Portál strana 106 z 212

Rozumné sebeovládání je klíčem ke svobodě, lepšímu zdraví, dobrým vztahům a úspěchu. Tato kniha je čtivá, srozumitelná a praktická. Vhodná je téměř pro každého, kdo potřebuje zlepšit sebeovládání v některé oblasti života – tedy naučit se zvládat např. stres, silné emoce, jídelní chování, nakupování či různé rizikové návyky. Právě stres, silné emoce a bažení (craving) podstatně znesnadňují sebeovládání. Ke zvládání těchto stavů lze většinou používat stejné nebo podobné postupy. Kniha do jisté míry navazuje na autorovy předchozí práce týkající se léčby návykových nemocí, zvládání stresu, relaxačních technik, smíchu a psychoterapie. Vychází především z jeho mnohaletých praktických zkušeností a nepostrádá humor. Zajímavost a názornost textu zvyšují četné příklady a příběhy, mnohdy z každodenního života. Kniha je doplněna konkrétními a jasnými návody a jednoduchými cvičeními. V knize najdou inspiraci nejen laici, ale i odborníci z různých oblastí. Podobnou publikaci by totiž v češtině hledali jen obtížně.

Terapie pevným objetím má svou vypracovanou metodiku, jsou pevně stanoveny její hlavní kroky a principy. V pevném objetí je třeba vyjádřit a konfrontovat vzájemné city, a to nejprve ty negativní (vzájemné výhrady). Ty musí být vyjádřeny autentickým, pro druhého vnímatelným způsobem, tedy nejen slovně. Terapeutické setkání lze považovat za úspěšné teprve tehdy, když se mezi oběma zúčastněnými znovu rozproudí vzájemná láska. České vydání autorka aktuálně doplnila některými novými metodickými postupy při terapeutické praxi, na jejichž vývoji mají zásluhu také čeští a slovenští terapeuti. Kniha je psána pro rodinné terapeuty a pro rodiče. Dr. Jiřina Prekopová je dětská psycholožka, zabývá se vývojovými poruchami. Žije v Německu, kde patří stejně jako u nás mezi uznávané odborníky. V nakladatelství Portál vyšly její knihy Když dítě nechce spát, Malý tyran, Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, Neklidné dítě a Prvorozené dítě.

V tvořivé práci s mateirálem, který je běžně po ruce doma i v předškolních zařízeních, mohou děti získat veliké množství objevných výtvarných zkušeností. Autorka ve své knize nabízí mateřským školám, kulturním institucím, rodičům a prarodičům projekt seznamování dětí od 3 do 6 let s výtvarnými technikami.

Jsme společenští tvorové. Neustále se stýkáme s jinými lidmi, vyměňujeme si názory, spolupracujeme či soupeříme. Kultura, životní prostředí, sociální skupina nebo rodina silně ovlivňují naše činy a chování. Poznáním sociálních kontextů poznáme lépe sebe, pochopíme snáze ostatní ve svém okolí a uvědomíme si, proč se s nedůvěrou díváme na ty, kteří se od nás liší. Přehledně, systematicky, ale čtivě napsaná učebnice shrnuje základní teorie a výzkumy jednoho z nejdůležitějších oborů psychologie.

Rozhovory Karla Hvížďaly s profesorem právní filozofie v Cardiffu Jiřím Přibáněm vznikly v průběhu bezmála posledních deseti let a snaží se pojmenovat některé neduhy naší společnosti v oblasti práva a ve vztahu k Evropě. Hledají kořeny tohoto stavu jak historické tak polistopadové.

Rozhovory Karla Hvížďaly s profesorem právní filozofie v Cardiffu Jiřím Přibáněm vznikly v průběhu bezmála posledních deseti let a snaží se pojmenovat některé neduhy naší společnosti v oblasti práva a ve vztahu k Evropě. Hledají kořeny tohoto stavu jak historické tak polistopadové.

Pokračování úspěšné knihy Děti potřebují hranice. Inspirováni touto knihou kladli čtenáři autorovi během seminářů množství dotazů, jež se dotýkaly témat, která zůstala v předchozí knize spíše na okraji. Autor se proto v knize Rodiče určují hranice věnuje podrobně otázkám jako: Je možné vychovávat partnersky a být přitom pro dítě autoritou? Jaké jsou rozdíly mezi důsledností a trestem? Jak dítě ovlivňuje rozdílný rodičovský styl otce a matky? Porozumí menší děti smyslu hranic? Jak řešit situace, ve kterých jsou děti vystaveny hraničním prožitkům, které je ponižují? Jak zacházet s tématy nemoci a smrti, aby děti nebyly přetěžovány? Autor uvádí také případy ze své praxe, komentuje je, rozebírá možné přístupy rodičů a nabízí východiska.

Bezesné noci, které rodiče tráví nekonečnými pokusy o uspání svých dětí, bývají velkým problémem v mnoha rodinách. Známá dětská psycholožka Jiřina Prekopová přináší ve své knize užitečná doporučení, jak mohou rodiče svým dětem trpícím nespavostí zajistit klidný spánek. Autorka vychází ze svého přesvědčení, že pro dítě je ke spánku důležitý pocit jistoty. Potřebuje důvěrně známé místo, na kterém je zvyklé usínat, navyklou polohu těla, oblíbený způsob hlazení… Změny na dítě nepůsobí dobře. Kniha je praktickým rádcem, poskytuje mnohé podněty a zároveň upozorňuje rodiče na chybné kroky, kterých se mohou v souvislosti se spánkem dětí dopustit. Je určena rodičům dětí od nejútlejšího věku.

Kvůli velkému množství informací, které je třeba se v současné době naučit (zejména na středních školách), ztrácíme čas na přemýšlení. Nastává paradoxní situace – zatímco dospívající jsou vývojově připravení na řešení problémů, odhalování souvislostí a kladení otázek, ve škole se musí naučit takové množství faktů, že se celé učení promění v memorování, kdy jediným aktivním psychickým procesem je mechanická paměť. V důsledku si žáci pamatují informace do prvního testu nebo zkoušení, a pak je zase rychle zapomenou. Přitom když vzpomínáme na učitele, kteří pro nás byli významnými dospělými a možná i ovlivnili naší volbu profesní kariéry, často jsou to právě učitelé, kteří byli přísní, nároční, ale také nás nutili o okolním světě přemýšlet a ukazovali nám, jak svět kolem nás funguje. Při jejich hodinách šlo o více, než jen zapsat si do sešitu přesně to, co bylo řečeno. Ani při zkoušení nestáli o pouhé „papouškování“, ale ptali se tak, že žáci byli nuceni odpověď promyslet. Právě to buduje v žácích zájem o určitý předmět, ale také významně saturuje jejich vývojové potřeby – alespoň co se týká kognitivního rozvoje.

Sedmé rozšířené a aktualizované vydání slovníku. Vývoj pedagogiky, pedagogické psychologie a dalších vědních oborů, ale i systémové změny školství, školské politiky, státní správy a samosprávy ve školství přináší nové odborné pojmy a mění obsah a pojetí termínů tradičních. Tento terminologický pohyb spolu se základními pojmy věd o vzdělání zachycuje zásadně inovované a rozšířené vydání knihy, která se již stala nepostradatelným pomocníkem.

Publikace obsahuje výběr z dramatickovýchovných projektů určených dětem od 11 do 15 let, vhodných pro práci v základních školách i v literárně dramatických oborech základních uměleckých škol a střediscích volného času (DDM). Mohou být také inspirací pro práci center tvořivé dramatiky, která nabízejí projekty školám, nebo se stát součástí animační práce muzeí a galerií. Projekty vycházejí z praxe posluchačů, v některých případech absolventů katedry výchovné dramatiky DAMU Praha. Vznikly jako samostatné absolventské projekty nebo jako skupinové projekty v rámci výuky didaktiky oboru i v praxi. Všechny navrhované projekty byly v praxi realizovány. Látky byly čerpány z historie, literatury včetně pověstí a mýtů a z dějin dramatu. Byly realizovány v předmětu dramatická výchova nebo jako součást či doplněk literární výchovy a historie, v rámci speciálních projektových dnů, v průběhu národní přehlídky dětského přednesu, v galerii a muzeu aj. Projekty obsahují metodické poznámky a další komentáře didaktického a dramaturgického charakteru.

Jak lépe rozvíjet vztah ke klientům, jak se vyhnout hrozícím nebezpečím a kde nacházet psychickou energii pro službu druhým, radí zkušený psychoterapeut. V povoláních, kde jde o přímou pomoc člověka druhému člověku, hraje mezilidský vztah klíčovou roli - vztah mezi pracovníkem a tím, komu je pomáháno - ať už je to žák ve škole, pacient v nemocnici, obyvatel domova důchodců nebo klient v psychologické poradně. To s sebou přináší pro představitele těchto povolání značnou zátěž i rizika: na jedné straně hrozí nepochopení vnitřního světa svěřených dětí nebo dospělých, zneužití moci k manipulaci, na straně druhé přílišné sebeobětování pro klienty, vedoucí k stresu a vyhoření pracovníka. Jak lépe chápat a rozvíjet lidský vztah ke klientům, jak se vyhnout hrozícím nebezpečím a kde nacházet a obnovovat psychickou energii pro službu druhým radí zkušený psychoterapeut a poradenský psycholog ve čtivé knize doplněné řadou příkladů z praxe.

Dvě třetiny českých rodičů se domnívají, že jejich děti jsou výrazně neklidnější a nesoustředěnější než děti ostatní. Někdy to není jen subjektivní pocit plynoucí ze snížené tolerance přirozeného dětského temperamentu. Některé děti svou zvýšenou dráždivostí, neposedností a rozjíveností dovádějí k zoufalství rodiče, učitele, vychovatele i lidi, k nimž nemají žádný vztah. Neklid se u nich stává vývojovou poruchou, kterou je třeba brát vážně.Kniha vysvětluje příčiny hyperaktivity vrozené i získané, přináší poznatky z oblasti neurofyziologie i sociologie a seznamuje s možnostmi nápravy-terapie. Nabízí podporu a rady rodičům neklidných dětí, doporučení učitelkám v mateřských školách a pedagogům ZŠ.Dr. J. Prekopová je uznávaná dětská psycholožka, zabývá se vývojovými poruchami. Žije v Německu. V Portálu vyšly její knihy Když dítě nechce spát, Malý tyran a Děti jsou hosté, kteří hledají cestu.Dr. Ch. Schweizerová je dětská lékařka, spoluautorka knihy Děti jsou hosté, kteří hledají cestu.

Třetí díl trilogie Vazba – Odloučení – Ztráta se týká problémů žalu a zármutku a obranných procesů, jež se mohou objevit jako důsledek úzkosti a ztráty. Teorie vazby (attachment theory) Johna Bowlbyho je považována za jednu z nejvlivnějších teorií 20. století vůbec. Už v roce 1951 na základě klinické práce s duševně narušenými dětmi a výzkumu jejich rodinného zázemí formuloval Bowlby základní myšlenku: „Pro duševní zdraví kojence a malého dítěte považujeme za nezbytné, aby dítě prožívalo vřelý, blízký a nepřerušovaný vztah s matkou (nebo s její trvalou náhradou), v němž oba nacházejí uspokojení a radost.“ Na podporu tohoto tvrzení předložil důkazy, podle nichž je možné mnohé formy neuróz a poruch osobnosti připisovat buď absenci mateřské péče, anebo přerušení vztahu dítěte a mateřské postavy. „Ztráta mateřské postavy dokáže vyvolat reakce a procesy, které stojí ve středu zájmu psychopatologie.“ John Bowlby (1907–1990) autor teorie vazby (attachment theory) získal vzdělání na University of Cambridge a University College Hospital v Londýně. Po ukončení studia lékařství se specializoval na dětskou psychiatrii a psychoanalýzu. V roce 1946 nastoupil na Tavistock Clinic, kde jeho výzkum a vlivné publikace podnítily dalekosáhlé změny v přístupu k dětem a přispěly k radikálnímu novému pohledu na sociální a emoční vývoj člověka.

Střídavá péče o dítě může být nejlepší ze všech špatných řešení vyplývajících z kontextu rodinného rozvratu. Samozřejmě má své chyby. Ve srovnání se společnou rodičovskou péčí v harmonické rodině je to jen náhražka. Ani na kvalitní protézu nelze klást stejné nároky jako na zdravou končetinu. Knížka je určena především potenciálním zájemcům o zmíněnou „protézu“.Vychází z praxe, chce odpovídat na konkrétní otázky. Hodlá jít alespoň částečně pod povrch různých frází, demaskovat mýty. Nechce fandit mužům ani ženám. Kniha je určena především rodičům, kteří mají děti ve střídavé péči.Využijí ji i psychologové, kteří pracují s rozvedenými rodinami, pro které je střídavá péče o dítě realitou.

Kniha představuje soubor méně známých či téměř neznámých sportovních her či variací na známější, již provozované, dále jsou zastoupeny atypické sportovní hry, které mohou provozovat osoby se zdravotním postižením. Hra je vždy stručně představena, jsou uvedena její pravidla, dále jsou zmíněny variace pro různé účely či věkové skupiny (školní TV, pohybová rekreace, sportovní trénink, děti, mládež, dospělí, osoby se zdravotním postižením). Hry jsou také doplněny tipy a motivy na další uplatnění či případné důležité souvislosti s jinými aktivitami (náměty k průpravě herních činností).