Vyšehrad strana 45 z 143

3. svazek úspěšné edice, v které jsou zaznamenány biblické rozhovory Petra Vaďury a jeho hostů na rozhlasových vlnách. Vedle přepisu pořadů zabývajících se starozákonními knihami, perikopami a různými biblickými postavami zde čtenáři naleznou i citované vyznání Jana Hellera Na čem mi záleží, které dalo svazku jméno. Knihu navíc doplňuje jeden text nerozhlasový – je jím přepis besedy Jana Hellera se studenty různých vysokých škol o víře a vztahu k Písmu, který vznikl na vysokoškolské koleji v Praze v roce 2003.

Další napínavý špionážní thriller o realitě složitých a brutálních her zpravodajských služeb od autora Cizí země z anglického originálu přeložil Pavel Kolmačka. Hlavní hrdina předchozího Cummingova románu Cizí země, agent britské tajné služby Thomas Kell, je poslední měsíce bez práce. Volný čas tak tráví přemítáním nad minulostí a pravidelnými návštěvami blízkého baru. Zdá se, že jeho nedobrovolná „dovolená“ nebude mít konce, když se z úst bývalé nadřízené Amelie Leveneové dozví, že o smrti svého kolegy a vynikajícího špiona Paula Wallingera, s nímž se nad Tureckem za nevyjasněných okolností zřítilo letadlo. Kell odjíždí do Turecka, aby záhadnou smrt svého kolegy vyšetřil, a dostává se tak opět do labyrintu špionských intrik a kamufláží plného bezprostředního ohrožení života. Záhy zjišťuje, že za zpackanými operacemi SIS v regionu je něco jiného, než pouhá shoda náhod – všechny neúspěchy totiž musejí být dílem člověka zevnitř. A právě na Kellovi je, aby zjistil, kdo je pro západní informační služby tím tolik nebezpečným krtkem.  

„Vytáhněte paty z Metropolu a budete na místě zastřelen,“ zní doživotní rozsudek bolševického tribunálu nad hrabětem Alexandrem Iljičem Rostovem za autorství „nebezpečné“ básně. Tak začíná strhující příběh klenoucí se od vzniku Sovětského svazu přes Velkou vlasteneckou válku až po nástup Chruščova k moci.

Vratislav II. patří k důležitým osobnostem a dlouho vládnoucím českým panovníkům v raném středověku. Jeho postava je dobře přístupná díky Kosmově kronice. Za jeho vlády došlo k mnoha významným událostem ve vnitřní politice (např. se přestavuje Vyšehrad jako královské sídlo a v našem království vzniká silné a otevřené kulturní zázemí) i v mezinárodních vztazích. Český stát zůstal samostatným subjektem v okruhu Říše a nebyl ohrožen ani dalšími zvraty 12. století. Kniha ukáže, že Vratislav II. patří do galerie vládců evropského typu a seznámí se se specifiky této doby. Vaníčkova práce je důležitým edičním počinem a zaplňuje dosud nezmapovanou část naší historie.

Další z Rozhovorů nad biblí, které vede Petr Vaďura Miloš Rejchrt je muž mnoha profesí. Především sloužil řadu let jako evangelický farář. Později byl však také mluvčím Charty 77, objevil se jako herec ve filmu Žert, živil se jako topič v Národním muzeu, skládal písně a se skupinou Berani je i zpíval. Několik let působil v náboženské redakci Českého rozhlasu. A právě rozhlasové pořady jsou základem této knihy, kterou napsal spolu s Petrem Vaďurou. Její náplň tvoří rozhovory nad texty Starého a Nového zákona, které v letech 2003 až 2016 daly základ mimo jiné pořadu Českého rozhlasu Ranní slovo. Miloš Rejchrt vychází ve svých výkladech z protestantské tradice a nezapře ani svůj původ ve vyznavačské Jednotě českobratrské. V křesťanství počítá vždy s osobní angažovaností člověka a ví, že bez osobního obrácení není pravá víra možná. Přitom se však nebojí podívat na biblický text nově a ryze současnýma očima. V biblických zaslíbeních nevidí laciné sliby, ale pevné body naděje, o něž je možno se opřít, aby člověka nesmetl pocit marnosti a nesmyslnosti. Rejchrtova víra odráží mnohé životní zkušenosti, ale především se do ní promítá poznání, že zemští páni vládnou jen do času, zatímco vláda Hospodinova je na věky.  

Vyprávění inspirovaná podivuhodnými příběhy, jejichž kořeny často tkví v prastaré lidové mytologii, buddhismu a pozoruhodných životopisech.   Překlad, úvod a poznámky Jarmila Häringová. Vypravěčské umění představovalo ve staré Číně celé zvláštní, košaté odvětví literatury, jehož začátky sahají do dávné minulosti. Čínští lidoví vypravěči vytvořili osobitý novelistický útvar z vyprávění i veršů, který dosáhl značné literární úrovně a jehož čtenářská přitažlivost daleko přesáhla okruh původních posluchačů. Jejich rozkvět se obvykle klade do doby mezi epochou Sungů, zhruba jedenáctým stoletím, a koncem epochy Mingů, začátkem sedmnáctého století. Literární věda je odvozuje od mravoučných příběhů, vyprávěných buddhistickými mnichy na tržištích a jiných veřejných prostorách, ale jejich spřízněnost s čínskou domácí tradicí, např. se staršími tchangskými povídkami, je hlubší. Lecčím také připomínají evropskou renesanční povídku, hlavně starší. České vydání výboru z čínských povídek pořízeného Jarmilou Häringovou vyniká krásou jazyka a díky poznámkám a úvodnímu slovu umožňuje nahlédnout hlouběji do ducha staré čínské kultury.  

O máločem se dnes mluví tolik jako o muslimech v Evropě – zpravidla ale v souvislosti s tématy, jako je terorismus, integrace a problémy soužití. Zato o ženách muslimkách se mluví málo. A když, bývá jejich obraz redukován na „utiskovanou ženu v domácnosti“. Ve své nové knize Magdaléna Frouzová přináší příběhy žen, které se narodily nebo strávily nějakou část svého života v Evropě. Ukazuje, jak rozličné jsou jejich životní styly, názory na svět, stupeň integrace, postoj k Evropě, a že je nemožné je považovat za homogenní skupinu. Zároveň skládá mozaiku mentalit a kultur evropských národů. O svém životě „muslimky v Evropě“ hovoří mezi jinými slavná módní návrhářka z Velké Británie, senátorka z Belgie, oběť dívčí obřízky z Rakouska, starší žena, která obětovala celý život v Německu boji za svou vlast, přítelkyně atentátníka z 11. září 2001, muslimka provdaná za Čecha, muslimská feministka, oběť nuceného sňatku a další. Mezi autorkami je i Petra Procházková, Amel Boubekeur nebo Imtaz Khaliq.

Edice Historica. Dramatické období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku, během něhož se rozložila západořímská říše a zároveň zcela změnila mapa našeho kontinentu. Autorka, působící na katedře historie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, předkládá v této populárněvědné knížce vlastně první původní pokus naší historiografie o výklad onoho dramatického období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku. Autorka vychází nejen z odborné literatury, ale především z vlastních výzkumů, takže v mnohém přináší i nové skutečnosti a osobité pohledy na toto období, kdy mezi jiným přišli do české kotliny i naši slovanští předkové.

Zažíváte někdy záhadné nebo nevysvětlitelné věci? Nebo ještě lépe: přijde k vám občas na návštěvu duch? Nečekaně a kdy jemu se zlíbí? Je pokojný a povídavý, nebo provádí zlomyslné kousky? Pokud ano, pak jsou povídky Jeroma Klapky Jeroma Nedostižný tenista pro vás to pravé. Duchařská vyprávění, která se tak dobře hodí do starých domů s vrzajícím schodištěm, plných stinných zákoutí, kde se duchům znamenitě daří. Historky vyprávěné při sklence punče nebo jen tak, povídky překypující fantazií a důvtipem, okořeněné záhadnými zážitky a humorem těší a baví čtenáře už spoustu let a budou je bavit, dokud si zachovají mladého „ducha“. Ale najdete zde i další povídky, jejichž hrdinové mají své slabůstky, a když chtějí vykonat dobro, dopadá to všelijak, ať to myslí sebelépe. Jsou docela jako my. A co teprve povídka závěrečná: Ta laskavě a s nevtíravým humorem připomíná, jak si s námi pohrává čas, a nezbývá než na jeho hru přistoupit.

Zamyšlení při příležitosti 500 let od zahájení reformace. Ačkoliv se neshodnou na pozitivním či negativním hodnocení, církevní, kulturní a sociální historici různých konfesí a světonázorů sdílejí přesvědčení o zásadním významu reformace pro další vývoj západní civilizace a křesťanské víry. Výročí 500 let od zahájení reformace zveřejněním 95 Lutherových tezí představuje příležitost reflektovat mnohostranné dopady změn vyvolaných reformací s dostatečným odstupem. Mezi ty nejdůležitější otázky patří: Jak souvisí konfesní proměny 16. století s nástupem Západu k mocenské, technologické a nakonec kulturní dominanci novověku a moderny? Lze prokázat spojení mezi vznikem konfliktní plurality 16. století, nenávistně rozděleného křesťanstva s procesem sekularizace západní společnosti? Autor knihy, církevní a sociální historik, na základě svého studia vyjadřuje přesvědčení, že právě ve vývoji 16. století lze hledat kořeny současné krize nejen tradičních křesťanských církví, ale rovněž celé západní civilizace.

Jaké jsou kořeny vzniku Islámského státu, jeho strategie a nečekaného úspěchu? Může se vzestup podobných skupin opakovat? Jeden z nejvýznamnějších světových expertů na problematiku muslimského extremismu, rodák z Libanonu vyučující mezinárodní vztahy v Londýně, podává zasvěcený a do hloubky jdoucí portrét této zlověstné organizace. Počátky islámského státu Gerges sleduje v chaosu vyvolaném americkou invazí do Iráku v roce 2003, popisuje, jak jej posílily události kolem tzv. arabského jara a jak dokázal převzít z rukou al-Káidy vůdčí roli džihádistického hnutí. Věnuje se hlavní postavě takzvaného Islámského státu, Abú Bakru al-Bagdádímu, jeho strategii a metodám stejně jako základní komponentě úspěchu IS, vztahu mezi militantními džihádisty a někdejšími důstojníky rozpuštěné irácké armády Saddáma Husajna. Ve světle dění v Iráku a Sýrii v posledních měsících vyznívají aktuálně autorova slova o tom, že i pokud bude IS vojensky poražen, nepřestane existovat. Pouze změní svou strategii a stáhne se do podzemí, kde bude čekat na další šanci – tak jako al-Káida Ajmána Zaváhirího, jež ostatně podle Gergese časem opět získá na džihádistické scéně dominanci. A další příležitost, ať již pro Islámský stát či pro jiné skupiny, pravděpodobně přijde, protože radikální islamismus je dvojčetem politického autoritářství a celkové krize politiky v arabském světě.      

Nová práce brněnské autorky, docentky dějin na Masarykově univerzitě, navazuje do jisté míry na její úspěšné Stěhování národů. Tentokrát se v ohnisku zájmu ocitá bezesporu nejvýznamnější i nejznámější z velkých etnik éry stěhování národů – Frankové. Pohled na dějiny tohoto národa, který zcela mimořádným způsobem ovlivnil běh evropských dějin, umožňuje vlastně zamyšlení nad samotnými kořeny dnešní Evropy. V centru zájmu J. Bednaříkové je především kultura a náboženství Franků. Centrální událostí, jedním z klíčových okamžiků evropských dějin vůbec, je křest franského vládce Chlodvíka, k němuž došlo kolem roku 500. Významu této události, jejímu místu v kontextu evropských dějin, četným otázkám a interpretacím s ní spojeným se v knize dostává zasloužené pozornosti. Ke slovu přichází hojnost dobových pramenů a dokumentů. Dalšími tématy jsou například sněmy franské církve a jejich význam, legendy, dědictví antiky v kultuře Franků. Kniha J. Bednaříkové představuje další podstatný příspěvek k poznávání kulturních a duchovních základů našeho kontinentu.

Když Galileo poprvé přišel s myšlenkou, že Země není středem vesmíru, tak se mu vysmáli. O rádiu ještě před sto lety kdosi prohlásil: „Ta bezdrátová hudební krabice nemá žádnou obchodní hodnotu. Kdo by platil za zprávu, která není určena jasně dané osobě!“ Něco podobného říkali o televizi: „Americké rodiny nebudou sedět okolo překližkové krabice a hodiny na ni zírat.“ Telefon byl ústy ředitele Britské pošty odmítnut jako bezvýznamná hračka se slovy: „Díky, máme skvělé poslíčky.“ Jednatel společnost IBM si myslel, že na celém světě se prodá maximálně pět počítačů. Naštěstí pro něj (i pro nás) to jeho syn viděl jinak. A tryskový motor, který změnil život nám všem, málem stál Franka Whittla ten jeho, ale on to nevzdal. Členům Beatles bylo zase řečeno, že kytarovým kapelám už pomalu odzvonilo, a Elvisovi radili, ať jde radši řídit kamion... A o tom je celá tato kniha – o tom, jak si někdo někde řekl: „Tohle by se dalo udělat líp“, a pak strávil roky vymýšlením. Někdy se už nelze dopátrat, jak to bylo, ale u spousty vynálezů víme přesně, kdo je objevil a jak. Ve čtivé, poutavě napsané knížce britského historika a spisovatele Alberta Jacka se dočtete příběhy nejrůznějších vynálezů a vynálezců, kteří navzdory pochybnostem svých souputníků uspěli a změnili svět. „Vynikající kniha o vytrvalosti tváří v tvář kritice, aroganci, elitářství a místy až zarážející neznalosti… Poučné a zábavné!“ – Booklist

Hermeneutika jako teorie výkladu, teorie interpretace se v dnešním pojetí stává teorií porozumění vůbec. Základní oblasti hermeneutického výzkumu (jazyk, komunikace se „světem textu“) jsou v první části této přehledné publikace seřazeny podle ustálených oblastí, pro jejichž výzkum byly postupně vypracovány metodické postupy. Ukazuje se, že již od poloviny 18. století lze mluvit o moderní tradici hermeneutiky, která v zásadě platí pro všechny oblasti lidského života a dějin. Druhou část knihy tvoří příspěvky našich předních odborníků, věnované jednotlivým problémům a postavám hermeneutické diskuse (Překlad v antice, Patristická exegeze, F. Schleiermacher, E. Husserl, M. Heidegger, R. Bultmann, Postmoderní kritika). Třetí část je věnována ukázkám exegeze a komentářům převážně biblických textů. Na publikaci spolupracovali J. Čapek, R. Dostálová, L. Karfíková, A. Kliková, Z. Mathauser, J. Mrázek, I. Noble, A. Pištora, M. Prudký, H. Šmahelová ISBN PDF:  978-80-7429-087-9

Co mají společného ruský postfašista, zapřisáhlý nepřítel západního světa a propagátor myšlenky Eurasie Alexandr Dugin a americký postanarchista a autor konceptu Dočasné autonomní zóny Hakim Bey (vlastním jménem Peter Lamborn Wilson)? Trojice autorů – politolog, básník a literární vědkyně – srovnávají dva na pohled velmi rozdílné myslitele a nacházejí v jejich pohledech na společnost a člověka i v jejich spirituálním základu vedle zásadních rozdílů i leccos společného. Oba dospívají k určité podobě radikalismu vlastní době po odeznění velkých sociálních utopií lidstva, zejména komunismu s jeho snem o beztřídní společnosti. Zatímco ruský autor hledá východisko v představách o mysticky pojímané eurasijské, „pevninské“ části světa, která je povolána porazit dekadentní a bezcharakterní „oceánský“ Západ, jeho americký protějšek hledá východisko v dočasném úniku do svobodného alternativního prostoru nepodléhajícího tlakům kapitalistického systému. Prostoru, který je svobodný právě a jen tehdy, když je časově omezený. Politologická část knihy z pera Ondřeje Slačálka zařazuje Duginovo myšlení do kontextu radikálně pravicových hnutí dneška a Beyovu koncepci do rámce vývoje anarchismu. Adam Borzič se ve svém oddíle věnuje mnohdy překvapujícím inspiracím, které oba autoři načerpali z mystické náboženské tradice. V závěrečné literárněvědné části se díky Olze Pavlově dostanou ke slovu natolik zajímaví autoři, jako je Rus Vladimir Sorokin (Den opričníka) či Američan Chuck Palahniuk (Klub rváčů). Adam Borzič (1978) je český básník, terapeut a šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar. Spoluzaložil básnickou skupinu Fantasía (spolu s Kamilem Bouškou a Petrem Řehákem), s níž vydal společnou knihu Fantasía (Dauphin, 2008). Dále publikoval básnické sbírky Rozevírání (Dauphin, 2011), Počasí v Evropě (Malvern, 2013), za kterou byl v roce 2014 nominován na Magnesii Literu, a Orfické linie (Malvern, 2015). Ukázky z jeho poezie byly přeloženy do řady evropských jazyků. Vedle literatury se zabývá psychoterapií a spiritualitou. Tento rok chystá k vydání básnicko-esejistickou knihu Západo-východní zrcadla. Olga Pavlova (*1984) je doktorandka literární vědy na Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, působí též jako publicistka a překladatelka. Pochází z Ruska, od svých 21 let žije v Praze. V dizertační práci se věnuje světové dystopické literatuře. V současné době vyučuje dějiny české literatury v Akcent College. Ondřej Slačálek (1982) vyučuje na Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, zejména předměty věnované teoriím mezinárodních vztahů, proměnám nacionalismu a sociálním hnutím. Působí také jako novinář, v minulosti zejména v A-kontra, A2 a v Novém Prostoru, v současnosti především v Salonu Práva a A2larmu. Společně s Václavem Tomkem je spoluautorem knihy Anarchismus. Svoboda proti moci (Praha: Vyšehrad 2006).

Tato kniha ovšem nechce pouze podat přehled o jednom proudu teologického uvažování. Jako červená niť se jí vine otázka, “jak dělat teologii dnes“. V návaznosti na Polányiho teorii vědeckých objevů chce sama uvádět na cestu teologického objevování, po které před námi kráčely velké postavy Písma svatého a dějin křesťanství. K této cestě patří “indwelling“ - přebývání v realitě, o níž teolog píše, především bohoslužebný kontakt s teologickou skutečností a otevřenost tomu, jak se nám tato skutečnost dává poznat, dále učednictví a víra, která hledá porozumění.