Vyšehrad strana 50 z 143

Pokud si rádi dopřejete porci starosvětského poklidu, kterému tak dobře sluší slunné odpoledne, nicnedělání a vyprávění zábavných příběhů, potom jste správně sáhli po povídkách anglického spisovatele. Nebudete litovat! Výbor z jeho drobných próz v interpretaci Martina Dejdara.

Střetnutí judaizmu se vznikajícím křesťanstvím v 1. století n. l. Ve své nové knize se autor, přední znalec židovských dějin v období pozdní antiky, zabývá vzájemnou působností rabínského judaismu a křesťanství, které z židovství ve své době vykrystalizovalo. Postupně odkrývá značně provázaný myšlenkový svět dvou náboženství, která dnešní společnost vnímá spíše na základě jejich odlišnosti. Autor na řadě příkladů dokazuje, že rané křesťanství se sice definovalo v souvislosti se soudobým judaizmem a ve sporech s ním, avšak zároveň, že rabínské židovství se utvářelo právě v diskuzi s křesťanstvím.

Kniha věnovaná Vladimíru Kubáčovi, profesorovi Starého zákona a překladateli Bible. Kniha přináší výběr prací Vladimíra Kubáče, profesora Starého zákona na Husitské teologické fakultě UK a jednoho z překladatelů Českého ekumenického překladu Bible. Editor Jiří Beneš shromáždil mnohé dnes obtížně dostupné Kubáčovy texty. Výběr z nich je seřazen do celkem sedmi oddílů, od odborných studií ke starozákonní biblistice a systematické teologii přes hesla věnovaná klíčovým pojmům a otázkám, výklady starozákonních textů, kázání až po obecnější texty. Zařazen je rovněž oddíl společných prací s manželkou Jindrou, které obsahují přebásnění některých textů Starého zákona. V úvodu knihy je zařazeno několik vzpomínkových textů na V. Kubáče, jejichž autory jsou Jiří Beneš, Jana Wienerová, Aleš Jaluška, nekrolog Zdeňka Sázavy a recenze dnes nedostupné Kubáčovy habilitační práce Adamův hřích a pád v kanonické a mimokanonické literatuře biblické. Kniha Člověk před Boží tváří je splátkou dluhu jedné z významných osobností české starozákonní vědy, biblického překladatelství a církevního života.

V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Olše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí k vodě zrovna netáhne, a tak většinu času tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života vnese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna, která hned při prvním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů... Audioverze slavné poetické knihy Vladislava Vančury, kterou nezapomenutelným způsobem na filmové plátno přenesl Jiří Menzel. Čte Josef Somr.

Oblast Blízkého východu, odedávna žhavá půda, stojí dnes v popředí pozornosti ještě více než jindy. Pod vlivem aktuálních bouřlivých událostí probleskují v tisku zprávy o náboženských uskupeních dlouhou dobu koexistujících ve větším či menším souladu s majoritním islámem. Životní praxe i věroučné zásady těchto obcí jsou neodborníkům povětšinou jen velmi málo známy, stejně jako forma soužití s jejich okolím. Přitom jejich poznání a zachycení jejich historického vývoje a osudů zprostředkovávají závažný vhled do myšlenkového i politického vývoje celé oblasti. Přední domácí odborníci na jednotlivá blízkovýchodní náboženství proto spojili své síly v nové monografii mapující marginalizované nábožensko-etnické skupiny Blízkého východu. Čtenář najde v knize kapitoly věnované jezídům, mandejcům, alawitům, drůzúm, šabakům a járesáníům, syrským a arménským křesťanům, maronitům, koptům a álevitům, jakož i zamyšlení nad vývojem v oblasti Blízkého východu za poslední dvě staletí. Texty jsou v naprosté většině založeny na přímém terénním průzkumu a znalostech z první ruky. Svazek je doplněn unikátními fotografiemi pořízenými samotnými autory.

Jindřich starší z Minsterberka, třetí syn krále Jiřího z Poděbrad, zažil vzestup i úpadek českého státu, ztroskotání otcových plánů a nástup nové vládnoucí dynastie. Kniha Martina Šandery přibližuje knížete Jindřicha jako zajímavou a poněkud opomíjenou osobnost českých dějin. Horlivější kališníci Jindřichovi zazlívali opuštění víry předků, otce i děda. Přesto právě Jindřich zdědil nejvíce z povahy krále Jiřího, svými vlastnostmi, stylem života, uvažováním i chováním se mu nejvíce podobal. Nikdy nebyl fanatikem, a i když se nebál tasit meč a vést vojsko do bitvy, dával přednost diplomacii. Byla to vysoká a nebezpečná hra, v níž dominovali Jagellonci, Matyáš Korvín, Habsburkové, římská kurie i kurfiřtské rody a Jindřich měl většinou v ruce jen nízké karty, navzdory tomu se v ní však dokázal uplatnit. I když jeho velké mocenské ambice a plány ochromoval vleklý, úmorný a ponižující zápas s dluhy, dokázal zachránit prestiž rodu a nalézt mu nové postavení i budoucnost.

Když k bráně komendy řádu johanitů v Mailbergu u jihomoravské hranice doputuje dvojice podezřelých cizinců, znamená to pro Martina jediné: vzít nohy na ramena. Osiřelý dvanáctiletý čeledín od koní netuší, proč mu ti hrdlořezové usilují o život. Ví pouze tolik, že musí na radu otce Gastona prchat daleko na Východ a v srdci tehdejšího křesťanského světa Konstantinopoli vyhledat strýce, který jediný zbyl z jejich rodu. Strastiplná výprava, na níž se k chlapci a jeho věrnému psovi přidají dcera loupeživého vladyky, její kocour a značně pochybný rytíř Samuel, je jako každý dobový příběh iluminována krvelačnými úklady, černou magií a také humorem odrážejícím skutečnost, že Martin rozumí řeči zvířat. Dobrodružný román mladého autora poutavě ilustruje stanovisko historiků mentalit, že „temný“ středověk nebyl zdaleka černobílý, a zjednal si za tím účelem pozoruhodného vypravěče. Na cestě přes Olomouc, Prešpurk a po řece Dunaji až k tehdejšímu pupku světa u Bosporu čtenáři od 10 let poznají, jak se lidé v polovině dvanáctého století živili či škorpili, z čeho se těšili a jak hřešili, čeho se báli, proč se káli a jaké je ovládaly předsudky.

Omezování a potlačování svobodného života za minulého režimu zasáhlo nemalou měrou i život křesťanských církví. Proto se i památka Večeře Páně musela často slavit tajně a ve stísněných podmínkách. Paradoxně tím víc ale vynikala hloubka tohoto nejvzácnějšího Ježíšova odkazu. Přiblížení tajemství poslední Večeře Páně měla přispět i liturgická reforma Druhého vatikánského koncilu. Jejím smyslem bylo navázat na odkaz prvotní církve a na přirozený a oprávněný vývoj v její tisícileté tradici. To dnes znamená naučit se žít v duchu obnovené liturgie, krok za krokem ji uvádět v život a chápat ji jako stále živé znamení spásy v jednotlivých křesťanských společenstvích.

Jako by mu nestačil smích, který s kolegy z Divadla Járy Cimrmana vyvolává u několika generací diváků. Jeho role hraběte von Zeppelin, princů Jasoně a Drsoně či praktikanta Hlaváčka, nemluvě o četných ženských postavách, jsou bez nadsázky kultovní. Miloň Čepelka (* 1936) přitom není jen hercem výrazných komických rolí. Je též spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana a zároveň vůbec jediným člověkem, jenž hrál se Svěrákem a Smoljakem i v „konkurenčním“ Salonu Cimrman, který provozoval objevitel pojizerského génia Jiří Šebánek. Čepelka ovšem není jen tím, kdo rozdává smích, jeho záběr je mnohem širší. Je autorem několika sbírek povídek a románů s veskrze hororovou tematikou, a také několika epických básní o smrti. Uvádí dechovku a píše pro ni texty, zatímco v šedesátých letech psal texty pro hvězdy pop music, třeba pro Martu Kubišovou. Kniha rozhovorů známého publicisty Aleše Palána s Miloněm Čepelkou není jen pohledem do zákulisí oblíbeného českého divadla, je pohledem za kulisy samotného Miloně Čepelky. Někdy je to docela horor, jindy velká legrace.

Publikace je věnována životu a dílu Josefa Ondřeje Lindauera (1784-1850), který byl v letech 1846-1850 třetím českobudějovickým biskupem. Navazuje tak na řadu odborných monografií a studií věnovaných jeho předchůdcům Janu Prokopu Schaaffgotschovi a Arnoštu Konstantinu Růžičkovi. V knize jsou představeny dvě etapy Lindauerova života: doba než se stal českobudějovickým biskupem (do roku 1845) a posléze období biskupského působení (1846-1850). Přibližně do své šedesátky žil Lindauer životem běžného tehdejšího duchovního. Díky svým schopnostem a úspěšnému působení v duchovní správě českobudějovické diecéze a pražské arcidiecéze se stal členem pražské metropolitní kapituly a radou zemského gubernia pro duchovenské záležitosti. Na těchto pozicích získal kromě zkušeností také důležité vztahy, které posléze hrály významnou roli v procesu jeho biskupského jmenování. Biskupské období Lindauerova života trvalo necelých pět let, ale bylo hlavně svým tempem velmi intenzivní a na události bohaté. V diecézi se zaměřil zejména na zefektivnění práce duchovní správy, provádění pravidelných vizitací a formaci budoucích kněží. Výrazným způsobem se zapsal také do společenského dění ve svém biskupském sídelním městě. V biskupské roli se v letech 1848-1850 stal součástí změn v oblasti vztahů církve a státu. Zúčastnil se jak církevně-politických jednání v Kroměříži, tak i posléze ve Vídni. Mezi jeho nejvýznamnější starosti a aktivity vůbec však patřila péče o potřebné, které se věnoval s velkým osobním nasazením, jež se stala nejvýznamnější částí jeho životního odkazu.

Arcibiskup Jan Fridrich (Bedřich) z Valdštejna (1642–1694) patří k významným postavám českých dějin 17. století. Ve jeho druhé polovině představoval právě on nejvyšší autoritu českého duchovenstva – organizoval rekatolizaci, mj. prostřednictvím spolupráce s církevními řády, rekonstrukce farní sítě, literárního mecenátu a dalšími metodami. Tato stránka působení Jana Fridricha z Valdštejna je velmi důležitá a v knize se jí dostává náležité pozornosti – pražský arcibiskup stál v centru kulturního dění a shromáždil okolo sebe umělce, literáty i hudebníky. Jeho život a působení poskytuje komplexní vhled do kulturního a politického vývoje českého státu a církve v období, které zdaleka nebylo jen dobou „temna“. Monografie Jiřího Havlíka se zabývá i druhým životem Jana Fridricha z Valdštejna, neboť zajímavě ilustruje jak úsilí o nalezení českého světce v raném novověku, tak snahu hledat „vlastence“ v řadách české pobělohorské společnosti, tolik typickou pro 19. století.

Čtenářsky velmi oblíbený román z viktoriánské éry. Romantický příběh velké osudové lásky Jany Eyrové a pana Rochestera je známý také z mnohých filmových zpracování. Jde o dílo, které je něčím víc, než růžovou knihovnou. Zjevuje totiž pravdu o světě lidských bojů, proher a vítězství. Gabriela Vránová ve své interpretaci klade hlavní důraz na nadšení hlavní hrdinky utkat se čestně se svým osudem i její neutuchající víru a naději.

Ve znamení meče je první díl historické trilogie z doby těsně po normanském vítězství na britských ostrovech. Hlavní hrdina Tancred bojuje na straně Normanů, kteří nemají ani tři roky po rozhodující bitvě u Hastings (1066) své panství v Anglii jisté a musí čelit povstáním neustále doutnajícím mezi původními anglosaskými obyvateli. Tancred je středověký rytíř, který se nejlépe cítí ve válečné vřavě, ve světě fyzické síly a jednoznačných povelů. Ve službách normanského šlechtice pomáhá udržovat mír na samé hranici normanského vlivu v severní Anglii. V situaci, kdy Normané ztrácí město Durham a schyluje se k rozhodující bitvě o York, je Tancred pověřen poněkud záhadným úkolem doručit zprávu do kláštera na jihu Anglie. Ze zdánlivě náhodné odbočky mezi bitvami se stává hlavní zápletka, když Tancred zjistí, že zpráva je určena vdově po posledním anglosaském králi Haroldovi... Román, který je poněkud netypicky vyprávěn z pohledu vítězných Normanů, nabízí vše, co čtenáři od románu ze středověké Anglie očekávají: napětí mezi francouzskou raně středověkou kulturou s jejími ideály lenní oddanosti a vojenské cti a tajemným světem anglosasko-keltské civilizace, dále líčení bitev, pletichy a intriky mocných a samozřejmě milostnou zápletku.

František Hrubín (1910–1971) je bezesporu nejvýznamnějším básníkem pro děti 20. století. Narodil se jako nejstarší ze tří dětí a poté co jeho otec narukoval do první světové války, přestěhovala se jeho matka s dětmi k otci do rodných Lešan. Tam chodil Hrubín do obecné školy, prožil šťastné dětství a okolní krajina se stala jeho celoživotní inspirací. Vánoční balada Lešanské jesličky o věčné povinnosti ochrany nového života, vystaveného ohrožení, je připomínkou Hrubínovy jímavé lyriky a krásy jazyka, jež tvoří neodmyslitelnou součást pokladnice české literatury. Z jeho dalšího díla připomeňme alespoň Romance pro křídlovku, Nesmírný krásný život, Srpnová neděle.

Kdysi mu pomohla a nyní potřebuje pomoc sama… S majitelkou luxusního nevěstince na Starém Městě pražském se královský písař Jiří Adam z Dobronína v mládí znal. Nyní se se svým pomocníkem bakalářem Petrem a jeho ženou Rozárkou pouští do pátrání po vrahovi zámožného šlechtice, vlivného člena královského dvora, který byl zavražděn přímo v jejím domě. Postupně se dostávají na světlo nehezké skutky, které spojují pražskou spodinu a skupinu královských úředníků. Záhy půjde všem zúčastněným o život, protože proti nim stojí bezohledný zločinec.

Baladický příběh mladých pytláků Rudy a Vaška, kteří v panice zabijí hajného a vydávají se na nekončící útěk před spravedlností a svědomím. Dramatickou atmosféru proslulého Čapkova textu jedinečným způsobem dotváří obrazy přírody, zejména lesa, v němž se oba mladíci schovávají a jenž je současně bezprostředně vylíčenou přírodní scenérií i projekčním plátnem nadějí i úzkostí obou uprchlíků. Na motivy tohoto románu natočil v roce 1984 František Vláčil neméně známý stejnojmenný film.