Refugium Velehrad-Roma strana 7 z 14

Text Spirituální teologie zahrnuje důležitá témata duchovního života a jejich uchopení v každodenním životě. Četné otázky, které vyslovuje současný člověk a které byly důležité i pro předchozí generace, se systematicky vyhodnocují. I když text vyrostl z mnohaleté zkušenosti ve výuce oboru na teologické fakultě, nemá pouze studijní účel. Publikace sleduje klasické dělení: Duchovní události umění vstoupit do tajemství, Vítězství Ducha v křesťanské spiritualitě, Setkáváme se s přáteli hagiografie a Eschatologie dovršení Božího díla v jeho Srdci. Četbu doprovázejí shrnující praktické otázky a představení nejnovější světové a české literatury.

Přijetí Marie, Matky Boží, vždy svědčí o hlubším přístupu k životu. Vybrané texty z dílny teologů (Jan Pavel II., Petr Kanisius, Hugo Rahner, René Laurentin aj.) dávají výživnou duchovní stravu po celých devět dní modliteb této novény.

Španělsko-české bilingvní vydání představuje revidovaný český překlad Duchovních cvičení, doplněný o tzv. Autograf, nejstarší rukopis exerciční knížky, nacházející se v kritickém vydání Monumenta historica Socie­tatis Iesu. Kniha není asketickou příručkou ani bezprostředním návodem k rozjímání, ale výsledkem duchovních zápisků, které si sv. Ignác (1491–1556) zaznamenával během své konverze. Jádro Duchovních cvičení bylo následující léta tříbeno a zdokonalováno, ať už na základě vlastní zkušenosti, nebo když v exerciciích vedl druhé, zvláště v době studia v?Paříži, kdy se právě z exercicií zrodili první „tovaryši“ apoštolské skupiny, kterou založil.

Rita z Cascie (cca 1370–1447) patří mezi nejpopulárnější světice až do dnešních dnů. Pocházela z italské Umbrie. S manželem měli dva syny-dvojčata a byli si oddáni velkou láskou. Přesto musela trpce snášet, když byl její muž ovlivňován renesančními patriarchálními rodinnými vazbami. Když po téměř dvacetiletém manželství zemřel její muž na následky krevní msty, Rita vstoupila do kláštera s řeholí sv. Augustina. V protikladech života nacházela řešení v hlubokém odevzdávání se Kristu, od něhož obdržela také stigmata. Oblíbila si růže – spatřovala v nich symbol jemného Božího jednání. Nepřátelé manžela ji pronásledovali dokonce i v klášteře. Trpělivostí, odkázaností na Boha a hrdinským odpouštěním usmířila „neusmiřitelné“. Je záhy považována za patronku neplodných žen, znesvářených rodinných vazeb, patronkou manželů a lidově je nazývána „vytahovačka“ z beznadějných situací. Zejména těm, kteří nelétají na křídlech andělů, ale rvou se s obtížemi modlitby, bude text užitečnou pomůckou.

Představujeme výběr textů německého humoristy, jednoho z hlavních připravovatelů romantismu v německé literatuře 18. století, Johanna Paula Friedricha Richtera (1763–1825). Jean Paul je jeho pseudonym. Na základě důkladného studia antických autorů a bystrého pozorování děl současníků vzniklo pojednání o zásadách klasické estetiky Průprava estetiky (Vorschule der Aesthetik), poprvé vydané v roce 1804. Jeho výpisky, koncipované spíše jako „hutný paradox průzračného vtipu“, vůbec nejsou akademickou polemikou, ale hledáním „věrnosti osobní kráse“.

Druhý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona zahrnuje dobu od Augustina k Dunsi Scotovi. Jde tudíž o dobu od vrcholné patristiky až k vrcholnému středověku. Uznávaná autorita v oboru dějin filosofie, dlouholetý vyučující v Římě a hostující profesor na jiných univerzitách (USA, Německo aj.) se ve vědeckém světě skvěle osvědčil. Jeho text vždy zohledňuje jak vlastní životopis pojednávaného filosofa, tak i analýzu díla a odkazu.

Klademe-li úporně důraz na „racionálnost“, končíváme často v „iracionalitě“ a naopak. Jedno nemůže zdravě růst bez druhého. Rozum a city nestojí proti sobě, ale vzájemně se potřebují, jen tak je možné poznávat integrálně (plně, celistvě). Český jezuita, kardinál Tomáš Špidlík se v samém závěru svého života důsledky roztříštěnosti celku života na fragmenty důkladně zaobíral. Bystře a kompetentně nás provází tím, co dnešní civilizace postrádá: úctu k celku života. Zároveň jde o objasnění zkušenosti člověka se symbolem, zejména, existuje-li záplava jeho nesprávných interpretací, a o způsob vnitřního, tedy celkového nahlížení na realitu kolem nás.

Novéna – série devíti dní proložená vybranými texty z děl papeže svatého Jana Pavla II., dále prosbami a modlitbou.

Klasické dílo ruského teologa (1893–1979) sleduje vývoj ruské spirituality od jejích počátků až k autorově současnosti. Devět kapitol odpovídá ideovým etapám: krize ruského byzantinismu, poznávání Západu, protiklady 17. století, petrohradský převrat, zápas o identitu teologie, filosofické probouzení, historizující školy („útěk k faktům“), bdělost nad příchozími vlivy a tendence sjednocující či rozptylující. Kniha je důsledná v popisu osob, děl i v líčení historického kontextu. Je chápána jako základní příručka východní teologie.

Rozsáhlý mnohaletý redakční počin zamýšlí v českém prostředí zpřístupnit zásadní dílo nadčasového rázu. Jezuita Frederick Charles Copleston v sobě nezapře kus anglické kultury: harmonické vtipné slovo, odpovídající dlouhodobé praxi vyučujícího na světových univerzitách. Početné recenze, i napříč rozličnými filosofickými východisky, hovoří o „poctivém metafyzikovi, s otevřenou vnímavostí vůči všemu, co přichází jako podnětné“.

Maria Teresa Porcile Santiso (1943–2001) vystudovala Institut hebrejské kultury v Montevideu a pobývala v kibucu v Izraeli. Připravovala se na kontemplativní život, ale nakonec žila své povolání mimo řeholi, zasvěcená studiu a ekumenickému dialogu. Dále vystudovala pedagogiku a filosofii na katolické univerzitě v Montevideu a ekumenismus na ženevském Institutu Ekumenické rady církví. Cestovala, dávala duchovní cvičení, přednášela biblickou teologii a ekumenismus na Institutu pro formaci kněží v Montevideu. Na různých kongresech zastupovala Papežskou radu pro jednotu křesťanů, Svaz biblických společností, Světovou katolickou federaci biblického apoštolátu, různé sekce Světové rady církví a nevládní organizace OSN. Jako jediná žena byla pozvána na třetí shromáždění latinskoamerických biskupů v Pueble. Z této zkušenosti vznikla v roce 1980 její první kniha Puebla: la Hora de María, la Hora de la Mujer (Puebla: hodina Marie, hodina ženy).

Text sleduje aktuální otázky a odpovědi k tématu víry: ve výkyvech i vděčném zakoušení.

Inspirativní vyjádření známých osobností na téma varhany, příběhy z dějin varhanářství, varhaníků (známých i zapomenutých regenschori), jako i hudebních skladatelů... to vše poslouží nejen varhaníkům našich kůrů, ale všem, kteří královský nástroj považují za čitelnou mluvu Pánovu.

Život světice Kateřiny, důvěrně obeznámené s podstatou očistce, je neobyčejně prostý. Paradoxně, ačkoli patřila do společenské vrstvy s celosvětovými styky, nikdy neopustila uličky Janova. Rozpětí však nabyl její vnitřně bohatý život, do něhož přijala „paprsek lásky“, „zbraň Boha“, jenž v mystickém dramatu probodává srdce. Její famózní texty o očistci jsou plné naděje a boří všechna ustálená klišé o takzvané „barokní zbožnosti“. Namísto toho vyjadřují nezměrnou touhu duše po Boží blízkosti: intenzivnější totiž než nesnadné očišťování je rostoucí žízeň po Bohu. Svátek slaví 15. září. Je patronkou lidí s trudomyslností a vágností života.

Když se k franskému králi Chlodvíkovi donesla zvěst o proslulé kráse Klotyldy a o její moudrosti se sám přesvědčil, požádal ji o ruku. Klotylda se poté vytrvale modlila, aby manžel přijal křesťanství. Nepolevovala ani tehdy, když byla víra obou vystavena zkoušce při náhlém úmrtí pokřtěného potomka, kdy nahněvaný Chlodvík považoval křest za příčinu neštěstí. Ač populistická beletrie chtěla z královny vykřesat neovladatelnou choleričku, historická svědectví hovoří o vyhraněné osobnosti. Účinně pomáhá těm, kdo se modlí za změnu života nejbližší rodiny. Je patronkou nervózních lidí a nemocných dětí. Svátek má 3. června.

Praktická příručka představuje hlavní proudy a osobnosti dějin křesťanské spirituality podle chronologie staletí. Odpovídá autorově předchozí pedagogické praxi. Za každou kapitolou se nacházejí vhodná tematická literatura a pomocné shrnující otázky.