Refugium Velehrad-Roma strana 7 z 13

Co „neprojde Kristem“, nenalezne svoji identitu. Ačkoli křesťanství přispívá k budování sociálních vazeb a utváření vnitřního života jedinců, je-li odsunováno pouze do soukromí, krize duchovního i duševního života je nevyhnutelná. Předložená kniha si klade za cíl znovu otevřít důležitost křesťanské iniciace – přiblížit ji jako věrohodný pastorační přístup k mladému člověku. Je určena všem, kdo chtějí takto nejlépe investovat do živé budoucnosti.

Pod názvem Hlaholský misál je znám soubor liturgických textů římskokatolického ritu v nové církevní slovanštině, který sestavil Vojtěch Tkadlčík ve spolupráci s předními českými i zahraničními teology a slavisty v druhé polovině 20. století. Oficiálně byly publikovány dvě verze – první v roce 1972 jako zkušební text pro olomouckou arcidiecézi, druhá potom v roce 1992 oficiálně schválená k užití ve všech českých a moravských diecézích (tato verze je publikována ve slavnostním formátu ve dvojím typu písma – hlaholicí a paralelně latinkou). Mimoto se dochovala ve fondu knihovny Centra Aletti Velehrad-Roma v Olomouci velmi cenná archiválie, tedy strojopis prvotní podoby misálu z roku 1963, který odpovídá předkoncilnímu Tridentskému misálu a k jehož schválení nedošlo. Monografie je věnována komplexní analýze H laholského misálu – dobovým souvislostem a téměř čtyřicetileté práci na jeho sestavení, liturgické charakteristice či zařazení do kontextu staroslověnského a církevněslovanského písemnictví. Zvláštní důraz je kladen na analýzu lingvistickou, neboť jazyk Hlaholského misálu (tzv. česká redakce nové církevní slovanštiny) je unikátním konstruktem vycházejícím jednak z dochovaných jazykových stádii, jednak z pečlivě promyšlených a v mnoha ohledech specifických jazykových inovací. Řešení mnoha otázek spojených s genezí Hlaholského misálu bylo umožněno díky studiu materiálově bohaté korespondence Vojtěcha Tkadlčíka, která se dochovala taktéž v archivu Centra Aletti Velehrad-Roma v Olomouci

Předkládaná publikace chce poukázat na to, že ekumenismus zůstává živou skutečností, neboť Kristus svým Duchem stále oživuje touhu po jednotě. Soubor textů, které jsou v knize obsaženy, je rozčleněn do tří skupin: první z nich podává přehled současné situace ve světovém ekumenismu tím, že představuje jeho významné události a důležité otázky; druhá část přináší ekleziologické zakotvení úsilí o jednotu a postuluje tezi, že plodnost ekumenismu bytostně souvisí s obnovou autentického života víry; třetí série příspěvků se věnuje vybraným aspektům českého ekumenismu a snaží se vystihnout prvky, které zůstávají v paměti místní církve jako živé podněty pro ekumenické „dnes“.

Anglický jezuita Robert Murray (1925), proslulý biblista, profesor patrologie a znalec syrských otců na Heythrop College v Londýně, také osobní přítel J. R. R. Tolkiena, promýšlí dílo stvoření v souvislosti s dobře „uspořádaným domem“ lidských vztahů: s ekologií živého srdce. Životní prostředí, jak je teolog pojímá, poukazuje na zakotvenost ve vztazích Stvořitele ke svému stvoření. Vše ostatní se od toho odvíjí. Autor nachází jejich stopy v kosmickém řádu, který souzní s povinnostmi člověka o tento řád pečovat. Takto biblicky zakotvené dědictví křesťanské civilizace tlumočí lidem dnešní doby.

Ze slavné Bulgakovovy sofiologické trilogie se souhrnným názvem „O Boholidství“ v českém překladu vyšla její první část: „Beránek Boží“ (o Ježíši Kristu), a část třetí: „Nevěsta Beránkova“ (o církvi). Nyní se nám do rukou dostává část druhá: „Utěšitel“ (Duch Svatý) – spojovací článek mezi osobou Krista a jeho Nevěstou církví. Centrem pozornosti je tu Duch Svatý, kterého učedníkům posílá Syn od Otce, aby církev mohla slavit svůj manželský sňatek s nebeským Ženichem Kristem ve chvíli jeho druhého příchodu. Již otcové církve se ptali: „Jak vlastně vyobrazit Ducha Svatého?“ Jeho ikonografické motivy jsou chudé – obecně známý je snad jen symbol holubice. Zkušení ikonografové ale dosvědčují, že výrazným obrazem Ducha Svatého je každý člověk usilující o duchovní zralost. Bulgakov se opírá o skvělou znalost biblických a patristických textů, s pohledem na vývoj akcentů teologie obou tradic: Východu i Západu. Celá trilogie zařadila Bulgakova mezi nejvlivnější teologické myslitele 20. století.

Přijetí Marie, Matky Boží, vždy svědčí o hlubším přístupu k životu. Vybrané texty z dílny teologů (Jan Pavel II., Petr Kanisius, Hugo Rahner, René Laurentin aj.) dávají výživnou duchovní stravu po celých devět dní modliteb této novény.

Předkládaná práce zahrnuje celkový pohled na teologický odkaz Tomáše Špidlíka. Tím, že je autorka součástí týmu Centra Aletti, má přístup k archivním zdrojům a přímým svědectvím o kardinálovi. Důležitou částí textu je vyhodnocení nejnovější literatury, spojené se Špidlíkovou ignaciánskou spiritualitou, jeho kulturními přesahy a dědictvím křesťanského Východu.

Označení Žijeme v době papeže Františka podtrhuje, že se nacházíme uvnitř jeho pontifikátu. Text sleduje buď přímo komentář k jeho stanoviskům či k těm, kdo papeže hodnotí, nebo analyzuje, co je s jeho postojem spojené. Odpovídá též na otázku, zda papež rozděluje, nebo spíše připravuje na to, co je důvodem k plnější jednotě. Podtitul textu dále otevírá téma, zda se ten, komu je již od malička vštěpováno smýšlet o člověku a vůbec o světě špatně, může přerodit v toho, kdo vidí krásně?

Jak muž prožívá součást svého těla, darovanou ženu? O tom zasvěceně pojednává dramatická četba prvních stránek biblického příběhu o stvoření ženy, v interpretaci umělce-teologa Marka Rupnika SJ. Text hovoří o četných stránkách manželského soužití.