Scriptorium, Státní oblastní archiv v Litoměřicích strana 5 z 8

Kniha představuje historii kapucínského řádu v českých zemích raného novověku z hlediska konkrétních rolí, v rámci kterých působili na tehdejší společnost. Kapucíni byli činní především jako kazatelé, misionáři, zpovědníci, diplomaté, vojenští kaplani, ošetřovatelé nemocných během morových epidemií, spisovatelé, organizátoři duchovního života, knihovníci či lékárníci. Tyto oblasti jejich činnosti jsou v knize reflektovány jednak v obecné rovině (například kazatelství, misie, caritas v době morových epidemií atd.), jednak konkrétně formou životopisů významných členů řádu, kteří působili v českých zemích (Valerián Magni, Vavřinec z Brindisi, Basilius z Aire či Marek z Aviana). Kniha je mj. též doprovodnou publikací ke stejnojmenné výstavě na pražské Loretě.

V poslední třetině 10. století se na křesťanských latinských školách začíná opětovně užívat matematická počtářská pomůcka zvaná abakus. V této knize jsou bilingvně latinsko-česky publikovány dva texty o způsobech počítání na abaku od dvou hlavních představitelů abacistické metody, Gerberta z Remeše a Bernelina ml. z Paříže. Edici předchází úvodní studie seznamující s tradicí abacistického počtářství na latinském křesťanském Západě a knihu završují přílohy, v nichž jsou graficky zachyceny výpočty na abacistické desce, jak je ve svých dílech oba středověcí autoři popsali.

Kniha představuje českou středověkou knižní kulturu a její média, tedy rukopisy a inkunábule. Popisuje, jak se knihy psaly a později tiskly, užívaly a shromažďovaly. Zaměřuje se především na památky latinského kulturního okruhu z území Českého království a Moravského markrabství z období od 9. století do roku 1500, tedy do doby, kdy tisky začaly i v české knižní kultuře významně převládat. Zahrnuje jak produkci knih, tak jejich recepci ve společnosti. Sleduje postupné přesuny těžiště knižní kultury mezi různými sociálními prostředími, stejně jako rozšiřování a proměny žánrového spektra opisovaných a tištěných děl a také doplňování zpočátku dominantní latiny texty v národních jazycích. Závěrečná kapitola se věnuje fenoménu iluminovaných rukopisů, včetně rozličných funkcí malířské výzdoby, které se v průběhu středověku částečně měnily. Zabývá se tvorbou nejvýznamnějších iluminátorů jak v obdobích, kdy zásadní roli hrály zahraniční vzory, tak i v dobách, kdy česká knižní malba dosáhla vrcholu a významnou měrou inspirovala okolní země. Text doprovází více než 250 barevných vyobrazení z padesátky zahraničních i domácích paměťových institucí. Publikace vyjde těsně před Vánoci.

Publikace předkládá kritické vydání staročeského textu Korunovačního řádu Karla IV. přihlížející ke všem známým rukopisům. Knihu otevírá pět odborných statí, které zasazují památku do historického kontextu, přinášejí informace o dochovaných rukopisech, přibližují jejich výzdobu a analyzují jazyk staročeského díla jakož i jeho vztah k latinské předloze.

Kniha obsahuje 270 lidových písní z Kouřimska. Písně pocházejí z vlastních sběrů autora z let 20132020 a z dosud nepublikovaných archivních zápisů dřívějších sběratelů. Publikace je jedinečná v tom, že mapuje dosud živé ústní podání a přináší tak svědectví o vývoji zpěvního repertoáru na českém venkově. V současných zápisech se objevují jak starodávnější písně odkazující stylem ještě na klasickou Erbenovu sbírku, tak novější folklor 20. století, např. vojenské písně z první světové války, balada o vyhlazení Lidic, písně o kolektivizaci. Sbírku doprovází studie autora zabývající se mj. problematikou zápisu písní z ústního podání.