Volvox Globator strana 53 z 76

Próza Doktor Pilka si kope hrob je text v nejlepší tradici české grotesky a absurdního humoru, hravá a vtipná, v žádném případě prvoplánová, ale s přesahem, kdy ze zdánlivě nezávazných historek se postupně vyjevuje tragické odcizení individua ve světě, který se zúžil na konzum a ztratil svůj metafyzický rozměr. Zásadní je autorova práce s jazykem, lingvistické hříčky prostupují celý text, vesměs členěný na kratičké kapitolky odpovídající klipovitému, útržkovitému, roztříštěnému vnímání světa, před nímž v současnosti pro člověka de facto není úniku. Tak i v této próze informace překypují, přičemž jde vlastně jen o prázdné kódy, které nenesou význam. S touto vyprázdněností světa se ale autor neztotožňuje a pokouší se najít když ne jeho ztracený smysl, tak alespoň prostor pro svobodu jedince ve vtipu a ironickém odstupu. Hlavním terčem autorova smíchu, který jen vzácně přechází v otevřený výsměch, je globální turismus a „užívání si“ dovolených. V souvislosti s tím se zabývá otázkou multikulturality a zároveň znovuoživení nacionalismu. Závažné otázky jsou podány hravě, typická je celá řada literárních odkazů. Nezapře se tu inspirace především frankofonními autory jako Raymond Queneau nebo Georges Perec, v jejichž tradici pokračují prozaici současní, jako je český frankofil Patrik Ouředník nebo z autorů do češtiny přeložených André-Marcel Adamek či Rodaan Al Galidi. To je jedna rovina textu, v další se Petr Motýl trefuje do české malosti a provinčnosti.

Knížka brutálních kreslených vtipů, které opravdu, ale opravdu nejsou vhodné pro děti a mládež. Hugleikur Dagsson je islandský karikaturista, spisovatel a komik, který se narodil v roce 1977 a od té doby dýchá vzduch a dělá vtipy. Publikoval asi 20 knih, napsal 3 hry a 1 animovanou televizní show. Rovněž vystupuje jako komik. V zimě svítí na Islandu slunce jen tři hodiny denně. V létě na Islandu slunce vůbec nezapadá. Islandský národní nápoj se jmenuje "Černá smrt". Islandské národní jídlo je shnile žraločí maso. Na Islandu jsou jeho knihy kultovním bestsellerem. Je známý svým jednoduchým stylem a opravdu hodně černým humorem. V češtině mu vyšly už čtyři knihy, jejichž názvy A tomu se mám smát?, To má být legrační?, A to je nějaký vtip? a Lidové fláky, které jeho dílo trefně vystihují – buďto se budete válet po zemi smíchy, nebo vás Dagssonovy kresby okamžitě pohorší a odpudí. Nová kniha Jste nuly na ně navazuje a přináší další porci černých a brutálních vtipů o sexu, domácím násilí či vašich komplexech Jste-li opravdový loser, toto je kniha pro vás!

Ivan Jackanin je ukrajinský spisovatel, prozaik, překladatel a publicista, který žije a tvoří na Slovensku. Už více než třicet let přitahuje čtenáře svérázným světem, který nabízí ve své próze. Přibližuje putování do svědomí a cti, útěk od falešného a návrat ke skutečnému, které ještě nezaniklo v tomto světě. Povídky Ivana Jackanina mají v sobě pečeť hluboké tragičnosti, kde se všechno děje v mezích jedné rozšířené metafory, která někdy objímá celý lidský život. „No a život… Žiješ… A co dál? Zbytečná otázka. Snad kvůli takovému životu dala spousta lidí životu sbohem? Život… Až z toho hlava třeští…“ Úvodní slova jedné z povídek snad nejlépe vystihují náladu knihy. Témata dvaceti pěti povídek nejen z ukrajinského venkova, odehrávajících se v časovém rozmezí od druhé světové války až po současnost, se často soustředí na nešťastné osudy svých postav, tápání ve vztazích a vlastní existenci, ale i na zdánlivě obyčejný život. Celou knihu charakterizuje autorův vyzrálý jazykový styl a způsob vyprávění, které čtenáře zcela pohltí.

Janusz Korczak (22.7. 1878 nebo 1879 – 10. 8. 1942), vl. jménem Henryk Goldszmit, byl polský spisovatel, pedagog, veřejný pracovník, povoláním lékař, vychovatel a průkopník moderních teorií v pedagogice. Uctíval dítě jako autonomní bytost a kladl důraz na vývoj jeho osobnosti. Založil a přes třicet let vedl sirotčince Sirotčí dům (1912-42) a Náš dům pro polské sirotky (1919-36) ve Varšavě, zdůrazňoval jejich společenskou aktivitu, což popisoval v mnoha svých esejích. Proslul nejen svými výchovnými postupy, které zpracoval a také publikoval (Jak milovat dítě), ale i svou literární tvorbou pro děti, romány (Děti ulice, 1901, a Dítě salonu, 1906) a pohádkovými příběhy (např. Král Matýsek První, čes. 1987), který byl i zfilmován). Během nacistické okupace Polska prokázal neobyčejné hrdinství, ochraňoval své svěřence nejprve ve Varšavě, v židovském ghettu, posléze i na jejich poslední cestě ve vyhlazovacím táboře v Treblince, kde dobrovolně zahynul společně s nimi. Značnou pozornost mu věnoval polský filmový režisér Andrzej Wajda, který o něm a jeho varšavských sirotcích natočil v r. 1990 film Korczak. Kniha Joanny Olczak – Ronikierové nazvaná Korczak, s podtitulem Pokus o biografii, zachycuje dobové události ob první světové války až po tragické události té druhé. Věcně a šetrně pojednává o předválečných náladách v Polsku, zejména o antisemitismu. Rozsáhle popisuje dějiny polských Židů, kapitoly jsou protkávány i ukázkami z literární činnosti Janusze Korczaka, zejména z jeho Deníku v ghettu z května 1942. Tu a tam se objevují i vtipné židovské anekdoty.

Sbírka básní Houby z Yuggothu (Fungi from Yuggoth) je výjimečná kniha. Je to jediná známá Lovecraftova sbírka poezie. Jde o věnec sonetů, šestatřicet tematicky i dějově provázaných textů, stylově mezi Petrarkou a Shakespearem, napsaných z valné většiny v devíti dnech na přelomu let 1929 a 1930. Dnes funguje jednak jako metatext, tedy jako poezie odvozená motivicky i v konkrétních obrazech od jiných, předcházejících Lovecraftových prozaických textů, jednak jako prototext, který motivy i obrazy nabízí pro další využití. A přímé i volnější odkazy nemíří jen za H. P. Lovecraftem, ale i za jeho druhy v hororové zbrani, jimiž byli lord Dunsany nebo Robert W. Chambers. Sbírka vznikla v době, kdy se Lovecraftův specifický fikční svět rozvíjel, probarvoval, konkretizoval – ovšem nebyl ještě zdaleka hotový. Jednotlivá čísla sbírky jsou výpravná, dějová, navazují na sebe, gradují, takže ve finále navozuje kniha dojem spíše povídky než básnické práce ve formátu znělky. Houby mají k Lovecraftově próze blíž, než by se mohlo navenek zdát. Kniha vychází dvojjazyčně, každou báseň doprovází ilustrace Františka Štorma.

Howard Phillips Lovecraft, tvůrce mýtu Cthulhu, Arkhama a zlověstného Necronomiconu, je jedním z nejvlivnějších hororových spisovatelů. Komiks francouzského spisovatele Alexe Nikolavitche a týmu argentinských výtvarníků Gervasio-Aon-Lee přináší čtyři kapitoly z Lovecraftova života z let 1925 až 1937, kdy se Lovecraft snažil stát spisovatelem, jak ho známe dnes. Znalci jeho díla v nich najdou motivy známé z jeho povídek a románů. Nakolik jsou tyto povídky autobiografické? Prožil je jejich autor? Nebo se vše odehrálo jen v jeho temné fantazii? Lovecraft v tomto komiksu překračuje hranice prostoru a času a před očima se nám objevuje s jeho finančními problémy, sklony, zálibou ve zmrzlině, kočkách a mládí.

Kniha Cizinci, kterou Stanislav Struhar navazuje na svou úspěšnou, ze strany čtenářů i kritiky přívětivě přijatou knihu Cizinky, přináší dvě další znamenitě psané prózy, vyprávějící s poetickou lehkostí a intelektuální precizností o lásce i ztrátě nejen v Rakousku a Německu, ale i v současné České republice.

Autoři nahlížejí na 60. léta v Sovětském svazu jako na jeho „viktoriánskou“ epochu, tedy epochu, která nebyla dobou vrcholného tvůrčího rozkvětu, ale dobou sentimentu a samolibého pohledu na svět. Všímají si jednotlivých fenoménů kulturního života země v dekádě plné výkyvů, ukazují, že nebyla ani zcela svobodná, ale také nešlo čistě o pokračování mocenského stalinského surrealismu, že byla plná nadějí i deziluzí.

Autorka shromáždila recepty, jež lze použít při přípravě chutných, zdravých a nápaditých pokrmů v kuchyni: indonéské tyčinky z moučných červů, vosí koláče, paštika z ploštic ad. obohatí kuriózním způsobem jídelníček.

Po úspěšném titulu A vítr se vrací přináší Volvox Globator další knihu významného ruského disidenta Vladimira Bukovského. Moskevské procesy dokumentují jeho neúspěšnou snahu o uspořádání „norimberského procesu“ nad komunismem v Moskvě v první půli devadesátých let. Vychází ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů.