Paseka strana 15 z 111

Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale na Prašině nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. A v téhle strašidelné čtvrti pátrá Jirka se svými kamarády Tondou a En po dávném tajemství, které by mohlo změnit svět. Jejich dobrodružství je o to nebezpečnější, že při tom musejí čelit partě všeho schopných dospělých chlapů, kteří mají stejný cíl. Foglarovsky laděný a mimořádně napínavý příběh doplňují ilustrace, které čtenáře vezmou přímo do nitra Prašiny.

Je parné léto a napětí na hranicích Prašiny narůstá. Podnikatel Klement Hrouda se vrací do Prahy, aby se pomstil, a po úbočí Šibeničního vrchu obchází Krchlebani vedení záhadným Melicharem. Co nevidět davy lidí vyrazí vzhůru temnými uličkami a budou hledat stroj dávného vynálezce Hanuše Nápravníka. Zatímco se v oprýskaných domech a na prázdných náměstích v tichosti schyluje k poslednímu střetu, rozhodne se En vzít osud čtvrti do svých rukou. Jirka se vydává v jejích stopách. Podaří se mu odvážnou dívku najít, než bude pozdě? Poslední díl úspěšné trilogie Prašina přináší konečné rozuzlení, na které jsme s velkým napětím čekali.

Je parné léto a napětí na hranicích Prašiny narůstá. Podnikatel Klement Hrouda se vrací do Prahy, aby se pomstil, a po úbočí Šibeničního vrchu obchází Krchlebani vedení záhadným Melicharem. Co nevidět davy lidí vyrazí vzhůru temnými uličkami a budou hledat stroj dávného vynálezce Hanuše Nápravníka. Zatímco se v oprýskaných domech a na prázdných náměstích v tichosti schyluje k poslednímu střetu, rozhodne se En vzít osud čtvrti do svých rukou. Jirka se vydává v jejích stopách. Podaří se mu odvážnou dívku najít, než bude pozdě? Poslední díl úspěšné trilogie Prašina přináší konečně rozuzlení, na které jsme s velkým napětím čekali.

Představte si, že vaše kůže je křehká jako motýlí křídla. I šev na oblečení vás poraní. Občas nemůžete polknout, jícnem nic neprojde. Jaké to je, žít s takovou křehkostí, by vám pověděla Olga Joklová, která takzvanou nemocí motýlích křídel trpěla. Bohužel už to osobně udělat nemůže. Olga strávila většinu svého života tím, že upřímně o svém onemocnění mluvila a snažila se tak pomoci všem, kteří se s ním narodili, a otevřít oči těm, kteří nemají o podobné bolesti tušení. Olga si své myšlenky a postřehy zapisovalado nejrůznějších deníků a sešitů. Na její záznamy nyní vlastními povídkami navazují Petr Borkovec, Marek Šindelka, Lucie Faulerová, Jakub König, Jonáš Zbořil, Anna Bolavá a A. Gravensteen. Ilustracemi je doprovodil Lukáš Musil. Vznikl tak pestrý povídkový soubor, který je zároveň vzpomínkou na jednu neobyčejnou ženu a poctou všem křehkým a statečným. Jeho koupí přispějete organizaci Debra, která lidem s nemocí motýlích křídel pomáhá prožít co nejvíce a trpět co nejméně.

Tereza si nikdy nemyslela, že bude mít pleš dřív než její kluk. Neuměla si představit, že se jí bude stýskat po culíku, který ji lechtal na zádech. A už vůbec by ji nenapadlo, že blízké okolí i lidé na ulici jí budou vyjadřovat podporu v domnění, že si prochází chemoterapií. Když kvůli autoimunitní nemoci přišla během několika měsíců o všechny vlasy, musela se vyrovnat se změnou vzhledu, s pocitem ztráty ženskosti i s nabídkou paruk. Koloběh vyšetření, planých nadějí přinesl spoustu situací, které autorka dokáže nahlédnout s nadhledem a humorem. Svůj první rok bez vlasů líčí ve svěžím díle, které navazuje na bohatou tradici autobiografického komiksu. Jednou z forem alopecie prošlo nebo prochází 147 milionů lidí po celé planetě. Pro přibližně dvě procenta pacientů je alopecie společníkem na celý život. Komiks kromě osvěty přináší i povzbuzení pro pacienty, kteří se s tímto onemocněním vyrovnávají.

Pohltila pop definitivně melancholie, úzkost a beznaděj? Proč zní dnešní populární hudba tak smutně, kde se v rocku vzalo téma depresí a dá se v současných hitech vůbec zaslechnout nějaká naděje? Bavíme se ještě? Hudební publicisté Karel Veselý a Miloš Hroch nabízejí paralelní dějiny populární hudby posledních čtyřiceti let, v níž žánry ustoupily emocím. Jednotlivé kapitoly ukazují cestu, kterou populární hudba urazila od postpunkového pocitu u Joy Division a The Cure přes rezignaci Nirvany a Radiohead v devadesátých letech až k depresivní zpěvačce Billie Eilish, sebevražedným emorapperům a environmentálnímu žalu. V knize se setkávají například Adele, Tori Amos, Beatles, Björk, Black Flag, Black Sabbath, Kurt Cobain, The Cure, Billie Eilish, Future, Jay-Z, Joy Division, Lady Gaga, John Lennon, Linkin Park, Manic Street Preachers, Metallica, Joni Mitchellová, Nirvana, Oneohtrix Point Never, Pearl Jam, PJ Harvey, Radiohead, The Smiths nebo Kanye West.

„Špatný autor životopisu retušuje svou minulost a výsledkem je fotografie, kterou pořídil cizí člověk, aby utěšil žal nad bolestnou ztrátou blízké osoby. Dobrý naopak dělá všechno, co je v jeho silách, aby zachoval podrobnosti s nejvyšší věrností." Tak charakterizuje memoárové psaní jeden z největších spisovatelů 20. století Vladimir Nabokov. Autobiografie, původně vydaná roku 1951 a zásadně přepracovaná o 15 let později, je nejen dokladem jeho slov, ale také výsostným uměleckým dílem. Zachycuje Nabokovův život v rozpětí let 1903 až 1940, počínaje šťastným dětstvím v Rusku a konče emigrantským životem v Paříži a Berlíně. Kniha vyšla původně anglicky a autor sám ji přeložil do rodné ruštiny v přestávkách mezi lovem motýlů a psaním Lolity.

Neotřelá kombinace biografie a memoáru dokazuje, že ani kniha o životě a díle geniálního režiséra Davida Lynche nemůže být obyčejná. Vůbec poprvé odkrývá okolnosti zrodu jeho smělých filmových vizí, jako jsou Městečko Twin Peaks, Sloní muž, Mazací hlava, Lost Highway nebo Mulholland Drive. Životopis napsala novinářka Kristine McKennová na základě více než stovky rozhovorů s Lynchovými přáteli, rodinnými příslušníky, bývalými manželkami, herci, agenty, hudebníky a dalšími spolupracovníky. Do textu však vstupuje sám Lynch svými upřímnými komentáři, překvapí například vzpomínkou na pražské natáčení hudby k Modrému sametu nebo zábavnými i ledacos odkrývajícími historkami z dětství a studentských let. Kniha tak pohltí nováčky i lynchovské fanatiky.

Strhující a mrazivá reportáž je očitým svědectvím slovenského novináře přímo z místa konfliktu a živým kaleidoskopem mnoha životních příběhů, jež autor na východě Ukrajiny posbíral na obou stranách fronty. osudu Gruzínce Mamuky, bojujícího s ruskou agresí s kalašnikovem v ruce už od čtrnácti let, Jirky, českého dobrovolníka v řadách doněckých separatistů, Lízy z Luhanska, smiřující se s údělem uprchlice a zneužívané ženy, a řady dalších. Forró nevytvořil jen plastický obraz válečné každodennosti, ale také brilantní analýzu příčin zamrzlých konfliktů v prstenci obklopujícím Ruskou federaci, v gruzínské Abcházii a Jižní Osetii, moldavském Podněstří či naposled na Ukrajinském Donbasu.

Říká se, že láska hory přenáší. Jak se ale Magda a Kareem přenesou přes všechny kulturní a názorové rozdíly? Egypťan svázaný pravidly islámu a nespoutaná, impulzivní Češka žijí v Německu. V napjaté společenské atmosféře je Kareem vyčerpaný beznadějným hledáním zaměstnání a steskem po vlasti. Jednoho dne bez jakéhokoliv varování zmizí. Magda se ho vydá hledat do Káhiry a ocitá se v úplně jiném městě, než jaké znají turisté. Netuší, co všechno ji tam čekáNetradiční próza mladé české autorky vypráví o střetu kultur s citem pro humorné situace a vtipné dialogy. Díky osobní zkušenosti zasvěceně a barvitě vykresluje prostředí přistěhovaleckých komunit.

Petrov starší je chytrý, všemu tak trochu rozumí, jen se svým fádním životem automechanika není schopen nic provést. A tak hodně pije, vede řeči s kumpány a spolu se svou ženou a synem se mátoží neutěšenou realitou ruského zapadákova, jehož podobu navíc rozostřuje horečnatý opar chřipky, kterou se rodina Petrovových nakazila. A právě tahle nemoc v nich probudí pudy potlačované ubíjející realitou a spustí řetězec bizarních událostí. Životem utahaná knihovnice Petrovová se zmítá na prahu schizofrenie a postupně se odkrývá její temná minulost. Jejich syn pak už jen připomíná, jak se morální ochablost přenáší z generace na generaci, obzvlášť když rodiče o dítě jeví přibližně tolik zájmu jako o pokojovou rostlinu. Román získal cenu Nacionalnyj bestseller a dostal se do finále prestižních cen Bolšajakniga a Novaja slovestnosť.

V posledních desetiletích se vzdělání často redukuje na pouhý nástroj tržní ekonomiky. Tak tomu ale nebylo vždy. Kniha dvanácti českých historiků přibližuje cestu, již prošlo školství v českých zemích od svých středověkých počátků, kdy bylo dostupné jen úzké elitě, až k masovému vzdělávání 21. století. Dílo nabízí široce koncipovanou syntézu, kterou česká historiografie dlouho postrádala. Jeho základní osu tvoří dějiny školství a vzdělanosti v Čechách a na Moravě (na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině v příslušných obdobích)dovedené do roku 2004. Kromě všech úrovní, typů a forem vzdělávání publikace zpracovává i bezprostředně související témata, jako jsou školní každodennost, školní architektura, mládežnické a studentské spolky. Věnuje se rovněž souvislostem vzdělanosti, rozkvětu knižní kultury včetně knihoven a čtenářských spolků, vydávání novin a časopisů či nástupu nových médií. Součástí výkladu jsou rovněž dosud málo zmapované oblasti bádání jako vzdělávání dívek a duchovních či lidová výchova.

Výbor toho nejlepšího z díla Petra Šabacha doplněný dosud nepublikovanými povídkami připravili spisovatelé Emil Hakl a Václav Kahuda, předmluvu napsal autorův přítel Zdeněk Svěrák. Literární svět Petra Šabacha je královstvím, ve kterém namísto trůnu stojí hospodská židle, okolo stolu sedí štamgasti a rytířský řád se udílí za dobrý příběh. Na život se tu dívá skrz půllitr s pivem, aby získal patřičně komické rysy a nostalgickou náladu, a pije se svižně, aby nespadla pěna. Autorský styl Petra Šabacha představuje nejzákladnější formu, na níž stojí literatura - poutavě odvyprávěnou a vypointovanou historku, kterou ovládl osobitým stylem, s autenticitou a nadsázkou. Šabach se tak posadil k jednomu stolu s Jaroslavem Haškem a Bohumilem Hrabalem. Napsal desítky povídek a románů, z nichž některé byly zpracovány filmově a staly se obecně sdílenou výpovědí o konci normalizace a náhle svobodných devadesátých letech.

Aktuálně nejrozsáhlejší průvodce Brnem ukazuje, že město nabízí více než vilu Tugendhat a hrad Špilberk. Odhaluje Brno z mnoha úhlů pohledu. Na své si přijdou milovníci architektury, historie, gastronomie, parků i koupališť. Zaručené tipy najdou rodiče s dětmi i ti, kdo si chtějí dát dobrou kávu a pozorovat brněnský ruch jen skrz okna kavárny. Díky přehledné struktuře publikace představí jednotlivá místa živě, jako by se čtenář procházel po městě s průvodcem z masa a kostí, který danou lokalitu zná jako své boty. Krátké texty o daném místě doplňuje popis, jak se k němu dostat, a autentické fotografie bez zkrášlujících filtrů. Ať už jste v Brně na den, na víkend nebo na zbytek života, nudit se rozhodně nebudete.

Tušili jste, že Betlémské kaple jsou v Praze hned dvě? Jak se stalo, že Sputnik přeletěl ze Stromovky na Babu? Kde se v Praze vzal hotel, který má jediný pokoj, a ještě k tomu sedm desítek metrů nad zemí? Dá se na Smíchově svézt lanovkou, a navíc k tomu zadarmo? A trefili byste do první čistě bitcoinové kavárny na světě? Netradiční výběr 111 pražských pozoruhodností se vymyká zavedeným představám o tom, co je při návštěvě Prahy povinné, a nabízí jedinečnou procházku hlavním městem všem zvídavým návštěvníkům, které zajímá historie i současnost, skrytá zákoutí i místa pulzující životem to vše ve výstižných a zasvěcených popisech s informativním fotografickým doprovodem a užitečnými praktickými radami a tipy.

Štěpánovi je jedenáct a celý jeho svět závisí na dospělých. Jenže co si počne ve chvíli, kdy se jeho táta nejspíš zbláznil – odstěhoval se, nechal si narůst plnovous a z kalhot mu koukají kotníky. Tátova nová přítelkyně nemá Štěpána moc v lásce, přijde si nadbytečný. Jeho máma vzdychá, šetří úplně na všem a vypadá to, že jí není dobře. Štěpán si proto přeje hlavně jednu věc – co nejrychleji vyrůst a být soběstačný. Zuzana Dostálová napsala román o dospívání a dospělosti, o samotě a samostatnosti. Hrdinův život sleduje v rozmezí několika let a vyprávění nenechává jen na něm.