Vyšehrad strana 50 z 143

Autentická výpověď statečného Evropana, který se zúčastnil bojů v první linii. Směsice šoku z neuvěřitelných krutostí páchaných bojovníky tzv. „Islámského státu“ v Sýrii a Iráku, smyslu pro spravedlnost, idealismu a znovuobjevené touhy po dobrodružství podnítila spíše pacifisticky založeného muže, který ani neabsolvoval vojenskou službu a doposud nenavštívil žádnou mimoevropskou zemi, k rozhodnutí opustit svůj poklidný a bezpečný život v menším německém městě a navázání kontaktu s facebookovou skupinou „Rojavští lvy“, verbující zahraniční dobrovolníky na pomoc kurdským milicím při obraně a osvobozování jejich území. V říjnu roku 2014, aniž by informoval svou rodinu a blízké, skutečně odjíždí nejprve do Iráku a odtud na území západního Kurdistánu na severu Sýrie, kde je po základním výcviku vyslán po boku kurdských Lidových obranných jednotek na bojiště. Spolu s ním tu Kurdům proti vojenským silám radikálního uskupení pomáhají i další dobrovolníci ze Západu. Jejich počty jsou ovšem nesrovnatelné s počty zahraničních bojovníků na straně Islámského státu. Kniha představuje osobní, nepřikrášlené svědectví člověka bojujícího v první linii s nepřítelem, který svým počínáním budí hrůzu po celém světě. Její autenticita je ještě posílena skutečností, že ji autor sepsal na základě svých deníkových záznamů a její poselství umocněno jeho kritickým, spíše protiválečným smýšlením. Po sedmi měsících autor, vystupující nyní z bezpečnostních důvodů pod pseudonymem Christian Haller, svou misi v důsledku deziluze z válečného dění ukončuje a vrací se zpět do Německa. Přesto je dnes přesvědčen o smyslu své účasti.

I vy jste se s ní již setkali. Rakovina – „největší zabiják“ jednadvacátého století, záhadná a hrozivá nemoc, která je schopná člověka „vysát“ během několika měsíců. Je proto jednou z největších výzev pro současnou medicínu, ale ani ta na ni často nestačí. Nepřeberné možnosti naopak nabízí prevence rakoviny, a přesto je stále dost zanedbávána. Prevence je ve většině případů záležitostí jednotlivce: záleží tedy na každém z nás, zda se seznámí s hlavními příčinami vzniku rakoviny a zda dokáže uzpůsobit svůj životní styl. Cílem této knihy je poskytnout ty pravé zbraně všem, kteří jsou ochotni vzít svůj osud do vlastních rukou. Ve své svěže a poutavě napsané knize, doprovázené bohatým obrazovým materiálem, prezentují kanadští odborníci Richard Béliveau a Denis Gingras základní doporučení, která se týkají kouření, tělesné hmotnosti, pohybu, vyvážené stravy a slunění. Autoři se nevyhýbají ani otázce pití kávy či červeného vína, konzumace masa a potravinových doplňků, tak zvaných „éček“. Vyzbrojme se tedy jejich radami – ty jsou tou nejlepší zbraní, kterou můžeme použít, abychom výskyt rakoviny ve společnosti výrazně omezili.

Tomanovy sbírky Sluneční hodiny (1913), Měsíce (1918) a Hlas ticha (1923), v nichž se básník soustřeďuje na hledání harmonie, krásy a přirozeného řádu přírody pomocí formálně oproštěných veršů a jednoduchých, výrazných motivů, se právem už téměř celé století řadí k tomu nejryzejšímu, nejhlubšímu a zároveň nejpřístupnějšímu, co česká poezie nabízí.

Babylón, Memfis, Trója, Jeruzalém, Atény, Pompeje, Kartágo… měst, která se nesmazatelně zapsala do dějin lidstva, je dlouhá řada, a každé z nich má svůj jedinečný příběh a charakter. V knize, ke které britský historik, spisovatel a dokumentarista John Julius Norwich přizval třicítku renomovaných archeologů a odborníků na starověké dějiny, je představeno celkem čtyřicet měst. Geografický záběr bohatě ilustrované knihy sahá od Blízkého východu – Egypta a Mezopotámie – až po Střední a Jižní Ameriku. V prvním a nejrozsáhlejším oddílu věnovaném Blízkému východu najdeme sumerská centra Uruk a Ur, chetitskou Chattušu, asyrské Ninive či perskou Persepoli. Afriku zastupují kromě měst Starého Egypta (Théby, Amarna) núbijské Meroe, etiopský Aksúm či římská Leptis Magna, Evropu Knóssos, Mykény, Pompeje či Trevír, Asii indická města jako Mohendžo-Dáro a Pátaliputra a čínský Sien-jang. Závěrečný oddíl představí města obou Amerik, jako monumentální Teotihuacán či mayská města dlouho ukrytá v pralesech, Tikal a Palenque. Aktuálnost publikace je dnes o to větší, že v nedávné době byla řada uvedených měst poničena vinou válečných konfliktů a náboženského extremismu, jiným podobný osud hrozí.

Sto padesáté výročí narození Františka Udržala, jež připadne na 3. ledna 2016, se stane vhodnou příležitostí k ohlédnutí za životními osudy a dílem význačného českého politika a sedláka. Tento státník první republiky, dlouholetý ministr národní obrany a v letech 1929–1932 předseda vlády ČSR, se po květnu 1945 vytratil z veřejného povědomí, ačkoliv se podstatně zasloužil o „budování státu“. Udržal zemřel v kritickém roce Mnichova. Nacistická a komunistická historiografie v něm spatřovala nejen prominenta zostouzené první republiky, ale i čelní osobnost agrární strany, která byla hlavní státotvornou stranou meziválečného Československa. Kolektivní monografie osmičky historiků věcně, kriticky a bez předsudků představuje a hodnotí život a dílo Františka Udržala v proměnách doby. Jednotlivé kapitoly se věnují Udržalově hospodářské a zemědělské práci, jeho působení v křesle poslance zemského sněmu a říšské rady, jako ministra obrany a premiéra, a také ve vztahu k agrární straně.

Adam Anker, hudební skladatel a houslista, pobývá již nějaký čas v Krakově. Sponka v prachu u jeho nohou v parku v něm vyvolá příval vzpomínek na dceru Miriam a její náhlou smrt. Za mlčením, které ovládalo celý Adamův život, se skrývají mnohá tajemství. Znovu se vrací k příčinám, proč dcera vyrůstala sama s ním na Novém Zélandu. Myslí na všechno, co si neřekli, a na všechno, co nikdy nebylo řečeno mezi ním a Miriaminou matkou, švédskou malířkou Cecílií. Ani jeho matka, se kterou vyrůstal ve Švédsku, s ním nemluvila o bolestných věcech. Nikdy mu nepověděla o jeho kořenech ani o osudu jeho rodiny v Polsku za nacistické okupace a nenaučila ho mateřský jazyk. Adam si nyní uvědomuje, že totéž učinil své dceři. Rozhodne se mlčení prolomit a své minulosti se dopátrat. Jeho pouť vede ze slunného Nového Zélandu do starosvětského polského Krakova a posléze i na melancholický zasněžený ostrov stockholmského souostroví, kde kdysi zanechal svou životní lásku. Podobně jako sonáta představuje hudební téma a v různých tóninách je pozměňuje, je Sonáta pro Miriam důmyslně komponovanou variací na důsledky mlčení. Sonáta pro Miriam je silným příběhem o hledání minulosti, rozkrytí tajemství, která byla příliš dlouho pohřbená, nezbytnosti sdílet s druhým člověkem důležité a bolestné události v životě. Vypovídá o zármutku, ztrátě, samotě a krutých volbách, je ale zároveň prodchnuta hudbou, láskou a konečně uskutečněnými rozhovory přinášejícími smíření. Její tóny ještě dlouho doznívají.

Pokud si rádi dopřejete porci starosvětského poklidu, kterému tak dobře sluší slunné odpoledne, nicnedělání a vyprávění zábavných příběhů, potom jste správně sáhli po povídkách anglického spisovatele. Nebudete litovat! Výbor z jeho drobných próz v interpretaci Martina Dejdara.

Kniha věnovaná Vladimíru Kubáčovi, profesorovi Starého zákona a překladateli Bible. Kniha přináší výběr prací Vladimíra Kubáče, profesora Starého zákona na Husitské teologické fakultě UK a jednoho z překladatelů Českého ekumenického překladu Bible. Editor Jiří Beneš shromáždil mnohé dnes obtížně dostupné Kubáčovy texty. Výběr z nich je seřazen do celkem sedmi oddílů, od odborných studií ke starozákonní biblistice a systematické teologii přes hesla věnovaná klíčovým pojmům a otázkám, výklady starozákonních textů, kázání až po obecnější texty. Zařazen je rovněž oddíl společných prací s manželkou Jindrou, které obsahují přebásnění některých textů Starého zákona. V úvodu knihy je zařazeno několik vzpomínkových textů na V. Kubáče, jejichž autory jsou Jiří Beneš, Jana Wienerová, Aleš Jaluška, nekrolog Zdeňka Sázavy a recenze dnes nedostupné Kubáčovy habilitační práce Adamův hřích a pád v kanonické a mimokanonické literatuře biblické. Kniha Člověk před Boží tváří je splátkou dluhu jedné z významných osobností české starozákonní vědy, biblického překladatelství a církevního života.

Střetnutí judaizmu se vznikajícím křesťanstvím v 1. století n. l. Ve své nové knize se autor, přední znalec židovských dějin v období pozdní antiky, zabývá vzájemnou působností rabínského judaismu a křesťanství, které z židovství ve své době vykrystalizovalo. Postupně odkrývá značně provázaný myšlenkový svět dvou náboženství, která dnešní společnost vnímá spíše na základě jejich odlišnosti. Autor na řadě příkladů dokazuje, že rané křesťanství se sice definovalo v souvislosti se soudobým judaizmem a ve sporech s ním, avšak zároveň, že rabínské židovství se utvářelo právě v diskuzi s křesťanstvím.

V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Olše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí k vodě zrovna netáhne, a tak většinu času tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života vnese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna, která hned při prvním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů... Audioverze slavné poetické knihy Vladislava Vančury, kterou nezapomenutelným způsobem na filmové plátno přenesl Jiří Menzel. Čte Josef Somr.

Oblast Blízkého východu, odedávna žhavá půda, stojí dnes v popředí pozornosti ještě více než jindy. Pod vlivem aktuálních bouřlivých událostí probleskují v tisku zprávy o náboženských uskupeních dlouhou dobu koexistujících ve větším či menším souladu s majoritním islámem. Životní praxe i věroučné zásady těchto obcí jsou neodborníkům povětšinou jen velmi málo známy, stejně jako forma soužití s jejich okolím. Přitom jejich poznání a zachycení jejich historického vývoje a osudů zprostředkovávají závažný vhled do myšlenkového i politického vývoje celé oblasti. Přední domácí odborníci na jednotlivá blízkovýchodní náboženství proto spojili své síly v nové monografii mapující marginalizované nábožensko-etnické skupiny Blízkého východu. Čtenář najde v knize kapitoly věnované jezídům, mandejcům, alawitům, drůzúm, šabakům a járesáníům, syrským a arménským křesťanům, maronitům, koptům a álevitům, jakož i zamyšlení nad vývojem v oblasti Blízkého východu za poslední dvě staletí. Texty jsou v naprosté většině založeny na přímém terénním průzkumu a znalostech z první ruky. Svazek je doplněn unikátními fotografiemi pořízenými samotnými autory.

Jindřich starší z Minsterberka, třetí syn krále Jiřího z Poděbrad, zažil vzestup i úpadek českého státu, ztroskotání otcových plánů a nástup nové vládnoucí dynastie. Kniha Martina Šandery přibližuje knížete Jindřicha jako zajímavou a poněkud opomíjenou osobnost českých dějin. Horlivější kališníci Jindřichovi zazlívali opuštění víry předků, otce i děda. Přesto právě Jindřich zdědil nejvíce z povahy krále Jiřího, svými vlastnostmi, stylem života, uvažováním i chováním se mu nejvíce podobal. Nikdy nebyl fanatikem, a i když se nebál tasit meč a vést vojsko do bitvy, dával přednost diplomacii. Byla to vysoká a nebezpečná hra, v níž dominovali Jagellonci, Matyáš Korvín, Habsburkové, římská kurie i kurfiřtské rody a Jindřich měl většinou v ruce jen nízké karty, navzdory tomu se v ní však dokázal uplatnit. I když jeho velké mocenské ambice a plány ochromoval vleklý, úmorný a ponižující zápas s dluhy, dokázal zachránit prestiž rodu a nalézt mu nové postavení i budoucnost.

Když k bráně komendy řádu johanitů v Mailbergu u jihomoravské hranice doputuje dvojice podezřelých cizinců, znamená to pro Martina jediné: vzít nohy na ramena. Osiřelý dvanáctiletý čeledín od koní netuší, proč mu ti hrdlořezové usilují o život. Ví pouze tolik, že musí na radu otce Gastona prchat daleko na Východ a v srdci tehdejšího křesťanského světa Konstantinopoli vyhledat strýce, který jediný zbyl z jejich rodu. Strastiplná výprava, na níž se k chlapci a jeho věrnému psovi přidají dcera loupeživého vladyky, její kocour a značně pochybný rytíř Samuel, je jako každý dobový příběh iluminována krvelačnými úklady, černou magií a také humorem odrážejícím skutečnost, že Martin rozumí řeči zvířat. Dobrodružný román mladého autora poutavě ilustruje stanovisko historiků mentalit, že „temný“ středověk nebyl zdaleka černobílý, a zjednal si za tím účelem pozoruhodného vypravěče. Na cestě přes Olomouc, Prešpurk a po řece Dunaji až k tehdejšímu pupku světa u Bosporu čtenáři od 10 let poznají, jak se lidé v polovině dvanáctého století živili či škorpili, z čeho se těšili a jak hřešili, čeho se báli, proč se káli a jaké je ovládaly předsudky.

Jako by mu nestačil smích, který s kolegy z Divadla Járy Cimrmana vyvolává u několika generací diváků. Jeho role hraběte von Zeppelin, princů Jasoně a Drsoně či praktikanta Hlaváčka, nemluvě o četných ženských postavách, jsou bez nadsázky kultovní. Miloň Čepelka (* 1936) přitom není jen hercem výrazných komických rolí. Je též spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana a zároveň vůbec jediným člověkem, jenž hrál se Svěrákem a Smoljakem i v „konkurenčním“ Salonu Cimrman, který provozoval objevitel pojizerského génia Jiří Šebánek. Čepelka ovšem není jen tím, kdo rozdává smích, jeho záběr je mnohem širší. Je autorem několika sbírek povídek a románů s veskrze hororovou tematikou, a také několika epických básní o smrti. Uvádí dechovku a píše pro ni texty, zatímco v šedesátých letech psal texty pro hvězdy pop music, třeba pro Martu Kubišovou. Kniha rozhovorů známého publicisty Aleše Palána s Miloněm Čepelkou není jen pohledem do zákulisí oblíbeného českého divadla, je pohledem za kulisy samotného Miloně Čepelky. Někdy je to docela horor, jindy velká legrace.

Omezování a potlačování svobodného života za minulého režimu zasáhlo nemalou měrou i život křesťanských církví. Proto se i památka Večeře Páně musela často slavit tajně a ve stísněných podmínkách. Paradoxně tím víc ale vynikala hloubka tohoto nejvzácnějšího Ježíšova odkazu. Přiblížení tajemství poslední Večeře Páně měla přispět i liturgická reforma Druhého vatikánského koncilu. Jejím smyslem bylo navázat na odkaz prvotní církve a na přirozený a oprávněný vývoj v její tisícileté tradici. To dnes znamená naučit se žít v duchu obnovené liturgie, krok za krokem ji uvádět v život a chápat ji jako stále živé znamení spásy v jednotlivých křesťanských společenstvích.

Publikace je věnována životu a dílu Josefa Ondřeje Lindauera (1784-1850), který byl v letech 1846-1850 třetím českobudějovickým biskupem. Navazuje tak na řadu odborných monografií a studií věnovaných jeho předchůdcům Janu Prokopu Schaaffgotschovi a Arnoštu Konstantinu Růžičkovi. V knize jsou představeny dvě etapy Lindauerova života: doba než se stal českobudějovickým biskupem (do roku 1845) a posléze období biskupského působení (1846-1850). Přibližně do své šedesátky žil Lindauer životem běžného tehdejšího duchovního. Díky svým schopnostem a úspěšnému působení v duchovní správě českobudějovické diecéze a pražské arcidiecéze se stal členem pražské metropolitní kapituly a radou zemského gubernia pro duchovenské záležitosti. Na těchto pozicích získal kromě zkušeností také důležité vztahy, které posléze hrály významnou roli v procesu jeho biskupského jmenování. Biskupské období Lindauerova života trvalo necelých pět let, ale bylo hlavně svým tempem velmi intenzivní a na události bohaté. V diecézi se zaměřil zejména na zefektivnění práce duchovní správy, provádění pravidelných vizitací a formaci budoucích kněží. Výrazným způsobem se zapsal také do společenského dění ve svém biskupském sídelním městě. V biskupské roli se v letech 1848-1850 stal součástí změn v oblasti vztahů církve a státu. Zúčastnil se jak církevně-politických jednání v Kroměříži, tak i posléze ve Vídni. Mezi jeho nejvýznamnější starosti a aktivity vůbec však patřila péče o potřebné, které se věnoval s velkým osobním nasazením, jež se stala nejvýznamnější částí jeho životního odkazu.