Paseka strana 16 z 96

Ve své oceněné knize Almost Like a Whale (Téměř jako velryba) prohlásil Steve Jones knihou tisíciletí Původ druhů Charlese Darwina. A narážeje na druhé význačné Darwinovo dílo, Původ člověka, zaměřuje ve své nejnovější knize pozornost na přírodou zanedbávaná stvoření – na muže. Zrození ovečky Dolly bez jakéhokoli přičinění samce znovu otevírá prastarou otázku, co přesně je úlohou mužského pohlaví, když tisíce druhů se bez samců stejně dobře obejdou. A jestliže pokaždé při sexu muž produkuje takové množství spermií, že by mohl oplodnit každou ženu v Evropě, proč jsou muži tak početní?

Starověký Egypt fascinoval Evropany odedávna, ať šlo o Řeky, Římany, středověké cestovatele, dobrodruhy, sběratele i zloděje starožitností, o vědce či o pseudovědce. Mnozí z turistů, jichž do země na Nilu dodnes proudí tisíce, však nikdy neslyšeli jméno Champollion, natožpak Žába nebo Černý, přestože naše egyptologie se může pochlubit mnoha úspěchy a význačnými objevy. I naši předkové jevili o Egypt zájem. Humanisty, šlechtice a kurážné měšťany z počátku novověku vystřídali "otcové zakladatelé", kteří stáli u kolébky české archeologie a poté Československého/Českého egyptologického ústavu. Ve šlépějích Františka Lexy a jeho žáků Jaroslava Černého a Zbyňka Žáby pokračuje Miroslav Verner a dnes řada dalších. O tom, jakých úspěchů dosáhl Český egyptologický ústav, který v roce 2008 oslaví 50. výročí svého založení, o nejvýznamnějších objevech a velkých vzkumných etapách, vypráví s osobním zaujetím osoba nejpovolanější, prof. Miroslav Verner, který se jako student zúčastnil první expedice do Núbie a v čele českého archeologického týmu jako držitel rozsáhlé abúsírské koncese stojí dodnes. Příběh české egyptologie, zasazený do celkového archeologického dění v Egyptě, je stejně dramatický jako celé objevování starého Egypta.

Příručka o významu námětů a symbolů ve výtvarném umění od středověku po pozdní osmnácté století, o příbězích, jež umění líčí, a lidech, jež znázorňuje. Je psána se záměrem pomoci laickým milovníkům umění pohlížet na obrazy a plastiky s větším porozuměním. Je věnována převážně křesťanským a antickým tématům, jak se vyskytují na západě: čerpá nejen z kanonických biblických knih, ale i z legend, apokryfů a spisů středověkých autorů; zahrnuje nejen bohy a bohyně řecké a římské mytologie, ale i legendární či jiné hrdiny starověké historie a také postavy morální alegorie, romantické epické poezie a žánrového malířství severní Evropy. Český překlad byl doplněn o postavy a reálie z českého a slovenského prostředí.

Odvážné svědectví sedmadvacetiletého italského novináře o nemilosrdném světě současné neapolské mafie a ničivých důsledcích jejího působení v řadě oblastí domácího i mezinárodního průmyslu, obchodu a veřejného života zaujme zasvěceným a detailním vylíčením brutálních praktik organizovaného zločinu a portréty jeho aktérů, ale i bezprecedentním osobním nasazením a statečností svého autora. Ve svém úsilí proniknout do zákulisí působení camorry se Saviano mimo jiné nechal najmout jako pracovní síla nelegální čínské textilní dílny, působil jako stavební dělník a číšník a postupně shromáždil řadu poznatků o aktivitách mafiánských kruhů ve sféře průmyslu, stavebnictví, obchodu s drogami či nezákonné manipulace s průmyslovým odpadem a jedy. Jeho strhující i alarmující výpověď, obsahující řadu konkrétních údajů o špičkách klanů camorry a jimi řízených vraždách a dalších zločinech, se záhy po svém vydání v Itálii stala bestsellerem, vyvolala značný ohlas i v mezinárodním měřítku a v současnosti se překládá do osmnácti jazyků.

Dnes již klasické dílo amerického literárního historika a komparatisty palestinského původu o přístupu Západu ke kulturní a politické realitě Orientu a způsobu, jímž byly východní kultury během staleté nadvlády Evropanů přijímány a vykládány v opozici proti normě dané civilizací západní. Takový, do značné míry z pozice moci vycházející přístup, argumentuje autor, dodnes dominuje západnímu pohledu na oblast Východu, zabraňuje pochopení jeho reálné podoby a napomáhá přetrvávání osudové propasti mezi oběma částmi světa. Saidovo živě napsané a vysoce hodnocené dílo je již léta jedním ze základních titulů v oblasti politických a kulturních studií.

Mladá americká novinářka vyhledá v létě roku 1968 v ústraní žijícího bývalého francouzského premiéra Édouarda Daladiera, aby se po třiceti letech pokusila objasnit zákulisí mnichovské dohody, a navzdory počátečnímu odmítnutí nakonec získá svolení, aby pro svou práci využila politikův soukromý archiv i vzpomínky, s nimiž se jí rozhodne svěřit. Před čtenářovýma očima se tak začíná odvíjet strhující drama osudného zářijového dne roku 1938, doprovázené výstižnými psychologickými portréty jeho hlavních aktérů a popisy jejich konfrontací i společného úsilí dospět ke vzájemně přijatelné dohodě, jež má na úkor osamoceného a k jednání nepřipuštěného Československa „zachránit všeobecný mír“. Román současného francouzského prozaika a publicisty mistrně oživuje historickou událost, jež významně ovlivnila osud Československa i Evropy a stala se symbolem hanebné politiky ustupování agresi a porušování mezinárodního práva, a vedle fascinujícího čtenářského zážitku přináší i řadu podnětů k zamyšlení nad procesem utváření lidské paměti, nezřídka se snažící překrucováním skutečnosti uchránit člověka před tíhou vlastního svědomí. Filmovou verzi knihy připravuje ve spolupráci s Václavem Havlem režisér Miloš Forman.

Je možné, že vesmír, ve kterém žijeme, je jen jedním z mnoha dalších? Autor, považovaný za kosmologa s největší představivostí a kreativností, nás seznamuje s nejnovějšími kosmologickými představami, představami téměř hraničícími s fantazií, například s kvantovým stvořením vesmíru z ničeho, s kosmickou inflací či s představou existence mnohočetných vesmírů

Krátká próza z konce třicátých let, jež završuje ruské období Nabokovovy tvůrčí dráhy a řadu let byla pokládána za nenávratně ztracenou, si získala věhlas především jako text vzniklý z impulsu, jímž jeho autorem „poprvé chvějivě projelo“ téma pozdější slavné Lolity. Bezejmenný hrdina Čaroděje, vydaného poprvé z Nabokovovy pozůstalosti až v polovině osmdesátých let, sdílí osudovou obsesi svého následovníka Humberta Humberta a podobným způsobem se i zmocňuje předmětu své touhy; na omezené ploše povídky jej však na rozdíl od široce se rozbíhající látky románu Nabokov vede přímočařejším způsobem od prvního okouzlení dětským půvabem jeho oběti až k vyvrcholení jeho promyšleného ďábelského plánu.

Rozsáhlý soubor židovských anekdot vytvořený na základě starých německých sbírek židovských anekdot, které vycházely v prvních třech desetiletích 20. století, německých výborů zveřejněných na internetu a vtipů, zejména těch, jež pocházejí z českého prostředí, posbíraných „ze vzduchu“.

Andrew Norman se pokouší ve své knize nabídnout klíč k záhadám, jež vzrušují čtenáře knih slavné Agathy Christie neméně než detektivní příběhy Hercula Poirota a slečny Marplové: snaží se totiž nalézt odpovědi na nikdy neobjasněné události a sporné otázky Agathina pestrého života. Mezi ně patří především její zmizení v roce 1926, kdy byla spisovatelka jedenáct dní nezvěstná. Jak známo, byla ve své době například obviněna, že chce tímto „trikem“ zvýšit prodejnost svých knih. Jiní jí vyčetli, že své záhadné zmizení zinscenovala proto, aby se k ní vrátil její manžel Archie. Norman však nabízí vysvětlení, jež vychází z poznatků moderní medicíny. I v dalších kapitolách se netají svým přístupem lékaře a psychologa. Zejména se tak snaží rozluštit i další okolnosti spisovatelčina života a pohnutky jejího jednání, jež jsou až dosud zahaleny v mlze dartmoorských blat. Kdo byl onen záhadný střelec, jehož přízrak jí celý život naháněl hrůzu? Jakou roli sehráli v jejím životě oba rodiče a manžel Archie? Co ji motivovalo k napsání obrovského množství knih, jichž se prodalo přes dvě miliardy výtisků?

Mladý americký prozaik předkládá ve své knize dvacítku příběhů ze života současných Indiánů, převážně z prostředí rezervace kmene Spokane ve státě Washington. Jeho do značné míry autobiografičtí hrdinové se potýkají s nezaměstnaností, alkoholismem a dalšími obecně lidskými starostmi, jsou však nuceni čelit i specifické situaci lidí zbavených od vlastní minulosti a tradic a neschopných přijmout cele za svůj svět moderní Ameriky, jímž jsou obklopeni. Alexie sám označuje styl svých próz, pro nějž je typické míšení reálných a fabulovaných prvků a specifický, mnohdy hořký až cynický humor, termínem „rezervační realismus“ a zdůrazňuje subjektivitu svého pohledu; jak ale potvrzuje mimořádně nadšené přijetí jeho děl, o úspěchu jeho snahy zobrazit svět svých současníků s vnitřní lidskou i uměleckou pravdivostí nemůže být nejmenších pochyb.

Román předního italského prozaika se v příběhu společensky angažované dvojice „osmašedesátníků“ Lea a Michely, toužících ve shodě s duchem doby změnit svět k lepšímu, a jejich absurdně tragického konce vrací k období, jež se už pomalu stává historií, pro generaci postav románu však zároveň zůstává živou součástí jejich individuálních osudů. Vassalliho pátrání po mýtech ovládajících Leovy, Micheliny i jeho vlastní vrstevníky brilantně zachycuje atmosféru doby a jejích marných snů, za nimiž se dokáže ohlížet se smutkem i ironickým nadhledem.

Dva renomovaní vědci prezentují ve své knize odvážnou vizi kosmu, jež bere vítr z plachet tradiční teorii velkého třesku. Podle jejich smělé kosmologie je zrod vesmíru jen jednou fází z nekonečného cyklu kolizí mezi naším vesmírem a paralelním světem. Tuto svou teorii – teorii cyklického vesmíru – dokládají novými poznatky z astronomie, částicové fyziky a teorie superstrun. Podle nich nezačal ve velkém třesku čas, velký třesk je jen jakýmsi mostem v nekonečném opakování cyklů evoluce, jež doprovázel vznik nové hmoty a zrod nových galaxií, hvězd a planet. Teorie cyklického vesmíru může vyřešit záhady kosmu.

Světoznámá kanadská prozaička Alice Munroová potvrzuje ve své druhé česky vydané knize pověst skvělé vypravěčky, především však neobyčejně vnímavé a citlivé pozorovatelky: příběhy jejích mladších i zralejších hrdinek, točící se kolem citových vztahů, rodinných trampot, mezigeneračních problémů či jen obyčejného stárnutí, dokáže vylíčit s takřka hmatatelnou živostí a schopností vcítit se do duše svých postav, aniž by sklouzla k laciné sentimentalitě nebo jen náznaku klišé.