Portál strana 80 z 212

Kniha přináší srozumitelně tlumočený souhrn aktuálních poznatků v řadě oblastí, které z oblasti neurovědeckého výzkumu pronikly do společenské diskuse. To, že se indický soud zabýval posuzováním důkazu založeného na neurologické metodě detekování lži, proběhlo před pár lety snad všemi českými médii. Jak to dopadlo? Umíme lež odhalit? A co si s tím počít z hlediska práva? Právě to rozebírají dvě z kapitol a s neméně zajímavými tématy přicházejí i ty ostatní. Máme v mozku zakódovaný rasismus? Morálku? A co neuromarketing mohou nás marketingoví odborníci díky znalosti mozku ovládat? Je možné obsah mozku v podstatě přečíst? A zbývá nám vůbec něco víc než slepě následovat nervové procesy? Většinu z odpovědí neznáme. Autoři tak pouze staví podobné úvahy na pevnou půdu současného výzkumu a srozumitelně vysvětlují zásadní experimenty počátku tisíciletí a společenské otázky, které z nich vyplývají. (Činí tak věcně a kriticky čtenáře neinfikují svými názory, ale vybavují informacemi pro vytvoření vlastních závěrů. Publikaci končí střízlivým shrnutím, jaký technologický přínos lze od neurověd očekávat v následujících letech. Díky tomu, že se autoři soustředí výhradně na současný stav poznání, je každá stránka plná nových informací i pro poučeného čtenáře, kterému zároveň vysvětluje i metodologická úskalí některých experimentů.) Barbara J. Sahakian je profesorka klinické neuropsychologie na Univerzitě v Cambridge. Působí také jako prezidentka Mezinárodní neuroetické společnosti. Je mezinárodně proslulou odbornicí na poli kognitivní psychofarmakologie, neuroetiky, neuropsychologie, neuropsychiatrie a neurozobrazovacích metod. Julia Gottwald je její doktorandkou na téže univerzitě.

Každý den se děti učí něco nového. Čtení, jízdě na kole, hře na hudební nástroj A jsou tu i jiné věci, které je možné se učit, třeba pochopení toho, co druzí cítí a co si myslí. Této schopnosti se říká empatie. Když se ti podaří zlepšit svou empatii, budeš lépe vycházet s ostatními lidmi a budeš se také mnohem lépe cítit. Tato kniha, ve které najdeš spoustu úkolů, tipů a zábavných aktivit, ti pomůže dívat se na věci z různých úhlů pohledu, pochopit, že různí lidé projevují své pocity různým způsobem, a také díky ní budeš věnovat větší pozornost svým vlastním pocitům. Zjistíš, co ti napoví, jak se druzí lidé cítí, uvědomíš si souvislosti mezi tím, co si myslíš a co cítíš, a také více porozumíš tomu, proč různí lidé dávají své pocity najevo různým způsobem. Judith M. Glasser je klinická psycholožka s více než třicetiletou praxí s dětmi a rodinami. Specializuje se na terapii ADHD a ADD. Jill Menkes Kushner je pedagožka a editorka.

V dnešní době jsou v oblibě knížky zaměřené na to, jak se cítit lépe. Současně se zajímáme, jak žili naši předkové. Tato kniha se snaží spojit moderní psychohygienu a další oblasti psychologie s tím, co měla autorka příležitost naučit se od starých lidí. První část je zaměřena na práci s tělem a na to, jak využít působení našeho okolí na nás. Druhá se věnuje různým způsobům sebepoznání, jež byly ke zlepšování vlastního života používány v minulosti a které lidé využívají i dnes. Třetí část popisuje účinné zacházení s vlastními myšlenkami. Ve čtvrté se ukazuje, jak lze tuto knížku prakticky využívat k další práci na sobě, abychom měli pohodovější život. Při práci s lidmi trpícími neurotickými obtížemi a některými druhy deprese si autorka ověřila, že často mohou výrazně pomoci i zdánlivě drobné změny. Potkala také spoustu lidí, kteří nikdy nebyli v psychologické ambulanci a přitom s velkým úsilím hledají cestu k větší pohodě. Pro ně všechny je určena její kniha, jež se snaží racionálně popsat různé tradiční postupy a úkony a nalézt jejich využití v dnešním životě. Mgr. Lenka Šnajdrová vystudovala jednooborovou psychologii na FF MU v Brně. Poté pracovala jako klinická psycholožka a psychoterapeutka v nemocničních ambulancích. Absolvovala psychoterapeutický výcvik v analytické psychologii. V současné době je na rodičovské dovolené.

Řekněme, že stojíte blízko okraje útesu a užíváte si výhled. Není tu žádná bezpečnostní zábrana a část vašeho mozku, která hlídá možná nebezpečí a instinktivně se jim vyhýbá, znervózní a vyšle signál nohám, aby udělaly krok zpět, a riziko tím snížily. Jiná část mozku tento příkaz pohnout nohama zaznamená a snaží se ho vysvětlit tím, že porovná imaginární hrozbu s realitou. Žádná bezprostřední hrozba tu však není. Klidně stojíte. Proč tedy ustupovat zpět? V čem je problém? Mozek generátor vtíravých myšlenek vystřelí (iracionální) návrh: problém musí být v tom, že jsi chtěl skočit. Vtíravé myšlenky má občas téměř každý. Ať už se týkají jídla, sexu, násilného chování, devět z deseti lidí občas napadne něco, co vzápětí vnímají jako šokující, nepřiměřené či děsivé. Pokud se takové nechtěné myšlenky vracejí opakovaně a donutí člověka vyhýbat se jim pomocí rituálů v chování, může se takové myšlení a chování rozvinout v obsedatně kompulzivní poruchu. Autor, který sám přes dvacet let s touto poruchou zápolí, v upřímné snaze jí porozumět nabízí přehled psychologických, výzkumných, historických, ale i osobních postřehů a poznatků. Osobní příběh se prolíná celou knihou od prvního výskytu, kdy se nemoc ozvala jako sněhová vločka uprostřed léta, přes rozvoj složitých kompulzivních obran proti vtíravým myšlenkám, až po léčbu ve skupinové terapii KBT. David Adam je britský novinář, autor a redaktor populárně vědeckého časopisu Nature. Několik let působil jako speciální korespondent pro The Guardian pro oblast vědy, medicíny a životního prostředí.

Publikace se zabývá základními aspekty předškolního vzdělávání se zřetelem na specifika dítěte předškolního věku. Autoři se věnují tradičním tématům didaktiky v kontextu předškolního vzdělávání. Řeší aktuální problémy současné praxe. Propojují tak teoretické a praktické poznatky s informacemi potřebnými pro každodenní činnost učitele předškolního zařízení a rozvoj jeho profesních kompetencí. Publikace je určena především pro pracovníky předškolních zařízení, ale i pro studenty oborů zaměřených na předškolní vzdělávání. V rámci jednotlivých kapitol nalezne čtenář případové studie, jejichž rozbor vede k integraci znalostí předškolní didaktiky, obecné pedagogiky, pedagogiky předškolního věku, pedagogické psychologie, školského managementu a dalších disciplín vstupujících do předškolního vzdělávání. Jednotlivé kapitoly jsou doplňovány příklady a případovými studiemi, které se vztahují k praxi předškolních zařízení. Celkové pojetí publikace nepřesahuje rámec didaktiky předškolního vzdělávání. Doc. PhDr. Eva Šmelová, Ph.D., je docentkou a vedoucí Katedry primární a preprimární pedagogiky na PdF UP v Olomouci. Doc. PhDr. Michaela Prášilová, Ph.D., je docentkou Ústavu pedagogiky a sociálních studií na Pedagogické fakultě UP v Olomouci, na stejné fakultě participuje i na výuce studentů preprimárních studijních oborů.

Které auto si mám koupit? Jak můžu motivovat sebe nebo svůj tým? Jak to, že lidé touží po tom, co nepotřebují? Kdy je čas na změnu? Proč je dobré mít omezený výběr? Žiju v přítomnosti? Proč lidé kouří, i když je to nezdravé? Na tyto i řadu jiných otázek pomohla tato kniha odpovědět již milionu lidí v 27 různých zemích. Skládá se z padesáti grafických modelů a jejich stručného popisu. Sami autoři říkají, že modely jsou zjednodušením důležitých součástí skutečnosti. S pomocí obrázků znázorňují to, co lze slovy vyjádřit jen stěží. Nehledejte v nich však odpovědi. Ty naleznete teprve potom, co si model sami vyzkoušíte. Autoři přitom používají proslulé i zcela neznámé modely rozhodování. Kniha tak velmi přístupnou formou poskytuje podněty pro rozmanité aspekty rozhodování i úspěšného života obecně. A ještě malý návod. Pokud rádi užíváte metodu pokusomyl, začněte nejlépe částí Jak se zlepšit, případně Jak zlepšit druhé. Jste-li onen typ, který si nejprve prostuduje určitou teorii a pak podle ní jedná, doporučujeme začít kapitolou Jak se lépe pochopit nebo Jak lépe pochopit druhé. Mikael Krogerus je původem finský žurnalista. Roman Tschäppeler zase švýcarský producent. Oba se potkali v alternativní dánské obchodní škole Kaospilot a dnes žijí ve švýcarském Bielu. Společně napsali několik bestsellerů, které byly přeloženy do řady jazyků. Knihu ilustroval Philip Earnhart.

Shrnutí nových psychologických a medicínských pohledů na vznik, projevy, možnosti terapie a prevence návykového chování a závislostí předkládané naším předním odborníkem na danou problematiku. Autor v knize vysvětluje základní pojmy, popisuje psychologické a biologické mechanismy návykového chování a uvádí podrobný přehled typů závislostí. Věnuje se také zvláštnostem věkových kategorií, pohlaví, vlivu rodiny, kultury a náboženství. Ve druhé části své práce popisuje postupy používané při léčení nejrůznějších návykových problémů. Tato hutně zpracovaná kniha je určena psychologům a terapeutům, sociálním pracovníkům, učitelům a vychovatelům (zejména těm, kteří se zabývají drogovou prevencí), lékařům.

Důvěru v sebe sama a ve své schopnosti si dítě buduje tím, že mu opakovaně dáváme pocítit, že je šikovné, zvládá věci kolem sebe I rozvoj sociálních kompetencí stojí a padá s tím, jak k dítěti přistupují jeho dospělí. Je dobré, pokud má dítě možnost v bezpečném prostředí trénovat důležité dovednosti, z nichž sebedůvěra a sociální kompetence rostou. Ve školce se dítě učí vnímat své právo na respekt a povinnost chovat se s respektem k druhým a vyjadřovat své pocity a stát si za nimi. Dále buduje schopnost otevřeně a jasně zastávat vlastní názor, i když ostatní mají názor opačný, a zároveň respektovat názor druhých. Sebedůvěra a sociální kompetence mu pomáhají setkávat se s druhými lidmi otevřeně a uvolněně, férově vyjadřovat kritiku a snášet kritiku vlastní osoby, vyjadřovat svá přání a potřeby a dokázat říci ne. Rosemarie Portmann pracovala jako školní psycholožka ve Státním školském úřadu ve Wiesbadenu a přednášela pedagogiku na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem.

Mé dítě má ADHD je upřímné a velmi dojemné osobní vylíčení zkušenosti matky, jejíž dítě má ADHD. Pro Alison Thompson byl život s jejím synem Danielem nekončící příval neposlušnosti, odmlouvání, drzosti, nadávek a agresivity. V tomto statečném vyprávění o prvních osmnácti letech jeho života autorka odhaluje své obavy, pochybnosti i mimořádnou kuráž, kterou prokázala prakticky ve všem, čím si musela projít. Alison Thompson napsala knihu, kterou uvítá každý rodič, jenž se snaží porozumět svému dítěti s ADHD a tomu, jak mu nejlépe pomoci. Je to informacemi dobře podložený a srozumitelně napsaný průvodce plný praktických tipů pro rodiče i profesionály zvláště pak učitele. Tuto knihu zkrátka musí mít každý, jehož života se nějak dotklo ADHD. Alison M. Thompson založila portál ADHD Kids, absolvovala výcvik NLP a životního koučinku a působí jako terapeutka a koučka což vše zvládla během doby, kdy vychovávala syna s ADHD. Nyní se pracovně věnuje osvětě rodičů a učitelů, aby rozuměli ADHD a věděli, jak tuto poruchu u dětí zvládat.

Podle výzkumů se narcismus vyskytuje především mezi muži. Některé studie rovněž ukázaly, že od osmdesátých let dochází k jakési epidemii narcismu, kterou lze odvodit ze změn ve výchovném stylu rodičů. Empatie neschopní narcisté se lépe prosazují, bývají sebevědomí, pracovně úspěšní a charismatičtí. Pro lidi ve svém okolí jsou ovšem pohromou a nezřídka své blízké nestoudně využívají. Narcismus je však zároveň vězením i pro jeho nositele, který selhává ve vztazích, nedokáže vnímat vlastní slabost a chybí mu sebepřesah. Autor knihy vychází z nejnovějších vědeckých poznatků a ilustruje svůj popis narcistické poruchy osobnosti na řadě kazuistik z vlastní praxe. Ukazuje také narcistovu cestu ke svobodě zejména skrze opravdovou lásku. Srozumitelná, příklady doplněná a vědecky podložená kniha je doplněna diagnostickými kritérii narcistické poruchy a v psychiatrii užívaným testem narcistických rysů. Raphael M. Bonelli je neurovědec na Univerzitě Sigmunda Freuda ve Vídni a psychiatr a systemický psychoterapeut s vlastní praxí. Je autorem knih z oblasti psychoterapie i odborných statí z oboru výzkumu mozku a neuropsychiatrie.

Žijeme v době, která je plná podnětů, takže člověk neví, co má dělat dřív. Žijeme rovněž obklopeni násilím a nepochopením. Podle autorů této knihy je úkolem všech, kdo se podílejí na výchově dětí, pěstovat jejich schopnost spočinout v sobě, vnímat vlastní pocity, navázat se sebou kontakt. Tak se děti naučí vcítit se nejen do sebe, ale i do druhého prohloubí schopnost empatie, s níž se všechny děti rodí, ale ne každé dítě tuto dovednost rozvine. K tomu autoři předkládají svůj model pěti přirozených kompetencí, jež souvisejí s tělem, dechem, srdcem, kreativitou a vědomím. V knize je vysvětleno, co je empatie, čím může přispět dnešnímu světu a jak ji konkrétně pěstovat. Významná část knihy se proto věnuje návrhům na cvičení empatie pro pedagogy, terapeuty či rodiče. Jesper Juul je světově uznávaný dánský rodinný psycholog. Česky vyšly jeho knihy Dítě váš partner ve výchově (2015) a Vůdce smečky (2016). Peter Hoeg je v současnosti snad nejpřekládanější a nejčtenější dánský spisovatel (česky Cit slečny Smilly pro sníh a řada dalších titulů). Dalšími autory jsou Jes Bertelsen, Michael Stubberup, Steen Hildebrandt a Helle Jensen.

Je člověk ve své podstatě dobrý či zlý? Rozhodne se v souladu se svou morálkou i v zátěžové situaci? Mohli bychom opět podlehnout propagandě podobně, jak se to stalo téměř před sto lety v hitlerovském Německu? V šedesátých letech provedl Milgram sérii experimentů, které změnily způsob, jímž vnímáme morálku a svobodnou vůli. O významu těchto experimentů svědčí i mnoho navazujících výzkumných studií, textů, replikací experimentu. Zájem nejširší veřejnosti o toto téma se zvýšil zejména po událostech ve věznici v Abu Ghraíbu. Jak píše Philip Zimbardo v předmluvě, filmoví tvůrci, které toto téma láká, často v zájmu dramatičnosti zkreslují skutečnou podobu a průběh experimentů, mnozí odborníci i laici se pak domnívají, že Milgramovy experimenty znají, ale opak je pravdou. I proto je třeba se ke zdroji, k popisu experimentů, jejich analýze a dovozeným poznatkům vracet. Stanley Milgram byl významný americký sociální psycholog. Působil na Yaleské a Harvardově univerzitě.

„Proč to to dítě dělá?“ „Proč se chová agresivně?“ „Co ho k tomu vede?“ Otázky, které se rodičům, učitelům i vychovatelům honí hlavou, když se snaží zvládnout agresivní projevy dítěte. Podle psychologa a terapeuta Antona Hergenhana je agresivita symptom, příznak, a je potřeba najít a vyřešit příčiny, které vedou k problémovému chování. Na agresivitu se dívá z širší perspektivy, inspiruje k otázkám nad chováním konkrétního dítěte i ke hledání odpovědí. Kniha obsahuje řadu příkladů z praxe a osloví rodiče i pedagogy dětí, které se projevují agresí a jsou obtížně zvladatelné. Anton Hergenhan je psycholog, věnuje se systemické individuální, párové a rodinné terapii. Přes dvacet let pracuje v denním stacionáři pro děti.

Bohatě ilustrovaná kniha je prvním a jediným dílem, v němž C. G. Jung vykládá laickému čtenáři svou nesmírně vlivnou teorii symbolů, jak se projevují především ve snech. Jung sám nabyl přesvědčení, že má povinnost vysvětlit i nepoučeným čtenářům své ideje, a proto ve věku 83 let sestavil koncepci této knihy včetně zadání pro své spolupracovníky. Práci na své stati dokončil 10 dní před vlastní smrtí. Celou knihou se vine přesvědčení, že člověk může dosáhnout plnosti jen skrze poznání a přijetí aspektů nevědomí, které poznává skrze sny a jejich symboly. Každý sen je přímý druh komunikace se snícím, jenž využívá symbolů společných pro lidstvo, ale aplikovaných vždy zcela individuálním způsobem. Mezi spoluautory najdeme významné Jungovy žáky, jako byla Marie-Louise von Franz, Aniela Jaffé nebo Jolande Jacobi. Carl Gustav Jung (1875–1961) byl švýcarský psychiatr, psychoterapeut, všestranně originální myslitel a zakladatel analytické psychologie. Zabýval se lidskou psychickou v širokých souvislostech mytologie, filozofie, religionistiky a umění.

„Proč to to dítě dělá?“ „Proč se chová agresivně?“ „Co ho k tomu vede?“ Otázky, které se rodičům, učitelům i vychovatelům honí hlavou, když se snaží zvládnout agresivní projevy dítěte. Podle psychologa a terapeuta Antona Hergenhana je agresivita symptom, příznak, a je potřeba najít a vyřešit příčiny, které vedou k problémovému chování. Na agresivitu se dívá z širší perspektivy, inspiruje k otázkám nad chováním konkrétního dítěte i ke hledání odpovědí. Kniha obsahuje řadu příkladů z praxe a osloví rodiče i pedagogy dětí, které se projevují agresí a jsou obtížně zvladatelné. Anton Hergenhan je psycholog, věnuje se systemické individuální, párové a rodinné terapii. Přes dvacet let pracuje v denním stacionáři pro děti.

Konceptu odolnosti je v současné psychologii věnována velká pozornost. Jednou z prvních otázek, kterou si výzkumníci kladli, byla: „Proč někteří lidé překonají těžkou minulost, aniž by je významněji poznamenala, a u jiných tomu tak není?“ I autorka předkládané knihy se přiznává k tomu, že prožila těžké dětství, což ji inspirovalo k tomu, aby se věnovala právě odolnosti a napsala tuto knihu, obsahující 50 cvičení. Ta jsou velmi rozmanitá, ale nejčastěji při nich čtenáři mají něco napsat, namalovat nebo si představit. Cvičení jsou uspořádána do osmi oblastí, které se v rámci konceptu odolnosti ukázaly jako klíčové: jde o práci s optimismem, přijetím, zodpovědností, orientací na řešení, schopností odpoutání či nového zaměření, zapojením do sociálních sítí a spiritualitou. Kniha je vhodná pro osoby, které chtějí překonat traumatické zážitky z minulosti, i pro ty, kdo si přejí zvládat krize, stres či prostě zvýšit vlastní vnitřní sílu. Lidé s ní mohou pracovat samostatně, ale právě tak ji využije psychologický a zdravotnický personál pro práci s individuálními klienty i skupinami. Fabienne Berg vystudovala sociální vědy s důrazem na vzdělávání dospělých. Žije v jižním Německu. Z vlastní zkušenosti ví, že chceme-li v životě umět překonat těžké chvíle, je důležité posilovat vlastní duševní odolnost. Zabývá se tělesnou terapií, relaxací, jógou, prací s imaginací či vnitřním dítětem.