Paseka strana 18 z 111

Humorně laděný román je příběhem dvou babiček s naprosto rozdílným politickým přesvědčením, jak jej s odstupem vnímá jejich dospělý vnuk. Jako v celé Šabachově tvorbě se i zde mísí osobní zkušenosti a zážitky s literární fikcí.

Autor v hrůze vzpomíná na léta, kdy se i cesta s odpadky do popelnice před dům bez občanského průkazu mohla stát osudovou. Volně inspirován Stendhalem dělí policisty, kteří nám znepříjemňovali život, na švestkově modré, zelené, neviditelné a ty ostatní.

Nakladatel ordinuje toto skromné dílko jako vhodnou relaxaci pro dny, ve kterých byste mohli podlehnout nesmyslným emocionálním vzruchům, které svátky klidu a míru občas přinášejí.

Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem japonské povídky. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly…   Čtivě a svěžím hovorovým jazykem napsaný román mladé debutujcí japanoložky je o hledání cesty k odlišné kultuře, o nejednoznačnosti reálného světa a o ošemetnosti splněného snu.   "Jde o jeden z nejpozoruhodnějších českých beletristických rukopisů, které jsem měl v posledních letech možnost číst. Zralý, mnohovrstevný a čtenářsky produktivní." Petr A. Bílek, literární historik a teoretik   "Detailně koncipované literární dílo autorky s bohatou jazykovou výbavou, autorky sečtělé a schopné nenásilně implikovat do tvorby své odborné znalosti a rešerše. Anna Cima napsala svůj první, ale určitě ne poslední román. V mnohém ohledu navázala na dílo Ladislava Klímy." Iva Procházková, spisovatelka  "V Probudím se na Šibuji nalézá letošní česká literární sezona konečně kýženou událost - kéž by takových debutů bylo za rok aspoň deset." Ondřej Horák, spisovatel a literární kritik  "Na poli české literatury se rozhodně jedná o objev, který bude záhodno do budoucna pečlivě sledovat." Jindřich Göth, literární kritik Anna CimaAnna Cima se narodila v roce 1991 v Praze, vystudovala obor japonská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V současnosti žije v Japonsku, kde se zabývá studiem poválečné japonské literatury. Kromě psaní se věnuje kresbě a hudbě. Román Probudím se na Šibuji je její prvotina.

Další příhody čtyř kamarádů známých z knihy Opilé banány. Za dvacet let se změní mnohé, nebo také nic. Břečka, dnes již právník, hluchoněmý Víťa, Ptáčník, který pracuje v bezpečnostní agentuře a P. se o tom jedou přesvědčit s nafukovacím člunem, nafukovací pannou a zásobou pití. Kniha plná autorova laskavého humoru.

„Tak mám tu malárii, nebo nemám?“Toto je autentická zpověď z Jižního Súdánu, nejmladšího státu světa, jehož území už celá desetiletí sužují ozbrojené konflikty. Na začátku roku 2017, kdy zemi navíc zasáhla vlna kritického nedostatku potravin, se do míst, kde se až příliš daří infekčním a tropickým nemocem, vydal na misi Lékařů bez hranic chirurg Tomáš Šebek. Po zkušenostech s úrazovou chirurgií z kolébky vúdú na Haiti a válečnou medicínou v severním Afghánistánu se spolu s kolegy ocitl v prostředí, kde má tradiční léčitel a jeho alternativní přístup k pacientovi daleko větší respekt než lékař vzdělaný na Západě.Proti fixaci zlomenin papírem anebo poléváním vařící vodou může reputaci chirurgického týmu v očích místních pozvednout snad jen tím, že v absolutní pustině obklopující nemocnici v Agoku provede první operaci mozku dospívajícího Jihosúdánce. Zápisky Tomáše Šebka, doprovázené strhujícími fotografiemi, představují jedinečný pohled na místa, o nichž se z médií nedozvíte. O autorovi: Tomáš Šebek (1977) působí jako chirurg v Nemocnici Na Františku. S Lékaři bez hranic poprvé vyjel r. 2010 na Haiti, zasažené ničivým zemětřesením. O dva roky později misi zopakoval a své zápisky, publikované průběžně formou blogů, vydal souborně v úspěšné knize Mise Haiti (2013). S velkým čtenářským ohlasem se setkávají i jeho záznamy ze dvou misí do severního Afghánistánu, které nyní vycházejí knižně.

Co mají společného písek a sušenky? Nebo hokejky s plyšákem a modřiny s letákem? Zeptejte se Martina Selnera! Mimo to, že pracuje ve Slunečním domově, kde se stará o děti s autismem, oplývá totiž darem spojit dvě zdánlivě nesouvisející věci. Tyto neobvyklé dvojice mu slouží jako odrazový můstek k tomu, aby nám přiblížil svět autistických dětí a jejich i své každodenní starosti. "Drobnosti jsou tu, aby nám připomněly velké věci," poznamenává a v kratičkých kapitolách zároveň varuje, že život s autismem, ať už je to diagnóza vaše nebo někoho z blízkého okolí, rozhodně nevypadá jako v Rain Manovi, přesto je důležité neztrácet humor a někdy si k tomu otevřít dobré víno. Kniha Autismus & Chardonnay vychází ze stejnojmenného blogu.   Martin Selner (1984) žije v Praze, od roku 2013 pracuje jako asistent ve stacionáři zaměřeném na lidi s poruchou autistického spektra. V březnu roku 2016 začal o svých zkušenostech psát blog s názvem Autismus & Chardonnay, za který byl nominován na Křišťálovou lupu 2016 v kategorii One Man Show, a v roce 2017 na Magnesia blog roku. Z blogu vychází i stejnojmenná kniha, která vyšla na podzim roku 2017. Martin Selner přispívá také pravidelnými sloupky do časopisu Nový prostor.

Od nájemných vrahů vedou stopy strmě vzhůru až k nejvyšším špičkám mafie, vrcholné politiky, ale i do studentského prostředí. V popředí se ocitá ctižádostivý politik Štěpán, jeho žena Anežka a devatenáctiletý, radikálně smýšlející syn Richard. Otce a syna zásadně rozděluje nejen odlišný pohled na svět, ale také Štěpánovo dávné tajemství. Mezi nimi se potácí úzkostná labilní matka. Osudy hrdinů se proplétají, vražd přibývá. V napínavém současném příběhu se mísí prvky detektivky, thrilleru a rodinného dramatu, který přesahuje hranice Prahy i Česka.   Spisovatelka a scenáristka Iva Procházková (1953) je uznávanou a oblíbenou autorkou literatury pro děti a mládež, ale také románů pro dospělé a divadelních her. Píše česky a německy. Několik jejích knih bylo oceněno prestižními literárními cenami v Čechách i v Německu a přeloženo do mnoha jazyků. Dvakrát získala cenu Magnesia Litera (Myši patří do nebe 2006, Nazí 2010). V Pasece dosud vyšly romány Otcové a bastardi (2007), Nazí (2009), Vraždy v kruhu (2014) a Dívky nalehko (2016).

Další vydání populární knížky, v níž autor s neodolatelným humorem a nadhledem vykresluje rozdíly mezi mužským a ženským nazíráním na svět.

Nové vydání novely Petra Šabacha, v níž se autor opět vrací do vzpomínek svých a svých přátel. Tři šestnáctiletí kamarádi se seznamují se světem dospělých, hospodami i prvními láskami a v šedivém světě osmdesátých let se snaží najít svůj svět barevný. Rozhodnou se odjet k moři, které je pro ně snovou představou o tom, jak opustit "fádní blbákov" přitroublých písní režimních autorů, nedostatku toaletního papíru a pomníků "význačných" soudruhů. Cesta kradeným stařičkým populárem však končí happyendem docela jiným, než bychom předpokládali.

V novele Máslem dolů se Petr Šabach tentokrát zamýšlí nad otázkou, proč vás nějaké vlezlé okolnosti stále nutí měnit plány a odkládat odpočinek, který byste tolik potřebovali, na dobu neurčitou. Váš krajíc chleba s máslem se opět dává do pohybu a nezadržitelně se řítí k zemi. Můžete nějak ovlivnit, aby jako tolikrát předtím nedopadl namazanou stranou dolů? Dva staří přátelé se o to v poslední Šabachově novele přece jenom pokusí…

"Ne, vůbec to není akční ani adrenalinové. Nezachraňuji cizí životy přímou masáží srdce," říká lékárník Stanislav Havlíček o svém působení v nemocnici v Agoku. I když se misi snaží zlehčovat, bez Standova bystrého úsudku a pečlivé práce by Lékaři bez hranic tolik lidských životů nezachránili. Rozvrhl zásobování agocké lékárny na devět měsíců dopředu, připravil správný protijed na hadí uštknutí nebo namíchal tišící lék pro ošklivě popálenou holčičku. Nic ale nebylo tak těžké, jako když Tomáše Šebka učil pěstovat rajčata. V jeho zápiscích se čtenář podívá i na Komorské ostrovy, po nichž Havlíček putoval během své povinné dovolené. To vše doprovází svérázný humor a kouzlo osobnosti, díky kterému si Havlíček vyzkoušel i roli kazatele v africkém kostele. Co bylo to nejhorší, s čím se během půlroku v Agoku musel vyrovnat, a proč ho v Jižním Súdánu přejmenovali na Syna buvola? Standa má pozorovací talent a znalosti místní fauny a flóry hodné Emila Holuba. Nezapře vynalézavého, praktického a ironií prosáklého Čecha. -- Jan Trachta Stanislava Havlíčka jsem poprvé potkal v Agoku, kde jsme spolu strávili řadu měsíců v rámci mise Lékařů bez hranic. Když se už po pár dnech v jednom místním kostele obklopený výhradně místními lidmi účastnil společné mše, bylo mi jasné, že jen málokdo, koho jsem dosud poznal, je přátelštější. Nyní přinesl nejhlubší svědectví o tom, jak se v Agoku žije. A je o to výjimečnější, že ho nenapsal lékař, ale lékárník. -- Tomáš Šebek

Po lávce přes Vltavu běží třicetiletý novinář Miroslav Hammer, aby stihl slavnostní otevření nového skleníku v trojské botanické zahradě. Mezi hosty slavnosti se zatím proplétá tajemná dívka v černém. Za chvíli se ti dva potkají a začne příběh o pravdách a lžích, o snech a skutečnostech, o manipulaci a svobodné vůli, o pomstách a odpuštění. V dalších rolích účinkují bohémský muzikant a odborník na sebevraždy Valdemar, spisovatelka populárních thrillerů Nina, cizokrajné dívky s podivnými jmény a pochopitelně v roli hlavní Grónský ledový štít. Český román Pohyby ledu, jehož autor se skrývá pod pseudonymem A. Gravensteen, čtenářům ukazuje, že důležitější je to, co na první pohled není vidět a co se tají pod hladinou. Jeden z nejpozoruhodnějších českých románů posledních let. -- Petr A. Bílek Román potěší především ty, kdo se nebojí přestoupit hranice běžné detektivky. Čte se jedním dechem. -- Anna Cima

Liberální demokracie není absolutním vítězem studené války a ohlášený konec dějin se nekoná. Vladimir Putin se opevnil ve své mocenské pozici a fašistické představy o potřebě pevné ruky začínají ve světě opět rezonovat. Rusko vede kybernetickou válku v Evropě a Spojených státech, využívá svých nových spojenců mezi nacionalisty, radikály a oligarchy, aby snižovalo důvěryhodnost demokratických institucí. Výsledkem současného trendu jsou brexit, Donald Trump, všeobecný vzestup populismu a čím dál patrnější zranitelnost západní společnosti. Na základě velkoryse pojatého výzkumu a prostřednictvím událostí poslední doby v Rusku, na Ukrajině, v USA i v Evropě ukazuje Snyder podstatu hrozícího nebezpečí. Pomáhá porozumět, proč jsou tradiční politické ctnosti prospěšné a kterou z nabízených možností bychom si měli zvolit: rovnost, nebo oligarchii, individualitu, nebo totalitu, pravdu, nebo lež. Ohromující svědectví o vzestupu autoritářství jde hlouběji než novinové titulky a nabízí nám cestu ven ze všeobecné nejistoty.

Dvacetiletá Karolína studuje filozofii a zdávají se jí podivné sny. Kdyby se jí nerozbil počítač a nebyla zoufalá, tomu cizímu klukovi, co ji oslovil v kavárně, by nikdy nenapsala. Tomáš: floutek, co se jen vychloubá! To známe. Jenže je to právě Tomáš, kdo Karolínu bez předsudků a rychlých závěrů vyslechne. Karolína totiž také pátrá po tom, kdo vlastně byla její máma a kam zmizela. A tak se tihle dva vydávají na dobrodružnou cestu po Evropě i filozofických směrech a přehodnocují svá životní stanoviska. Jakou roli v našem životě hraje náhoda? Bere vesmír v potaz naše přání? O Trny v čase by měli zavadit především ti, kdo se v dětství s chutí ztratili v Sofiině světě a záhady je nepřestaly lákat ani v dospělém věku. Jan Tomeš přichystal literární výlet po myšlenkových proudech a také ukázal, že mileniálové nemají v hlavě jen avokádo. Trny v čase jsou přesně ta knížka, kterou bych si bývala potřebovala přečíst v dospívání. Nikdy není příliš brzy na to představit mladým čtenářům duchovní rozměr bytí a bohatý svět, který se skrývá za šedou konvenční realitou, pokud otevřeme svou mysl zázrakům. -- Pavla Horáková, spisovatelka

Nabokovovo vrcholné dílo je románem o posedlosti a šílenství. Vypráví mrazivý příběh člověka, jehož život se postupně proměňuje v sled šachových kombinací. Geniální Lužin je věčné dítě, duševně nevyrovnaný samotář, který se k šachům uchýlí, protože mu poskytují pocit bezpečí. Jenže figurky na čtyřiašedesáti polích Lužinovi postupně nahrazují realitu až do té míry, že není schopen odlišit svůj život od hry. Během náročného turnaje se nervově zhroutí, nakrátko se octne v léčebně a poté si vezme ženu, která je posedlá nutkavou touhou zabránit mu v návratu k šachovnici… V románu, napsaném v roce 1929, najdeme mnohá z autorových základních témat: nespolehlivost paměti a smyslového vnímání, osudovou a zničující vášeň i snahu proniknout do podstaty ruské identity v období po masovém exodu vyvolaném bolševickou revolucí. Lužinova obrana je dokladem Nabokovova vypravěčského a stylizačního mistrovství, jehož kvality naplno vynikají díky novému překladu Pavla Dominika.