Volvox Globator strana 55 z 77

Dnešní západní numerologie operuje nejčastěji s významy jednoduchých čísel 1 až 9, na která se všechna ostatní čísla redukují tzv. příčným sčítáním. Středověká židovská kabala, z níž se dnešní numerologie vyvinula, však pracovala i s vyššími čísly, s dvojcifernými i trojcifernými. Vyšší čísla participují na významech základní řady čísel 1 až 9, významově se na ně váží. Mají však i své specifické významy, které umožňují prohlubovat a zpřesňovat numerologické analýzy. Vyšší čísla často vrhají překvapivé světlo na životní dráhu jedince, rozšiřují a obohacují pohled na jeho povahu a osud, odhalují věci v pozadí nebo věci skryté pod povrchem. Jejich používání představuje jakýsi vyšší druh věštění. Hodí se pro osoby, které vyžadují konkrétní předpovědi, tedy takové, které mohou obsahovat i stanovení možné doby, místa i způsobu úmrtí. Konkrétní předpovědi vyžadovala také Lady Diana, princezna z Walesu, která se velmi zajímala o věštění, především pak o věštění z hvězd. Měla velkou zálibu také v tarotových kartách, které se v kabale a numerologii významově váží na určitá čísla. Princezna Diana se živě zajímala o svou budoucnost. Chtěla znát konkrétní odpovědi na své otázky, například jestli se jí podaří uniknout ze zajetí královské instituce. Chtěla vědět, jaký je její osud. Se svými astroložkami se radila o své budoucnosti a čerpala z jejich rad. V astrologických předpovědích se pro ni objevovala různá varování, odkazy na zlomová a kritická období. Podle všeho ji ale žádná z astrologických předpovědí, které pro ni byly sestaveny, nevarovala před hrozbou předčasné smrti ve Francii v roce 1997. Mohla Dianě poskytnout takové varování numerologie vyšších čísel? Tato kniha se pokouší dát odpověď na tuto otázku sestavením numerologické předpovědi pro princeznu Dianu, a to předpovědi zcela konkrétní, tedy takové, která obsahuje i stanovení možné doby, místa i způsobu jejího úmrtí.

Kniha se věnuje životu slavné rumunské gymnastky Nadii Comaneciové, která ve svých čtrnácti letech vyhrála na OH v Montrealu. Autorka popisuje nesvobodnou cestu slavné sportovkyně: jen se zbavila dohledu komunistické státní bezpečnosti, stala se objektem pozornosti západních médií. I ta ji však okázale manipulovala do role cvičené opičky. Zamýšlí se nad tím, jak zázračnou dívku vnímal okolní svět, když kolem ní stvořil legendu, jakýsi „mýtus Nadia“, a během několika let totéž děvče zase demytizoval. A také načrtává zajímavé srovnání rolí, jež za studené války na obou stranách železné opony zaujímaly slavné osobnosti, zejména sportovci. Autorka vychází ze skutečných faktů, týkajících se života slavné rumunské sportovní gymnastky, není však biografií, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přinesla autorce více než desítku cen včetně prestižních Grand prix de l'héroine Madame Figaro, Prix Ouest-Francie Etonnants Voyageurs, Prix Jules Rimet a Prix verze Femina.

Peggy Casertová byla zakladatelkou slavného butiku Mnasidika na ulici Haight-Ashbury v San Francisku a milenkou a přítelkyní Janis Joplin. Po jejím boku stála například ve Woodstocku a v této knize vypráví její příběh z nejtěsnější možné blízkosti. V jejím obchodě se potkávali muzikanti z Grateful Dead a Big Brother and Holding Company, visely v něm plakáty Wesa Wilsona a Bill Graham prodával vstupenky na koncerty. Říká se o ní, že inspirovala firmu Levi´s k výrobě džín do zvonu, pomohla zpopularizovat termín "hippies" a byla jediným nehudebníkem, kterého na festival Woodstock dopravil vrtulník. Její život je příběhem celé generace. Její kniha přináší svědectví o světě psychedelického míru, lásky, LSD, závislosti na heroinu, vězení a zoufalství. Po smrti Janis Joplin byla nenáviděná a považovaná za zrádkyni. Po mnoha letech, když se dostala ze závislostí, se vrátila domů, aby se starala o matku s demencí.

Soubor čtyř achymicko-teosofických traktátů jedné z nejvýraznějších postav okultní scény rudolfinského období Heinricha Khunratha (cca 1560–1605), autora slavného Divadla věčné moudrosti. Khunrath se v nich zabývá hlavními principy alchymické filosofie, jimiž jsou výchozí matérie a oheň, užívaje přitom hojně práce dalších autorit v oboru alchymie a teosofie. První český překlad těchto Khunrathových textů je pořízen z opravených a redakčně upravených lipských vydání, publikovaných v osmdesátých letech 18. století.

Mistr hororu, jak jej neznáte. Klasik hrůzostrašné povídky by nemohl existovat bez protikladných vlivů, a tak vedle jeho nejlepších děsuplných povídek, například Sudu vína amontilladského nebo Skokana, můžeme postavit pěkně úderné, vypointované grotesky, protože humor a horor mají k sobě mnohdy nebezpečně blízko. Tam, kde se osnuje ďábelská pomsta, nechybí satirický osten, nebo dokonce úsměvný záblesk šílenství. Ostatně koho muže napadnout udělat z pacientů blázince zároveň ošetřovatele (Šílený psychiatr), z nevěřícího Tomáše hrdinu nejnepravděpodobnějších bizarních situací (Anděl pitvornosti) anebo nechat přijít chvástavého idiota doslova o hlavu? U některých kousků se nasmějete tak, až vás bude píchat v bránici, mrazit v šíji, a nakonec budete i soucítit se šíleným vrahem, který se rozhodne pomstít bezpočet příkoří zvláště zavrženíhodným způsobem, pohrbením zaživa. Obět v rolničkách Kašpárka, příšerný klaun Skokan, který má v oblibě obzvláště krutý humor. Ptáte se proč? Vždyť přece Vrah jsi ty!, tak proč by ses, čtenáři, nemohl smát i s Poem naposledy? Anebo tě mají společně s hrdinou prodat jako žrádlo pro psy?

Kniha Pavly Jonssonové přináší dvacet rozhovorů s předními českými muzikantkami, které spojuje příslušnost k české hudební alternativní scéně. Autorka se v nich snaží zjistit odpovědi například na tyto otázky: Proč je tak málo dívčích skupin? Kam se ztrácí většina nadaných děvčat? Je tvořivost žen odlišná od kreativity mužů? Co zajímavého a nového přinášejí ženy do hudební tvorby? Jak jinak řeší klasické otázky spojené s hudební produkcí? Existovala nějaká česká odpověď na americké hnutí riot grrrls z devadesátých let? Rozhovory zkoumají jejich osobní historii, tvůrčí metody, názory na situaci žen v hudbě a v životě vůbec a jak spiritualita ovlivňuje jejich práci. Ukazují provázanost zúčastněných a spřízněnost hudební i lidskou. Odpovídaly Zuzana Fuksová, Monika Načeva, Beáta Hlavenková, Mary C, Eliška Kohoutová, Marka Míková, Vladivojna La Chia, Stinka, Katka Šarközi, Dagmar Andrtová, Mucha, Marka Kovářová, Iva Bittová, Eva Turnová, Kristýna Skalická, Iva Bittová, Radůza, Lenka Dusilová, Pavla Milcová, Gaia Mesiah (Katka Pelíšková Morella) a Jana Tóthová, poslední rozhovor vedl hudební publicista Petr Ferenc přímo s autorkou.

Po dětech si Sempé vzal na paškál venkovany a jejich styl života. Jean-Jacques Sempé (* 1932) je francouzský humoristický kreslíř. V Česku je slavný ilustracemi k sérii knih Reného Goscinnyho Mikulášovy patálie, je ale především autorem legendárních kreslených knih, příběhů a vtipů. První vtipy a karikatury nakreslil ve dvanácti letech, o dva roky později opustil školu a vystřídal několik dočasných zaměstnání: byl prodavačem kol, podomním obchodníkem se zubní pastou v prášku, praktikantem na dětských táborech a dodavatelem vína. Na začátku padesátých let se před ním otevřela kariéra humoristického kreslíře. První kresby otiskuje v novinách Sud Ouest. Belgický rozhlasový týdeník Le Moustique použil několik jeho kreseb na titulní stranu a Sempé byl záhy požádán, aby vytvořil vlastní postavičku. Nakreslil chlapečka na kole a dal mu jméno malý Mikuláš (podle reklamy na obchod s vínem Nicolas). Šéfredaktor ho propojil s Reném Goscinnym, aby společně udělali komiks. Vznikla série komiksových gagů, které byly v časopise uveřejňovány každý týden. O několik let později vyšla o Mikulášovi první kniha. Od roku 1953 Sempé pravidelně publikuje v několika zásadních francouzských novinách a časopisech, v roce 1978 se poprvé stane autorem obálky New Yorkeru. Od roku 1962 vydává téměř každoročně album kreslených humorných příběhů.

Kniha Smrtící rostliny není jen strohým průvodcem danou problematikou či manuálem pro klinickou praxi, není ani farmakologickou příručkou – jsou to nádherně zpracované a fascinujícím způsobem prezentované přírodní dějiny těch nejjedovatějších rostlin světa, které čtenáře vtáhnou do tajů neobyčejně rafinovaných strategií pro přežití a také poutavě osvětlí, jaký vliv mají tyto rostliny na člověka, živočichy a ostatní rostliny. Některé z těchto nebezpečných a potenciálně smrtonosných rostlin působí ihned po požití, jiné škodí až při dlouhodobém užívání. Další zase účinkují při kontaktu s pokožkou nebo s očima či při vdechnutí. Tyto výjimečné rostlinné druhy rozmanitých čeledí lze nalézt na všech kontinentech. Látky, které produkují, jsou součástí jejich strategie pro přežití. Podstatnou roli v jejich barvitém evolučním příběhu hrají pozitivní účinky na člověka a živočichy. Čtivým způsobem se seznámíte s neobyčejnou různorodostí těchto rostlinných druhů, a to prostřednictvím fascinujících ukázek a příkladů, překrásných ilustrací i přehledných schémat. Pro čtenáře se zájmem o rostlinnou říši nebo pro ty, kdo tíhnou k ekologii či farmakologii, bude tato publikace okouzlujícím a dobrodružným čtením.

„Konečně jsme se dostali na pódium, asi o dvacet minut později, podívali se do davu – pokud se to tak dá nazvat – a tam byli úplně vepředu všichni moji kámoši a pokřikovali na mě: ,Čááááu, Hoooky. Jak to jde, Hooky?´ Culili se na mě a zdvihali palce. Pomyslel jsem si, že je fajn, že se ukázali, ale ty úsměvy a palce si mohli odpustit. My v Joy Division jsme byli velice vážní. Spíš jsme preferovali mračení se.“ Těmito slovy líčí první koncert Joy Division Peter Hook, basák a autor této knihy. V jeho autobiografii se čtenář samozřejmě ale dozví i to, co předcházelo i co následovalo, tedy jak vznikla skupina Warsaw Pakt a proč se přejmenovala na Joy Division, jaké byly další koncerty a co zapříčinilo smrt Iana Curtise.

Antologie polské fantastiky známých i dnes méně známých polských autorů z přelomu 19. a 20. století. Mezi ty známé patří bezesporu dva polští nositelé Nobelovy ceny za literaturu - Władysław Reymont a Henryk Sienkiewicz -, ke známým autorům rozhodně patří i Bolesław Prus. Mezi ty méně známé, ale stále velmi kvalitní se řadí například Karol Irzykowski nebo Stefan Grabiński, jehož dílo je v Polsku i u nás znovu objevováno a vydáváno. A je zde i několik zajímavých děl daleko méně známých polských literátů, kteří své řemeslo perfektně ovládali a jež můžeme spolu s těmi známějšími a proslulejšími s čistým svědomím zařadit mezi duchovní dědice díla E. A Poea.

Jak ke svým jménům přišli Arcade Fire, Led Zeppelin, Nirvana, Vampire Weekend a 532 dalších kapel. Jak velice trefně poznamenal David St. Hubbins ze Spinal Tap: „Mezi úplnou pitomostí a bezvadným nápadem je velice tenká hranice.“ To se samozřejmě týká i názvů rockových kapel. Některé jsou výborné, některé otřesné a některé jsou otřesně výborné. Některé, například The Rolling Stones nebo Cat Power, byly narychlo vybrány, když bylo potřeba domluvit akci nebo vydat singl. Některé byly naplánované dlouho dopředu, např. Arctic Monkeys, Aerosmith a Smashing Pumpkins, které všechny vznikly z mladistvých snů. A proč si, pro všechno na světě, čtyři bílí chlápci z Británie zvolí právě jméno Asia? Přečtěte si knihu a zjistíte to.