Vyšehrad strana 51 z 143

Ve své knize přináší Ivan Hrůša poutavý popis náboženského myšlení a praxe jedné ze dvou nejstarších historicky doložených kultur lidstva. Po stručném přehledu dějin mezopotámské civilizace následuje sedm tematických kapitol, v nichž se autor zabývá nejprve pojetím božstva a božských bytostí v náboženském světě staré Mezopotámie a postavami nejdůležitějších mezopotámských bohů, dále chrámem, jeho významem a obřadní praxí. Další kapitoly jsou věnovány představení celé škály liturgických i rituálních modliteb, magických rituálů a hlavnímu mezopotámskému prostředku komunikace s bohy – věštebným praktikám. Výklad je proložen více než 130 kratšími i rozsáhlejšími ukázkami z mezopotámských náboženských textů, které slouží jako příklady, ilustrace i doklady popisované látky. Kniha je doplněna tematickou bibliografií, jež uvádí důležité publikace k jednotlivým celkům, a rejstříky božstev, chrámů a témat. Autor je karmelitán, vystudoval obor asyriologie na heidelberské univerzitě v Německu a působí jako lektor asyriologie na Papežském biblickém institutu v Římě. V první polovině letošního roku vychází v německém nakladatelství Ugarit-Verlag i anglická verze knihy. Obě verze, anglická i česká, vycházejí s podporou Grantové agentury ČR.

Doktor Mondspiegel pracuje jako dramaturg reality show v jedné komerční televizi, stále více je však pronásledován nejen pochybnostmi o smyslu své práce, ale vůbec otázkou, kým vlastně je. Otec tragicky zahynul ještě před jeho narozením a matka se po manželově smrti zbláznila. Prostřednictvím záhadného muže, jenž jako „našeptávač“ sleduje osudy hrdinů románu, se doktor Mondspiegel setkává s Lilian, ekvádorskou ženou, která žije v táboře pro uprchlíky, a dostane se mu do rukou deník její matky. Lilianina matka, Češka, která odešla s manželem do jižní Ameriky, řeší osudové drama, kdy je na způsob „Sophiiny volby“ nucena se rozhodnout mezi dvěma holčičkami, které se narodily téže noci a z nichž jedna je fyzicky postižená. Prostřednictvím tohoto příběhu začíná Mondspiegel objevovat i skrytá znamení ve svém životě a nakonec i přímou souvislost s Lilianiným příběhem. Otázka, kým vlastně je, tak získává novou naléhavost a vyúsťuje v dramatické rozuzlení. Není však jisté, zda jde o happy end. Fischerová dokáže skloubit napínavé lineární vyprávění s ostrými časovými střihy a významovými posuny. Román můžeme číst jako napínavý příběh, ale pozornější čtenář odhaluje v románu i výrazně prokomponovaný celek, v němž nejen děj, ale i jazyk a sám způsob vyprávění příběhu se podílejí na formování (i deformování) lidské identity.

Tato kniha vděčí za svůj vznik přednáškové činnosti dvou předních současných teologů v Pekingu. Byli sem opakovaně zváni čínským studijním děkanem katolického semináře. Také zde se církev snaží v obtížné a pro ni spíše cizí kulturní situaci působit jako kvas a sůl země a budit naději, že Boží království přijde a že jeho počátky už nastávají. Oba evropští teologové přitom vycházeli z rozhodnutí Druhého vatikánského koncilu, že křesťanská zvěst má být hlásána v každé společnosti, ovšem s plným respektem k jejím kulturním a duchovním tradicím. Tato průkopnická publikace vyšla nejprve v čínštině, ale postupně pak rusky, chorvatsky, německy, slovensky, maďarsky, polsky a posléze vyjde nyní i česky.

Americký spisovatel Patrick Lee se narodil před osmatřiceti lety v Michiganu. Začínal jako scenárista a úsporný, svižný způsob psaní přenesl i do svých románů, s nimiž se už stačil prodrat mezi úspěšné autory napínavého čtení. Českým příznivcům akčních thrillerů se představuje už podruhé, a to svým pátým románem Signál, jehož ústřední postavou je opět Sam Dryden, stejně jako v předchozím česky vydaném thrilleru Na útěku. Uprostřed noci zavolá bývalému příslušníkovi speciálních sil Samu Drydenovi jeho někdejší kolega a naléhavě žádá o pomoc při tajné a bezodkladné misi. Dryden souhlasí a oba spěchají ke srubu v divočině na úpatí Sierra Nevada. Dostanou se do srubu a zachrání čtyři dívky, dřív než jim únosce stačí ublížit, a uprchnou s nimi do hor. A právě tehdy začíná Sam Dryden tušit, že s celou misí to bude jinak, než se na první pohled zdálo.

Další z dlouho očekávaných dílů původně plánované trilogie „Cesty evropského myšlení“ olomouckého znalce středověké a renesanční filosofie P avla F losse skýtá svěží pohled na jednu důležitou etapu dějin filosofického myšlení. O důkladnosti zpracování a významu, jejž autor tomuto období přikládá, svědčí už rozsah textu; ten byl z praktických, ale i teoretických důvodů rozdělen do dvou samostatných rozměrných svazků, jež vyjdou postupně. V prvním, nyní vydávaném svazku se autor zabývá kořeny renesančního myšlení, podává celkovou analýzu jeho povahy a průběhu a věnuje se myslitelům jejího raného humanistického období, jako jsou D ante a P etrarca. Za zvláštní zmínku stojí obsáhlá, až monograficky pojatá závěrečná část věnovaná M ikuláši K usánskému, významnému německému mysliteli 15. století, která představuje nově promyšlené shrnutí mnohaletýchautorových bádání.

Sbírka vtipných citátů a bonmotů určená všem, kteří nestíhají, všem, kteří mají hlavu jako meloun a pocit, že se asi zblázní. Především je tato knížka ale pro všechny, kdo se neberou tak úplně vážně a umí se zasmát.

Úvodní pohádka Šťastný princ vypráví o podivuhodném přátelství sochy Šťastného prince, shlížející z piedestalu na město, a malé vlaštovičky, která spočine u jejích nohou cestou do teplých krajin a už se od ní neodloučí. Je to jímavý příběh o upřímné lásce, bolestném utrpení a zaslepené marnivosti světa, jehož symbolické poselství už více než 120 let rozechvívá srdce čtenářů.

Moravského básníka Oldřicha Mikuláška, od jehož smrti uplyne letos třicet let, připomínáme jednou ze dvou sbírek „minisonetů“, jež jsou ukázkou básníkovy formální virtuozity. Nepatří sice mezi jeho vrcholné práce, jako třeba Agogh, ale jsou drobnými klenoty jeho lyrické tvorby

,,Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo od vás žádá svědectví o naději, kterou máte.“ To psal apoštol Petr křesťanům v Malé Asii. Tou nadějí mínil víru. Je přirozené, v životních i dějinných etapách se podoba víry mění. A tak se právem i dnes lze ptát: Co je křesťanská víra? Je vůbec ještě možné věřit? Co je důležité pro současného člověka, který hledá cestu k víře? Co mu víra může dát? Tato knížka se obrací především na dospělého čtenáře, který je ochoten s autorem kriticky uvažovat. Chce poskytnout základní teologické informace a neuhýbá před otázkami. O. H. Pesch, světově uznávaný současný teolog, má pro své povolání všechny předpoklady: hluboké vzdělání, lidskou zralost a nadšení pro věc. Jak sám říká, pohled do dějin víry osvobozuje a dává člověku odvahu samostatně myslet.

Starověký Řím vždy patřil a bude patřit k těm kapitolám dějin světa, které k sobě poutají největší pozornost – dědictví této tisíc let trvající říše je dodnes živé a nepřehlédnutelné, ať již se jedná o sféru práva, strukturu evropských měst, či oblast vzdělanosti a umění. Je proto naprosto pochopitelné, že svazek ediční řady nakladatelství Laterza, věnovaný římskému období, přitáhl celou plejádu autorských osobností z celé řady zemí. Editor Andrea Giardina, profesor římských dějin na římské univerzitě Sapienza, uspořádal příspěvky svých italských, francouzských, anglických, polských i kanadských kolegů a doplnil je úvodním slovem. Ve dvanácti kapitolách pak před čtenáře vystupuje svět římských politiků a státníků, kněží a náboženských hodnostářů, právníků, vojáků, otroků a propuštěnců, rolníků, řemeslníků a obchodníků, římských chudých i banditů a lupičů. V závěrečné kapitole přibližuje proslulý znalec antických dějin Paul Veyne římský pojem humanitas – vztah Římanů a „těch druhých“, barbarů – lidí za hranicemi římské moci a civilizace. Jak je tomu u ediční řady Člověk a jeho svět zvykem, přináší tento svazek mnohostranný a poutavý obraz římských dějin, společnosti a kultury.

S Biblí je spjato mnoho otázek: Jak a kdy vznikla? Proč obsahuje tolik rozporů? Kdo rozhodlo tom, co v Bibli bude a nebude? Které biblické příběhy stojí za to znát? Musí křesťané věřit všemu, co stojí psáno v Bibli? Byla Marie Magdalská Ježíšovou milenkou? Na tyto a další otázky se předkládaná kniha snaží na základě nejnovějších poznatků dát stručné a srozumitelné odpovědi. Svou povahou zaujme nejen ty, kdo se o Bibli chtějí teprve něco dozvědět, ale i ty, kdo jsou již s myšlenkovým světem Bible do určité míry obeznámeni. Text přehledně rozčleněný na 101 otázek a odpovědí doprovázejí černobílé ilustrace.

Fenomén modernismu, jehož ohnisko lze vymezit přibližně léty 1904–1914, patří mezi traumatické momenty moderních dějin katolické církve. V současné katolické historiografii je chápán jako nejzávažnější z řady konfrontací mezi církví a moderním světem. Církevní představitelé po bolestné zkušenosti francouzské revoluce zaujali nedůvěřivý a nepřátelský postoj k hodnotám moderní doby, a to včetně bytostně evangelijních hodnot, jako je myšlenka lidských práv či náboženské svobody. Až papež Lev XIII. v 90. letech 19. století pochopil nutnost změny. Především v politické a sociální oblasti přispěly jeho snahy k rozhovoru církve s moderním světem. Snažil se vytvořit prostor, především pro kněze a řeholníky, aby si osvojili nástroje soudobých vědeckých metod a postavili je do služeb hlásání evangelia. Jejich činnost byla však s nástupem nového papeže Pia X. provázena nedůvěrou vlivných mužů kurie. Výsledkem bylo faktické umrtvení svobodného myšlení v církvi na dalších 40 až 50 let. Přesto na různých místech, především v klášterních učilištích dominikánských a jezuitských, vyrůstaly nadějné teologické osobnosti jako M. D. Chenu, Yves Congar, Henri de Lubac aj., kteří svým dílem nevědomky připravovali pozdější významnou událost Druhého vatikánského koncilu, svolaného Janem XXIII.

Libanonského básníka a malíře Chalíla Džibrána zná Západ především jako autora Proroka, oné „malé černé knížky“, o které básník řekl: „Když jsem psal Proroka, Prorok psal mne.“ Na Prorokovi pracoval Džibrán 25 let a pokusil se zde na základě své vlastní životní zkušenosti sklenout orientální moudrost a evropský pohled na život s vědomím nekonečnosti času. Ve výboru nazvaném Prorokova moudrost přinášíme sedm ukázek z této knihy, které nám ukážou sedm cest ke štěstí: cestu lásky, cestu dávání, cestu přátelství, cestu svobody, cestu radosti a smutku, cestu času a cestu krásy…

Dva přední francouzští historici-medievalisté v ní shromáždili přes osm desítek hesel, samostatných a ucelených esejů, věnovaných podstatným skutečnostem a tématům středověkého života: nalezneme mezi nimi jak tradiční témata politických dějin („Král“, „Šlechta“, „Válka a křížová výprava“), dějin hospodářských („Peníze“, „Řemeslníci“, „Půda“), kulturních („Katedrála“, „Literatura a literatury“, „Poutnictví“, „Symbol“), tak hesla věnovaná základním vrstevnicím mentální krajiny středověkého člověka, často už pouhým názvem naznačující napětí mezi protikladnými složkami pojednávaných témat: „Mužství a ženství“, „Řád a stavy“, „Střed a periferie“, „Svoboda a otroctví“, „Ústní a písemné“. Stranou nezůstávají ani „periferie“ středověkého Západu: „Byzanc a Západ“, „Islám“ či „Moře“. Složení autorského kolektivu je podobně rozmanité – převažují v něm autoři francouzští, ale vedle nich nalézáme i odborníky z Itálie, Německa, Anglie, Spojených států, Polska i Ruska. Podařilo se tak encyklopedii vtisknout celoevropský rozměr, byť její zaměření zůstává v první řadě západoevropské a v samém centru pozornosti je pochopitelně Francie. Díky knize dojde čtenář k hlubšímu pochopení oné nejednoznačné, vzrušující a v mnohém klíčové epochy evropských dějin.

Německý filosof P. L. Landsberg (1901–1944), žák a pokračovatel Maxe Schelera a profesor na univerzitě v Bonnu, byl jedním z prvních, kdo rozpoznal zrůdnost nacismu a začal proti němu také bojovat. Celým životem vydával svědectví svému křesťanskému přesvědčení o pravdivosti své filosofie. Hned v roce 1933 musel opustit Německo, v roce 1936 Španělsko a v roce 1940 okupovanou část Francie. Od roku 1942 žil v ilegalitě, 1943 byl zatčen gestapem a roku 1944 zemřel v koncentračním táboře Oranienburgu. Na pevném základě filozofie svobodné lidské osoby dokázal i v tak nebezpečných podmínkách rozvíjet úvahy o odpovědném jednání, a jak se prostor pro toto jednání neúprosně zužoval, soustřeďoval se na stále hlubší a naléhavější úvahy o smrti. Ta pro něho neznamená konec či zničení člověka, nýbrž nezbytné završení života, které se může stát korunou jeho svobody. Ze spojení smrti a svobody vychází také jeho analýza mravního problému sebevraždy. Ač ji zprvu pro sebe neodmítal, nakonec se této možnosti vzdal a postavil se smrti docela jinak. Zkušenost života tváří v tvář smrti dala jeho myšlenkám zvláštní hloubku a trvalou platnost.