Refugium Velehrad-Roma strana 8 z 13

Ptáme se, jak může mít Jezulátko bezmocné Dítě všemohoucí Srdce. Požehnání nedávají jeho brokátové šatečky, ale sám živý Pán, kterému dáváme i v oděvu to nejlepší. Prosté Dítě nám radí ve složitostech života. V tom je důležitá osvědčená tradice zkušenosti s Dítětem Ježíšem. V novéně se nám po devět dní nabízejí texty o Dítěti a jeho zájmu o člověka, kterého vede ke zralosti a učí pokleknout před jediným Srdcem. Uvědomujeme si nesnáze při výchově dětí, vnímáme osud dětí bez rodičů a trpící dalšími nedostatky.

Čtvrtý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona s podtitulem Od Descarta k Leibnizovi se zabývá racionálními systémy filosofie v kontinentální Evropě v období před Kantem. Autor, dlouholetý vyučující v Římě a hostující profesor na jiných univerzitách (USA, Německo aj.), se těší ve vědeckém světě mimořádné oblibě. Jeho text zohledňuje jak vlastní životopis pojednávaného filosofa, tak i analýzu díla a odkazu. Dějiny filosofie I.XI.: I.Řecko a Řím / II.Od Augustina ke Scotovi / III.Od Ockhama k Suárezovi / IV.Od Descarta k Leibnizovi / V.Od Hobbse k Humovi / VI.Od Wolffa ke Kantovi / VII.Od Fichteho k Nietzschemu / VIII.Od Benthama k Russellovi / IX.Od Maine de Birana k Sarterovi / X.Ruská filosofie / XI.Logický pozitivismus a existencialismus.

Za nejvýznamnější duchovní odkaz východní spirituality vedle tradice ikon se obecně považuje encyklopedie duchovních textů zvaná Filokalie. Zahrnuje duchovní zkušenosti četných autorů: pouštních otců, asketů, mnichů, starců, v rozsahu 4. 15. století. Asketiku otcové nenazývali ani vědou, ani mravní činností, ale uměním, dokonce uměním nad umění! Neboť z askeze plyne nejen poučenost, ale hlavně vhled do podstaty věcí. Filokalie znamená přitažlivost ke kráse, která formuje srdce. Asketika totiž nevytváří pouze dobrého v dnešním slova smyslu ale přímo krásného člověka. V tomto smyslu také ruský překlad Dobrotoljubije vystihuje starobylý význam slova a více než morální dokonalost znamená zářící krásu, která přitahuje tedy dobrotu, která navenek vyzařuje krásu. Texty pro řeckou verzi sesbírali na hoře Athos otcové Nikodém a Makarius a publikovali je v Benátkách v roce 1782. Kvůli čtenářsky osvědčenému širšímu celku pěti svazků s názvem Dobrotoljubije, tvořících samostatnou tradici, jsme se rozhodli pro původní překlad z ruštiny. Rozsáhlý ediční počin zahrnuje v jednotlivých dílech tyto autory: I. Antonín Veliký, Makarius Veliký, Izaiáš Poustevník, Marek Asketa, Evagrius Pontský. II. Jan Kassián, Hesychius Jeruzalémský, Nil Sinajský, Efrém Syrský, Jan Klimak, Barnasuf a Jan, Dorotej z Gazy, Izák Syrský. III. Diadochus z Fotiky, Jan Karpatský, Zosima Palestinský, Maxim Vyznavač, Talassius z Lybie, Teodor z Edessy, Teodor, Filemon, Teognostos Alexandrijský, Filoteus Sinajský, Eliáš Presbyter. IV. Teodor Studita. V. Simeon Nový Teolog, Simeon Studita, Niketas Stetatos, Teoleptos z Filadelfie, Řehoř Sinajský, Nikefor Poustevník, Řehoř Palama, Kalist a Ignác Xantopulové, Kalist Telikud, Simeon Soluňský, Maxim Kapsokalivit.

Text zahrnuje témata: proč místní církev potřebuje podněty z jiných částí světa; denní minutáž programu papeže Františka; proč se teolog rovněž modlí; nakolik se modlí podnikatelská církev; proč neopouštíme započaté dobré dílo; jaká je příčina toho, že knihovny provokují nečtenáře; zda je hudba doplňkem nebo podstatou života; růst uvědomělé víry mezi námi; kýč v duchovním životě; o neplodnosti někdejších podnětů... Bezmocnost Všemohoucího vyjadřuje nezměrnou shovívavost Boha, jenž respektuje naši svobodu. Bezmocnost Bůh přijímá dobrovolně, aby nás jako Všemohoucí pozval k sobě.

V modlitbě stále znovu opakujeme prosbu Ježíšových učedníků: Pane, nauč nás modlit se. Stejně jako apoštolům Ježíš celé církvi dává modlitbu Otčenáš. Nesytí duši spousta vědomostí, ale vnitřní procítění a zakoušení pravdy. V Otčenáši najdeme podněty, které pomáhají upřímně a hluboce prožívat to, co je nejdůležitější v životě křesťana. Je v ní obsažena tradice dobře známého krátkého souhrnu veškeré dokonalosti. Papež František říká: Tato křesťanská modlitba se rodí z odvahy oslovit Boha jménem Otče. To je kořen křesťanské modlitby, totiž říkat Otče Bohu.