Vyšehrad strana 53 z 143

Předkládaná monografie představuje poprvé českému čtenáři dílo nonkonformního protestantského kazatele raného novověku Valentina Weigela (1533–1588), jehož spisy po svém vydání zkraje 17. století nalezly stejně tak nadšené přijetí jako rozhořčenou kritiku. Myšlenkově tyto texty čerpají z pozdně středověké „německé mystiky“, z raných děl Lutherových, z P aracelsovy přírodní filosofie a novoplatónských zdrojů (Boëthius, Hugo od Sv. Viktora). Údajné „weigeliánství“ se pro takřka celé 17. století stalo v očích kritiků symbolem hereze, jež odmítá církevní obřady a svátosti a dopouští se teologických excesů i v mnoha dalších otázkách. Jeho odpůrci i příznivci přitom spatřovali úzkou provázanost Weigelových myšlenek s dobovým paracelsiánstvím i pozdějšími rosenkruciánskými texty. Svazek je doplněn studií M. Žemly podrobně analyzující Weigelovo dílo a příslušným aparátem.

Záznam rozhlasových dialogů Petra V aďury s doc. avlem H oškem, T h. D ., vedoucím katedry religionistiky na Evangelické teologické fakultě UK v Praze. Jako religionista i jako křesťan přistupuje doc. Hošek k výkladům P ísma s velkou pokorou. Jeho cílem je zprostředkovat skutečnost, kterou sám prožil: setkání s Bohem, který je za biblickými texty, i důsledky, které toto setkání mělo pro jeho život. Dokáže ilustrovat velké pravdy na prostých životních příkladech, přitom mu nechybí ani smysl pro humor. N epatří ke křesťanům, kteří jsou uzavřeni do svého světa a lidstvo dělí na „sebe“ a „ty druhé“. Čtenář je pro něho vždy rovnocenným partnerem, nepředkládá mu nikdy hotové pravdy, ale spíš ho zve k zamyšlení a rozhovoru. Sympatická je i jeho tendence ztotožňovat se nikoli s takzvaně „dokonalými“, ale s hříšníky, kteří teprve hledají svou cestu. Znalosti židovské náboženské tradice mu pomáhají uvádět čtenáře do smýšlení biblických postav, do života starověkého I zraele a židovstva Ježíšovy doby. Díky svým zkušenostem z církevního prostředí umí pojmenovat mnohé dobré i špatné vlastnosti dnešních křesťanů. Pastorační zkušenost a hluboká empatie jeho úvah inspirují tak čtenáře k vlastnímu domýšlení biblické zvěsti.

Básnické prózy významného libanonského spisovatele a malíře Chalíla Džibrána jsou dnes už proslaveným poselstvím moudrosti a lásky. Džibrán původně zamýšlel napsat trilogii (Prorok, Zahrada prorokova a Smrt prorokova). V úvodní části mladý prorok Mustafa promlouvá o všem podstatném mezi zrozením a smrtí. Ve druhém, ne zcela dokončeném oddíle Mustafa učí v zahradě své matky devět žáků. Ze zamýšlené třetí části se bohužel zachovalo jen několik náčrtů. Smrt ukončila básníkův život dříve, než dílo dokončil. Avšak i v této podobě zůstává stále vyhledávaným pramenem tvořivé životní inspirace.

V krátkém časovém sledu dojde ve středním Švédsku k několika bestiálním vraždám, které zpočátku zdánlivě nemají nic společného. Když komisař Conny Sjöberg z policejní stanice ve stockholmské čtvrti Hammarby začne tušit, že mají spojitost, případ dostane děsuplný spád. Někde se pohybuje člověk, jehož pohnutky jsou velmi osobní a ojedinělé a který se před ničím nezastaví. Stáváme se svědky strašlivých vražd, sledujeme práci policie pod vedením komisaře Conny Sjöberga a vyšetřovatelky Petry Westbergové. Švédská spisovatelka Carin Gerhardsen nás nechá nahlížet do deníku vraha a barvitě a detailně líčí prostředí velkoměsta i předměstí i charaktery a sociální východiska postav, které jsou psychologickou kresbou nezapomenutelné.

Desatero přikázání patří k nejzávažnějším textům S tarého zákona. Jeho písemné podobě však předcházelo tisícileté ústní předávání krátkých, snadno zapamatovatelných ustanovení, tvořících základ pradávné boží smlouvy s izraelským lidem uzavřené na hoře S ínaji. O podobě a významu tohoto textu v biblických i kulturních dějinách lidstva pojednává v této knížce u nás známý, světově uznávaný teolog. Jednotlivé kapitoly v ní představují Desatero především jako předpoklad lidského života ve svobodě. U každého přikázání se autor nejprve zabývá konkrétní povahou naší víry v Boha a v druhé části naznačuje, jak by mohla inspirace tímto přikázáním přispět k pravdivému lidskému smýšlení a jednání.

První díl je věnován vzniku a vývoji měst od doby hradištní do konce feudalismu a nástupu industriální urbanizace. Kromě stavebního a funkčního vývoje městských celků a jednotlivých staveb (opevnění, obytné domy, ulice, náměstí, radnice apod.) se věnuje i historii všedního života měšťanů se všemi jeho náležitostmi, jako je společnost, denní režim města, obchod, řemesla, zábava a další. Knihu úspěšné autorské dvojice doplňuje několik set fotografií, výkladové slovníčky a chronologické tabulky.

Latinské duchovní hymny a další texty patří k pokladnici evropské slovesné kultury. Vznikaly v církevním prostředí od pozdní antiky do vrcholného středověku a shrnují hutnou a poeticky vytříbenou formou základní prvky křesťanské věrouky. Dodnes jsou živé v různých formách liturgie, v eucharistické bohoslužbě, modlitbě breviáře a dalších příležitostech. Autory těchto hymnů a dalších textů jsou nejvýznamnější církevní učitelé, od Ambrože Milánského přes Hrabana Maura a Bernarda z Clairvaux až po Tomáše Akvinského. Některé skladby (Stabat mater, Dies irae, Te Deum) se staly součástí hudební tradice a dočkaly se mnoha zhudebnění. Překlad Markéty Koronthályové, klasické filoložky a vyučující na Katolické teologické fakultě UK, se zaměřuje na věrné převedení obsahu, aby mohla v co největší míře zpřístupnit krásu starobylých skladeb dnešnímu čtenáři. Knihu doplňuje zasvěcený doslov.

Po únorovém převratu v roce 1948 se věznice v tehdejším Československu začaly plnit politickými vězni. Nemalou část z nich tvořili duchovní i prostí věřící křesťanských církví. Během věznění si v krajně nepříznivých podmínkách většinou dokázali uchovat nejen svou víru, ale i základní prvky svého náboženského života.Práce Jana Synka, pracovníka Ústavu pro studium totalitních režimů, sleduje průběh perzekuce církví a náboženských společností v poúnorovém Československu, vývoj vězeňství a náboženský život ve věznicích od habsburské monarchie po konec reálněsocialistického režimu. Srovnává komunity vězněných věřících podle vyznání, neomezuje se přitom jen na nejpočetnější katolické kněží, řeholnice a řeholníky, ale pozornost věnuje i nekatolickým křesťanům, zejména adventistům, stejně jako Svědkům Jehovovým. Každodenní život věřících „muklů“ obsahoval čtení náboženské literatury, slavení svátostí a největších svátků, dokonce tajná teologická a další studia – to vše samozřejmě zakázané a přísně trestané. Pro mnohé duchovní znamenala zkušenost věznění důležité podněty pro jejich další pastorační, ekumenické i společenské působení. Kniha vychází ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů.

Zabývá se milostnými vztahy zachovanými v paměti kultury tradičního, převážně vesnického prostředí. Na základě širokého pramenného materiálu z 19. a počátku 20. věku z území Čech, Moravy a Slezska dokládá, jak tyto vztahy prolínaly životem v představách, obyčejích a obřadech, v písních i zábavách a propůjčovaly české lidové tradici nezaměni­telný charakter.Kniha je soustředěna do několika celků. Věnuje se roli obyčejového práva, rodičovské autority při výběru ženichů a nevěst, sociální prestiže a aktivního zájmu společenství na veřejném stvrzování právoplatnosti manželství. Hodnotí vklad i prolínání církevně náboženských a lidových představ a norem na utváření vzorů milenecké a manželské lásky, rozebírá podoby světských i magických praktik k probuzení lásky. Přibližuje dětské vidění lásky, namlouvání a lásky věku panenského a jinošského (zálety a dostaveníčka, přespolní lásky, příležitosti ke vzájemným kontaktům mládeže, dary lásky a srdce a další), lásky vojenské i lásky služtiček. Pojetí tradičních námluv a svatby se zakládá na rozboru symbolických forem a rituální posloupnosti, završených čepením nevěsty a ukládáním novomanželů na lože. Patří k nim např. i péče o tělo jako prostředek milostných výzev, symbolika a sublimace lásky v erotických šifrách a folklorních sděleních, ale i věno, závislost na hospodářství a povinná úcta snoubenců. Autorka předkládá etnologický obraz tradičních sfér intimity a objektivizace lásky a dělby rolí mužů a žen a oslovuje tak i současný společenský diskurs o významu svatby a manželství v dnešním světě. Kniha je vybavena odkazovým aparátem, seznamem literatury, cizojazyčným resumé a bohatou obrazovou přílohou.

Název knížky rozhovorů, ve které novinářka, publicistka a spisovatelka Libuše Koubská vyzpovídala spisovatele, scenáristu, dramatika, překladatele a novináře, bývalého politického vězně a pozdějšího předsedu PEN klubu Jiřího Stránského, zcela odpovídá laskavé povaze pana Stránského. V knize skromně vypráví o svém životě a životních postojích, o zkušenostech z doby věznění v pracovních táborech, i své touze psát a vyjadřovat se ke společenským a kulturním otázkám. Jiří Stránský byl od dětství skautem a je jím pořád, proto také jeho hlavním životním krédem je pravdomluvnost. Kniha významně obohatí řadu rozhovorů s lidmi, kteří v českém kulturním životě zanechávají výraznou stopu.

Pavel Rychetský, stávající předseda Ústavního soudu, někdejší generální prokurátor České republiky, místopředseda federální a později i české vlády pro legislativu a senátor patří k nejrespektovanějším osobnostem na naší politické scéně. V rozhovoru, který s ním vedl novinář Lidových novin specializující se na tematiku práva a spravedlnosti Tomáš Němeček, se ale Pavel Rychetský představuje také ve své méně připomínané roli předlistopadové – jako jeden z prvních signatářů Charty 77 a její právní expert, aktivní v samizdatové publicistice, v listopadu 1989 jeden ze zakladatelů Občanského fóra. Vzpomínky na předlistopadou dobu tvoří první část knihy, na ně pak navazují úvahy o demokracii a právním systému po roce 1989. Do jaké míry se „útěk před právníky“ v období naší polistopadové transformace dodnes projevuje v politickém a společenském životě? Jaká byla role polistopadových vlád, především vlád Václava Klause a Miloše Zemana? Jaká je role Ústavního soudu coby poslední instance ochrany ústavnosti? Na tyto a další otázky hledá odpověď knižní rozhovor s jedním z našich předních odborníků v oblasti práva.

Makrobiotická kuchařka je určena všem, kteří chtějí změnit způsob života včetně stravy. Úvodní část přiblíží makrobiotiku a její léčebné účinky. Chutná jídla, která jsou v kuchařce uvedena, jsou připravována ze surovin dosažitelných v prodejnách se zdravou výživou.

„V této knize najdete popis cesty, členěný na přehledné etapy. Krajina křesťanství je krásná a mnohotvárná; nebudeme volit nej­kratší trasu, klidně to vezmeme oklikou a do kopce půjdeme serpentinami. O stravování je postaráno, budeme si vařit čerstvé jídlo ze starých zásob.“ Jedním z prvních názvů pro křesťanství bylo prosté „cesta“. I dnes, po dvou tisících letech existence a tváří v tvář dlouhé, nesmírně rozsáhlé a složitě rozvětvené tradici nejrozšířenějšího náboženství světa, zůstává křesťanství především výzvou k tomu vydat se na cestu, výzvou zasahující člověka na tom místě, kde právě stojí, s jeho zkušenostmi se světem a lidmi. Autoři, zkušení popularizátoři spojující teologickou erudici s působením na poli médií, přibližují srozumitelným jazykem základní témata křesťanské víry, křesťanského pohledu na svět a na život. Nevyhýbají se ani ožehavým otázkám křesťanských dějin a věrouky, jako je problém zla a hříchu, osoba historického Ježíše a Krista víry, vztah církve a moci, rozdělení křesťanstva a pokusy o jeho jednotu. „Budeme zkoumat svět jako celek, to znamená včetně těch oblastí, na které běžné metody zeměměřičů nestačí, ale do nichž přesné myšlení a odpovídající jazyk mohou proniknout. Nakreslíme si mapu křesťanství a vás zveme, abyste se s touto mapou v ruce vydali na průzkum, pokud chcete vědět, jak křesťanství ,funguje‘.“

Co můžeme my, občané, dělat s nízkou úrovní politiky jako správy věcí veřejných v naší zemi? Jaké jsou vnitřní příčiny trvalé vratkosti našeho státu, opakujících se selhání politických elit tváří v tvář kritickým situacím během 20. století, a naší „národní nesamo­zřejmosti“? Autor Luděk Ryhetník, ekonom působící dnes na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, s bohatými zkušenostmi života a působení ve Velké Británii, se zaměřuje na otázku organizace a fungování společnosti – otázku řádu. Právě úspěšnost fungování pravidel podmiňuje úspěšnost dané společnosti a kvalitu života v ní. Autor se ve svých analýzách opírá o výzkum provedený ve více než sto padesáti zemích světa a zohledňující úroveň řádu a svobody v nich. Svoboda souvisí s řádem, právě země s tradicí pevného a spraved­livého řádu se těší největší svobodě a stabilitě. Český stát a česká společnost se nachází na nestabilní periferii Evropy. Otevírají se před námi dvě cesty: sklouznutí do oblasti chaosu a zvůle, nebo cesta cílevědomé kultivace řádu. Obtížná cesta, která ale vede ke skutečně demokratickým a stabilním systémům.

Román Ethana Canina Ani králové, ani hvězdy je příběhem o přátelství mezi dvěma zcela odlišnými muži. Caninův román vyniká nejen pestrou galerií portrétů různorodých postav, ale především detailně popisuje proces zrání člověka se všemi jeho přednostmi a chybami, které formují jeho budoucnost. Když Orno Tarcher, mladík z prosté venkovské rodiny, přijede studovat do New Yorku, prvním člověkem, s nímž se seznámí, je charismatický Newyorčan Marshall Emerson. Je těžké představit si nesourodější dvojici: těžkopádný, poctivý, pracovitý Orno, který, jak sám říká, má „na čele napsáno Missouri“, a oslnivý bohém Marshall s fenomenální pamětí, díky níž si navždy zapamatuje vše, co si přečte, a rodiči, kteří jsou oba univerzitními profesory. Přesto mezi nimi vznikne zvláštní pouto; Orno je takřka proti své vůli vtahován do Marshallova světa bujných pitek, planého filosofování a sexu, jenž ho odvádí od studia, i do spletitých vztahů panujících v Marshallově rodině. Zatímco Marshall, který by mohl vystudovat cokoli, opustí univerzitu, aby se posléze stal hollywoodským scenáristou a producentem, Orno nemá dost dobré výsledky na to, aby mohl jít na medicínu, a proto se spokojí s budoucností zubaře. Zuby „nejsou pojmenované ani po králích, ani po planetách. Jsou označené pouze čísly,“ omlouvá se v dopise Marshallovi. Když se zamiluje do Marshallovy sestry Simone, napětí panující v rodině Emersonových spěje k tragédii.

Sbírka Agogh, která je považována za jeden z vrcholů tvorby autora Oldřicha Mikuláška.Básnická sbírka vyšla nejprve v cizině v r. 1980, v Čechách až v roce 1989.Básník Oldřich Mikulášek je autorem čtenáři stále vyhledávaným, neboť jeho přemýšlivá poezie oslovuje další a další generace. ůsobil v literární skupině Host do domu, po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem. Znovu publikovat směl až po roce 1980.