Univerzita J.E. Purkyně strana 2 z 3

Jeden ze zakladatelů české politologie doc. Rudolf Kučera oslavil sedmdesáté narozeniny. Proto se v této publikaci sešli jeho kolegové i žáci, aby projevili úctu jeho dílu a ukázali svůj pohled na problémy, kterým se oslavenec ve svém díle věnuje. Předložená kolektivní monografie tak tematicky pokrývá v celé šíří témata, která jsou pro Rudolfa Kučeru typická. Zároveň se je ale snaží ukazovat i z jiných pozic, než je normativní politická teorie, což vedle široké palety témat nabízí i řadu zajímavých pohledů a perspektiv na problémy politického světa.

Kniha Relativismus a (post)pravda v demokracii se zaměřuje na klasickou i nově aktuální otázku pravdy, která je permanentně konfrontována, zpochybňována i negována relativismem, spekulací i postpravdou. Autoři se ptají, zda a jak se pravda vztahuje k dějinám a projevuje v nich, jaké místo má ve vědě, jak interaguje s vírou a co se s ní děje v demokracii. Tyto vzájemné, neobvykle překřížené a propletené vztahy jsou zkoumány osmnácti českými a slovenskými autory z různých hledisek a v rozličných filosofických, teologických, psychologických i politických perspektiv. Kniha se kriticky vyrovnává s módním fenoménem postpravdy. Ozdobou knihy jsou tři studie Ladislava Hejdánka, pocházející z padesátých, sedmdesátých a devadesátých let, přibližující Hejdánkovo pojetí pravdy a demokracie i jejich vzájemného vztahu ve výrazně odlišných obdobích našich moderních dějin.

Texty PhDr. Ludvíka Hlaváčka, ředitele Nadace pro současné umění Praha a pedagoga na Katedře dějin a teorie umění ústecké Fakulty umění a designu, které vznikaly původně jako záznamy přednášek z cyklu Socializace (v) umění z let 20072018, určených studentům magisterského studijního oboru Kurátorská studia FUD UJEP. Po úvodních kapitolách věnovaných pojmům socializace, uměleckého díla a dějinnosti přistupuje autor ke svého druhu dějinám umění , ovšem pojednávaným z hlediska socializace a dějinnosti, roli průvodce má i Zuidervaartův model spirituality jako žitého obsahu, nikoli jako ideových tezí. [] Po stručném výkladu některých základních témat řeckého (zvl. typu kúros) a křesťanského umění vykládá renesanci jako přechod do lineární perspektivy , blízké heideggerovské vrženosti do světa, jehož jsme součásti, což nás pak bude provázet i v umění 20. století. [] Následuje další hraniční oblast, totiž tradičně velice hojně pojednávané baroko. Ludvík Hlaváček však i zde sleduje specifické, opomíjené a mnohdy paradoxní problémy socializace. Poslední přibližně třetina knihy pojednává témata víceméně aktuální, kde je autor zcela suverénně doma a může vybírat z nepřeberného množství příkladů. Kapitoly: Informel, Akční umění a Postmoderna. [] Za důležitý přínos považuji závěr knihy (Závěr: Sociální role umění jako probuzení bytostné nejistoty?). Opatrně skeptickým přístupem mapuje prostor nejistoty i jeho zneužívání k prezentaci falešných jistot. Hledání sociální role umění provází ovšem právě nejistota. Přesto, ba spíše proto, není hledání místa a sociální role umění v rámci sociálního diskurzu marné. Dokonce: takové hledání dynamiku sociálního diskurzu udržuje při životě. [] Gratuluji autorovi k vytvoření uceleného a dobře srozumitelného díla. (z lektorského posudku filozofa doc. Zdeňka Kratochvíla, Dr., 9. 4. 2020)

Antologie textů výtvarného umělce a pedagoga Vladimíra Kopeckého, výběr deníkových rukopisných úvah, zamyšlení a komentářů, strojopisů i textů již dříve vydaných tiskem koncepčně seřadili editoři Petr Vaňous a Daniel Hanzlík. Knihu doplňuje anketa vzpomínek čtyř absolventů školy Vladimíra Kopeckého, kteří nyní pedagogicky působí na Fakultě umění a designu UJEP.

Publikace je kritickým katalogem k výstavě Konojedská preludia mapující vybrané momenty z historického vývoje a památkového fondu Konojed a jejich okolí. Výstava i katalog byly realizovány v rámci projektu NAKI Hortus Montius Mediorum – Dokumentace, výzkum a prezentace kulturního dědictví vybraných lokalit východního Českého středohoří (2018–2022). Záměrem projektu bylo zmapování, dokumentace, výzkum a následná odborná interpretace fenoménu kulturního dědictví a historické kulturní krajiny v pomezní oblasti současného Ústeckého a Libereckého kraje – regionu, který kvůli migraci obyvatelstva ve 20. století přišel o značnou část svého historického povědomí a identity.

Autorka cílí na studenty kurátorských a edukativních studií uměleckých oborů, zavádí teoretické pojmy ke způsobu interpretace uměleckého díla, při rozhovoru s Jiřím Kovandou zkoumá vztah subjektivního prožitku a jeho objektivizace tvorbou.