Portál strana 54 z 212

Autorka nabízí pomoc rodičům sourozenců a dělí se o své zkušenosti výchovné a rodinné poradkyně i o zkušenosti při výchově vlastních dětí. S využitím četných příkladů sleduje problematiku vývoje vztahů mezi dětmi v rodině od přípravy na narození prvního sourozence a jeho příchodu na svět. Ukazuje první vztahové problémy a pokusy o agresi prvního sourozence. Radí, jak postupovat, chránit mladší a zároveň chápat a podporovat starší. Poskytuje rady, jak řešit vztahové problémy a konflikty v každodenním životě sourozenců, kdy a jak zasahovat, kdy ne, jak klást hranice, věnuje se prevenci konfliktů, navrhuje hry (i výchovné triky), ukazuje rodičům, jak postupovat při překonávání problémových situací emocionálním a komunikačním nekonfliktním způsobem. Vysvětluje, jak neopakovat výchovné chyby svých rodičů, které se mohly projevit na vlastních sourozeneckých vztazích v dětství i v dospělosti. Věnuje se i vztahům v tzv. nově utvořených rodinách (ve skupinách sourozenců rozvedených a nově sezdaných rodičů).

Rozvoj pozornosti, cvičení postřehu, zraková diferenciace, rozvoj myšlení. Grafomotofické tvary, rozlišování základních geometrických tvarů, procvičování zrakové syntézy a analýzy.

Aby mohl člověk žít svobodně, aby mohl být sám sebou, potřebuje prožít vztah, který je sám o sobě lékem a pomocí. Na příkladech z vlastní praxe představuje Carl Rogers koncept léčebného vztahu, který staví na autenticitě, empatickém naslouchání a bezpodmínečné akceptaci klienta. Aby byl terapeut schopen takový vztah s klientem navázat, je třeba, aby se nejprve obrátil sám k sobě, stavěl na vlastní schopnosti zachycovat své pravé já, autenticky prožívat, myslet a reagovat. V sérii přednášek z konferencí a univerzit zasvěcuje autor čtenáře do procesu, kterým se takový vztah utváří a rozvíjí, a naznačuje jeho směřování. Terapeutický vztah s uvedenými rysy dává klientovi příležitost „stát se sám sebou“, přijmout všechny své emoce a myšlenky za své a v chaosu, ve kterém se vyjevují, hledat a nacházet své pravé já. Rozvíjet takový vztah není podle autora žádoucí a prospěšné jen v kontextu terapie, ale i v rodinných vztazích, mezi přáteli a spolupracovníky. Kniha je primárně určená terapeutům a jejich klientům, pracovníkům pomáhajících profesí, ale i laikům se zájmem o osobnostní rozvoj. Carl Ransom Rogers (1902–1987) byl americký psycholog a psychoterapeut, zakladatel humanistické psychologie a „na klienta orientované“, „rozumějící“ psychoterapie. Vystudoval teologii, pedagogiku a psychologii, pracoval nejprve jako poradenský psycholog s delikventními a týranými dětmi. Později působil jako profesor psychologie na univerzitách v Ohiu, Chicagu a Wisconsinu. A5 mm

Zhruba každé desáté dítě se narodí jako levák, rodí se však do světa, který je "uzpůsoben" především pro praváky, což s sebou může přinášet řadu obtíží. Kniha přináší základní informace týkající se biologických, fyziologických i psychologických aspektů a praktických dopadů této orientace. Kniha vyvrací nejrůznější mýty a rodičům, vychovatelům i pracovníkům pomáhajících profesí přináší užitečné informace a rady, jak rozpoznat leváka již v raném věku, jak pro něj vhodně uzpůsobit prostředí, jak dítěti pomoci překonávat možná úskalí a rozvíjet jeho přednosti.

Říkanky k procvičování hlásek R a Ř. Soubor říkanek pro děti od 5 let je určen především k procvičování výslovnosti hlásek R a Ř. Autorky-logopedky při psaní a následném řazení říkanek dodržují pravidlo jedné cvičené souhláskové skupiny v každé říkance a zastoupení všech, tedy i méně častých skupin. Dítě se tak může učit říkanku jen s tou souhláskovou skupinou (slabikou), kterou už zvládá ve slovech, nebo si naopak vybere pouze to spojení, jež právě nacvičuje pod vedením logopeda. Pro předškolní děti jsou básničky zábavou; učí se je rády. Proto mohou říkanky doprovázené veselými obrázky E. Rémišové zaujmout také děti, které nemají s výslovností žádné potíže. Ilona Eichlerová a Jana Havlíčková jsou klinické logopedky s patnáctiletou praxí.

Autor v knize shromáždil pohádky autorů, k nimž má blízký vztah a kteří ho nějakým způsobem překvapili, okouzlili či zaskočili. Jedná se o příběhy z Anglie, Ameriky, Japonska, Číny, Izraele, Ruska, Maďarska, Rumunska, Srbska, Bosny a Hercegoviny, Švýcarska, Rakouska, Francie, Německa, Belgie, Lotyšska a Slovenska. Spojuje je především téma podivnosti a absurdity, některé příběhy však autora zaujaly něčím jiným: něhou, vztahem k přírodě, poetičností, humorem. Kniha obsahuje pohádky o zvířatech, hračkách, obrech, králích, pastýřích, čertech, dětech, podivínech, příbuzných, skřítcích, princeznách, mrakodrapech – zkrátka o všem možném, co nás obklopuje nebo může (i nemůže) obklopovat, i o tom, co vidíme pouze ve své fantazii. Zdeněk K. Slabý je český spisovatel, publicista, kritik a překladatel. Věnuje se především literatuře pro děti a mládež a hudební publicistice. Napsal přes třicet knih pro děti a mládež. V Portále vydal např. tituly Nedokončené pohádky (2007, 2013) a Strašidelné pohádky (2011).

Příručka pro postižené, jejich blízké a pomáhající profese. Depresivní porucha je onemocnění celého organismu, které postihuje tělo, náladu, myšlení i chování. Bez léčby mohou příznaky deprese trvat měsíce i léta, mohou nemocnému způsobovat velké utrpení, nebo dokonce vést k sebevraždě. Dobrá léčba však může pomoci více než osmdesáti procentům lidí trpících depresí. Autoři uvádějí základní informace o depresích a příbuzných poruchách, jejich příčinách a projevech. Představují různé typy léčby. Důraz je kladen na to, co pacient může pro překonání deprese dělat sám a jak mu může pomáhat jeho rodina a okolí.

Dvacetiletý Vojtěch Bílý strávil jeden školní rok jako učitel-dobrovolník na karmelitánské misii ve Středoafrické republice (SAR). Po jeho příjezdu zde vypukla občanská válka mezi muslimskými okupanty a původním křesťanským obyvatelstvem. Na Vojtovi tak náhle bylo s minimem prostředků a zkušeností vytvořit dětem v misijní škole ostrůvek bezpečí, konstruktivní práce a normality. Kromě toho se Vojta spolu s charismatickým představeným misie P. Aureliem Gazzerou zapojil do monitorování zločinů a po jeho boku se účastnil pokusů o smírčí jednání mezi znesvářenými stranami. Poznal tak zevnitř fungování obávaných povstaleckých skupin Séléka a jejich bojovníky, motivované především touhou po prestiži a majetku, jež jsou v chudé, prakticky nefungující zemi nedostatkovým zbožím. V období otevřených bojů, kdy se misie proměnila v improvizovaný uprchlický tábor, zde Vojta pomáhal se zásobováním, hrál si s dětmi uprchlíků, aby odvedl jejich pozornost od hrozícího nebezpečí, a rovněž podával exkluzivní zprávy o situaci českým i světovým médiím, vládám a humanitárním organizacím, které konflikt ve Středoafrické republice kriticky dlouho nezajímal. Stal se svědkem odsunu muslimů ze SAR, jenž měl vyřešit konflikt, avšak zpřetrhal mnohé sousedské i přátelské vazby. Vojtův návrat domů se pak víceméně překryl se zklidněním situace, kdy se lidé na misii a v jejím okolí po bouři sbírají k další existenci. Vojtěch Bílý (*1993 v Domažlicích) studoval církevní gymnázium v Plzni, ve kvintě přestoupil na Lycée Carnot ve francouzském Dijonu, které v roce 2013 zakončil maturitou. Během studia se seznámil s českou organizací SIRIRI a začal s ní spolupracovat. Od překladů textů a korespondence se tak dostal až k desetiměsíčnímu pobytu na karmelitánské misii ve městě Bozoum ve Středoafrické republice, kde působil ve školním roce 2013/2014 jako učitel. V témže období se zde stal svědkem občanské války a jejím komentátorem. Spolu s misionáři se účastnil krizových vyjednávání i humanitární intervence. V současnosti studuje psychologii na University of Aberdeen ve Velké Británii. Alena Scheinostová (*1977 v Praze) je novinářka a publicistka. Pracuje v Katolickém týdeníku, přispívá do periodik orientovaných na náboženství, společnost a lidská práva.

Motivace a pozornost žáků a studentů během výuky nutně kolísá. Všimne-li si učitel, že jeho výklad nikdo neposlouchá, děti si vyťukávají textové zprávy, štěbetají, zasněně hledí z okna, usínají nebo dokonce spí, je čas na motivační tříminutovku, neboli životabudič. Tyto jednoduché a osvědčené aktivity a hry nevyžadují zvláštní přípravu a jsou časově nenáročné. Dávají příležitost učiteli i žákům či studentům udělat si malou přestávku, ale také rozproudit energii ve třídě nebo ji naopak zklidnit, zaujmout žáky a zvýšit jejich připravenost k učení. Hravost a jednoduchost motivačních tříminutovek velmi ocení i vedoucí nejrůznějších skupin dětí a dospívajících, stejně jako rodiče, kteří hledají nápady na narozeninový večírek. Kathy Paterson je učitelka se specializací na dramatickou výchovu. Je autorkou několika publikací pro učitele. V Portále vyšla její kniha Připravit, pozor, učíme se! (1996).

Už malé děti dokážou vytvořit hezká výtvarná dílka. Práce však musí být jednoduchá a krátkodobá, protože děti ve věku 2-6 let jsou schopny se soustředit a tvořit maximálně 20 až 30 minut. V námětech se užívá dostupných materiálů, často i "domácího odpadu", jako jsou kelímky od jogurtů nebo ruličky od toaletního papíru. Kniha zve rodiče a vychovatele k jednomu stolu s dětmi, aby se společně přesvědčili, co dovedou barvy, papíry, nůžky, lepidlo, přírodniny a že z toho mohou vzniknout pěkné ozdoby, hračky i dárečky pro kamarády nebo příbuzné. Dětská fantazie je úžasná a často jí stačí nabídnout způsob, jak se projevit. U jednotlivých nápadů je uveden seznam potřebných věcí, popis postupu i fotografie výsledného dílka. Pro pobavení a ukončení každé práce je připojena tematická básnička. Veronika Doňarová absolvovala VŠE Praha, v rámci mateřského centra vede výtvarný kroužek pro děti předškolního věku.

Praktická publikace poskytuje soubory návodů k procvičování dlouhodobé i krátkodobé paměti, slovní zásoby, soustředění, myšlení v souvislostech, logického myšlení a matematických schopností. Jednoduché i náročnější úkoly jsou rozděleny do jednotlivých kapitol podle toho, která mozková funkce je převážně trénována. Čtenář je může samostatně plnit a poté si zkontrolovat řešení podle klíče. Kniha obsahuje rovněž stručný teoretický úvod o kognitivních funkcích, návody, jak uchovat mozek co nejdéle svěží, a také kapitolu o různých technikách rozvíjení paměti s názornými příklady.

Kniha hádanek pro děti ve věku od 7 do 11 let se spoustou zajímavých úkolů, her a hádanek ve formě milých básniček s ilustračním obrázkem. Pomocí nich si malí čtenáři rozvíjejí nejen své znalosti, ale i tvořivost a jazykový cit. Najdeme tu zveršovaný úkol k počítání, básničky s přesmyčkami nebo skrývačkami, návod, jak zkusit veršovat, a další náměty pro rozvoj řeči.

Nesmírně humorná knížka o tom, jak nefér je být dítětem – protože dětem neustále někdo něco přikazuje, zatímco dospělí si mohou dělat, co chtějí. Pohled na svět dětskýma očima se střídá s představami o tom, co by hlavní hrdina dělal a jak by se choval, kdyby byl dospělý, přičemž fantazii se meze rozhodně nekladou. Éva Janikovszky (1926–2003) je snad nejslavnější maďarskou autorkou knížek pro děti. Její knihy byly přeloženy do 35 jazyků. K jejím nejslavnějším obrázkovým knížkám, vytvořeným ve dvojici s ilustrátorem László Réberem, patří právě publikace Ha én feln őtt volnék – Kdybych já byl dospělý, která v originále vyšla v roce 1965 a od té doby se dočkala řady reedic.

Dítě se zrakovým postižením se může ocitnout v sociální izolaci. Proto je hodně důležité pracovat s ním odmalička. Ve výchově nevidomých dětí a dětí se zbytky zraku se osvědčuje důslednost a systematičnost. A mnohdy se podaří dítě se zrakovým handicapem i integrovat mezi zdravé vrstevníky. To, jak dítě vidí, se zjišťuje na začátku rané péče funkčním vyšetřením zraku. Když se narodí dítě s těžkou zrakovou vadou, „jede se“ po lékařské linii, stanovuje se diagnóza, rodiče dostávají informace od lékařů… Rodina ale potřebuje dítě nějak vychovávat, přijmout ho jako dítě. Kniha nabízí náměty pro rozvíjení základních dovedností od batolecího po školní věk dítěte. Text je proložen výpověďmi dětí a jejich rodičů a je v něm dostatek teorie pro pochopení problému, a přitom i opravdu praktické příklady, „jak na to“. Autorky doporučují i různé pomůcky a zaměřují se na ty, které lze jednoduše sehnat nebo je možné si je vyrobit z běžného materiálu a předmětů. Mgr. Klára Kochová vystudovala speciální pedagogiku na PedF UK a učitelství pro 1. stupeň ZŠ na PedF UK a působí jako dobrovolnice na akcích pro děti se zrakovým postižením. Mgr. Markéta Schaeferová se věnuje dlouhodobé dobrovolnické činnosti v rámci pobytů Rané péče EDA pro děti s postižením zraku a dalších akcí střediska dobrovolnická činnost v Asociaci rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR, o. s. Obě autorky spolupracovaly na výrobě hmatové verze učebnice ČJ Pojďme si hrát autorky Simony Pišlové.

Tato kniha se snaží znovuobjevit, posílit a podpořit mužnost v mužích. Podle autorů je mužství utvořeno čtyřmi archetypickými mužskými energiemi, které jsou všem mužům vrozené a slouží různým účelům. Aby se muž stal opravdovým, musí projít iniciací chlapce v muže a rozvinout všechny tyto síly: Krále, Válečníka, Kouzelníka i Milovníka. Zralá mužnost není mocichtivá ani násilnická, ale mocná a tvořivá. Společně s Blyovým Železným Janem měla kniha obrovský vliv na rozvoj mužského hnutí.Robert Moore je jungiánský analytický psycholog a profesor psychologie a náboženství v Teologickém semináři v Chicagu. V Portálu vyšel sborník C. G. Jung a křesťanská spiritualita (1998), který editoval.Douglas Gillette je mytolog a pastorační poradce.

Kniha přináší neotřelý pohled na všudypřítomnou manipulaci v mezilidských vztazích. Popisuje toxické trio obranných mechanismů, které znepříjemňují život v osobním i pracovním životě. Tvoří je popření, sebeklam a obviňování. Na konkrétních příkladech ze své psychoterapeutické praxe objasňuje autor povahu těchto mechanismů jako ve své podstatě přirozené obrany proti čtyřem negativním emocím: úzkosti, hněvu, strachu a bolesti. Toxické trio je úzce provázané. Popření důležitého faktu či osobní odpovědnosti navozuje nerovnováhu, která si žádá vytvoření alternativního, pokřiveného a klamného obrazu reality; celý proces končí obviňováním okolí a bludný kruh se uzavírá. Autor naznačuje možnosti, jak se z emočního balastu vymanit, nejprve pochopením způsobu, kterým se tyto obranné mechanismy utvářejí