Vyšehrad strana 49 z 143

Rozjímání nad evangelii od známého českého filosofa a křesťanského myslitele. Nová publikace přináší přes sedmdesát krátkých zamyšlení nad nejrůznějšími duchovními, ale i zcela aktuálními a „světskými“ tématy z pera oblíbeného českého autora, filosofa a vysokoškolského učitele. Texty byly původně připraveny jako podklady pro kázání na nedělní čtení z evangelia v bazilice sv. Markéty na pražském Břevnově. Sokolovy texty jako obvykle zaujmou srozumitelným podáním závažných a nejednou též problematických témat. V tomto případě však ke čtenářskému zážitku přispívá i původní žánr kázání, k jehož samotné podstatě patří umění zaujmout a vyslovit na omezeném prostoru přesvědčivě to podstatné.

Jaké jsou kořeny vzniku Islámského státu, jeho strategie a nečekaného úspěchu? Může se vzestup podobných skupin opakovat? Jeden z nejvýznamnějších světových expertů na problematiku muslimského extremismu, rodák z Libanonu vyučující mezinárodní vztahy v Londýně, podává zasvěcený a do hloubky jdoucí portrét zlověstné organizace. Počátky islámského státu Gerges sleduje v chaosu vyvolaném americkou invazí do Iráku v roce 2003, popisuje, jak jej posílily události kolem tzv. arabského jara a jak dokázal převzít z rukou al-Káidy vůdčí roli džihádistického hnutí . Věnuje se postavě hlavní postavy Islámského státu, Abú Bakru al-Bagdádímu, jeho strategii a metodám stejně jako základní komponentě úspěchu IS, vztahu mezi militantními džihádisty a někdejšímu důstojníky rozpuštěné irácké armády Saddáma Husajna. Ve světle dění v Iráku a Sýrii v posledních měsících vyznívají aktuálně autorova slova o tom, že i pokud bude IS vojensky poražen, nepřestane existovat. Pouze změní svou strategii a stáhne se do podzemí, kde bude čekat na další šanci. Tak jako al-Káida Ajmána Zaváhirího, jež ostatně podle Gergese časem opět získá na džihádistické scéně dominanci. A další příležitost, ať již pro Islámský stát či pro jiné skupiny, pravděpodobně přijde, protože radikální islamismus je dvojčetem politického autoritářství a celkové krize politiky v arabském světě.

Sám Nietzsche svého „Zarathustru“ považoval neskromně za nejlepší knihu, jaká byla vůbec kdy napsána. Nemusíme s takovým hodnocením souhlasit, ale sotva se ubráníme dojmu, že zde máme před sebou cosi neobyčejného. Svými myšlenkami o smrti Boha, vůli k moci a nadčlověku budil Nietzsche ve své době zděšení a pohoršení, a na vnímavého čtenáře budou znepokojivě působit i dnes a možná právě dnes. Nejde navíc o suchopárně odborné výklady, těch Nietzsche nikdy nebyl zastáncem – snad právě v Zarathustrovi dovedl k dokonalosti žánr filosofické básně.

Kniha sleduje Štěpánkovo rodinné zázemí a studium, jeho aktivity po vypuknutí první světové války a činnost v Maffii. Svým zapojením do odboje si vysloužil uznání předních představitelů mladého státu a v prvních dvou poválečných letech se podílel na budování ministerstva zahraničních věcí, podpoře československo-jihoslovanských vztahů a vědeckého života. Bedřich Štěpánek byl rozporuplnou a konfliktní osobností, jak dosvědčuje konec jeho velvyslaneckého působení ve Washingtonu. Po neshodách s pražským ústředím i legačními úředníky musel své působení předčasně ukončit a po zbytek života se stáhl do dobrovolného exilu v kalifornském San Francisku, kde v době druhé světové války jeho stopa mizí. Monografie Jana Hálka znamená znovuobjevení téměř zapomenuté postavy našich moderních dějin a zároveň přináší nahlédnutí do zákulisí prvorepublikové diplomacie a politiky.

Kniha historika Ondřeje Schmidta představuje osobnost Jana z Moravy (zavražděn 1394), nemanželského syna moravského markraběte Jana Jindřicha, vyšehradského probošta (1368–1380), litomyšlského biskupa (1380–1387) a nakonec aquilejského patriarchy (1387–1394), který byl doposud mylně ztotožňován se svým nevlastním bratrem Janem Soběslavem († cca 1380). První kritická biografie tohoto „nově objeveného“ Lucemburka komplexně mapuje jeho život a církevní kariéru v širším kontextu jeho nemanželského původu, lucemburského rodu a českých a italských dějin. Těžištěm knihy je Janovo působení v aquilejském patriarchátu v letech 1387/88–1394, zpracované z větší části na základě nevydaných pramenů z furlanských a benátských archivů a knihoven. Značná pozornost je věnována rovněž Janovu „druhému životu“, kde je analyzován jeho obraz v historické paměti v dlouhém trvání od středověku do 20. století. Kniha Ondřeje Schmidta je objevným příspěvkem k poznání českých dějin doby lucemburské a jejich propojení s širším evropským kontextem.

Třetí výběr z knihy Devatero pohádek Karla Čapka, která – mimo jiné díky kouzelným ilustracím Josefa Čapka – patří mezi stálice literatury pro děti, obsahuje Velkou policejní pohádku, Pohádku pošťáckou a Velkou pohádku doktorskou. Čte Arnošt Goldflam

Miloš Rejchrt je muž mnoha profesí. Především sloužil řadu let jako evangelický farář. Později byl však také mluvčím Charty 77, objevil se jako herec ve filmu Žert, živil se jako topič v Národním muzeu, skládal písně a se skupinou Berani je i zpíval. Několik let působil v náboženské redakci Českého rozhlasu. A právě rozhlasové pořady jsou základem této knihy, kterou napsal spolu s Petrem Vaďurou. Její náplň tvoří rozhovory nad texty Starého a Nového zákona, které v letech 2003 až 2016 daly základ mimo jiné pořadům Českého rozhlasu Ranní slovo. Miloš Rejchrt vychází ve svých výkladech z protestantské tradice a nezapře ani svůj původ ve vyznavačské Jednotě českobratrské. V křesťanství počítá vždy s osobní angažovaností člověka a ví, že bez osobního obrácení není pravá víra možná. Přitom se však nebojí podívat na biblický text nově a ryze současnýma očima. V biblických zaslíbeních nevidí laciné sliby, ale pevné body naděje, o něž je možno se opřít, aby člověka nesmetl pocit marnosti a nesmyslnosti. Rejchrtova víra odráží mnohé životní zkušenosti, ale především se do ní promítá poznání, že zemští páni vládnou jen do času, zatímco vláda Hospodinova je na věky.

Monografie Josef Hlouch: pastýř a homiletik je kritickou edicí dokumentů. Monografie se v prvé části ve formě odborné studie zabývá problematikou života českobudějovického biskupa Josefa Hloucha, poté přibližuje průřez jeho teologickým dílem a to včetně rukopisů. Následuje shrnutí dosavadní publikační práce o biskupu Josefu Hlouchovi a poté se studie věnuje otázce pastýřských listů a homilií jako archivnímu pramenu. Druhá část monografie čtenáři přibližuje komentovaný výbor z pastýřských listů, oslovení a sdělení biskupa Josefa Hloucha z let 1947 – 1972. Třetí část zpřístupňuje formou komentovaného přepisu velkou řadu homilií pronesených biskupem Josefem Hlouchem v letech 1969 – 1972. Kritická edice pastýřských listů a homilií poslouží nejenom jako pramen poznání osobnosti biskupa Josefa Hloucha, nýbrž i jako sonda do proměn působení a postavení katolické církve v období komunistické totality.

Očistí se bývalý policista obviněný z vražd? Na okraji nejmenovaného města v Severní Karolině stojí věznice, v níž si odpykává trest za vraždu bývalý vynikající policista Adrian Wall. Po třinácti letech je podmínečně propuštěn v příšerném tělesném stavu, který svědčí o tom, že byl během let strávených ve věznici krutě týrán. Za městem stojí opuštený zchátralý kostel, na jehož oltáři se před oněmi třinácti lety našla mrtvá mladá žena. Důkazy ukazovaly na Adriana: jeho DNA za nehty jeho oběti, jeho otisky na pohozené plechovce od piva. Jen dva lidé věří v Adrianovu nevinu: mladá policistka Liz a stařičký Adrianův obhájce Jones. S Adrianem si odpykával doživotní trest lupič Eli. Peníze z jeho velké loupeže se nikdy nenašly a ředitel věznice je přesvědčen o tom, že Wall zná místo úkrytu. Po Adrianově propuštění je ve stejném kostele za městem nalezena mrtvola ženy zavražděné stejným způsobem jako ona žena před třinácti lety. Podezření samozřejmě padne na Adriana, jenže tentokrát proti němu nejsou důkazy. Najde se oltářní vrah? Jak se bude vyvíjet hoba za pokladem mrtvého lupiče? Všechny nitky se nakonec scházejí na jednom místě, kde dojde v dramatickém závěru k překvapivému rozuzlení.

Významný román světového autora vychází v dalším vydání. Životní příběh starozákonního proroka Jeremiáše byl a zůstává stále i naléhavým varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel (1890–1945) ve svém románu o těžké úloze této velké biblické postavy, Román vznikal pod vlivem tíživých událostí v Německu roku 1936, a to umocňovalo působnost dávného Jeremiášova poslání. Přestože již v roce 1933 byly v Německu spáleny všechny Werfelovy spisy, neváhal se svým novým dílem postavit sílící totalitní nacistické praxi a vůbec všem, pro něž byla vždy prvořadou jejich vlastní moc. Ve Werfelově pohledu se tak postava babylonského krále Nabukadnezara stávala snadno srovnatelnou s osobou Adolfa Hitlera, utrpení proroka Jeremiáše s utrpením Židů či zničením Jeruzaléma a jeho Chrámu roku 586 př. Kr., apokalyptickým obrazem budoucnosti Evropy ohrožené nacismem. I dnes si vynikající Werfelovo dílo zachovává svou aktuálnost. Vždyť totalitní myšlení nijak nevymizelo ze světového dění, jen jeho metody mění svou tvář.

Autentická výpověď statečného Evropana, který se zúčastnil bojů v první linii. Směsice šoku z neuvěřitelných krutostí páchaných bojovníky tzv. „Islámského státu“ v Sýrii a Iráku, smyslu pro spravedlnost, idealismu a znovuobjevené touhy po dobrodružství podnítila spíše pacifisticky založeného muže, který ani neabsolvoval vojenskou službu a doposud nenavštívil žádnou mimoevropskou zemi, k rozhodnutí opustit svůj poklidný a bezpečný život v menším německém městě a navázání kontaktu s facebookovou skupinou „Rojavští lvy“, verbující zahraniční dobrovolníky na pomoc kurdským milicím při obraně a osvobozování jejich území. V říjnu roku 2014, aniž by informoval svou rodinu a blízké, skutečně odjíždí nejprve do Iráku a odtud na území západního Kurdistánu na severu Sýrie, kde je po základním výcviku vyslán po boku kurdských Lidových obranných jednotek na bojiště. Spolu s ním tu Kurdům proti vojenským silám radikálního uskupení pomáhají i další dobrovolníci ze Západu. Jejich počty jsou ovšem nesrovnatelné s počty zahraničních bojovníků na straně Islámského státu. Kniha představuje osobní, nepřikrášlené svědectví člověka bojujícího v první linii s nepřítelem, který svým počínáním budí hrůzu po celém světě. Její autenticita je ještě posílena skutečností, že ji autor sepsal na základě svých deníkových záznamů a její poselství umocněno jeho kritickým, spíše protiválečným smýšlením. Po sedmi měsících autor, vystupující nyní z bezpečnostních důvodů pod pseudonymem Christian Haller, svou misi v důsledku deziluze z válečného dění ukončuje a vrací se zpět do Německa. Přesto je dnes přesvědčen o smyslu své účasti.

I vy jste se s ní již setkali. Rakovina – „největší zabiják“ jednadvacátého století, záhadná a hrozivá nemoc, která je schopná člověka „vysát“ během několika měsíců. Je proto jednou z největších výzev pro současnou medicínu, ale ani ta na ni často nestačí. Nepřeberné možnosti naopak nabízí prevence rakoviny, a přesto je stále dost zanedbávána. Prevence je ve většině případů záležitostí jednotlivce: záleží tedy na každém z nás, zda se seznámí s hlavními příčinami vzniku rakoviny a zda dokáže uzpůsobit svůj životní styl. Cílem této knihy je poskytnout ty pravé zbraně všem, kteří jsou ochotni vzít svůj osud do vlastních rukou. Ve své svěže a poutavě napsané knize, doprovázené bohatým obrazovým materiálem, prezentují kanadští odborníci Richard Béliveau a Denis Gingras základní doporučení, která se týkají kouření, tělesné hmotnosti, pohybu, vyvážené stravy a slunění. Autoři se nevyhýbají ani otázce pití kávy či červeného vína, konzumace masa a potravinových doplňků, tak zvaných „éček“. Vyzbrojme se tedy jejich radami – ty jsou tou nejlepší zbraní, kterou můžeme použít, abychom výskyt rakoviny ve společnosti výrazně omezili.

Tomanovy sbírky Sluneční hodiny (1913), Měsíce (1918) a Hlas ticha (1923), v nichž se básník soustřeďuje na hledání harmonie, krásy a přirozeného řádu přírody pomocí formálně oproštěných veršů a jednoduchých, výrazných motivů, se právem už téměř celé století řadí k tomu nejryzejšímu, nejhlubšímu a zároveň nejpřístupnějšímu, co česká poezie nabízí.

Babylón, Memfis, Trója, Jeruzalém, Atény, Pompeje, Kartágo… měst, která se nesmazatelně zapsala do dějin lidstva, je dlouhá řada, a každé z nich má svůj jedinečný příběh a charakter. V knize, ke které britský historik, spisovatel a dokumentarista John Julius Norwich přizval třicítku renomovaných archeologů a odborníků na starověké dějiny, je představeno celkem čtyřicet měst. Geografický záběr bohatě ilustrované knihy sahá od Blízkého východu – Egypta a Mezopotámie – až po Střední a Jižní Ameriku. V prvním a nejrozsáhlejším oddílu věnovaném Blízkému východu najdeme sumerská centra Uruk a Ur, chetitskou Chattušu, asyrské Ninive či perskou Persepoli. Afriku zastupují kromě měst Starého Egypta (Théby, Amarna) núbijské Meroe, etiopský Aksúm či římská Leptis Magna, Evropu Knóssos, Mykény, Pompeje či Trevír, Asii indická města jako Mohendžo-Dáro a Pátaliputra a čínský Sien-jang. Závěrečný oddíl představí města obou Amerik, jako monumentální Teotihuacán či mayská města dlouho ukrytá v pralesech, Tikal a Palenque. Aktuálnost publikace je dnes o to větší, že v nedávné době byla řada uvedených měst poničena vinou válečných konfliktů a náboženského extremismu, jiným podobný osud hrozí.

Adam Anker, hudební skladatel a houslista, pobývá již nějaký čas v Krakově. Sponka v prachu u jeho nohou v parku v něm vyvolá příval vzpomínek na dceru Miriam a její náhlou smrt. Za mlčením, které ovládalo celý Adamův život, se skrývají mnohá tajemství. Znovu se vrací k příčinám, proč dcera vyrůstala sama s ním na Novém Zélandu. Myslí na všechno, co si neřekli, a na všechno, co nikdy nebylo řečeno mezi ním a Miriaminou matkou, švédskou malířkou Cecílií. Ani jeho matka, se kterou vyrůstal ve Švédsku, s ním nemluvila o bolestných věcech. Nikdy mu nepověděla o jeho kořenech ani o osudu jeho rodiny v Polsku za nacistické okupace a nenaučila ho mateřský jazyk. Adam si nyní uvědomuje, že totéž učinil své dceři. Rozhodne se mlčení prolomit a své minulosti se dopátrat. Jeho pouť vede ze slunného Nového Zélandu do starosvětského polského Krakova a posléze i na melancholický zasněžený ostrov stockholmského souostroví, kde kdysi zanechal svou životní lásku. Podobně jako sonáta představuje hudební téma a v různých tóninách je pozměňuje, je Sonáta pro Miriam důmyslně komponovanou variací na důsledky mlčení. Sonáta pro Miriam je silným příběhem o hledání minulosti, rozkrytí tajemství, která byla příliš dlouho pohřbená, nezbytnosti sdílet s druhým člověkem důležité a bolestné události v životě. Vypovídá o zármutku, ztrátě, samotě a krutých volbách, je ale zároveň prodchnuta hudbou, láskou a konečně uskutečněnými rozhovory přinášejícími smíření. Její tóny ještě dlouho doznívají.

Sto padesáté výročí narození Františka Udržala, jež připadne na 3. ledna 2016, se stane vhodnou příležitostí k ohlédnutí za životními osudy a dílem význačného českého politika a sedláka. Tento státník první republiky, dlouholetý ministr národní obrany a v letech 1929–1932 předseda vlády ČSR, se po květnu 1945 vytratil z veřejného povědomí, ačkoliv se podstatně zasloužil o „budování státu“. Udržal zemřel v kritickém roce Mnichova. Nacistická a komunistická historiografie v něm spatřovala nejen prominenta zostouzené první republiky, ale i čelní osobnost agrární strany, která byla hlavní státotvornou stranou meziválečného Československa. Kolektivní monografie osmičky historiků věcně, kriticky a bez předsudků představuje a hodnotí život a dílo Františka Udržala v proměnách doby. Jednotlivé kapitoly se věnují Udržalově hospodářské a zemědělské práci, jeho působení v křesle poslance zemského sněmu a říšské rady, jako ministra obrany a premiéra, a také ve vztahu k agrární straně.