Refugium Velehrad-Roma strana 8 z 14

Příspěvky kolektivní monografie spojuje z různých úhlů téma Velehradu: místa tvořivé síly cyrilometodějské tradice; místa setkání hojícího rány rozštěpení; cesty, jež putujícího přivádí k Jedinému. Sborník je výsledkem práce začínajících teologů a jejich učitelů, přičemž tvoří příspěvek k velehradskému jubilejnímu roku 2013. Odráží současný tep cyrilometodějského poselství v teologii, spiritualitě a životě církve.

Jezuitské školství má věhlasnou tradici. Ignaciánská pedagogika je založena na osvědčených moderních přístupech a zároveň podněcuje k tázání po hlubších otázkách života. Napomáhá tak přechodu z teoretické roviny chápání k uplatnitelné zkušenosti. Osobnostní růst, odborná způsobilost, svědomitost, ale zároveň (neméně důležitá) schopnost soucítit s druhými, jsou plodem takové výchovy. Kniha též nabízí dokumenty jezuitského řádu v podobě inspiračních bodů pro vyučující odlišných spiritualit.

V tomto svazku nás autor učí živě nahlížet do vlastního srdce, abychom uměli rozlišovat kořeny dobra a zla. Jako zkušený duchovní otec nám předává moudrost střežení srdce pomocí vnitřní modlitby.

Kompletní bibliografie kardinála Tomáše Špidlíka SJ je čtenáři předkládána po důkladném studiu celého jeho díla, databází doma i v zahraničí a archivních dokumentů. Představuje neocenitelný nástroj pro každého, kdo se chce svědomitě zabývat jeho osobou, dílem, a hlavně duchovním dědictvím. Odráží celek tajemství života kardinála Špidlíka, kterému pro soulad teologie a duchovního odkazu přináleží z tradice zaužívaný titul starec.

Soubor příspěvků českých a zahraničních autorů k tematice Duch Svatý a svátost biřmování zohledňuje jak historii bádání, tak současný stav pastorace. Podnětné jsou texty o praxi teologie východní. Příspěvky mohou napomoci těm, kdo chtějí prohloubit život podle již dříve přijaté svátosti biřmování a budou užitečné i pro ty, kteří formují druhé k přijetí této "svátosti zralosti".

Hugo Rahner SJ se zamýšlí, způsobem volně pojatých esejů, nad charizmatem zakladatele řádu. Vysvětluje, jaký je rozdíl mezi mnichem a jezuitou, anebo proč jsou jezuité vždy obtížně začlenitelní do struktur svých diecézí. Zajímavé pasáže porovnávající Origena s Ignácem, nebo Ignáce s Františkem z Assisi, se staly již klasickými texty v učebnicích dějin spirituality. Jezuita není éterický spiritualista nebo klášterem vázaný mnich, ani nevyhledává církevní úřad. Bojuje podle svých sil za toho, jenž se skutečně narodil, skutečně jedl a pil, skutečně byl pronásledován za Piláta Pontského, skutečně byl ukřižován a skutečně vstal z mrtvých. To, že jezuita do „pomoci duším“ vřadí sobě vlastní způsob duchovního zápasu, a to až po zřeknutí se vnější přísnosti, řádového oděvu a vnějších skutků pokání, aby se v „obyčejném životě“ nelišil od „ctihodného kněze“, jej nejen činí způsobilým ke stálému pokání a naprostému sebezapomínání v boji ve viditelné a „obyčejné“ církvi, ale přivádí jej ke svobodě považovat vše za relativní kromě živého Pána.

Předložená kolektivní monografie s názvem O Filokalii. Kniha, hnutí, spiritualita je výstupem spolupráce mezi Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze a Centrem Aletti, Komunitou Bose a dalších teologických institucí. Autoři monografie pocházejí z různých křesťanských konfesí, což svědčí o ekumenické dimenzi zájmu o plodný dialog mezi tradicemi křesťanského Západu a Východu. Kniha uvádí do kontextu vzniku a šíření Filokalie. Vydání samotné Filokalie a její další překlady, které se objevily záhy, vyvolaly hnutí duchovního obrození. Kéž by i její vydání v nakladatelství Refugium doprovázelo renesanci duchovního života v České republice.

Že hudba není vydělená zájmová jednotlivost, ale zrcadlí duchovní celek, ukazuje text poradce Německé biskupské konference pro „hudební kulturu“. Souvislosti mezi hudbou a teologií mohou nabídnout užitečné impulzy k duchovnímu životu. Kdo poslouchá hudbu, vnímá život jako celek, uspořádanou „symfonii“, kde každý hlas má své individuální zastoupení. Hudba tady vyučuje toleranci. Text pojednává o A. Webernovi, A. Schönbergovi, I. Stravinském, K. Pendereckém, O. Messiaenovi a jiných.

Lidé cítí vědomě nebo podvědomě rozpor v našem kázání. Jednou mluvíme jasně o tom, co je zjevené, co jsou povinnosti křesťanské morálky, jaká je sociální nauka církve atd. Ale když stojíme tváří v tvář problémům, které do schémat nepatří a které život denně klade, zjišťujeme, že nic nevíme a že jsme bezradní.“

Modlitba je rozhovor duše s Bohem. Ale je také účast na "rozhovoru", který od věčnosti vedou tři božské Osoby mezi sebou. Tedy i naše modlitba se obrací k Bohu Otci skrze Syna v Duchu Svatém. Drobná populární knížka nás formou otázek a odpovědí uvádí do tajemství modlitby.

Duchovní život je přítomností Boží osoby v osobě lidské. Tato jednoduchá pravda je základním motivem příručky křesťanské dokonalosti napsané vynikajícím znalcem křesťanské spirituality, kardinálem Tomášem Špidlíkem. S užitkem si ji může číst začátečník i pokročilý.

Práce Morawského plní za pomoci shromážděného a systematizovaného materiálu, způsobem zpracování a podáním, jako i bohatou dokumentací studované problematiky prostřednictvím textů středověkých hudebních traktátů, jak funkci skript určených studentům muzikologie, tak funkci učební příručky doplňující sumář povinných vědomostí o dějinách hudební kultury středověku.

Více než sto let po vydání 1. dílu dějin České Provincie Tovaryšstva Ježíšova (Geschichte der Böhmischen Provinz der Gesellschaft Jesu, 1910) vychází konečně 3. a poslední díl. Jejich autor, Alois Kroess SJ byl členem Rakouské provincie obnoveného Tovaryšstva po roce 1814. Působil mimo jiné také v Bohosudově, v severozápadních Čechách, patřících tehdy do Rakousko-Uherské monarchie. Samostatná Česká provincie Tovaryšstva byla vytvořena teprve po 1. světové válce, v Československé republice. Kroess tedy psal dějiny České provincie z období tzv. „Prvního Tovaryšstva“ (1540–1773) a napsal je německy. Po obnovení České provincie a po Kroessově smrti (1928) se čeští jezuité snažili dokončit edici těchto dodnes jediných souhrnných dějin jezuitského působení v českých zemích do roku 1773. Před 2. světovou válkou vydali jejich 2. díl a vydání 3. dílu připravovali, ale nástup nacismu jejich snahu zmařil. V krátkém období mezi koncem války a nástupem komunismu se pak rovněž nepodařilo v této věci dosáhnout cíle. Z Kroessovy rukopisné pozůstalosti se nicméně podařilo sestavit potřebný souvislý text, který byl po pádu komunismu šťastně nalezen. Ten jsme připravili do tisku a předkládáme jej veřejnosti v německém jazyce tak, jak byly vydány oba předchozí díly. Je to ovšem kniha, kterou autor sám nedokončil a která je tedy v několikerém směru nedotažená; nicméně je to jediný úplný dokument o činnosti jezuitů u nás, a právě předkládaný 3. díl se týká období zhruba od Vestfálského míru do dočasného zrušení Tovaryšstva v roce 1773. Je to období systematické rekatolizace Českých zemí, na kterých se jezuité v intencích státních institucí a ve spolupráci s nimi podíleli, což je dodnes jednou ze závažných a diskutovaných záležitostí našich církevně-politických dějin. Kroess shromáždil obrovské množství dokumentačního materiálu, jehož nemalá část od té doby „díky“ nacismu a komunismu vzala za své. Mnohdy zůstalo jen to, co Kroess cituje, bohužel aniž by nám zanechal kromě osobních poznámkových zkratek přesnější údaje o původu těchto materiálů. O této nesnázi se zmiňujeme v ediční poznámce. Věříme, že uživatelé tohoto dokumentačního díla nám v našem trochu opovážlivém rozhodnutí vydat je v podstatě takové, jaké se k nám dostalo, dají za pravdu. Chceme tím přispět k nesnadnému navazování na naše opravdové, ideologií nefalšované dějiny, jak o to usilují od roku 1989 také mnozí jiní.

V kontextu evropských, nejen regionálních dějin, anglický autor odkrývá směsici údajů složitých náboženských dějin 16. století, v níž centrální postava Petra Kanisia, zakladatele České provincie jezuitů, hrála nezastupitelnou roli. Bližší prozkoumání Brodrickova textu ukáže, že dokázal spojit pečlivou mravenčí archivní prací se vtipnou slovní interpretací.

Kralická bible je nejrozsáhlejším českým humanistickým překladem a nejdůležitější translací bible do českého jazyka. Překladu bible, centrálního textu křesťanského středověku a raného novověku, byla věnována největší pozornost, neboť se jednalo o nejprestižnější úkol. Počátky překladatelského projektu Bible kralické sahají k Janu Blahoslavovi, vynikajícímu biskupu jednoty bratrské, ale realizace bohatě komentovaného překladu se Blahoslav nedožil. Překlad celé bible v podobě Bible kralické šestidílné uskutečnili až jeho následovníci, poslední díl vyšel r. 1594 po téměř dvacetiletém úsilí. Jejich biblická erudice, práce s českým jazykem i typografická úprava bratrských tisků vzbuzují dodnes obdiv a jejich dílo bylo u nekatolíků užíváno po několik staletí až dodnes. Přesto jsou geneze překladu a vývoj jeho textu v dalších vydáních kralických a pak exulantských v 18. st., jeho úpravy v 19. st. a revize Kralické bible ve 20. st. málo probádány. Autor se snaží na textových sondách objasnit jednak vyrůstání kralického překladu v Šestidílce, jednak proměny jejího textu do r. 1887 a rovněž charakterizovat novodobé opravy Kralické bible ve 20. a na počátku 21. století.

Teolog naděje, kalábrijský mnich Jáchym z Fiore, který bude brzy blahořečen, je dnes již rehabilitovaný pečlivým vědeckým zkoumáním jeho skutečných spisů. Opěvovaný Dantem jako moudrý muž, nesprávně hodnocený filosofy coby "utopický znalec příchodu Antikrista", myslitel, jenž chtěl hovořit o souvislostech mezi smyslem lidských dějin a chválou za Boží dobrodiní, je představen italským specialistou, který působivě vykresluje jeho značně dramatický život.