Scriptorium, Státní oblastní archiv v Litoměřicích strana 2 z 9

Třetí svazek edice deníkových zápisků české spisovatelky a libretistky Marie Červinkové-Riegrové (1854-1895), dcery českého politika Františka Ladislava Riegra. Zápisky z let 1887-1889 opět nabízejí unikátní a velmi plastický vhled do "kuchyně" české politiky v období dlouhé vlády Eduarda Taaffeho, která se mj. opírala i o hlasy českých poslanců. Autorka byla v častých kontaktech i s předními osobnostmi české hudby, divadla a literatury (Dvořák, Stroupežnický, Vrchlický, Hlávka). Svazek je vybaven jmenným rejstříkem. Knihu vydáváme ve spolupráci s Národním archivem.

Od raného středověku rezonují v evropské literatuře příběhy o lidech, kteří navštívili nebe, peklo či očistec, pobyli tam zdánlivě krátkou chvíli, ale když se vrátili zpět do lidského světa, zjistili, že uplynulo mnoho let. Kniha se věnuje způsobům, jakými byla tato vytržení z času ztvárňována v literatuře, a ukazuje, jak mohou tyto příběhy vypovídat o dobovém vnímání času a věčnosti. Výklad doplňuje edice tří příběhů, pro něž je téma vytržení z času zásadní: mnich a ptáček, svatba urozeného mládence Theofila a uherská panna Terezie v nebi.

Roudnická statuta byla sepsána pro první kanonii řádu řeholních kanovníků sv. Augustina v českých zemích, kterou založil roku 1333 pražský biskup Jan IV. z Dražic v Roudnici nad Labem. Představují doplněk Augustinovy řehole, kterou se tento řád řídil, a konkrétně upravují některé oblasti společného života kanovníků. Byla pravděpodobně vytvořena v době založení roudnické kanonie či krátce po něm, ale postupně byl text ještě opakovaně upravován a definitivní podobu získal až během několika desítek let. Brzy se těmito statuty začaly řídit všechny augustiniánské kanonie na území pražské arcidiecéze, později se rozšířila i do okolních zemí a byla užívána v některých kanoniích v dnešním Polsku, ­Rakousku a v Německu. Tato kniha přináší první moderní edici textu roudnických statut na základě jejich nejstaršího zápisu v rukopisu Národní knihovny ČR XIX B 3, a vychází také z dalších deseti dosud identifikovaných středověkých opisů a dvou tisků z 18. století. Kritická edice je doplněna úvodním pojednáním a podrobným přehledem rukopisné tradice tohoto textu. Publikace obsahuje také překlad roudnických statut do češtiny, čímž tento text zpřístupňuje širšímu okruhu čtenářů.

Historicky poučená (autentická) interpretace se během posledních let etablovala jako autonomní a inspirativní proud uvnitř klasické hudby. Od počátečních snah rekonstruo­vat původní znění starých partitur v souladu s autorskou intencí dospěli její vyznavači k osobitému a komplexnímu vyjádření odkrývajícímu původní krásu a smysl historických hudebních artefaktů pro dnešního posluchače. Autor této knihy, sám profesionální hudebník, nahlíží na společenství českých barokářů z historickoantropologické perspektivy a na základě analýzy a interpretace orálněhistorických rozhovorů získává důvěrný vhled do aktérského vnímání a prožívání jeho protagonistů.

Knihovna augustiniánské kanonie v Třeboni je největší dochovanou středověkou klášterní knihovnou v Čechách. Knihovna augustiniánů v Borovanech s ní byla institucionálně úzce propojena. Oběma knihovnám se důkladně věnuje nová třísvazková publikace. První svazek přináší první detailní katalog rukopisů a inkunábulí obou knihoven včetně kodexů, které se do jejich vlastnictví dostaly až v novověku. Druhý svazek podrobně popisuje rukopisy, v nichž zanechal svou stopu Kříž z Telče (14341504), učitel, student artistické fakulty pražské univerzity, kněz a kazatel, sběratel rukopisů a vášnivý písař, který do třeboňské kanonie vstoupil v roce 1478 a přinesl s sebou několik desítek kodexů. Do třetího svazku byly zařazeny rejstříky. Úvodní studie se po přehledu dějin obou kanonií zaměřují na zhodnocení jejich středověkých knihoven: popisují užívané vlastnické záznamy a signatury, evidují doložené dárce a jiné způsoby akvizic, detailně zpracovávají obsah rukopisů i tisků, edičně zpřístupňují dochované středověké a novověké soupisy rukopisů a inkunábulí a shrnují poznatky o notovaných třeboňských kodexech.

Frontispis, tedy celostránková ilustrace umístěná zpravidla proti titulnímu listu, představoval u barokních tisků jakési "okno" do tématu knihy, zprostředkovával potenciálnímu kupci obsah svazku. Toto dvousvazkové dílo je prvním souhrnným zpracováním problematiky frontispisů u bohemikálních tisků ze 17.18. století. První svazek obsahuje výkladovou část, v níž autorka přibližuje vývoj barokního frontispisu, třídí frontispisy z hlediska tiskařů a nakladatelů, analyzuje ve vztahu k obsahu a žánru tisků, podává ikonografický rozbor, přibližuje jejich tvůrce a zamýšlí se nad rolí frontispisu v barokní knižní kultuře. Druhý svazek přináší soupis více než 1200 bohemikálních tisků s frontispisy. Oba svazky doprovází více než 300 vyobrazení frontispisů a oba jsou vybaveny rejstříky. Dvousvazkový komplet vychází ve spolupráci s Knihovnou Akademie věd ČR.

Kniha v návaznosti na nejnovější zahraniční diskusi o dějinách kulturní výměny ukazuje, jak se v českém prostředí prosazoval specifický model vzdělanosti založený na luteránské teologii, který si osvojili čeští studenti na univerzitě ve Wittenbergu. Kromě sdílených čtenářských a literárních postupů tento model zahrnoval také propracovaný soubor představ o stvořeném světě, jeho fungování a významech. Autorka sleduje jeho adaptaci v latinské, německy i česky psané produkci. Věnuje pozornost také novým funkcím, které wittenberské vědění o stvořeném světě mohlo plnit, ať již v rámci výuky na pražské univerzitě a v městském školství nebo v souvislosti s legitimizací sociální nerovnosti a disciplinací poddaných a dalších ovládaných skupin. Kromě učeneckých spisů o astronomii, medicíně či eschatologii analyzuje představy o genderovém, společenském a politickém řádu ovlivněné wittenberským humanismem, které měly dopad na životy jednotlivců i celých komunit. Kniha je založena na inovativním čtení pestré skupiny pramenů, stojících dosud stranou badatelského zájmu od univerzitních přednášek či latinské didaktické a příležitostné poezie přes vernakulární kalendáře a spisy o kometách a dalších neobvyklých přírodních jevech až po proroctví a letákovou publicistiku.

Edice čtyř biblických her - Mikuláš Konáč z Hodiškova: Judyth. Hra z Hystorií Judyth pilnie vybraná (tisk 1547) - Daniel Stodolius z Požova: Historica tragaedia, nová žalostivá hra...o strašlivém podvrácení Sodomy a Gomorry a o obětování Isaaka (tisk 1586) - Mikuláš Vrána Litomyšlský: Komedia česká o ctné a šlechetné vdově Júdith a o Holofernovi (tisk 1605) - anonym: Historia duchovní o Samsonovi (tisk 1608) - je provázena odbornou studií, vyobrazeními a CD přílohou, která obsahuje faksimile a transliteraci her.

Kniha zavádí čtenáře do pestrého světa panovnických dvorů, rušných přístavů, námořních i suchozemských obchodních výprav i orientálních tržišť. Jedná se o první syntézu dějin zámořské obchodní expanze habsburské monarchie v 18. století, tedy v době po válce o španělské dědictví. Autoři líčí budování přístavů na Jadranu a v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgii), barvité osudy obchodníků pronikajících do Indie, Číny, Arábie a Afriky, vznik a fungování Ostendské obchodní společnosti a dalších obchodních těles a budování císařských faktorií v Orientu. Neopomíjejí ani obchod s Osmanskou říší, západní Evropou a Amerikou, organizovaný z Terstu a Fiume (Rijeky), ani účast na obchodu s otroky v karibské oblasti. Na sklonku 18. století obchod habsburské monarchie obejmul celou zeměkouli.

Kniha obsahuje 270 lidových písní z Kouřimska. Písně pocházejí z vlastních sběrů autora z let 20132020 a z dosud nepublikovaných archivních zápisů dřívějších sběratelů. Publikace je jedinečná v tom, že mapuje dosud živé ústní podání a přináší tak svědectví o vývoji zpěvního repertoáru na českém venkově. V současných zápisech se objevují jak starodávnější písně odkazující stylem ještě na klasickou Erbenovu sbírku, tak novější folklor 20. století, např. vojenské písně z první světové války, balada o vyhlazení Lidic, písně o kolektivizaci. Sbírku doprovází studie autora zabývající se mj. problematikou zápisu písní z ústního podání.

Publikace předkládá kritické vydání staročeského textu Korunovačního řádu Karla IV. přihlížející ke všem známým rukopisům. Knihu otevírá pět odborných statí, které zasazují památku do historického kontextu, přinášejí informace o dochovaných rukopisech, přibližují jejich výzdobu a analyzují jazyk staročeského díla jakož i jeho vztah k latinské předloze.

V poslední třetině 10. století se na křesťanských latinských školách začíná opětovně užívat matematická počtářská pomůcka zvaná abakus. V této knize jsou bilingvně latinsko-česky publikovány dva texty o způsobech počítání na abaku od dvou hlavních představitelů abacistické metody, Gerberta z Remeše a Bernelina ml. z Paříže. Edici předchází úvodní studie seznamující s tradicí abacistického počtářství na latinském křesťanském Západě a knihu završují přílohy, v nichž jsou graficky zachyceny výpočty na abacistické desce, jak je ve svých dílech oba středověcí autoři popsali.

Kniha představuje historii kapucínského řádu v českých zemích raného novověku z hlediska konkrétních rolí, v rámci kterých působili na tehdejší společnost. Kapucíni byli činní především jako kazatelé, misionáři, zpovědníci, diplomaté, vojenští kaplani, ošetřovatelé nemocných během morových epidemií, spisovatelé, organizátoři duchovního života, knihovníci či lékárníci. Tyto oblasti jejich činnosti jsou v knize reflektovány jednak v obecné rovině (například kazatelství, misie, caritas v době morových epidemií atd.), jednak konkrétně formou životopisů významných členů řádu, kteří působili v českých zemích (Valerián Magni, Vavřinec z Brindisi, Basilius z Aire či Marek z Aviana). Kniha je mj. též doprovodnou publikací ke stejnojmenné výstavě na pražské Loretě.

Publikace přináší první edici staročeské světové kroniky zvané Martimiani, která vznikla na přelomu 14.-15. století či v první třetině 15. st. Popisuje děje od stvoření světa přes nejstarší židovské dějiny, trojskou válku a život Alexandra Makedonského až k založení Říma a následně uvádí životopisy římských císařů po Karla IV. a papežů po Jana XXI. O její značné dobové oblibě svědčí i fakt, že se v roce 1488 stala jedním z prvních českých tisků. V poznámkách k edici jsou zachyceny varianty ze všech dochovaných rukopisů. Edici doprovázejí studie interpretující tuto památku z historického, kodikologického a jazykovědného hlediska.

Kniha přináší příspěvky z konference pořádané před 2 lety v Nymburce. Tematickou osu tvoří mnohotvárnost styčných ploch mezi Hrabalovou tvorbou a historií / historiografií. Badatelé se věnují spisovatelovu přístupu k různým historickým obdobím, postavám, specifickým kulturám a prostředím apod. Stranou nezůstává ani středoevropský kontext díla, včetně např. způsobů osvojování hrabalovské tvorby konkrétními kulturami v dnešní době (Polsko). Kniha se skládá z bloku historického, který komparuje vybrané historické události v Hrabalově podání v dochovaných pramenech, a bloku literárněvědného, který postihuje svébytnou imaginativní (a/nebo imaginární) historii v Hrabalově díle. Klíčový význam přináleží autorské hře s vlastní identitou, což má mj. vyjádřit hlavní název knihy Schizofrenická historiografie.

Podobně jak předchozí kniha K. Staňka o kolonizaci Šrí Lanky se i tato práce zabývá jednou kapitolou v budování portugalské zámořské říše - a to kapitolou první, totiž bojem o ovládnutí Maroka. Dobytí Ceuty v roce 1415 se obecně považuje za počátek evropského kolonialismu, ač zároveň bylo legitimizováno "středověkými" plány na křížové tažení proti muslimům. Maroko mělo zásadní geopolitický význam pro obchodování se vzdálenějšími portugalskými koloniemi. Portugalci je nazývali "Zámořské Algarve", aby zdůraznili jeho úzkou spjatost s jižním Portugalskem, úplné ovládnutí marockého území ale zůstalo jen nenaplněným "marockým snem". Poutavě napsaná kniha je doprovozena řadou ilustrací a vybavena rejstřík.