Vyšehrad strana 44 z 143

Nová práce brněnské autorky, docentky dějin na Masarykově univerzitě, navazuje do jisté míry na její úspěšné Stěhování národů. Tentokrát se v ohnisku zájmu ocitá bezesporu nejvýznamnější i nejznámější z velkých etnik éry stěhování národů – Frankové. Pohled na dějiny tohoto národa, který zcela mimořádným způsobem ovlivnil běh evropských dějin, umožňuje vlastně zamyšlení nad samotnými kořeny dnešní Evropy. V centru zájmu J. Bednaříkové je především kultura a náboženství Franků. Centrální událostí, jedním z klíčových okamžiků evropských dějin vůbec, je křest franského vládce Chlodvíka, k němuž došlo kolem roku 500. Významu této události, jejímu místu v kontextu evropských dějin, četným otázkám a interpretacím s ní spojeným se v knize dostává zasloužené pozornosti. Ke slovu přichází hojnost dobových pramenů a dokumentů. Dalšími tématy jsou například sněmy franské církve a jejich význam, legendy, dědictví antiky v kultuře Franků. Kniha J. Bednaříkové představuje další podstatný příspěvek k poznávání kulturních a duchovních základů našeho kontinentu.

Výsledky moderní evoluční biologie naznačují, že mravnost v lidských společnostech není jen nějakou konvenční „nadstavbou“, nýbrž navazuje na podstatné rysy všeho živého a rozvíjí je specificky lidskou kulturou. Jednající člověk tak není jen svébytná osoba, odpovídající pouze za své vlastní činy, nýbrž nese faktickou odpovědnost i za to, co ve své kultuře a společnosti přebírá. Tato nesmírně široká odpovědnost se musí v současných společnostech rozdělit, podobně jako se dělí a specializují i naše činnosti. Není to však jen břemeno, které by náš život omezovalo, nýbrž může mu také dávat obsah a smysl, který v současné společnosti citelně chybí. A právě tento chybějící smysl, stejně jako společná naděje, jsou možná jednou z hlavních příčin často připomínané „krize“ současných společností. Společný náboženský základ starších společností nemůže filosofie sice nahradit, může však připomenout, bez čeho se ani moderní pluralitní společnosti patrně neobejdou. Knížka, v řadě bodů přepracovávající předchozí autorovu knihu Etika a život, vznikla z přednášek na Karlově univerzitě a je určena studentům, učitelům etické výchovy a všem, kdo si o budoucnost nejen české společnosti dělají starosti.

Hermeneutika jako teorie výkladu, teorie interpretace se v dnešním pojetí stává teorií porozumění vůbec. Základní oblasti hermeneutického výzkumu (jazyk, komunikace se „světem textu“) jsou v první části této přehledné publikace seřazeny podle ustálených oblastí, pro jejichž výzkum byly postupně vypracovány metodické postupy. Ukazuje se, že již od poloviny 18. století lze mluvit o moderní tradici hermeneutiky, která v zásadě platí pro všechny oblasti lidského života a dějin. Druhou část knihy tvoří příspěvky našich předních odborníků, věnované jednotlivým problémům a postavám hermeneutické diskuse (Překlad v antice, Patristická exegeze, F. Schleiermacher, E. Husserl, M. Heidegger, R. Bultmann, Postmoderní kritika). Třetí část je věnována ukázkám exegeze a komentářům převážně biblických textů. Na publikaci spolupracovali J. Čapek, R. Dostálová, L. Karfíková, A. Kliková, Z. Mathauser, J. Mrázek, I. Noble, A. Pištora, M. Prudký, H. Šmahelová ISBN PDF:  978-80-7429-087-9

Co mají společného ruský postfašista, zapřisáhlý nepřítel západního světa a propagátor myšlenky Eurasie Alexandr Dugin a americký postanarchista a autor konceptu Dočasné autonomní zóny Hakim Bey (vlastním jménem Peter Lamborn Wilson)? Trojice autorů – politolog, básník a literární vědkyně – srovnávají dva na pohled velmi rozdílné myslitele a nacházejí v jejich pohledech na společnost a člověka i v jejich spirituálním základu vedle zásadních rozdílů i leccos společného. Oba dospívají k určité podobě radikalismu vlastní době po odeznění velkých sociálních utopií lidstva, zejména komunismu s jeho snem o beztřídní společnosti. Zatímco ruský autor hledá východisko v představách o mysticky pojímané eurasijské, „pevninské“ části světa, která je povolána porazit dekadentní a bezcharakterní „oceánský“ Západ, jeho americký protějšek hledá východisko v dočasném úniku do svobodného alternativního prostoru nepodléhajícího tlakům kapitalistického systému. Prostoru, který je svobodný právě a jen tehdy, když je časově omezený. Politologická část knihy z pera Ondřeje Slačálka zařazuje Duginovo myšlení do kontextu radikálně pravicových hnutí dneška a Beyovu koncepci do rámce vývoje anarchismu. Adam Borzič se ve svém oddíle věnuje mnohdy překvapujícím inspiracím, které oba autoři načerpali z mystické náboženské tradice. V závěrečné literárněvědné části se díky Olze Pavlově dostanou ke slovu natolik zajímaví autoři, jako je Rus Vladimir Sorokin (Den opričníka) či Američan Chuck Palahniuk (Klub rváčů). Adam Borzič (1978) je český básník, terapeut a šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar. Spoluzaložil básnickou skupinu Fantasía (spolu s Kamilem Bouškou a Petrem Řehákem), s níž vydal společnou knihu Fantasía (Dauphin, 2008). Dále publikoval básnické sbírky Rozevírání (Dauphin, 2011), Počasí v Evropě (Malvern, 2013), za kterou byl v roce 2014 nominován na Magnesii Literu, a Orfické linie (Malvern, 2015). Ukázky z jeho poezie byly přeloženy do řady evropských jazyků. Vedle literatury se zabývá psychoterapií a spiritualitou. Tento rok chystá k vydání básnicko-esejistickou knihu Západo-východní zrcadla. Olga Pavlova (*1984) je doktorandka literární vědy na Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, působí též jako publicistka a překladatelka. Pochází z Ruska, od svých 21 let žije v Praze. V dizertační práci se věnuje světové dystopické literatuře. V současné době vyučuje dějiny české literatury v Akcent College. Ondřej Slačálek (1982) vyučuje na Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, zejména předměty věnované teoriím mezinárodních vztahů, proměnám nacionalismu a sociálním hnutím. Působí také jako novinář, v minulosti zejména v A-kontra, A2 a v Novém Prostoru, v současnosti především v Salonu Práva a A2larmu. Společně s Václavem Tomkem je spoluautorem knihy Anarchismus. Svoboda proti moci (Praha: Vyšehrad 2006).

Tato kniha ovšem nechce pouze podat přehled o jednom proudu teologického uvažování. Jako červená niť se jí vine otázka, “jak dělat teologii dnes“. V návaznosti na Polányiho teorii vědeckých objevů chce sama uvádět na cestu teologického objevování, po které před námi kráčely velké postavy Písma svatého a dějin křesťanství. K této cestě patří “indwelling“ - přebývání v realitě, o níž teolog píše, především bohoslužebný kontakt s teologickou skutečností a otevřenost tomu, jak se nám tato skutečnost dává poznat, dále učednictví a víra, která hledá porozumění.

Komplexní pohled na jednu z nejzásadnějších událostí naší historie Připomeňte si okolnosti ničivého konfliktu, který přepsal mapu Evropy. Historik Jan Rychlík sleduje rozpad habsburské monarchie nejen z hlediska národnostních aspirací Čechů a Slováků, ale z pohledu všech jejích národů. Ukazuje, že představy a požadavky jednotlivých národů byly vzájemně neslučitelné. Problém monarchie tedy nebyl v tom, že by nechtěla vyřešit své národnostní problémy, ale v tom, že tyto problémy byly neřešitelné.

Životní osudy žen žijících v islámu. Kromě reportáží tu nacházíme obecnější zamyšlení i osobní vzpomínky, mezi autorkami jsou vedle žen pocházejících přímo z islámských zemí také Češky, např. známé novinářky P. Procházková a P. Jazairiová. Sférou, v níž se západní životní styl výrazně odlišuje od způsobu života islámských společenství, je postavení žen. Jestliže na Západě, vycházejícím z židovsko-křesťanské tradice, se žena domohla po zápase trvajícím více než sto let alespoň navenek rovnoprávnosti, v islámských zemích její postavení zůstává od role mužů zásadně odlišné. V čem tato odlišnost spočívá, to ukazuje soubor čtrnácti příběhů, sestavený publicistkou M. Frouzovou. Kromě reportáží tu nacházíme obecnější zamyšlení i osobní vzpomínky, mezi autorkami jsou vedle žen pocházejících přímo z islámských zemí také Češky, např. známé novinářky P. Procházková a P. Jazairiová. Editorka se snažila čtenáři zprostředkovat charakteristiku života žen jak v nejrůznějších islámských státech, tak i v těch, kde muslimové představují menšinu (Francie, Indie, Česká republika).

Kulturní dějepisec a národopisec dr. Čeněk Zíbrt sleduje ve svém populárně vědeckém díle obyčeje českého a slovenského lidu a zachycuje zejména humor, kterým byly tyto zvyky okořeněny.

Již dvacátý detektivní příběh z keltského prostředí Jak už čtenáři, kteří se pravidelně setkávají s příběhy sestry Fidelmy, zasazenými do Irska sedmého století, vědí, jsou romány anglického autora Petera Tremaynea  vyprávěním, v němž se prolíná dobrodružství s pohledem na tehdejší život i spory, jež s sebou přinášelo šířící se křesťanství ve světě, jež si zachovávalo mnohé z pohanských dob. I v románu Ďáblova pečeť stojí Fidelma s Eadulfem před nevysvětlitelnými událostmi a podivnými zločiny, které jako by neměly logiku. Jak pospojovat jednotlivé nitky? Kdo mluví pravdu a kdo se skrývá za lež a proč? A jsou lidé skutečně těmi, za něž se prohlašují? Autor po celý příběh neustále překvapuje nečekanými zvraty a nápady ve spletitém případu zrady a nenávisti, aby se čtenář nemohl dočkat, až otočí na novou stránku.

Významný český historik doc. Karel Jech přichází s ucelenou publikací o tom, proč, v jakých souvislostech a jakým způsobem u nás probíhala kolektivizace zemědělství a také proč se nevyhnula řadě činů proti lidskosti. Dosud nejrozsáhleji je zmapována smutně proslulá Akce K(kulak), v jejímž průběhu byly stovky selských rodin vyhnány ze svých domovů, zbaveny polí, strojů, hospodářských budov a zvířectva, vysídleny bez možnosti návratu na podřadné práce do cizího prostředí, hospodáři skandalizováni jako škůdci a nepřátelé, uvězněni a nasazováni na nejtěžší a zdraví škodlivé práce.

Vzpomínky, texty a rozhovory Kniha vyšla u příležitosti 90. narozenin významného českého teologa a bojovníka za svobodu myšlení a života v době komunistické totality. Oto Mádr zde publikuje především své čtenářskou veřejností už dlouho očekávané vzpomínky. Ty jsou doplněny třemi rozhovory, v kterých se dozvíme více o jeho životě, postojích a životních hodnotách. Další část knihy se věnuje jeho tvorbě. Ukázky z Mádrových teologických prací byly vybrány z aktuálně významných přednášek a statí, které autor uveřejnil u nás a v zahraničí od roku 1990 do současnosti. Na tyto texty navazují dva pohledy na jeho dílo očima kolegů. V závěru čtenář nalezne Mádrovu bibliografii.

Knižní rozhovor s historikem mapujícím temná údobí našich dějin, autortem knih Průvodce protektorátní Prahou či Krvavé finále Pro Jiřího Padevěta je historie více, než jen sled dat a událostí. Jeho historické práce, mapující události druhé světové války v Čechách a na Moravě, dokáží z na první pohled banálního průsečíku míst a dat extrahovat konkrétní lidské osudy, často neveselé, někdy hrdinské. Autor knih Průvodce protektorátní Prahou či Krvavé finále z obyčejného a až neemocionálního popisu často hrůzných válečných událostí loví otázky po obecném smyslu lidství a tom, co dělá člověka tím, čím je. V obsáhlém knižním rozhovoru s publicistou Luďkem Staňkem Jiří Padevět vysvětluje, proč jej přitahují právě temné stíny poslední války na českém území a proč má touhu jit a dívat se tam, odkud ostatní často odvracejí zrak. Úspěšný autor, nositel ocenění Magnesia Litera, ale také nakladatel a knihkupec, navíc odhaluje, proč je fascinován dílem Karla Hynka Máchy a jakou roli podle něj hraje historie nedávná, alternativní, paralelní, ale i historie míst v životě člověka.

Další z Rozhovorů nad biblí, které vede Petr Vaďura Miloš Rejchrt je muž mnoha profesí. Především sloužil řadu let jako evangelický farář. Později byl však také mluvčím Charty 77, objevil se jako herec ve filmu Žert, živil se jako topič v Národním muzeu, skládal písně a se skupinou Berani je i zpíval. Několik let působil v náboženské redakci Českého rozhlasu. A právě rozhlasové pořady jsou základem této knihy, kterou napsal spolu s Petrem Vaďurou. Její náplň tvoří rozhovory nad texty Starého a Nového zákona, které v letech 2003 až 2016 daly základ mimo jiné pořadu Českého rozhlasu Ranní slovo. Miloš Rejchrt vychází ve svých výkladech z protestantské tradice a nezapře ani svůj původ ve vyznavačské Jednotě českobratrské. V křesťanství počítá vždy s osobní angažovaností člověka a ví, že bez osobního obrácení není pravá víra možná. Přitom se však nebojí podívat na biblický text nově a ryze současnýma očima. V biblických zaslíbeních nevidí laciné sliby, ale pevné body naděje, o něž je možno se opřít, aby člověka nesmetl pocit marnosti a nesmyslnosti. Rejchrtova víra odráží mnohé životní zkušenosti, ale především se do ní promítá poznání, že zemští páni vládnou jen do času, zatímco vláda Hospodinova je na věky.  

Povzbuzení do nového lepšího života Laskavé myšlenky se mohou stát denním mottem, nebo se o ně můžete podělit s někým, o kom víte, že mu chybí chuť, radost a motivace ať už do práce či do života.

Kniha sleduje vzestup a pád ministra vnitra Rudolfa Baráka (1915-1995), pozoruhodné postavy komunistické éry v našich dějinách. Ambiciózní pohlavár, jehož zatčení za přítomnosti samotného Antonína Novotného a následující proces a odsouzení byly již ve své době provázeny legendami, a v letech následujících byl orwellovským způsobem „vymazáván" z dějin, byl a stále je v obecném povědomí považován za jakéhosi předchůdce pokusů o modernizaci a liberalizaci komunistického režimu. Práce Prokopa Tomka, založená na studiu množství archivních materiálů, zbavuje ministra Baráka této nezasloužené pověsti a ukazuje jej ve skutečném, a nelichotivém, světle - jako bezskrupulózního aparátčíka, nemilosrdného vykonavatele a organizátora bezpráví, který neváhal organizovat teroristické činy - únosy a atentáty, využívat ve službě komunistického represivního aparátu bývalých nacistických zločinců, i člověka ovládaného osobními ambicemi a touhou po obohacení. Ukazuje ale i jinou tvář nejednoznačné Barákovy osobnosti - jeho kulturní mecenášství, například podporu malířů Otakara Kubína a Jana Zrzavého.

Vyprávění inspirovaná podivuhodnými příběhy, jejichž kořeny často tkví v prastaré lidové mytologii, buddhismu a pozoruhodných životopisech.   Překlad, úvod a poznámky Jarmila Häringová. Vypravěčské umění představovalo ve staré Číně celé zvláštní, košaté odvětví literatury, jehož začátky sahají do dávné minulosti. Čínští lidoví vypravěči vytvořili osobitý novelistický útvar z vyprávění i veršů, který dosáhl značné literární úrovně a jehož čtenářská přitažlivost daleko přesáhla okruh původních posluchačů. Jejich rozkvět se obvykle klade do doby mezi epochou Sungů, zhruba jedenáctým stoletím, a koncem epochy Mingů, začátkem sedmnáctého století. Literární věda je odvozuje od mravoučných příběhů, vyprávěných buddhistickými mnichy na tržištích a jiných veřejných prostorách, ale jejich spřízněnost s čínskou domácí tradicí, např. se staršími tchangskými povídkami, je hlubší. Lecčím také připomínají evropskou renesanční povídku, hlavně starší. České vydání výboru z čínských povídek pořízeného Jarmilou Häringovou vyniká krásou jazyka a díky poznámkám a úvodnímu slovu umožňuje nahlédnout hlouběji do ducha staré čínské kultury.