanější než ty. Přepadly vás někdy uprostřed noci podobné pochybnosti? Přemýšlíte občas o tom, co jste mohli říct jinak v rozhovoru před dvěma lety? Něco vás nutí milionkrát prohlížet jednu a tu samou smsku, abyste zjistili, jak to odesílatel „skutečně“ myslel? Alfonso Casas, jeden z nejpopulárnějších katalánských tvůrců komiksu, je na tom stejně. O svém životě s monstry, která žijí v jeho hlavě, nakreslil intimní i humorný komiks a do vedlejších rolí obsadil příšerky, které zosobňují strachy, pochyby, traumata, toxické myšlenky, obavy z nejisté budoucnosti či sociální úzkost. Vznikl tak bestiář současné společnosti, který se stal senzací a vychází například ve Spojených státech nebo Číně. „Úzkostmi či pochybnostmi občas trpí i ten nejšťastnější člověk na světě. Alfonso Casas nám ukazuje cestu, jak se s nimi smířit,“ říká terapeut Honza Vojtko, který tento komiks čtenářům doporučil."

Příběh Amuletu vrcholí v předposledním dílu série! Emily ztratila kontrolu nad svým kamenem a musí najít způsob, jak uniknout vlivu tajemného hlasu. Mezitím se její bratr Navin vydává na vesmírnou stanici, kde se připravuje na boj s blížícími se silami, které hodlají planetu připravit o všechny její zdroje. Emily a Navin musí být chytřejší a silnější než kdy dřív, aby zajistili přežití Alledie. Pohádková fantasy Amulet se stala základním kamenem moderní tvorby pro děti a mládež. Její autor Kazu Kibuishi v ní spojuje vlivy ze Star Wars, Pána prstenů, Alenky v říši divů nebo ze série o Harrym Potterovi, jejíž americkou edici k 15. výročí ilustroval.

Kniha nejslavnějšího čínského umělce současnosti daleko přesahuje běžny´ memoár. Vyprávění začíná dlouho předtím, než Aj Wej-wej přišel na svět. Příběhy Ajova otce, ceněného lyrického básníka Aj Čchinga, a samotného Wej-weje se odehrávají na širokém plátně čínské historie poslední stovky let. Vzájemně se zrcadlí v kulisách dějinny´ch otřesů. Stejně jako otec odchází v mládí za uměleckou inspirací do Paříže, volí syn únik před čínskou realitou do Spojeny´ch států, setkává se s Allenem Ginsbergem a objevuje Andyho Warhola. Podobně jako Aj Čching, blízky´ spolupracovník Mao Ce-tunga, sdílel za Kulturní revoluce ve vyhnanství pohnuty´ osud levicové avantgardy, Aj Wej-wej se v důsledku společenské angažovanosti rovněž konfrontuje s režimem.   Autor líčí také čínskou uměleckou scénu na přelomu milénia a poměry v Číně po potlačení demokratického hnutí i vlastní snahu o svobodné umělecké vyjádření. Zároveň provází po vlastním díle zahrnujícím plastiky, fotografie, film i díla architektonická.

V kolekci brilantně napsany´ch textů se Rushdie profiluje nejen jako oddany´ obhájce svobody slova a umělecké vy´povědi, ale především jako znalec světového písemnictví a kultury. Věnuje se velky´m literátům 20. století z rodu Kurta Vonneguta nebo Samuela Becketta, srovnává Shakespearovo mistrovství se Cervantesovy´m, na příkladu Aje Wej-weje, Pussy Riot či Roberta Saviana ukazuje, jakou roli hraje v tvorbě odvaha. Nechybí ani příspěvky, které se věnují dopadení bin Ládina nebo koronavirové pandemii. Rushdie vždy píše s vášnivy´m zaujetím pro styl, ve kterém se prolíná přesnost pozorování s bohatou obrazností. A se smyslem pro pravdu, bez ohledu na to, jak riskantní může by´t. Salman Rushdie (nar. 1947 v Bombaji) je autorem třinácti románů a několika dalších svazků próz, esejů a publicistiky. Knižně debutoval románem Grimus (1975). Jeho druhý román Děti půlnoci, barvitá sága o šesti desetiletích moderních indických dějin, byl v roce 1993 jmenován nejlepším z děl oceněných v předchozích pětadvaceti letech prestižní literární cenou Booker Prize a roku 2008 rovněž zvítězil ve čtenářské anketě ke čtyřicátému výročí této ceny. Výrazný ohlas zaznamenaly i další Rushdieho romány Hanba, Satanské verše, Hárún a Moře příběhů, Maurův poslední vzdech, Zem pod jejíma nohama, Zběsilost, Klaun Šalimar, Čarodějka z Florencie, Luka a Oheň života a Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí, svazek kratších próz Východ, Západ, kniha vzpomínek Joseph Anton a Zlatý dům. Roku 2007 byl Rushdie britskou královnou povýšen do šlechtického stavu.

Labilní, hysterická, sebestředná, vztahovačná, netrpělivá, úzkostlivá, trochu rozmazlená a náladová, to všechno by se dalo o Veronice říct. Jenže co se stalo, že je právě tady a teď, v posteli s cizím klukem, a jen doufá, že tenhle sex brzy skončí? Veronice se vinou hlavou myšlenky, splétají se do obrovského klubka a Veronika se je snaží rozmotat, aby nemusela vnímat přítomnost. Ze zdánlivě zábavné hry a neškodného vzpomínání sestavujeme Veroničin osud, dozvídáme se o jejích láskách, vztazích i bolestech a zjišťujeme, co se jí vlastně stalo. Scenáristka Tereza Nováková debutuje minimalistickou prózou. Nepotřebuje barvité popisy a složité charakteristiky, aby ze střípků a historek nápaditě poskládala příběh třicátnice Veroniky, který není tak lehkonohý, jak by se na první pohled zdálo. Tereza Nováková (1992) se narodila a žije v Praze. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU, kde dnes také externě vyučuje. Věnuje se především tvorbě audio seriálů a pořadů. Spolu s režisérem Šimonem Holým napsala dvě řady úspěšného seriálu Zkouškový pro Radio Wave. Kromě toho píše scénáře pro televizi i pro film. Přes deset let se věnuje divadelní improvizaci.

Píše se rok 1975 a moskevská scénografka Nora Osecká pohřbívá svou babičku Marusju. Z jejího bytu si odnese truhličku s rodinným archivem. Jeho první položky začal psát v roce 1911 kyjevský židovský intelektuál Jakov Oseckij, když posílal dopisy své nevěstě Marusje. Příběhy vnučky a jejího dědečka se v sobě zrcadlí a postupně se přibližují. Přidávají se k nim osudy dalších generací a množství vedlejších postav. Všechny dohromady vypovídají o tom, jaké katastrofy v posledních více než stech letech probíhaly na území postupně zanikajícího ruského impéria, počínaje židovskými pogromy v Kyjevě přes stalinské represe, konče válkou v Jižní Osetii. Román se opírá o reálnou korespondenci autorčiných prarodičů a vyšetřovací spis jejího nespravedlivě souzeného dědečka. Ljudmila Ulická (1943) patří stále k nejčtenějším ruským autorům, přestože ji Putinův režim označil za pátou kolonu. Popularitu jí přinesly romány, které kriticky reflektují události dvacátého století. Do literatury Ulická, vystudovaná genetička, vstoupila až poměrně pozdě, na konci osmdesátých let. Již v raných prózách se dotýkala nepohodlných a často tabuizovaných témat: v novele Soněčka (1992, č. 2004) to byly lágry, které ve třicátých letech čekaly navrátilce do SSSR, v románu Médea a její děti (1996) deportace menšin z Krymu, k nimž došlo na sklonku druhé světové války, v románu Daniel Stein, překladatel (2006, č. Paseka 2012) mimo jiné postavení křesťana v rodícím se státu Izrael. Ulickou zajímají především drobná hrdinství i selhání, malé příběhy, které se odehrávají v kontextu velkých dějin - jako ty v povídkovém souboru Ženské lži (2002, č. Paseka 2013), které jsou skrz naskrz prošité červenou nití neškodných i kolosálních výmyslů. Jako by autorka velkou historii zcela plánovitě utápěla v soukromé. Ve svém posledním románu Jákobův žebřík (2015) sáhla rovnou po korespondenci svých prarodičů, kterou nepřerušily ani lágry.

„Když Christopher Hitchens dopsal svou knihu Bůh není veliký, poslal mi ji, abych si ji přečetl, a já mu řekl, jen napůl v žertu, že má v názvu jedno slovo navíc; bylo by užitečné, kdyby vymazal ‚veliký‘.“ Touto větou otevírá známý spisovatel esej Instinkt svobody. V kolekci brilantně napsaných textů se Rushdie profiluje nejen jako oddaný obhájce svobody slova a umělecké výpovědi, ale především jako znalec světového písemnictví a kultury. Věnuje se velkým literátům 20. století z rodu Kurta Vonneguta nebo Samuela Becketta, srovnává Shakespearovo mistrovství se Cervantesovým, na příkladu Aje Wej-weje, Pussy Riot či Roberta Saviana ukazuje, jakou roli hraje v tvorbě odvaha. Nechybí ani příspěvky, které se věnují dopadení bin Ládina nebo koronavirové pandemii. Rushdie vždy píše s vášnivým zaujetím pro styl, ve kterém se prolíná přesnost pozorování s bohatou obrazností. A se smyslem pro pravdu, bez ohledu na to, jak riskantní může být.

Může se člověk neustále měnit, aniž by ztratil sám sebe? Ještě mu nebylo třicet, přesto za sebou má několik životů. Zažil dětství v extrémní chudobě, stud za vlastní původ i za sexuální orientaci. Utekl z vesnice do města, kde se už jako náctiletý na gymnáziu snaží co nejvíc vzdálit svým kořenům. Novou identitu touží najít i později na univerzitách v Amiensu a Paříži. Jako spisovatel zažívá nevídaný úspěch, těší se zájmu médií, neustále cestuje a vypráví o svém životě. Pozornost a uznání jsou zpočátku návykové, vždyť přesně o tomhle snil. Jenže postupně se dostavuje únava a znechucení vlastním životem, nejraději by od všeho znovu utekl a pokračoval v nekonečném přetváření sebe sama. Hluboce osobní a dojemný román je největším dílem literární hvězdy od vydání Skoncovat s Eddym B. Kritika i čtenáři ho ocenili jako pozoruhodný návrat autora, který má co říct a nešetří ani sám sebe. Édouard Louis (1992) se narodil jako Eddy Bellegueule v Hallencourtu v severofrancouzské Pikardii. Je autorem románů Skoncovat s Eddym B. (En finir avec Eddy Belleguelle, 2014) a Dějiny násilí (Histoire de la violence, 2016) a editorem sborníku esejů a statí o sociologovi Pierru Bourdieuovi (Pierre Bourdieu. L' insoumission en héritage, 2013). Jeho románový debut mu vynesl postavení nejoceňovanějšího prozaika své generace a byl již přeložen do více než dvaceti jazyků.

Brooklyn, konec 60. let. Stary´ svérázny´ jáhen jednoho dne nakráčí před místního dealera, kterého ještě nedávno učil hrát baseball, a postřelí ho. Spustí tak kaskádu událostí, jež změní život nejen jim dvěma, ale celé různorodé komunitě žijící ve „špatné čtvrti“. Sociální problémy, rasismus a nepokoje jsou spíše pozadím živelného příběhu, ktery´ postupně nabírá parametry pátrání ve stylu Indiana Jonese. Americky´ klasik James McBride, jenž vychází v češtině vůbec poprvé, zde ukazuje jak mistrovské vypravěčské schopnosti, tak svou trvalou víru v lidstvo. Jáhen King Kong voní atmosférou New Yorku a jazzu, potěší milovníky gangsterek a podivínsky´ch hrdinů a je povzbudivou zprávou o tom, že láska a víra žije i v tom nejposlednějším darebákovi. James McBride (1957) je oceňovany´ autor, hudebník a scenárista. Jeho přelomové memoáry The Color of Water, vydané v roce 1996, jsou považovány za americkou klasiku, prodaly se v milionech vy´tisků a čtou se ve školách po cely´ch Spojeny´ch státech. McBride je rodily´ Newyorčan, studoval skladbu na Oberlin Conservatory of Music v Ohiu a žurnalistiku na Kolumbijské univerzitě. V roce 2015 mu prezident Obama udělil Národní medaili za humanitní vědy za to, že „zlidšťuje složitou diskusi o rasové problematice“. Je držitelem několika čestny´ch doktorátů a v současné době působí na Newyorské univerzitě.

Překladatelka Liat a malíř Hilmí se náhodně setkají v New Yorku a zamilují se do sebe. Zatímco on pochází z Palestiny, ona se příští léto musí vrátit do Izraele. Vášnivý, ale neudržitelný intimní vztah, fyzická a duševní blízkost se mísí se strachem ze ztráty vlastní identity a z pohlcení tím druhým. Touha po společném soužití naráží na zapovězené hranice mezi jejich zeměmi, komunitami i rodinami. Společně prozkoumávají město, sdílejí prožitky, fantazie i stesk po domově, nic z toho ale nedokáže smýt vinu, kterou Liat cítí, když svého milence skrývá před rodinou v Izraeli i židovskými přáteli v New Yorku. Příběh výmluvně zachycuje tíhu a bezmoc, kterou si milenci v důsledku nekončícího sporu obou zemí nesou. Svůj vztah musí tajit a lhát o něm, aby se jejich láska nestala další obětí nekonečného politického sporu. Dorit Rabinjanová (1972) je izraelská spisovatelka a scenáristka. Debutovala v roce 1991 sbírkou básní Ken, ken, ken (Ano, ano, ano). Za svou první prózu Simtat Ha-Škedijot Be-Oumridžan (Mandlová ulička v Oumridžanu) získala britskou cenu Jewish Quarterly-Wingate Literary Prize. Psala scénáře pro izraelskou televizi, vydala dětskou ilustrovanou knihu. Za svůj třetí román Všechny řeky obdržela Bernsteinovu cenu pro mladé autory a výroční Izraelskou cenu za hebrejskou literaturu. Rabinjanová je také držitelkou Ceny premiéra Leviho Eškola.

Ponožky, pyžamo, smoking, rum. To všechno si musí zabalit houslista českého symfonického orchestru, když vyrazí na zahraniční zájezd po koncertních síních. A přidat k tomu notnou dávku trpělivosti, aby se dovedl tísnit v autobusu i v hotelovy´ch pokojích, přežil všechny zastávky na benzinkách i rádoby vtipné požadavky kolegů. Houslista Evžen je navíc dobrák od kosti a svy´m spoluhráčům vychází vstříc prakticky ve všem: ať už potřebují uvolnit hotelovy´ pokoj pro milostná dostaveníčka, nebo chtějí půjčit peníze. K tomu se zamiloval do flétnistky a netuší, jak jí své city vyjevit. Zuzana Dostálová ve svém novém románu dává čtenářům nahlédnout do zákulisí orchestru a odhaluje, že poslové vy´sostného umění často nemají na růžích ustláno. Živit se kulturou není žádny´ med.   Zuzana Dostálová (1976) je violoncellistka a spisovatelka. V roce 2016 publikovala svou prvotinu Proč všichni odcházejí. Je také zakladatelkou projektu Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní. S autorkami Pavlou Horákovou a Alenou Scheinostovou vydala novelu Johana (Paseka 2018) a ve stejném roce vyšel v Pasece její druhy´ román Hodinky od Ašera. Roku 2020 vydala třetí román s názvem Soběstačny´.

Jediná jistota je Ona. Ta, se kterou vede neustálý dialog. Ta, k níž se sbíhají všechny jeho myšlenky. Ta, kterou miluje. Co se s ní stalo? A jaký je jejich společný příběh? Hrdina Ekstase jako by žil v jemném přechodu mezi spánkem a bděním. Jeho vzpomínky malátně prosakují do snů, ztěžka odkapávají časem a prolínají se se zvuky a krajinami, které se zdají přízračné. Jako by svět s pevnými obrysy a hranami přestal existovat a zůstaly jen vjemy. Tekuté a proměnlivé, které uhýbají, když se jich chceme dotknout. Jakub Šponer se představuje novelou, která upomene na filmová díla jako Věčný svit neposkvrněné mysli či Mé soukromé Idaho nebo Vianův román Pěna dní. Autor svůj text stříhá jako filmový pásek a originálně tak vypráví milostný příběh jedné dvojice. Jakub Šponer (1990) vystudoval ekonomickou žurnalistiku na VŠB v Ostravě a pokračoval v žurnalisticky´ch studiích na Univerzitě Karlově v Praze. Věnuje se hudební publicistice, psal například do časopisu Full Moon, jako hudební redaktor působil na Radiu Wave či přispíval na web ArtZóna. Na Radiu 1 už několik let moderuje pořad Salad Daze. Hraje v kapele Market a pracuje jako redaktor iVysílání České televize.