Radioservis strana 15 z 133

Svědectví člověka, kterému ve stáří postupně zhasíná mozek. Od prvních náhlých příznaků, téměř roztomilé zapomnětlivosti, až k chaotickým koncům, kdy už mozek vnímá z reality jen jakési záblesky a nemocný je zcela odkázán na péči svého okolí. Ale není to příběh jen o chátrání. Jde tu také o partnerskou lásku. O pevné pouto dlouhotrvajícího manželství. popis: Kniha vyšla v Nizozemí poprvé v roce 1984 a od té doby má už za sebou neuvěřitelných padesát vydání. Byla zfilmována i převedena na divadelní jeviště. Je to kniha, která učila a učí lépe chápat stáří a jeho obtíže. Nizozemský spisovatel J. Bernlef (1937–2012), původním jménem Hendrich Jan Marsman, byl komplexní literární talent. Psal poezii, byl známým literárním kritikem, zabýval se jazzem. Román, který vyšel česky pod názvem Vyhasínání mozku Martina Kleina, ho proslavil. Ztrátě paměti a identity, zapomínání, tragice ztráty a nedostatečnosti slov se z různých úhlů věnoval i ve svých dalších textech, např. Eclips (1994), Pianoman (2008) nebo Vypůjčené životy (2010).

Příběh o nečistokrevném německém ovčákovi, který byl věnován Adolfu Hitlerovi, a jeho osudech na jevišti Druhé světové války, je podobenstvím o odlišnosti, fanatismu a lidské zaslepenosti. Hrají Jan Hartl, Jiří Dvořák, Tereza Bebarová, Miroslav Táborský, Petra Špalková, Michal Pavlata, Ivan Trojan, Vladimír Javorský, Lenka Krobotová, Sebastian Baalbaki, Pavlína Hrachovcová délka: 58 minut

Humoristický román Klapzubova jedenáctka napsal Eduard Bass v roce 1922. Těžko jej charakterizovat lépe než jako fotbalovou pohádku pro dospělé. Starý Klapzuba, otec jedenácti zdatných synu, přetvoří jejich životní elán do jedinečné fotbalové jedenáctky, která nejdříve raketovou rychlostí opustí pralesní ligu, aby pak vítězila na všech hřištích světa… Tento fotbalový sen všech českých fanoušků se dočkal mnoha zpracování: již v roce 1935 vznikla v brněnském rozhlasovém studiu dramatizace Františka Kožíka, kterou režíroval Josef Bezdíček a v níž účinkovali Karel Höger, Karel Klika a další členové činohry Zemského divadla v Brně a podle dobových recenzí to byla inscenace úspěšná. O tři roky později vznikl celovečerní film (režie Ladislav Brom), jehož kladem bylo obsazení Theodora Pištěka do role starého Klapzuby, záporem téměř vše ostatní, především však necitlivé zásahy scénáristické. Přesně o třicet let později — v roce 1968 — natočil režisér Eduard Hofman koprodukční televizní seriál, v němž v miniaturních roličkách hráli Jan Werich i Peter Ustinov, režisér však nedokázal udržet ani linii vyprávění, ani zájem diváka; seriál se v premiéře ani neodvysílal.

Tragická velkolepá komedie „Švejk nenapravuje svět. Tady se nedá už nic napravit. Má-li se svět zachránit, nezbývá, než si už nic nepředstírat a začít znova v troskách a z trosek. Švejk také není než troska starého světa, ubožák, který se sám prohlašuje za blba. A přece právě on a jenom on přináší naději. Je nutno zbavit se všech iluzí, je nutno přijmout dokonalou prohru, aby se svět mohl zachránit.“ Tento Chalupeckého trefný popis „situace“ Haškova antihrdiny Josefa Švejka a jeho rozlomeného evropského světa by se dal s jistou nadsázkou vztáhnout také na naši současnost. Nesáhli jsme tentokrát do rozhlasového archivu k osvědčeným švejkovským interpretacím (Höger, Pivec, Werich), ale pokusili jsme se o zbrusu nové, současné uchopení. Současné nikoli v nějakém experimentu, nýbrž v „sestupu“ ke smyslu autorova textu a jeho nejvlastnější poetice. Dvacet „zastavení“ z prvního dílu Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války nastudovala režisérka Markéta Jahodová s Oldřichem Kaiserem a doprovodila hudbou pražského hospodského harmonikáře Josefa Čečila. Postava Švejka se Haškovi zrodila v krátkém povídkovém cyklu v květnu 1911. Tehdy si poznamenal: „Pitomec u kumpanie“. Poté existuje druhý švejkovský cyklus, který byl psán v Rusku v letech 1916–1917. To vše bylo ještě zábavné čtivo a Hašek cítil, že se se svým tématem plně nevyrovnal. Po návratu z Ruska se pustil do nového psaní Švejka, a jak prozrazují vzpomínky Haškova osobního písaře Klimenta Štěpánka, kterému spisovatel román diktoval v lipnické hospodě, Haškova paměť a schopnost jiskřivé a básnické improvizace byla geniální. Stála jej však mnoho sil. Existuje svědectví lipnického hostinského Invalda, který několikrát zahlédl Haška o samotě zoufale plakat. A jak píše E. A. Longen: „Hašek trpěl. Bylo mi jasno, že musí každou zdivočelou noc a pitku těžce vykoupit a draze zaplatit utrpením. “ Román, jak jej známe dnes, pochází z let 1921–1923 a zůstal nedokončený. Hašek (a jeho Švejk) je postava tragikomická, zoufale osamocená uprostřed světa, vytvářejícího si nové modly. Je všechno ostatní jen ne laskavý básník: ostrý ironik, kousavý satirik, břitký pozorovatel „divadla světa“, nihilista, divoký karikaturista. „Prokletý dada-plebejec“, jak o něm tvrdí italský bohemista Sergio Corduas. Nebo jak říká Eduard Bass: „V Haškovi byli dva lidé – jeden si dělal blázna a druhý se na to díval. Ten druhý Hašek uzřel prchavost lidského života a poznav ji, snažil se ji popřít, umlčet, obelstít šprýmy. Jeho velkolepá komedie byla tragická.“ 1. Úvod Zasáhnutí dobrého vojáka Švejka do světové války 28:10 2. Dobrý voják Švejk na policejním ředitelství 23:25 3. Švejk před soudními lékaři / Švejka vyhodili z blázince 28:45 4. Švejk na policejním komisařství v Salmově ulici 26:49 5. Švejk opět doma, proraziv začarovaný kruh 25:28 6. Švejk jde na vojnu / Švejk simulantem, část první 33:56 7. Švejk simulantem, část druhá 32:52 8. Švejk na garnizóně, část první 31:50 9. Švejk na garnizóně, část druhá 28:22 10. Švejk vojenským sluhou u polního kuráta, část první 28:00 11. Švejk vojenským sluhou u polního kuráta, část druhá 29:47 12. Švejk vojenským sluhou u polního kuráta, část třetí 27:25 13. Švejk jede s polním kurátem sloužit polní mši / Náboženská debata 26:52 14. Švejk jde zaopatřovat 38:41 15. Švejk vojenským sluhou u nadporučíka Lukáše, část první 37:07 16. Švejk vojenským sluhou u nadporučíka Lukáše, část druhá 28:30 17. Švejk vojenským sluhou u nadporučíka Lukáše, část třetí 26:03 18. Švejk vojenským sluhou u nadporučíka Lukáše, část čtvrtá 25:57 19. Katastrofa, část první 23:37 20. Katastrofa, část druhá Doslov 23:44 c celkový čas 9 hodin 35 minut

Když se vám chce brečet… můžete se utěšit poslechem třinácti citlivě vypointovaných povídek spisovatelky Terezy Boučkové, které ukážou, že v tom nejste sami a že i na chvíle, které vypadají tragicky, lze později nahlížet s pobaveným odstupem. Odpozorované a odposlouchané příhody ze života, které jsou i dospělého člověka schopné dohnat k pláči či k šílenství, si teď můžete poslechnout přímo v podání autorky. CD mp3 4 hod. 16 min.

„Jedno vám teda povim, bejt idiot neni žádnej med.“ První věta legendárního příběhu o Forrestu Gumpovi hovoří za vše. Neuvěřitelné příhody mentálně postiženého mladíka z amerického jihu zná snad úplně každý. Groom očekával okamžitý úspěch knihy, ale ta se bestsellerem nestala. Román se sice slušně prodával a ani u kritiků si nevedl špatně, ale autor chtěl mnohem víc, než jen průměrnou knihu. Plánoval se Forrestem proslavit a jeho sen se nakonec přece jen splnil. V roce 1994 byl podle románu natočen jeden z nejslavnějších a nejoblíbenějších filmů všech dob. Spisovatel Winston Groom (*1944, USA) Na přání rodičů začal studovat na Alabamské univerzitě práva. Během působení v univerzitním časopise se však natolik nadchl pro psaní, že místo práv nakonec vystudoval angličtinu. Krátce po promoci byl povolán do války ve Vietnamu, kde mezi lety 1965 a 1967 nasbíral mnoho tíživých zkušeností, ze kterých později čerpal inspiraci pro svoje knihy. Po návratu z války dostal Groom práci ve večerníku Washington Star. Časem však zjistil, že ho novinařina zcela nenaplňuje, a po osmi letech dal výpověď, aby mohl veškerý svůj čas věnovat literární tvorbě. V roce 1985 vytvořil svou nejslavnější literární postavu, která se o osm let později stala obdivovaným symbolem – Forresta Gumpa. Film Forrest Gump Dnes snad už kultovní americký film režiséra Roberta Zemeckise byl natočen v roce 1994 na motivy stejnojmenné knihy Winstona Grooma z roku 1986. Byl nominován na 13 Oscarů, z nichž šest získal, včetně ceny za nejlepší film, nejlepšího režiséra (Robert Zemeckis) a nejlepšího herce v hlavní roli (Tom Hanks). Film Forrest Gump se podstatně liší od knihy, na jejíž motivy byl natočen. Pro čtenáře a nyní i posluchače to bude jistě milé překvapení a velký zážitek.

Slavný román Hemingwayova souputníka v mistrném překladu Lubomíra Dorůžky. Jazz, láska, peníze a neutuchající naděje. Do New Yorku přijíždí Nick Carraway, mladý muž s představou, že mu všeobecný politický a hospodářský boom dá vydělat prostřednictvím obchodování s cennými papíry. Zabydlí se v malém domku na Long Islandu v sousedství honosného sídla záhadného zbohatlíka Jaye Gatsbyho, na dohled přes záliv k sestřenici Daisy. Právě tahle vyhlídka fascinuje Gatsbyho, který pořádá opulentní večírky plné alkoholu a sexu, jichž se ale sám neúčastní. Jeho velké peníze, velká gesta, velké naděje, „velké oči“ totiž směřují k Daisy Buchananové, k níž chová city z dob, kdy ještě zdaleka nemohl penězi plýtvat. Jenže poválečná doba, zdánlivě tepající extatickými jazzovými rytmy a vidinami lepší budoucnosti, příliš nepřeje snivým dobrodruhům.