Portál strana 81 z 212

Kniha je určena pro rodiče, jejichž dítě trpí dyspraxií, pro dospívající a dospělé osoby s touto poruchou, pro pedagogy a další zájemce, kteří se setkávají s dětmi i dospělými, kteří touto poruchou trpí. Hlavním cílem je pomoci čtenáři orientovat se v problematice, uvědomovat si příčiny a projevy, hledat cesty, jak obtíže spojené s poruchou překonávat, chápat a tolerovat projevy spojené s dyspraxií. Jedním z cílů je též upozornit na vzájemné souvislosti mezi všemi poruchami učení, projevy, které jim mohou být společné (vývojové deficity v oblasti zrakové percepce, pravolevé a prostorové orientace, vnímání sebe sama, sebeorganizace atd.). Doc. PaedDr. Olga Zelinková, CSc., je speciální pedagožka zabývající se především problematikou specifických poruch učení. Je autorkou řady knih, v Portále vyšly Poruchy učení, Dyslexie v předškolním věku?, Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program, Pomoz mi, abych to dokázal a Mám dyslexii.

Když se Furman a Ahola v devadesátých letech 20. století rozhodli aplikovat principy krátké terapie zaměřené na řešení v pracovní oblasti, byli v této oblasti světovými průkopníky. Jejich snaha odvrátit pozornost od problémů k žádoucímu stavu a cílům se však ukázala jako účinná. Postupně vypracovali velmi přehledný a srozumitelný model „dvou hvězd“, který je určen pro vedoucí i podřízené, členy pracovních týmů i různých komunit. Autoři zjistili, že největší vliv na to, jsou-li lidé v interpersonálním kontaktu v práci spokojení, mají čtyři faktory: jestli se jim dostává uznání, jestli zakoušejí úspěch, jestli je o ně pečováno a jestli se v práci mohou zasmát. To je jedna čtyřcípá hvězda jejich modelu. Čtyři cípy druhé hvězdy představují náročné pracovní momenty: diskusi o problémech, dávání a přijímání kritiky, práci s urážkami a způsoby, jak se vyrovnat s nezdary. Každý z těchto osmi faktorů je v knize jasně popsán za pomoci mnoha tipů, příkladů a otázek. Řada týmů po celém světě si pro práci s knihou založila studijní týmy, v nichž o jednotlivých tématech diskutuje a tím pracuje na vlastním růstu. Ben Furman, M. D., je finský psychiatr, terapeut a firemní kouč, jeden z inovátorů v přístupu zaměřeném na řešení. Ve Finsku často vystupuje v médiích, je mezinárodně uznávaným odborníkem. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. V češtině zaujal svou publikací Nikdy není pozdě na šťastné dětství. Psycholog a kouč Tapani Ahola je již více než třicet let Furmanův spolupracovník se spoustou zkušeností z firemního prostředí.

I dnes je ruský psycholog Lev Semjonovič Vygotskij jedním z nejvýznamnějších autorů ovlivňujících současné pojetí vývojové, sociální a kulturní psychologie i pedagogiky v celém světě. Výbor z jeho díla seznamuje čtenáře s nejdůležitějšími texty jeho základní práce Myšlení a řeč. Texty vybral, přeložil, uspořádal a poznámkami opatřil profesor Jan Průcha, který původní texty doplnil doslovem seznamujícím s osudy Vygotského a jeho díla a vysvětlujícím důvody dnešního zájmu o jeho myšlenky. Čtenářům se tak dostává možnost vytvořit si bezprostřední představu o kořenech současných sociokognitivních teorií, sociálního konstruktivismu a dalších směrů, které L. S. Vygotskij inspiroval. Kniha je určena studentům psychologie, pedagogiky a sociálních věd, psychologům, lingvistům a učitelům.

Projektivní metody představují základní nástroj pro zkoumání osobnosti a jejích charakteristik. Jejich využití nalezneme napříč různými psychologickými disciplínami, zejména však v klinické oblasti. Práce s těmito metodami klade značné požadavky na schopnosti a znalosti odborníka a právě k jejich získání či rozšíření chtějí autoři přispět touto publikací. Kniha přináší orientaci v dělení projektivních metod i vhled do historie a teoretických východisek jednotlivých metod. Těžištěm textu je však popis a nastínění užití projektivních metod u dospělých osob. Představeno bude celé spektrum verbálních, grafických a manipulačních projektivních metod, ovšem větší prostor je věnován obtížnějším metodám, konkrétně Rorschachově metodě, Tematicko-apercepčnímu testu a Rosenzweigovu obrázkovému frustračnímu testu. Text je jedinečný tím, že je doplněn četnými příklady z používání projektivních technik v psychodiagnostické i psychoterapeutické praxi.

V minulosti se muži řídili tím, co autor nazývá mužským kódem – pevným souborem vodítek a norem, které vedly muže ke stoicismu, tichosti a síle. Změny mužské role v posledních desetiletích vyvíjejí na muže tlak, aby přestali své emoce skrývat. Zkušený psychoterapeut zkoumá jedinečné výzvy, jimž dnešní muži čelí, vybízí je k opuštění mužského kódu a rozvíjení mužství, které slučuje tradiční mužské vlastnosti s dovednostmi emoční intimity. Ve svých „laboratořích přátelství“ vybízí muže, aby s ostatními muži vytvořili pouto založené na čtyřech pravidlech – kontaktu, komunikaci, závazku a spolupráci – jako základu smysluplných vztahů. Vychází ze skutečných příběhů i výzkumných poznatků a ukazuje, že důvěrné přátelství může být základem pro budování a udržení hlubokých vztahů se všemi blízkými, včetně partnerek, dětí a rodičů, a umožňuje mužům vést šťastnější a zdravější život. Robert Garfield je americký psycholog a psychoterapeut, dlouhodobě se věnuje problematice mužství a rozvoji osobnosti u mužů.

Kniha Totem a tabu je asi nejslavnějším Freudovým dílem, v němž aplikuje psychoanalýzu na oblast antropologie a religionistiky. Když v roce 1913 vyšlo poprvé, způsobilo značný rozruch pro svůj radikální výklad náboženství jakožto neurotického symptomu. Jedná se o soubor čtyř statí, v nichž Freud zkoumá některé aspekty života přírodních národů a dává je do souvislosti s duševním životem neurotiků. Asi nejslavnější je poslední stať, kde Freud víru v bohy a totem odvozuje od prehistorické události, při níž skupina ze skupiny vyloučených synů zabila svého otce alfa-samce a následně ho snědla, aby vstřebala jeho moc. Když se svůj čin synové snažili odčinit, učinili z mrtvého otce totem a zavedli zákaz jeho pojídání. Prvotní – a v zastřenější podobě jakékoli – náboženství je tak vlastně snahou odčinit prvotní zločin. Málokdo dnes takové interpretaci věří, ale přesto se stala slavnou a nedílnou součástí studia člověka a náboženství. Doslov Václav Soukup. Sigmund Freud (1856–1939), vídeňský neurolog a psychoterapeut, zakladatel psychoanalýzy. Hluboce ovlivnil řadu psychologických, filozofických i antropologických teorií. Stal se třetí nejcitovanější osobou v psychologii 20. století.

Soubor hádanek je určený pro děti školního věku od třetí třídy výše, přičemž obtížnost jednotlivých hádanek postupně stoupá. Cílem knihy je děti poutavým způsobem seznámit s informacemi z pěti různých předmětů, kniha je tedy rozdělena do pěti oddílů, z nichž každý obsahuje celkem padesát hádanek. Jedná se o Vyjmenovaná slova v hádankách, Hádání s angličtinou, Zeměpisné hádanky, Vlastivědní hádanky a Přírodopisné hádanky. Kniha může rovněž posloužit učitelům na prvním stupni ZŠ ke zpestření výuky.

To, jak uvažujeme o svých zvyklostech, postojích a reakcích, má zásadní vliv na to, jak se cítíme a jednáme. Je v nás mnohem více kvalit, než dáváme lidem najevo. A přitom to chce tak málo – pohlídat to nejlepší v sobě a plně to využít ve svůj prospěch. Máte před sebou výsledek příběhů, které si životní koučka Janette Šimková vyslechla za devět let praxe a přetavila je do 50 zamyšlení. V knize se dozvíte, jak si vytvořit jedinečný osobní příběh a vyrůst; jak ze sebe samých namalovat zářivý obraz; jak opustit zónu komfortu a jít dál; jak si ušít život na míru a přitom si vytvářet obohacující vztahy… Jednotlivá zamyšlení jsou zpracována samostatně, takže je můžete číst podle toho, jaké vás právě osloví. Knihu lze využít jako pomůcku pro pravidelnou sebereflexi nebo jako vodítko pro osobní rozvoj.

Kniha volně navazuje na již vydaný titul Na Freuda já nemám čas, doktore. Ve stejném duchu seznamuje s dalšími duševními poruchami a stavy. Každá duševní nemoc je vždy uvedena ilustrativním příběhem, který názorně demonstruje, jak daná porucha může vypadat, jaké může mít projevy a znaky. Poté následuje čtenářsky přístupný komentář shrnující hlavní znaky dané duševní nemoci, stavu nebo psychologického jevu (např. hypnózy) a doporučený postup k řešení. V další části je ukázáno, jak se příběh vyvíjel dál. Knihou opět provází postava doktora Portsteina Autor v knize usiluje o co nejzajímavější a nejilustrativnější podání tématu se zachováním odbornosti. Cílem je opět zpřístupnit zajímavou a složitou oblast duševních nemocí a přispět tím k rozšíření poznání duševní nemoci a stavů. MUDr. Miroslav Orel, Ph.D., je lékař, psycholog a vysokoškolský pedagog. V Portále vyšla jeho kniha Na Freuda já nemám čas, doktore. Je spoluautorem několika knih vydaných v nakladatelství Grada a spolupracuje s časopisem Psychologie dnes.

Kniha volně navazuje na již vydaný titul Na Freuda já nemám čas, doktore. Ve stejném duchu seznamuje s dalšími duševními poruchami a stavy. Každá duševní nemoc je vždy uvedena ilustrativním příběhem, který názorně demonstruje, jak daná porucha může vypadat, jaké může mít projevy a znaky. Poté následuje čtenářsky přístupný komentář shrnující hlavní znaky dané duševní nemoci, stavu nebo psychologického jevu (např. hypnózy) a doporučený postup k řešení. V další části je ukázáno, jak se příběh vyvíjel dál. Knihou opět provází postava doktora Portsteina Autor v knize usiluje o co nejzajímavější a nejilustrativnější podání tématu se zachováním odbornosti. Cílem je opět zpřístupnit zajímavou a složitou oblast duševních nemocí a přispět tím k rozšíření poznání duševní nemoci a stavů. MUDr. Miroslav Orel, Ph.D., je lékař, psycholog a vysokoškolský pedagog. V Portále vyšla jeho kniha Na Freuda já nemám čas, doktore. Je spoluautorem několika knih vydaných v nakladatelství Grada a spolupracuje s časopisem Psychologie dnes.

Kniha se zaměřuje na nejdůležitější pracovní nástroj pedagogů, kteří pracují v mateřské škole, na jejich osobnost. Otevírá řadu důležitých a aktuálních témat, jako jsou například inkluze, komunikace s rodiči, pedagogická diagnostika nebo týmová spolupráce, a prostřednictvím příkladů z praxe, výstupů z vlastních nebo převzatých výzkumů a otázek k sebereflexi vede pedagogy k tomu, aby zrekapitulovali svůj způsob práce, zamysleli se nad tím, co jsou jejich silné a slabé stránky, a pokusili se sami najít oblasti, ve kterých mohou provést dílčí změny. Kniha je určena především předškolním pedagogům, učitelkám a učitelům mateřských škol, jako nástroj podporující kvalitní sebereflexi a profesní růst, dále ředitelkám a ředitelům mateřských škol jako soubor kritérií, ze kterých mohou vycházet při hodnocení svých zaměstnanců a případně při přijímání nových zaměstnanců, ale i jako studijní materiál pro budoucí učitele mateřských škol a jejich pedagogy. Mgr. Eva Svobodová a PhDr. Miluše Vítečková vyučují na PF JČU v Českých Budějovicích, obor učitelství pro MŠ. Autorsky se podílely na řadě publikací, například Do školky za zvířátky. Eva Svobodová je editorkou publikace Vzdělávání v mateřské škole a spoluautorkou knihy Metody dramatické výchovy v mateřské škole.

Cílem publikace je seznámit čtenáře s traumatem u dětí, které způsobila pečující osoba, a popsat způsoby podpory, resp. léčby traumatizovaného dítěte. Pokryta jsou témata jako neurofyziologie traumatu, dispozice k traumatu, nezdolnost, vliv na kvalitu vazby k blízkým osobám, překonání traumatu v terapii, rizika spojená s terapií, podpora traumatizovaného dítěte v rodině. Na knize, která má multidisciplinární charakter, se podíleli profesionálové pracující s traumatizovanými dětmi a s jejich rodiči jako psychologové či sociální pracovníci (Petr Štěpaník, Ivana Pokorná, Leona Němcová, Tereza Chábová, Tereza Koryntová, Hana Pazlarová, Štěpánka Hejčová, Daniela Květenská, Veronika Kubešková, Jindra Šalátová).

Když se vám rozbije cenná váza, jak naložíte se střepy? Vyhodíte je, snažíte se je slepit do původní podoby, nebo je použijete, abyste vytvořili něco zcela nového? Traumatická událost, která rozbíjí náš dosavadní život, nemusí nutně znamenat zkázu. Pokud se člověku podaří najít v sobě silné stránky a přínos celé události, získat podporu svého okolí, vybudovat si nový život na základech toho starého, může vyjít z nepříznivé události posílen a obohacen, s novými životními hodnotami a cíli. Pro tento proces, který je sice náročný, nezřídka bolestný, ale možný, používá autor pojem posttraumatického růstu. V duchu tradice pozitivní psychologie nabízí pohled, v němž trauma jako nedílnou součást života lze vnímat jako příležitost ke změně a osobnímu růstu. Kniha je určena terapeutům pracujícím s traumatizovanými klienty, i všem, kteří sami prožili nepříznivou událost, potýkají se s příznaky posttraumatické stresové poruchy a hledají nemedicínský přístup k jejich zvládání. Stephen Joseph je britský psycholog, původem ze Severního Irska, psychoterapeut se specializací na zvládání traumatu a pozitivní psychologii, spoluzakladatel Centra pro trauma, resilienci a růst v Nottinghamu.

Kniha nabízí cvičení pro rozvoj jazykové složky kognitivního systému. Nápaditá jazyková cvičení mají podobu doplňovaček, koleček, přesmyček, žebříků či řad. Navíc některé tradiční úkoly kombinují, takže vznikají nové typy cvičení. Úlohy nejsou hlavolamy, ale nad každým je třeba se hlouběji zamyslet. Přitom nepracují s naučenými znalostmi, ale skutečně především s jazykovou představivostí a myšlenkovými procesy. V mnoha aspektech bezděčně ukazují skryté půvaby češtiny, takže působí i zábavně. Součástí knihy je i řešení. Kniha cílí na širokou cílovou skupinu od dětí po seniory. PhDr. Mgr. Mgr. Mgr. Jana Bílková, Ph.D., je psycholožka, překladatelka knih a tlumočnice, učí na univerzitách, univerzitách a akademiích třetího věku, má přednášky v knihovnách a v aktivizačních programech pro seniory.

Co je nadání? Jak poznat nadané dítě? Je nadání výhoda, nebo spíše handicap? Co nadané děti ve výuce potřebují a jak jim to poskytnout? Metodika v knize Nadané dítě ve škole odpovídá na tyto otázky stručně, přehledně se zaměřením na praxi. Nabízí učitelům návod, jak nadané dítě rozpoznat, protože to nemusí být vždy úplně jednoduché, a jak s ním ve výuce pracovat. Rodičům nadaných dětí se může stát vodítkem při výběru školy. V knize najdete návrhy systémových strategií k zajištění adekvátního přístupu k nadaným dětem, které škola může začlenit do svého vzdělávacího programu, a také zásobník v praxi ověřených aktivizujících učebních metod upravených pro potřeby nadaných žáků, který je určený jednotlivým učitelům k využití v přímé výuce. Autorka se zaměřuje na rozvoj dovedností učitelů individualizovat výuku pomocí aktivizujících učebních metod. Individualizace výuky je přitom jediným způsobem, jak v praxi realizovat inkluzivní vzdělávání. Proto může být – přestože cílí především na nadané děti – využívána k práci s celým třídním kolektivem. Jana Cihelková je zakladatelkou a ředitelkou školy Métis – základní škola s. r. o, zabývající se výukou nadaných dětí.

Kniha je určena především rodičům dětí s autismem. Své si v ní najdou také jejich rodiny, učitelé, asistenti pedagoga, studenti nejrůznějších oborů, do kterých problematika autismu spadá, sympatizanti i široká veřejnost, které může pomoci k lepšímu porozumění autismu. Kniha přináší autentické výpovědi rodičů, jednotlivé kazuistické studie, výsledky výzkumů a postřehy odborníků o tom, jak se žije s autismem v současné době. Nabízí čtenáři pohled na to, co funguje a co naopak, i když by teoreticky fungovat mělo, v praxi selhává. V oblasti vzdělávání dětí s postižením přinesla značné změny novela školského zákona a prováděcí vyhláška. Kniha má poodhalit, zda se pro děti s autismem a jejich rodiny něco změnilo, jak je vše implementováno do praxe a jejich každodenního života. V knize používám co nejvíce termín autismus a myslím tím celé spektrum, tedy poruchy autistického spektra, a to z důvodu zjednodušení a čtivosti.