Scriptorium, Státní oblastní archiv v Litoměřicích strana 3 z 9

V polovině 60. let byly nejvyšší orgány státu konfrontovány s pasivitou mladé generace, s narůstající kriminalitou v jejích řadách a přejímáním západních vlivů, viditelným např. v hudbě. Zodpovědné orgány byly odhodlány tento stav zvrátit, přičemž si byly oproti zakladatelskému období komunistického režimu vědomy, že se nelze spoléhat pouze na voluntaristická očekávání pozitivního vývoje.

V Zemi Šahrzád sepsala autorka své prožitky z let 2013–2016, kdy jako žena diplomata pobývala v íránském Teheránu a z bezprostřední blízkosti poznávala íránskou každodennost i život vyšších vrstev, účastnila se společenských událostí, starala se o rodinu a odstála si nezanedbatelný čas v dopravních zácpách. Ve svém vyprávění mísí vlastní zážitky s obecnými fakty o asijské zemi, z níž k nám povětšinou přicházejí zprávy o potlačování ženských práv a náboženském fundamentalismu. Autorčinou snahou není za každou cenu rozbíjet zažité představy, ale ukázat, že za nimi se skrývá mnohem bohatší a členitější prostor.

Třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna (z. 1400) se do obecného povědomí zapsal především svými spory s králem Václavem IV., které vedly k umučení Jana z Pomuku (později svatořečeného Jana Nepomuckého). Mnohem méně je známo, že Jenštejn byl plodným a nadaným literárním tvůrcem, jenž ve svém rozsáhlém díle reflektoval palčivé problémy tehdejší doby, stěžejní otázky lidské existence i hlubokou osobní zbožnost. Právě tomuto rozměru Jenštejnova působení je věnována naše kniha. Přináší první kritickou edici kompletní sbírky arcibiskupových soukromých modliteb (Oraciones) s českým překladem a začleňuje ji do kontextu jeho životních osudů i stavu zpřístupnění jeho tvorby. Sbírka zahrnuje osmnáct prozaických i veršovaných modliteb, které vydávají jedinečné svědectví o Jenštejnově niterném duchovním životě, o jeho obavách i nadějích. Svou autentičností a naléhavým tónem však tyto texty mohou oslovit rovněž dnešního člověka, a získat si tak srdce čtenářů i po šesti staletích od svého vzniku.

Druhé, upravené a rozšířené vydání komentované antologie textů nejvýznamnějších latinských pramenů ke slovanskému pohanství (první vydání 2017). Ve dvojjazyčném, latinsko-českém vydání se stručnými úvody, kritickým aparátem a výkladovými poznámkami systematicky předkládá čtenáři zmínky o náboženství, svatyních, bozích a zvycích starých Slovanů na Balkáně, v Polabí a Pobaltí, o christianizaci Pomořanska a Rujány či o údajných pohanských přežitcích v lidové kultuře středověkých Čech a Polska. Mimořádně cenná svědectví přinášejí rozsáhlé úryvky ze Životů biskupa Oty Bamberského, pojednávající mimo jiné o kultu bohů Triglava a Gerovita v Pomořansku, anebo obsáhlé pasáže z Činů Dánů Saxona Grammatika, vyprávějící o pádu svatyně boha Svantovita v rujánské Arkoně. Oproti prvnímu vydání je kniha rozšířena o šest nových textů.

Bible kralická zaujímá v bohaté tradici českých převodů Písma postavení výjimečné. Specificky český nápravný směr středověké západní církve, jednota bratrská, vytvořila soustředěným kolektivním úsilím svých vzdělaneckých elit vybroušený a jednolitý převod z původních jazyků a soudobých nejlepších protestantských překladů. Po šestidílném vydání, v němž novozákonní svazek představoval revidovaný a v poznámkovém aparátu výrazně rozšířený Blahoslavův překlad, následovaly další edice. Nejpodrobněji komentovaným biblickým dílem bratří se stalo druhé vydání posledního dílu Šestidílky, samostatně publikovaný Nový zákon z roku 1601, na němž se výrazně podílel kalvinisticky orientovaný biskup Zachariáš Ariston. Právě zmíněná úprava z počátku 17. století, v níž se završuje předbělohorská bratrská tradice komentovaného novozákonního překladu a jež předznamenává znění poslední Kralické bible z roku 1613, je nyní čtenářům předložena v kritické edici, zachycující všechny jazykové varianty od Blahoslavova prvního vydání Nového zákona z roku 1564 do poslední kralické verze z roku 1613 a hlavní dobové cizojazyčné předlohy, z nichž bratří mohli čerpat. V dějinách vědeckého úsilí se tak díky kolektivu bohemistů a biblistů poprvé uskutečňuje myšlenka, o jejíž realizaci usilovaly generace předchozích badatelů: kritické vydání novozákonního textu Bible kralické.

Předkládaná monografie je první ucelenou biografií hraběte Františka Thun-Hohensteina (1809–1870), jednoho z nejdůležitějších představitelů českého uměleckého života 2. třetiny 19. století. Jako taková přispívá k poznání české aristokracie a jejího místa v měšťanské éře a v období modernizace. Prvním tematickým okruhem publikace je Thunova soukromá sféra, zahrnující jeho dětství, výchovu, vzdělání a cestování v kontextu rodinných strategií. Speciální pozornost je věnována vztahu mezi otcem a synem, který je klíčový a je nahlížen jako osobní a generační konflikt v rámci společenské proměny v 19. století. Druhým okruhem je pak veřejné působení Františka Thuna, mj. jeho aktivity v sociální a filantropické oblasti a politická kariéra v době předbřeznové a během revoluce roku 1848. Největší pozornost však autorka věnuje Thunově činnosti v oblasti výtvarného umění a památkové péče a poskytuje tak nejen přehled Thunovy práce v rámci oficiálních institucí a spolků, ale prezentuje fungovaní dobového uměleckého klientelismu, mechanismy přidělování zakázek i způsob jejich provádění.

Publikace přináší analýzu landfrýdů jako jednoho ze základních pramenů zemského práva na Moravě v období od konce 14. do začátku 17. století. Ve 14. a 15. století landfrýdní smlouvy uzavírané mezi panovníkem a stavy byly především reakcí na válečné události. Později v 16. a na začátku 17. století landfrýdy zůstaly zachovány a staly se fakticky policejními řády a byly začleněny do tištěných zemských zřízení (1516 až 1604). Vznik a vývoj moravských landfrýdů jako důležitého pramene pro právní, politické a sociální dějiny je interpretován v kontextu vývoje této instituce v rámci zemí České koruny (Čechy, Slezsko, Lužice) a také v kontextu obdobných pramenů ve střední a západní Evropě (vlivy zejm. německých landfrýdů, komparace ustanovení, vlivy textace atd.)

První svazek nové ed. řady Militaria academica přináší šest studií věnovaných tématu vojenské služby v dlouhém 19. a 20. století, jež je zde pojato v interdisciplinárním duchu, zarámovaném do přístupu známého jako „new military history“. Autoři se věnují kulturním dějinám prusko-rakouské války 1866, opomíjeným kulturním souvislostem fenoménu geografické dislokace jednotek rakouské a rakousko-uherské armády, unikátnímu, nově objevovanému historickému prameni, jímž jsou památníky z vojny, skrytým třídním privilegiím v Polské lidové armádě po roce 1945, traumatickým zkušenostem a paměti na povinnou základní vojenskou službu v normalizačním Československu a konečně účasti vojáků základní služby v Československém samostatném protichemickém praporu nasazeném během první války v Zálivu v letech 1990–1991. Publikace je vybavena obrazovým doprovodem a rejstříkem.

Edice vzpomínek novináře Jiřího Goldschmída (1925–2004). Autor pocházející z českožidovské rodiny vzpomíná na dětství, prožitek holocaustu (Terezín, Osvětim), který přežil jako jediný z rodiny, poválečnou dráhu novináře v ČTK, vedení mezinárodní žurnalistické školy pro školení agenturních novinářů v rozvojových zemích (1959–1969), cesty po Africe a Asii v 60. letech (Mali, Keňa, Alžírsko, Indie, Pákistán, Japonsko atd.), pražské jaro 1968 a jeho konec, perzekuci za normalizace (vyhození z ČTK, dělnické zaměstnání na stavbě pražského metra), rok 1989 a dění 90. let až po 11. září 2001.