Vašut strana 33 z 79

Průzračné moře, bílé písečné pláže, zelené zálivy, stinné lesy, slunné roviny, idylická místa: Elba si právem zasluhuje označení "prázdninový ráj". Svou pověst rajské zahrady si Elba, která je se svými 224 čtverečními kilometry největším ostrovem Toskánského souostroví, získala díky půvabné rozmanité krajině, nedotčené přírodě, mírnému středomořskému podnebí a přátelským lidem. Hodně toho nabízí i zdejší kuchyně a sklepy. Není divu, že se pro turisty od nás se Elba stala jedním z vyhledávaných prázdninových cílů, zvláště když může nabídnout perfektní turistickou infrastrukturu. Pro řadu návštěvníků se ostrov, který je od italského západního pobřeží vzdálen necelých deset kilometrů, stal celoživotní láskou a poklidného pobytu na ostrově si užívají ve vlastních čtyřech stěnách. Stavební pozemky se ovšem dnes již nedají tak snadno sehnat a tržní ceny apartmánů nesmírně vzrostly po vydání přísných zákonů zamezujících nekontrolovatelnému přelidnění. Stavebním nevkusnostem, které se jinde staly zlým snem, se Elba naštěstí vyhnula.

Jedna křížovka denně pomůže udržet mozek ve formě, procvičí paměť a posílí logické myšlení. A pokud vám při tom vyhládne, po vyluštění tajenky můžete vyzkoušet některý ze skvělých a především jednoduchých receptů.

Jedna křížovka denně pomůže udržet mozek ve formě, procvičí paměť a posílí logické myšlení. A pokud vám při tom vyhládne, po vyluštění tajenky můžete vyzkoušet některý ze skvělých a především jednoduchých receptů.

Možná, že přitažlivost tohoto „magnetu Středomoří“ tkví ve skutečnosti, že Mallorca je vlastně jakýmsi maličkým samostatným kontinentem. Zdá se, že ostrov nabízí každému návštěvníkovi to, po čem právě touží: třeba pěší výlety v horském pásmu Serra Tramuntana na severozápadě, s temnými stržemi a idylickými usedlostmi, nebo luxusní dovolenou na fince na mallorském panském sídle, anebo jeden dlouhý mejdan v mnoha lokálech, klubech a diskotékách v turistických letoviscích v okolí Palmy de Mallorca. A nakonec to, po čem baží snad všichni bez rozdílu: slunce a pláže s průzračnou vodou. Ano, Mallorca je tím správným místem pro letní dovolenou pro všechny: pro španělského krále Juana Carlose je dostatečně luxusní, pro obyčejného kancelářského zaměstnance je dostatečně levná. „Dokážeš-li snést ráj, přijeď na Mallorku“, napsala americká spisovatelka Gertrude Steinová v dopise jednomu svému příteli. Útok na „ráj“ se započal na přelomu 19. a 20. století, kdy v přístavu v Palmě přistála loď S.M.S. Victoria s první skupinkou návštěvníků na palubě. Roku 1935 už to bylo 50 000 turistů, a ten největší kolotoč přišel v padesátých letech. Od té doby počet turistů stále roste: všichni chtějí spatřit „Prozářený ostrov“, „La Luminosa“, jak domorodci Mallorcu nazývají pro její průzračně čistý vzduch. Na vrcholu sezóny je na ultramoderním, teprve nedávno vystavěném letišti Son Sant Joan skutečně živo: 800 příletů a odletů denně. V roce 1999 padl nový rekord – 18 milionů cestujících. A přitom méně by bylo jistě více, a to jak pro turisty, tak pro domácí. Neboť domorodci jsou v současné době konfrontováni i s negativními stránkami rozvoje turismu, jakými jsou nedostatek vody, hory odpadků, problémy s drogami. Na druhé straně zaručuje turistický ruch Mallorčanům nejnižší míru nezaměstnanosti z celého Španělska a Evropanům zase prázdninový ráj, vzdálený jen dvě či tři hodiny letadlem.

Pryč jsou ty časy, kdo na dovolenou do Salzburska přijížděli pouze penzisté, i když ti sem pochopitelně stále rádi jezdí. Mezitím však tento kraj objevily i mladší generace. A s nimi přišly módní sporty jako horská kola, paragliding, létání na kluzácích, rafting a snowbording. Rakouská spolková země Salzbursko je podobná špičatému trojúhelníku; na severu hraničí s Horními Rakousy, na východě se Štýrskem, na jihu s Korutany, východními a jižními Tyroly a na západě s Bavorskem. Nejlákavější přírodní krásy představují průzračná horská jezera, divoké řeky a rozeklaná pohoří. Z hospodářského hlediska byla po dlouhá léta hlavním zdrojem příjmů sůl. Po staletí se v solných dolech regionu Hallein těžilo „bílé zlato“, a to až do roku 1989, kdy byly doly uzavřeny kvůli nízké ziskovosti. O způsobu těžby se dnešní zájemci mohou poučit v „ukázkovém“ dole Hallein: důlní vláček zaveze návštěvníky do hlubin hory až k podzemnímu solnému jezírku. Po druhé světové válce byly v Salzbursku vybudovány lanovky a vleky, hotely, penziony a soukromé zimní byty. Přicházelo stále více turistů. Dnes se turistické kanceláře mohou chlubit návštěvností 20 milionů lidí ročně. Salzburg je ovšem také kulturním lákadlem. Vrchol představují Salzburské slavnosti, Velikonoční slavnosti, Mozartovy týdny a avantgardní Jazzový festival. Do staroslavného města stále přicházejí malíři, spisovatelé, skladatelé a prominenti. Žil zde spisovatel Carl Zuckmayer, letní dovolenou zde trávili např. Curd Jürgens nebo Herbert von Karajan, bývalý spolkový kancléř Helmut Kohl každoročně věrně navštěvoval Mondsee. Nejslavnějším „prominentem“ Salzburgu však navždy zůstane Wolfgang Amadeus Mozart, který se zde roku 1756 narodil. Jeho rodný dům v Getreidegasse a „originální salzburské Mozartovy koule“ nevynechá snad žádný návštěvník.

Přírodními půvaby oplývající smaragdový ostrov ve Středomoří, vroubený nádhernými plážemi a tichými zátokami, s rušnými přístavními městečky a romantickými horskými vesničkami ve vnitrozemí – to je Korsika! Ostrov, který byl v antice nazýván Kalliste, nejkrásnější, si toto pojmenování plně zasluhuje… Pokud si přibalíte MERIAN live! do batohu, získáte jedinečnou šanci poznávat tento „malý kontinent“ ze všech jeho fascinujících stránek. Váš věrný souputník vás provede malebnými, úzkými, křemennou dlažbou zpevněnými uličkami San Antonia, nejkrásnější vesnice Korsiky, která jako orlí hnízdo trůní na vrcholku hory; navštívíte nejslavnější, nejlépe dochovaný a nejfotogeničtější románský kostelík ostrova – San Michele v Muratu – který je postaven ze zeleného serpentinitu a budete obdivovat nádherné renesanční fresky v kapli Santa Maria Assunta. Vyznavači přírodních krás uvítají putování soutěskou Gorges de la Restonica nebo po Cap Corse s jeho vinicemi, olivovými háji a janovanskými strážními věžemi, milovníci historie ocení zase návštěvu městečka Ajaccio, kde si mohou prohlédnout rodný dům Napoleona s muzeem. K vašim nezapomenutelným zážitkům bude jistě patřit i projížďka na člunu pod bělostnými útesy k jeskyním v Bonifaco či prohlídka proslulého naleziště tajemné megalitické kultury Filitosa s četnými dolmeny a menhiry. Zejména svým dětem se zavděčíte panoramatickou jízdou po ostrovní dráze Micheline, při níž jednou z atrakcí je odhánění divokých prasat či ovcí z kolejnic… MERIAN live! vám také poradí, jak se mimo jiné dostat k přímo „karibské“ pláži, Plage de Saleccia, či ke klášternímu hospicu Maison Saint-Hyacinthe. Objevte tedy na své letošní dovolené Korsiku, ostrov inspirativní krásy – s MERIAN live!

Originální architekturu tohoto města na grachtech můžete nejlépe obdivovat z vody. Pásmo grachtů vzniklo v 17. století, čítá na 160 kanálů o celkové délce 75 kilometrů a kotví na něm kolem 2500 hausbótů. Amsterdam je ovšem považován také za jedno z nejbarevnějších měst Evropy. Mládež z celého světa si tu dává dostaveníčko a cítí se stejně dobře jako místní - Amsterdam je totiž také metropolí tolerance a může se tu leccos, co je jinde zakázáno. Všechny hříchy a každou smyslnost, všechny slabiny, spoustu obtíží, rozporů a paradoxů velkoměst najdete ve zhuštěné podobě právě v Amsterdamu. Město otevírá svou náruč návštěvníkům starým i mladým, bohatým i chudým, náročným i batůžkářům. MERIAN live! vám poradí, kde najít to nejvhodnější ubytování šité na míru vám i vaší peněžence. Provede vás po pamětihodnostech města, které vzniklo jen díky úmorné práci a vytrvalosti svých obyvatel. Zkuste si třeba půjčit kolo v půjčovně na hlavním nádraží a vyrazit po cyklistické stezce na prohlídku amsterdamského přístavu. Ožijí před vámi časy, kdy Nizozemí bylo námořní velmocí a jeho lodě vyrážely za obchodem do celého světa.

Divoké řeky, tajemné jeskyně, opuštěné vesnice, rušná města a červené skály - to vše má své místo pod azurovým nebem v oblasti mezi Rhônou, Cevennami a Pyrenejemi. Přesně 200 kilometrů za Lyonem to začíná. Zcela náhle se změní atmosféra krajiny. Vstříc (snad) bezmračnému nebi rostou zelené cypřiše, sluncem vyšisované střešní tašky změní barvu na růžově šedou - a mapa a směrovky vás nutí k rozhodnutí - buď pojedete dál po Route du Soleil neboli „sluneční“ a celkem drahé dálnici, nebo budete pokračovat podél Rhôny. Rozhodněte se pro cestu kolem řeky, protože například údolí řeky Ard?che je hezčí než dálnice a také proto, že právě tady začíná francouzský jih a s ním i vaše dovolená. Ti, kdo opouštějí hlavní dálniční severojižní tah pravděpodobně nemají chuť potkat v letoviscích Provence své sousedy z domu a mají dostatečný respekt před ozonovou dírou, takže se nechtějí opékat na většinou nudných a někdy i bezútěšných plážích. A kromě toho je vnitrozemí mezi Camargue a Pyrenejemi láká víc než mořské pobřeží. Tito lidé se těší na pěší výlety, možná i na lezení po skalách nebo v zimě na lyžování. Nebo je zajímají svědkové minulých staletí; těch je ostatně v pěti départementech (čti departmánech) Loz?re, Gard, Hérault, Aude a Pyrenées-Roussillon, které dohromady tvoří Languedoc-Roussillon, téměř bezpočet. Stáří skalních maleb, které objevil jeskyňář Jean-Marie Chauvet v prosinci roku 1994 v jeskyni u Vallon-Pont-d'Arc v údolí Ard?che, odhadují experti na 20 000 let, což je ještě o něco víc než stáří známých jeskynních maleb v Lascaux v Dordogne. Z Chauvetovy pravěké obrazové galerie jako by vybíhala vstříc celá stáda divokých koní, skotu, divokých koček a nosorožců. Kvůli zachování této jedinečné pravěké výzdoby jeskyně zřejmě nikdy nebude zpřístupněna veřejnosti. Zkušenosti z Lascaux totiž ukazují, že změny klimatických podmínek způsobené potem a dýcháním zástupů turistů neblaze působí na prastaré malby. Poklad se tedy nyní nachází za ocelovými mřížemi a celá jeskyně byla vybavena audiovizuálním záznamovým systémem; vstup je povolen pouze vědcům. Laická veřejnost však může ve vesnici Vallon-Pont-d'Arc zhlédnout prvotřídní expozici, jež osvětluje život a kulturu kromaňonců žijících před 20 000 lety v údolí Ard?che. Část výstavy je věnována samotné Chauvetově jeskyni – jsou zde fotografie maleb i krátký film, zprostředkovávající „návštěvu“ jeskyně. V místy pusté oblasti mezi Rhônou, Středozemním mořem a Pyrenejemi jsou však i jiní – a snáze dostupní – svědkové minulosti: Římané, Řekové, Kimberové a Teutoni, Féničané, Iberové, Arabové a křižáci po sobě zanechali kostely a kláštery, vinice a pevnosti, úzké uličky ve městech a platanové aleje, obytné jeskyně, amfiteátry, kašny a akvadukty, jimiž dodnes proudí voda. Přírodní tvář této staré kulturní krajiny určují vápencové planiny, divoké řeky a vodopády. A k mnohým zajímavým místům lze i dnes dojít pouze pěšky.

Divoké řeky, tajemné jeskyně, opuštěné vesnice, rušná města a červené skály - to vše má své místo pod azurovým nebem v oblasti mezi Rhônou, Cevennami a Pyrenejemi. Přesně 200 kilometrů za Lyonem to začíná. Zcela náhle se změní atmosféra krajiny. Vstříc (snad) bezmračnému nebi rostou zelené cypřiše, sluncem vyšisované střešní tašky změní barvu na růžově šedou - a mapa a směrovky vás nutí k rozhodnutí - buď pojedete dál po Route du Soleil neboli „sluneční“ a celkem drahé dálnici, nebo budete pokračovat podél Rhôny. Rozhodněte se pro cestu kolem řeky, protože například údolí řeky Ard?che je hezčí než dálnice a také proto, že právě tady začíná francouzský jih a s ním i vaše dovolená. Ti, kdo opouštějí hlavní dálniční severojižní tah pravděpodobně nemají chuť potkat v letoviscích Provence své sousedy z domu a mají dostatečný respekt před ozonovou dírou, takže se nechtějí opékat na většinou nudných a někdy i bezútěšných plážích. A kromě toho je vnitrozemí mezi Camargue a Pyrenejemi láká víc než mořské pobřeží. Tito lidé se těší na pěší výlety, možná i na lezení po skalách nebo v zimě na lyžování. Nebo je zajímají svědkové minulých staletí; těch je ostatně v pěti départementech (čti departmánech) Loz?re, Gard, Hérault, Aude a Pyrenées-Roussillon, které dohromady tvoří Languedoc-Roussillon, téměř bezpočet. Stáří skalních maleb, které objevil jeskyňář Jean-Marie Chauvet v prosinci roku 1994 v jeskyni u Vallon-Pont-d'Arc v údolí Ard?che, odhadují experti na 20 000 let, což je ještě o něco víc než stáří známých jeskynních maleb v Lascaux v Dordogne. Z Chauvetovy pravěké obrazové galerie jako by vybíhala vstříc celá stáda divokých koní, skotu, divokých koček a nosorožců. Kvůli zachování této jedinečné pravěké výzdoby jeskyně zřejmě nikdy nebude zpřístupněna veřejnosti. Zkušenosti z Lascaux totiž ukazují, že změny klimatických podmínek způsobené potem a dýcháním zástupů turistů neblaze působí na prastaré malby. Poklad se tedy nyní nachází za ocelovými mřížemi a celá jeskyně byla vybavena audiovizuálním záznamovým systémem; vstup je povolen pouze vědcům. Laická veřejnost však může ve vesnici Vallon-Pont-d'Arc zhlédnout prvotřídní expozici, jež osvětluje život a kulturu kromaňonců žijících před 20 000 lety v údolí Ard?che. Část výstavy je věnována samotné Chauvetově jeskyni – jsou zde fotografie maleb i krátký film, zprostředkovávající „návštěvu“ jeskyně. V místy pusté oblasti mezi Rhônou, Středozemním mořem a Pyrenejemi jsou však i jiní – a snáze dostupní – svědkové minulosti: Římané, Řekové, Kimberové a Teutoni, Féničané, Iberové, Arabové a křižáci po sobě zanechali kostely a kláštery, vinice a pevnosti, úzké uličky ve městech a platanové aleje, obytné jeskyně, amfiteátry, kašny a akvadukty, jimiž dodnes proudí voda. Přírodní tvář této staré kulturní krajiny určují vápencové planiny, divoké řeky a vodopády. A k mnohým zajímavým místům lze i dnes dojít pouze pěšky.

Díky jeho jedinečné poloze mezi jezerem Mälaren a Baltským mořem lze Stockholm nazvat jedním z nejkrásnějších hlavních měst na světě. Stratégové turistického ruchu kdysi prohlásili Stockholm za „hlavní město Skandinávie“, Capital of Scandinavia. A právem! Žádné jiné město na severu Evropy tak harmonicky nesnoubí městský život, ruch metropole, intimitu středověkého starého města a idylickou odloučenost. Město založené ve 13. století mezi jezerem Mälaren a Baltským mořem je rozděleno vodou a spojeno 57 mosty, které propojují čtrnáct ostrovů. Kromě modré barvy moře převládá ve Stockholmu barva zelená. Všude jsou parky, velké i malé: je tu Djurgarden, první městský národní park na světě, Blecktornsparken, Vita Bergen a Langholmen na Söderu, dále Kronobergsparken na Kungsholmenu, Humlegarden na Östermalmu a Tegnerlunden, Vasaparken a Vanadislunden ve Vasastanu. Stockholm je pravý ráj pro cyklisty a pěší návštěvníky.

Velký, horký, hektický. Ale teprve ten, kdo tu zahoří ohněm, bude milovat věčně nové město stejně, jako ho milují jeho obyvatelé. Ještě v osmdesátých letech připomínal Madrid milionovou vesnici. Od té doby byly vyhloubeny stovky kilometrů tras metra, vznikly městské dálnice, do nebe ční nové mrakodrapy. Některá díla působí pro někoho jako pěst na oko, ale to nikdo nepřizná. Ani Madrid, to věčně nové město! Je to místo pro všechny příjemné stránky života: „La Buena Vida.“ Kromě neuvěřitelných muzeí je asi právě umění užívat si života tím hlavním důvodem, proč Madrid přiláká každým rokem sedm milionů návštěvníků. Právě to je základem jeho nového lesku. Ze starých tržnic jako Mercados de San Miguel a San Antón se dnes staly chrámy labužníků namísto toho, aby byly strženy, jak se to stalo stokrát v minulosti. Proto dnes můžete v mnohých starých uličkách idylicky posedět na zahrádkách příjemných barů a útulných kaváren, nikoli mezi divoce zaparkovanými automobily. Proto je tohle věčně nové město, tahle vzrušující metropole plná umění, kultury a radosti ze života dnes také městem překrásným.

Island, ostrov ohně a ledu, dosud prožívá proces geologického utváření zemského povrchu. Na ostrovech Vestmannaeyjar, v nehostinné měsíční krajině kolem sopky Askja nebo v okolí sopky Krafla nedaleko jezera Mývatn pokrývá zemi mladá vrstva lávy. Výbuchy žhavého magmatu v nitru Země vytvořily na povrchu ostrova krátery s kruhovými nasypanými valy, kráterové řady či tabulové sopky skryté pod ledovcem. Podle seismologů vybuchne na Islandu alespoň jedna sopka každých pět let. Poslední byla Hekla na jihu ostrova, která v únoru 2000 přichystala monumentální ohňostroj, tryskající z sedmikilometrové erupční pukliny. Současně je však jedna desetina povrchu Islandu pokryta ledovcem. Samotný ledovec Vatnajökull je větší než všechny alpské ledovce dohromady. Jeho jezera jsou zahřívána podzemní sopečnou činností a tak jsou chráněna před opětovným zamrzáním. Z ohně a ledu vzniká třetí pro Island charakteristický živel – voda. Najdete ji zde ve všech třech skupenstvích: kapalném, plynném i pevném. Nepředstavitelná množství vod z tajících ledovců hřmí v létě v úzkém kaňonu "zlatého vodopádu" Gullfossu, spadají ze stupňů mohutného vodopádu Dettifossu nebo Svartifossu, lemovaného čedičovými sloupy. Každých pár minut vytryskne vařící a pářící pramen gejzíru Strokkuru v oblasti Haukadalur a solfatarové pole v Kverkfjöllu dýmá exhalacemi plynů a par zpod bizarních ledových útvarů. Druhý největší ostrov Evropy obývá jen čtvrt milionu lidí. Zatímco v Reykjavíku se vytvořila moderní konzumní společnost, venkov zůstává věren svým tradicím. Ty se odrážejí např. ve stravovací kultuře, jež oplývá takovými pokrmy, jako jsou „tresčí kůstky naložené v kyselé syrovátce“ nebo „fermentovaný žralok“, což jsou kousky masa z břišní partie žraloka, po dlouhé měsíce „naložené“ v říční vodě, zakopané v říčním dně. Nejznámější současná islandská zpěvačka Björk vnesla rytmus a zvukovou kulisu islandské přírody do svých působivých písní: „Zažila jsem tání ledu na lávových polích. Jediné, co bylo slyšet, bylo pukání obrovského ledového příkrovu. Polární záře problikávala nad hustou vrstvou mraků… To bylo to pravé techno.“

Počet lidí odkázaných na bezlepkovou dietu stále roste. I když se proti minulosti téměř zázračně rozvinula nabídka bezlepkových potravin, přesto vyžaduje i dnes tato dieta značnou nápaditost a vynalézavost.Alena Baláková zúročila ve své knize více než dvacet pět let pokusů, omylů i slepých uliček. Při vaření bezlepkové diety pro své děti však posléze dosáhla mistrovství. Její skvělé recepty z české a moravské kuchyně vás jistě přesvědčí, že i bez lepku se jídlo může stát požitkem. Nové vydání bylo doplněno ještě o nové poznatky, dozvíte se třeba, jak si připravit vlastní, spolehlivě bezlepkové uzené maso.Pochutnejte si na svíčkové na smetaně • sekané pečeni • smaženém kapru • domácí čabajce • vepřovém prejtu • vepřové tlačence • buchtách s povidly • vánočce • vdolcích • drobenkovém koláči • ořechové roládě • vyvalovaném jablečném závinu • indiáncích • laskonkách • lineckých sušenkách • vanilkových rohlíčcích • plněných bramborových knedlících • bramboráku • ovocných kynutých knedlících nebo na palačinkách

Chcete se o své děťátko postarat co nejlépe, jenže po tom, co zazněla diagnóza potravinová alergie, cítíte bezradnost? Tato kniha přináší ucelený úvod do problematiky a bezpečně vás provede všemi úskalími dietního stravování. A navíc vám poradí, jak dopřát dítěti vyváženou stravu. Recepty pokryjí vše od prvních kašiček až po společné jídlo u rodinného stolu. Tyhle recepty si dítě zamiluje! Jak jíst od počátku bez alergenů, více než 100 receptů pro kojence a děti od 13 měsíců, srozumitelné vysvětlení nejnovějších poznatků.

Odreagujte se od starostí všedního dne při luštění křížovek. Každá tajenka vám navíc doplní pointu dobrého vtipu.

Není to jen tak, což může dosvědčit každý, kdo s nějakou vážnější nemocí zápolil. Známý psychiatr se na toto téma pokusil podívat s nadhledem vyplývajícím ze skutečně dlouholeté praxe a se sobě vlastním humorem. Vysvětluje, jaký by měl být vztah pacienta a lékaře, v čem je náš pohled na naši nemoc jiný než pohled našeho lékaře. Jak zvládnout stres a bolest a jak by měla nemocného podpořit rodina. To vše dovede autor podávat s bytostným optimismem, i když sám přiznává, že v reálném životě neplatí ani to, že jednou jsi dole a jednou nahoře. Nikdo ale na nás nemůže být horší, než to dokážeme my sami.