Vyšehrad strana 48 z 143

Srovnání dvou radikákálních myslitelů současnosti, ruského postfašisty Alexandra Dugina a amerického postanarchisty Hakima Beye. Politolog Ondřej Slačálek, básník Adam Borzič a literární vědkyně Olga Pavlova zasazují myšlení těchto zdánlivě protikladných autorů do historického, politického, spirituálního a literárního kontextu. Ke slovu se dostanou i známí spisovatelé jako Rus Vladimir Sorokin a Američan Chuck Palahniuk.

Studánko, Rubínko… Tak zní úvodní verš „Písně o Studánce Rubínce“ Miloslava Bureše, kterou pod názvem „Otvírání studánek“ neopakovatelným způsobem zhudebnil Bohuslav Martinů. Právě motiv studánky a voděnky čisté, nezkalené, se vine novou knížkou, kterou pro děti a jejich rodiče sestavila pedagožka Jiřina Rákosníková s vydatnou pomocí malíře Jana Kudláčka a hudebníka Jiřího Pavlici. Písničky, říkadla, koledy a další perly lidové slovesnosti včetně tradičních her nás provází jarem od prvních sněženek přes velikonoční svátky až po svátek sv. Jana. A s půvabnými ilustracemi, notovými záznamy a hudebním CD s nahrávkami skupiny Hradišťan je knížka skvělou pomůckou (nejen) k domácím hrám a hraní. Součástí knihy je CD skupiny Hradišťan.

Slovník filosofických pojmů přístupnou formou přibližuje tu oblast vědění, která je dnes nejdůležitější – sahá k pramenům lidského života a veškeré existence. Může dobře posloužit studentům filosofie, učitelům, novinářům, sociologům, politologům, ekonomům, právníkům, politikům a všem, kteří nechtějí být uvězněni v jednorozměrnosti svého dosavadního myšlení a touží probouzet se k hlubšímu pohledu na život.

Předkládaná sbírka říkadel, popěvků, dětských her a rozpočitadel vychází z dlouholetých zkušeností Jiřiny Rákosníkové, jež získala jako matka, babička a především jako pedagožka. Strávila s dětmi celý život a její snahou bylo vždy podělit se o získané zkušenosti a poznatky. Dlouho tomuto úkolu odolávala; k rozhodnutí ji přivedla možnost stálé spolupráce nejen s dětmi, ale především s rodiči, na společných setkáních zvaných „Hrajeme si u maminky“. Nádherná dětská knížka, ilustrovaná akademickým malířem Janem Kudláčkem, je doplněna metodickými pokyny a notovými zápisy a její součástí je hudební CD, které zhudebnil Jiří Pavlica a nahrál Hradišťan.

Tradice církevního života se v jednotlivých zemích a později i světadílech utvářely už od doby apoštolské. Některé přetrvaly staletí, jiné zanikly, přestože mnohdy uchovávaly vzácné hodnoty. Právě jimi se ve své nové knize zabývá významný současný teolog a církevní historik Hubert Wolf. Ve svém díle „sestupuje do krypty“, do hlubin církevních archivů a vynáší na světlo doklady o životě církve, v nejednom případě skryté i očím historiků. Objevuje i formy, které by mohly sloužit jako alternativní modely pro současnou církev. Zejména druhý vatikánský koncil je autorovi důkazem, že i římská církev umí osvěžit paměť a tvořivě navázat na tradice neprávem opomíjené. Na základě archivního materiálu připomíná Wolf dobu, kdy papežové bývali součástí funkčních grémií, biskupové byli voleni, kdy slovo laiků mělo svou váhu a ženám byly svěřovány významné funkce. Na deseti příkladech z různých období dějin křesťanství od středověku po současnost ukazuje, že katolictví bylo vždy schopné se vyvíjet. Připomíná i skutečnost, že katolická církev, její existenciální proud s mnoha vedlejšími rameny, byla římským centralismem svedena do jednoho řečiště teprve v 19. století. Závěrečnou kapitolu věnuje autor papeži Františkovi.

Silný příběh napsaný podle skutečných osudů žen, které přežily Ravensbrück Mladá Polka Kasia, americká herečka Caroline a německá lékařka Herta – osudy těchto tří žen mají společný jmenovatel – Ravensbrück. V ženském koncentračním táboře byla Kasia jednou z těch, které se staly pokusnými králíky nacistických doktorů. Díky těm, jež pobyt v Ravensbrücku přežily, se zvěsti o obludných operacích dostanou do světa. Příběhy těchto žen, trpících doživotními zdravotními následky, inspirují filantropku Caroline. Po několika letech se jí podaří dostat přeživší z komunistického Polska do Spojených států amerických, kde se jim dostane patřičné zdravotnické péče. V connecticutské zahradě plné šeříků však ženy naleznou mnohem více. Autorka se nechala inspirovat osudy pamětnic a vytvořila nesmírně silný příběh o odvaze, utrpení a laskavosti, ale i o zločinech a hrůzách druhé světové války.

Nic takového jako dokonalý zločin neexistuje. Všichni lžou. Věř svým instinktům. Dober se pravdy. To všechno inspektor Sean Duffy dobře ví. Po dlouhé rekonvalescenci se vrací do práce a je připraven čelit novým výzvám, které na něho čekají. A hned první je mrtvola bez hlavy a končetin, pohozená ve starém kufru na skládku v opuštěné továrně. Duffy se urputně vydává po sebenepatrnějších stopách, které by ho mohly dovést k vrahovi. Indicie vedou do vysokých pater nadnárodního kapitálu, ke krásné mladé vdově v zapadlém koutě nehostinného severoirského venkova i ke špatně odvedené policejní práci v minulosti. Jenže jsme v Severním Irsku osmdesátých let dvacátého století a veškeré dění, a to kriminální především, se odehrává na pozadí nesmiřitelného sektářského násilí, v prostředí, kde víc než pravda platí příslušnost ke správné straně. A zastání navíc detektiv nenachází ani u všemocné FBI. Ve hře jsou totiž ještě jiné, vyšší zájmy. A motivy staré jako lidstvo samo.

Knižní rozhovor s renomovaným fyzioterapeutem prof. Kolářem „Hýbeme se buď málo, nebo špatně a pohyb se vytrácí nejen ze života, ale i z medicíny,“ tvrdí profesor Pavel Kolář, renomovaný fyzioterapeut, který už třicet let působí na poli rehabilitační medicíny, potažmo i té sportovní. V důmyslném soustrojí lidského těla a mysli se snaží najít skutečné příčiny, které ho porouchaly, a správnou léčbou navrátit pacientům ztracené zdraví. V rozhovorech s novinářkou Renátou Červenkovou vysvětluje základní principy lidského pohybu a jeho vývoje a také roli, jakou v něm sehrává náš mozek a třeba i špatné geny, stres, přetěžování, neuspokojivé vztahy, absence spirituality, touha „užívat si“... Odhaluje překvapivé souvislosti, neboť v našem organismu se nic neděje náhodně, jak se nám, laikům, často zdá. Proč nás bolí rameno, když máme nádor plic? Proč sušinka uveze na kolečku víc než kulturista? Proč magnetická rezonance nic neobjeví, i když nás záda pekelně bolí? Proč je někdo pohybově šikovnější než ti druzí? Proč si tsunami fotíme, místo abychom před ní utíkali?

Druhá manželka krále Václava IV., pocházející z rodu bavorských Wittelsbachů, je hlavní postavou nové knihy historičky Boženy Kopičkové. Ta po Elišce Přemyslovně vřazuje do edice Velké postavy českých dějin už druhou z českých královen středověku. Žofie se v jejím podání představuje jako výrazná osobnost, zřejmě obdařená fyzickým půvabem, ale také přemýšlivá a citlivá. Autorka bourá zažité stereotypy o nešťastném manželství labilního českého krále Václava a jeho druhé ženy a dokazuje naopak, že jejich vztah byl, alespoň po jistou dobu, velmi pevný i šťastný. V turbulencích doby neodvratně směřující k propuknutí husitské revoluce se česká královna Žofie musela vyrovnávat s dramatickými událostmi, jako bylo například uvěznění jejího královského manžela, ale i s duchovními podněty reformního husitského směru. Podpora, kterou královna Žofie věrně poskytovala ranému husitství včetně jeho hlavního představitele, našla odraz i v Husových listech z Kostnice. Po smrti krále Václava IV. v roce 1419 byly další osudy královny-vdovy Žofie neradostné: odebrala se se švagrem, císařem Zikmundem, do exilu v Bratislavě, kde v nuzných podmínkách, nedůstojných středověkých královen-vdov, strávila zbytek života. Znovunalezená katolická zbožnost, ale i osobní hořkost a smutek se odrážely v černé barvě jejího oblečení, které nosila až do konce svých dní.

Zažíváte někdy záhadné nebo nevysvětlitelné věci? Nebo ještě lépe: přijde k vám občas na návštěvu duch? Nečekaně a kdy jemu se zlíbí? Je pokojný a povídavý, nebo provádí zlomyslné kousky? Pokud ano, pak jsou povídky Jeroma Klapky Jeroma Nedostižný tenista pro vás to pravé. Duchařská vyprávění, která se tak dobře hodí do starých domů s vrzajícím schodištěm, plných stinných zákoutí, kde se duchům znamenitě daří. Historky vyprávěné při sklence punče nebo jen tak, povídky překypující fantazií a důvtipem, okořeněné záhadnými zážitky a humorem těší a baví čtenáře už spoustu let a budou je bavit, dokud si zachovají mladého ducha.

Evropa pozdní renesance očima moravského kavalíra Zdeněk Brtnický z Valdštejna (1582–1623), moravský šlechtic předbělohorské doby, je autorem pozoruhodného deníku, ve kterém zachytil mnoho zajímavého o každodenním životě vyšších vrstev v českých zemích v daném období, ale především své zkušenosti a zážitky z kavalírských cest po řadě evropských zemí. Ondřej Podavka využívá tento unikátní pramen k vykreslení života Zdeňka Brtnického. Věnuje se humanistickému vzdělání, jehož se mu dostalo, jeho četbě a intelektuálním a uměleckým zájmům, hudbě a divadlu. Pozornosti se dostává síti kontaktů, jež si moravský šlechtic na svých cestách vybudoval, a jeho luteránskému náboženskému zázemí. Zvláštní místo zaujímá vztah ke Karlu staršímu ze Žerotína, nejvlivnější postavě mezi moravskými nekatolickými šlechtici. Zdeněk Brtnický je představen také jako manžel a správce svých panství vyřizující záležitosti poddaných. Epilog knihy sleduje jeho zapojení do stavovského povstání na Moravě, kdy byl v roce 1619 zvolen jedním ze zemských direktorů a stal se komorníkem krále Fridricha Falckého. Po Bílé hoře za to zaplatil zatčením, propadnutím veškerého majetku a uvězněním na brněnském Špilberku, kde záhy nato zemřel.

Redaktor a moderátor Martin Veselovský, oceněný Cenou Ferdinanda Peroutky, se ptá Tomáše Holuba, v současné době plzeňského biskupa O jejich neformálním rozhovoru Martin Veselovský říká: ,,Už z podstaty svého povolání musím být zvědavý člověk. A na Tomáše Holuba jsem byl zvědavý vlastně celých zhruba patnáct let, během nichž se vídáme. Já ve stabilní roli ptajícího se novináře, on v neuvěřitelně se proměňujících pozicích od hlavního kaplana české armády, přes Generálního sekretáře České biskupské konference až po plzeňského biskupa. Od chlapa, který dokázal obstát jako kněz mezi vojáky na balkánských misích, přes náhle tvrdého a nekompromisního vyjednavače o návratu církevního majetku až po biskupa, který žije v extrémně zajímavé éře papeže Františka. V této knize máme oba příležitost vystoupit z daných škatulek. Konfrontovat se i na jiné než čistě tematické úrovni aktuální publicistiky. Mluvit o zkušenostech a pocitech bez nutnosti směřování k tomu nejlepšímu titulku. Jsem zvědavý, jak se nám to povede.“

Srážka asteroidu se Zemí ukončila druhohory a život mnoha živočichů Příčiny vyhynutí dinosaurů byly po dobu téměř dvou století jednou z největších záhad v přírodních vědách. Teprve v posledních čtyřech desetiletích byl získán dostatek důkazů pro neuvěřitelnou událost, která před 66 miliony let proměnila svět k nepoznání. Úžasný příběh výzkumu katastrofy na konci křídy ještě nikdy nebyl v českém vydání takto podrobně převyprávěn. Kniha popisuje nejen historii objevu vražedného asteroidu a zuřících indických sopek, ale hromadná vymírání obecně. Nechybí ani nejnovější poznatky o vymírání tehdejších živočichů, přehled astronomických programů pro bezpečnostní sledování oblohy a plány na možné odvrácení podobné kosmické katastrofy, která by jednou v budoucnu mohla ohrozit i samotné lidstvo.

Anton Otte působil mnoho let jako školní kaplan a posléze jako kaplan vězeňský. V Čechách je ale tento rodák ze slezské Vidnavy znám spíš jako člověk, který roky usiluje o smíření mezi Čechy a Němci. Říká se, že omluv již bylo slyšet hodně. Stačí to ale ke smíření? ptá se Otte, který sám pochází ze sudetoněmecké rodiny. Smíření není jednorázová záležitost. I zahojené rány někdy bolí, říká Anton Otte, a přece na smíření a na zaměření na společnou vizi závisí budoucí nenásilné soužití Evropanů. Mají Evropané takovou vizi? A co je Otteho velkým snem? Za své celoživotní úsilí Anton Otte obdržel řadu ocenění, mj. v roce 1996 byl v Česku vyznamenán Řádem TGM a o pět let později obdržel v Německu Kříž za zásluhy I. třídy. Nejvíce si ale cení čestného občanství Vidnavy.

Ačkoliv se neshodnou na pozitivním či negativním hodnocení, církevní, kulturní a sociální historici různých konfesí a světonázorů sdílejí přesvědčení o zásadním významu reformace pro další vývoj západní civilizace a křesťanské víry. Výročí 500 let od zahájení reformace představuje příležitost reflektovat mnohostranné dopady změn vyvolaných reformací s dostatečným odstupem. Mezi ty nejdůležitější otázky patří: Jak souvisí konfesní proměny 16. století s nástupem Západu k mocenské, technologické a nakonec kulturní dominanci novověku a moderny? Lze prokázat spojení mezi vznikem konfliktní plurality 16. století, nenávistně rozděleného křesťanstva s procesem sekularizace západní společnosti? Autor knihy, církevní a sociální historik, na základě svého studia vyjadřuje přesvědčení, že právě ve vývoji 16. století lze hledat kořeny současné krize nejen tradičních křesťanských církví ale rovněž celé západní civilizace.

Moliere, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu. Francouzskému divadlu jeho doby je věnován druhý svazek ediční řady Největší dramatici, bohatě ilustrovaná kniha, která nám přiblíží Francii Molierovy doby i jeho životní osudy. V hlavní části představuje Renáta Fučíková v převyprávění pro mladé čtenáře pět nejznámějších Molierových komedií (Škola pro ženy, Tartuffe, Misantrop, Lakomec, Zdravý nemocný) a přidává navíc dvě dramata od slavných Moliérových současníků, jimiž byli Jean Racine (Faidra) a Pierre Corneille (Cid). Převyprávěné divadelní hry proložila autorka nejdůležitějšími monology či dialogy známých postav. Každá z Molierových komedií je navíc orámována naučnými texty, díky nimž se čtenáři dozvědí mnoho podrobností například o vládě „krále Slunce“ Ludvíka XIV., o vztazích hugenotů a katolíků, o osudech Francie v průběhu třicetileté války, o merkantilismu či o absolutismu. S pomocí výpravných ilustrací pak Renáta Fučíková vypráví o zrodu barokního slohu, rozkvětu umění na dvoře Ludvíka XIV., o stavbě paláce ve Versailles, o tanečním, operním a divadelním umění, o návratu k přírodě, o galantních hrátkách šlechty, o chodu královského dvora, o rozkvětu vědy a řemesel, o životě nejchudších vrstev, o válečnictví, o honitbě, o politických intrikách, o koloniální expanzi a o mnoha dalších aspektech života ve Francii 17. století.