Paseka strana 10 z 94

Autor se při přípravě slovníku argotu starého i nejnovějšího uvolil publikovat jako její předzvěst tuto etudu. Jeho satirická průprava však ovlivnila samotné podání, a tak vznikla půvabná učebnice hantýrky coby řeči vtipné, bohaté a natolik zdravé, že vždy přežila a bohdá přežije všechna jazyková nedochůdčata. Doprovozeno kouzelnými dobovými ilustracemi.

Svazek přináší poemu (mozaiku příběhů a myslitelských sekvencí) Noc s Hamletem, v níž základní stylotvornou polohou je dialog básníka s Hamletem (a vložený rozhovor Orfea s Eurydikou, v němž je naruby obrácen antický mýtus). Z názorového a pocitového střetnutí se rodí básnické dílo obnažující odvěký a osudový úděl člověka na této zemi. Paralelou měla být Noc s Ofélií, zůstala však pouze fragmentem. Další poemou je tu Toskána, připomínka básníkovy dávné cesty do Itálie. Je to pouť za ženou, která ho volá z místa na místo, za ženou, která je při návratu obnažena do podoby smrti. Prologem k poemám je téměř stovka básní s tématem ZDI. Přetištěny v chronologickém sledu z téměř všech autorových sbírek vytvářejí svébytný, myšlenkově závažný celek.

Novela Jozova Hanule uzavírá želarský cyklus Květy Legátové, autorky která v roce 2001 vtrhla na českou literární scénu jako meteor. Postavy této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět titíž obyvatelé Želar, které čtenáři znají již z předchozí autorčiny knížky. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, která se v zapadlé horské vesnici ukrývá před nacistickým pronásledováním, a která zde nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému kováři. Dotisk vyjde v polovině října.

První díl volné pentalogie s tematem bojů o středomoří během druhé světové války. Kniha sleduje dramatický zápas o ovládnutí středozemní oblasti sváděný Brity a Italy od vypuknutí druhé světové války až po rozhodující bitvu u mysu Matapan.

Britský autor několika knih o díle klasika světové fantasy provází čtenáře ve více než pěti stech abecedně řazených hesel přehlednou a čtivou formou po základních lokalitách, národech, osobnostech a flóře a fauně Tolkienovy Středozemě. Praktickou příručku pro každého čtenáře Hobita, Pána prstenů i dalších Tolkienových děl doprovází výběr ilustrací, chronologická tabulka a rejstřík pramenů. David Day (1947) je autorem knih Tolkienův prsten, Tolkienův bestiář a řady dalších titulů z oblasti mytologie a fantastiky.

První ze tří svazků shrnujících česky poprvé Nabokovovo povídkové dílo přináší v chronologickém pořadí devětadvacet próz, které autor napsal během svého pobytu v berlínském exilu v letech 1921-29. Již v nich lze rozeznat výjimečné vypravěčské umění, bohatou obraznost a metaforičnost, smysl pro humor i přesné a zároveň neotřelé vidění okolního světa, jež se později staly charakteristickými znaky Nabokovova stylu. Čtrnáct z povídek obsažených ve svazku vychází v českém překladu poprvé.

Kniha, v níž spojila své síly trojice autorů (vědci a publicistka) a formou dialogu konfrontuje laické názory na jednu z věčných otázek, otázku života ve vesmíru mimo nás, s míněním odborníků. Čtenáři se v ní dozví seriózní odpovědi na takové otázky, jako jsou světla na Měsíci, možnost existence velkých kosmických lodí v pásu planetek, pozorování záhadných objektů americkými a ruskými kosmonauty, co znamená věžovitá struktura na snímku NASA, domněnky a spekulace ufologů o známé oblasti "Area 51", Wheelerova teorie superprostoru, problematika červích děr a cestování v čase, druhý rozměr podle Abbotova "Plochosvěta", průniky z jiných dimenzí, "trhliny" v čase apod.

Dnes již legendární kniha o putování po třinácti tisících mil modrých silnic Ameriky – venkovských cest značených na starých mapách modrou barvou – a stovkách měst a městeček upomene na Steinbeckovy Toulky s Charleym i Kerouacův román Na cestě. Její autor, po otci indiánské krve, v ní nezapomenutelným způsobem líčí cestu napříč USA, k níž ho přivedl mezní životní okamžik, pouť s cílem hledat místa, kde změna neznamená zkázu a kde není zpřetrháno pouto mezi časem, lidmi a skutky .

Kniha tří mladých biologů se zabývá současnou evoluční teorií a její rolí v poznávání světa. Představuje tento obor jako dynamicky se rozvíjející a zábavnou disciplínu, plnou překvapivých objevů, ale i problematických momentů a rozporuplných poznatků. Esejistickou formou se snaží předvést biologii jako stále se proměňující a atraktivní obor, který prostřednictvím poznání minulého vývoje přispívá k pochopení současného obrazu přírody a kultury a který se stává stále důležitější součástí celkového pohledu na svět a člověka. Důraz je kladen na často kontroverzní objevy a jejich důsledky, ale i na to, jak vůbec k takovým objevům mohlo dojít, a jak nám na druhé straně pochopení evolučních procesů může významně pomoci řešit problémy současného světa. Publikace, založená na propojení textu s řadou příkladů, ozřejmí čtenáři nové a zajímavé souvislosti. Interpretace nejnovějších zásadních vědeckých poznatků i letitých vědeckých sporů jsou podávány s důrazem na srozumitelnost a zábavnost.

Šesté vydání novely úspěšného autora.

Grandiózní blasfemie či monumentální neznabožský apokryf francouzského drsného humoristy, jemuž ani to nejposvátnější není svaté, je při bližším ohledání prodchnuta hlubokou láskou ke všemu lidskému, a tedy i k Bohu, k jehož obrazu byl člověk stvořen, pokud tomu v Cavannově pojetí není spíše naopak. Jeho do nebe volající rouhání, bravurně převedené do češtiny Dušanem Havlíčkem, se řadí do dlouhé tradice počínající talmudským polemizováním s Nejvyšším a drsnými středověkými karnevalovými taškařicemi a jdoucí až kamsi k Monty Pythonovu Životu Briana, ale především je to peprná literární lahůdka, jíž nepohrdnou ani labužníci živící se tak vybranou krmí, jako je Henri Michaux.

V druhé polovině 60. let se na pódiích českých klubů, ale i při hraní pod širým nebem, začali objevovat zpěváci s kytarou, jejichž výpověď o světě byla obsažena zejména v jejich vlastních textech. Tito písničkáři se stali pro tisíce posluchačů nejen nositeli autentické generační výpovědi, ale i zprostředkovateli vztahu k živému básnickému slovu. Lidé si pořizovali nahrávky jejich písní a učili se je zpívat. Antologie Den bude dlouhý, obsahující texty dvaceti devíti autorů, ukazuje, že česká zpívaná poezie je ve svém celku neodmyslitelnou součástí české literatury. Zastoupeni jsou D. Andrtová-Voňková, Z. Benýšek, J. Burian, J. Dědeček, P. Dobeš, J. Hutka, O. Janota, S. Janoušek, P. Kalandra, S. Karásek, V. Koubek, K. Kryl, P. Lutka, V. Merta, Z. Michnová, B. Mikolášek, Z. Navarová, J. J. Neduha, J. Noha, J. Nohavica, J. Nos, O. Petr, K. Plíhal, Z. Růžová, M. Skalický, P. Skoumal, K. Soukup, V. Třešňák, V. Veit, K. Vepřek, J. Zych.

Deset písní, zvaných též eklogy, tvoří první básnickou sbírku budoucího tvůrce Aeneidy. Římský básník (70–19 př. Kr.) ji napsal v letech 42–39 př. Kr. a právě ona ho proslavila a zjednala mu přední místo mezi básníky augustovské doby. Vergilius se ve svých Bukolikách žánrově inspiroval pastýřskými idylami helénistického básníka Theokrita, vytvořil však svébytnou latinskou poezii, v níž se za zdánlivou prostotou skrývá rafinovaná složitost a která se stala jedním ze základů básnictví latinského i evropského. V útlém svazečku našli „svého“ Vergilia jak středověcí teologové, kteří v mesiášské vizi čtvrté eklogy viděli zvěstování Kristova příchodu, tak vyznavači lásky k mladým chlapcům, která se zde opěvá stejnou měrou jako láska k něžnému pohlaví. Vergiliovy verše vycházejí v novém překladu, s nímž se zatím mohl seznámit jen úzký okruh studentů klasické filologie z Jihočeské univerzity.

Jsou básníci, kteří žijí jednak svými nestárnoucími verši, jednak jako mýtus. To je bezpochyby případ francouzského básníka Françoise Villona, jehož si zásluhou brilantních překladů Otokara Fischera také česká literatura takřka přisvojila s láskou nemenší, než s jakou ho kdysi osvojil jeho vzácný pěstoun Guillaume Villon, vzdělaný kaplan kostela Saint-Bénoît-le-Bétourné, a přijali všichni prokletí 19. století. Villonovy verše navíc ožily ještě v Baladě z hadrů V+W a vryly se do českého povědomí už definitivně. Pařížský rodák, jehož verši vrcholí francouzský literární středověk, jako by se v Čechách znovu narodil v první polovině 20. století a dodnes promlouvá k novým generacím čtenářů vzácně blízkou řečí, v níž se mísí úsměv, úsměšek, posměch, výsměch a bolestný škleb. Čí humor bychom už měli nazývat šibeničním, ne-li žerty toho, kdo skutečně o vlásek unikl šibenici, toho, kdo s titulem univerzitního magistra svobodných umění sklouzl mezi tuláky a zločinecké podsvětí, toho, kdo dokáže mísit bravurní básnickou formu vysoké dvorské poezie s obhroublým obsahem a zločineckou hantýrkou a metafyzickou úzkost s takřka romantickou vzpourou? Úvodní studii, životopis a ediční poznámky napsal Jozef Felix.

Magická rudolfínská Praha a dramatická vláda melancholického císaře Rudolfa II. stála přímo ve středu celoživotního zájmu historika Josefa Janáčka. Z desítek jeho knih, v nichž uplatnil svůj skvělý vypravěský talent, patří tento životopis, který již vychází ve třetím vydání, k těm nejzdařilejším.

Historik Karel Kaplan a spisovatel Pavel Kosatík spojili síly při práci na publikaci, jež přináší biografické portréty významných komunistických pohlavárů, kteří řídili stát po únoru 1948. Jména Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého, Antonína Novotného, Václava Kopeckého, Alexeje Čepičky, Rudolfa Slánského, Viliama Širokého a dalších máme v povědomí všichni. Co o nich však víme skutečně – mimo toho mála, jež kdysi oni sami váhavě svěřili veřejnosti? Byli to zločinci svým založením, nebo naopak „géniové průměrnosti“, kteří zůstávali u moci, neboť se nechávali nést svým osudem? Kniha přinese množství dosud neznámých faktů o pozadí fungování komunistické moci v padesátých a šedesátých letech. Pokouší se zároveň odpovědět na otázku, jaký byl osobní podíl komunistických představitelů na konkrétní podobě režimu..