Lev Tolstoj strana 4 z 9

Raritní spis, Stručný výklad evangelia, zařazený do šestého svazku Knihovny LNT, patří k jedinečnému vyjádření pravého učení Ježíše Krista. Unikátní, propracované dílo, v němž Lev Tolstoj na základě kritické znalosti evangelijních textů, a jeho smyslu, uspořádal zvěst Ježíše Krista v „jedno“ evangelium, je přirozeně oproštěné od účelových vpisků církve, nánosů zázraků (apologetiky prvních generací křesťanů) a především od hrubého pavlovského, krvavého „talmudu“, který nejvíce zploštil a zatemnil jasné Ježíšovo učení. Kniha dokládá, že v samotných synoptických textech, včetně Janova evangelia, nalezneme pravé jádro toho, co rozumět pod Kristovou zvěstí pro chudé o Království božím (potažmo Synu božím, Synu člověka) tam, kde je pole života oseto zároveň koukolem a kde se největší buřina a bodláčí uvalilo na stolici Pravdy. Ježíš odpovídá na otázku (o tom je křesťanství, život): co dělat, v co doufat, jak žít v kontrapunktu se světem a ve světě farizejů a zákoníků, kteří vyjídají domy vdov a  lstí a násilím zotročují člověka. – Ježíš předkládá učení, oslovující tehdy i dnes milióny lidí (na základě toho stalo se učení božským, vedoucí jako jediné ke svobodě a spáse člověka) oproti oné masce křesťanství, vydávané v kostelech i v kruzích tzv. ateistů či módních konspirátorů, za samo učení Ježíše Krista. Kniha u nás vyšla jedinkrát před 124 lety, ještě za doby Tolstého života, a stala se skoro ihned nedostupnou. V kompletně opraveném vydání přichází však dnes ke každému čtenáři, který touží po pravdě a miluje ji.

Dvojjazyčné zpracování světoznámého románu Lva Nikolajeviče Tolstého se snaží zpřístupnit středně pokročilým studentům ruštiny tragický příběh ženy, která se nebála kvůli lásce vymknout konvencím doby. V publikaci najdete zkrácený příběh v jazyce originálu, zrcadlový český překlad, komentáře gramatických a lexikálních jevů a poznámky k ruským historickým a současným reáliím. Audionahrávka, na níž text vypráví rodilá mluvčí, je k dispozici zdarma na stránkách nakladatelství.

Druhý svazek Knihovny Lva Nikolajeviče Tolstého, O životě, přináší čtenáři v novém vydání pohled ruského myslitele na otázky, týkající se vymezení života a jeho následného poměru vůči světu v srdci člověka. Na úvahách a nesčetných přirovnáních ukazuje a připomíná Tolstoj každému věky dostupné, rozumné poznání i pojímání lidského bytí, oproti zastřenému učení světa – zákoníků (vědců) a farizeů (duchovních). Ukazuje, krom samotné odpovědi, že jak jedni, tak druzí, kteří si přivlastnili výklad života (ve zdánlivě vzájemném nesouladu), neodpovídají na samu otázku života, ba spíše v přímém rozporu k ní odpovídají na vše, co je samému životu přímo vzdálené, nemluvě, že je jimi „život“ chápán vždy jen poplatně k dané době, na niž se nabalují všemožná ospravedlnění nerozumnosti a krutosti těch, jimž více než karabáč (či společně s ním) posluhuje k poslušnosti implementace falešného veřejného mínění. Od doby Tolstého spisu již uběhlo řadu let, ba spojují se v sobě již tři staletí, kdy věda mezitím dosáhla nebývalým způsobem nových poznatků (stejně tak jako do té doby) – avšak cíl zkoumání, premisa života (život sám o sobě je stejný dnes jako před tisíci lety a poznává se v Jedinci), zůstala postavena stejně mylně a stejně mylné jsou logicky ke vztahu k životu i její závěry. Otázka a její odpověď, co je to sám život, jemuž se podrobuje každý člověk dnes a denně – smysl utrpení, strasti, ale rovněž blaha, zůstává nadále zatemněna přímo úměrně tomu, jak vzdáleně se lidé naučili pohlížet na samotný předmět života, který falešnou vědou a náboženstvím přejali.

Ve třetím svazku Knihovny LNT zveřejňujeme stěžejní a kompletní dílo Lva Tolstého na téma sociálních otázek: nerovnosti, bídy a snahy o pochopení jejich příčin a možného odstranění. Vedle hlavního titulu nabízí kniha proto i ty spisy, které ruský myslitel napsal v následujících 15 letech, kde dále navazuje a rozvíjí základní syžet úvah o lidské porobě a vykoupení: List Francouzovi, Ne-dělání, Otroctví naší doby, Kde jest východisko, Jediný prostředek, Dělnému lidu, Požadavky lásky a jako bonus drobnou epištolu mládeži: Věřte sobě. Tolstoj nás na úvod spisu zasvěcuje do vlastních snah po zmírnění bídy, zavádí nás do chudinských čtvrtí Moskvy, aby o nedlouho vyšel ze svého vlastního klamu samaritána a zkoumal příčiny a možnosti jejího upřímného odstranění. Tolstého spis není ideologií, nýbrž tvrdou konfrontací prvně autora vůči sobě samému, jak u Tolstého spisů bývá zvykem, jako i konfrontací s předsudky učeného názoru o dělbě práce, založené na tezích apologetů každé doby (kapitalistických i komunistických), kteří vždy stáli v opozici vůči zápasu těch, kteří se měli na jejich filosofii „života“, pohodlí a tzv. pokroku podílet. Kniha dnes málo známá dotvrzuje mylnost přesvědčení všech systémů, které namísto lásky k bližnímu (potažmo k sobě samému) staví do popředí abstraktní víru v pokrok, ve stát, tedy v resuscitované a staronově vymodelované bohosloví, v což se snadno implementuje obhajoba všeho a na vše. Neboť stačí postavit sebe křivější totem, okolo něhož budou pobíhat domnělí a samozvaní šamani, ohradit tuto podívanou armádou předem zaplacených, nejzkaženějších lidí a jejich rekrutů, žoldáků – s jejich desátky, věznicemi, zbraněmi, lichvou a právem na lidskou práci, a společnost bude mít o chvíli své „neměnné“ zákony a bůžky, které si nadto, jako své „bohy“, bude moci následně volit do svých parlamentů a zastupitelstev v klamné ideji „res publica“ (věc veřejná). Kniha dotváří obraz marnosti a neupřímnosti všech těchto snah, které můžeme stopovat i v celém následujícím století po Tolstého smrti, ba které o to více se zintenzivňují a zamotávají v gordický uzel, a vzdalují více a více upřímné a rozumné odpovědi člověka na otázku Tolstého spisu. Lev Tolstoj se ve svých úvahách mistrně dotýká příčin tohoto otroctví (fyzického i duševního) a rozebírá na jasných příkladech s tím souvisejících hodnotu a vznik peněz i měst, roli armády, státu, daní, vlastnictví půdy, práci v továrnách, význam umění, vědecké teorie a jejich apologety aj., kdy je vše opřeno nikoli na rozumu či na nezbytném důsledku společenského vývoje, nemluvě souhlasu, nýbrž na více či méně zastřené obhajobě právě poplatného kořistnictví jedněch, vydržovaného výlučně násilím, a poroby druhých – stejně jako na zatemněném vědomí (přitakání nesmyslnému životu) současně obou skupin o skutečných požadavcích života, mohoucí vést jako jediné k blahu a spáse člověka. Kniha vychází oproti původnímu vydání kompletně opravená jako všechny vydávané spisy.

Po více jak devadesáti letech se dostávají do rukou českému čtenáři Tolstého nejhodnotnější spisy - díla, která následují po autorově zavrhnutí vlastní tvorby, jako byla Anna Karenina či Vojna a mír. A právě zde, v druhé části Tolstého života a jeho literárního působení, vyniká takovou měrou nejen duch člověka, žijící dle pravdy, ale rovněž i jeho literární génius. První svazek, nesoucí název: Zpověď. V co věřím?, je základním textem a úvodem do Tolstého filosoficko-náboženských a sociálních úvah o smyslu člověka, jeho postavení ve společnosti, o postoji k víře, k člověku a Bohu. Tolstoj zde svojí zpovědí rozebírá prvně vlastní poklesky a nerozumnost vedeného života, pramenící z přejatého „světového názoru“ o tzv. lidském štěstí (bohatství, ctižádost, vlastnictví, důležitost, povýšenost či pracovní, fyzická zahálka), ústící svými rozpory a příčinnou, vnitřní nenaplněností až k úvahám o vlastní sebevraždě - rovněž jako popisuje i vyjití ze tmy, nalezení pravdy, své mravní obrácení (ale i společenské obrácení! – spojené to nádoby), provázející jej následně po zbytek života. Lev Tolstoj, veden precizní analýzou rozumu i srdce, podrobující sebe sama nejpřísnější kritice (a stejně tak i čtenáře), nalézá důvody a objevuje pravdy, které mu do té doby neznámé (avšak tušené), zakrývaly skutečné poznání života. Následovaný mistrný rozbor a nesoulad církevnických výkladů i poměru státu (jakékoli oficiálnosti) vůči svědomí, skrze hlavní zásady Kristova učení - obsažené v Kázání na hoře, rozebrané v druhé části knihy: V co věřím?, může mnohým napomoci i dnes k nalezení pravé podstaty křesťanského učení (učení o životě), ba co více, k nalezení smyslu sebe sama. Vedle Rousseauova Vyznání, patří tak kniha Zpověď. V co věřím? k nejpoutavějším dílům světové literatury, mementem každému současnému člověku, „kladivem“ na profánnost, stejně jako je zásadním úvodem ke skutečné Kristově zvěsti, zbavené vší dogmatiky a lži, vedené již po dvacet staletí. Knihovna Lva Nikolajeviče Tolstého – soubor jeho sociálně-náboženských a filosofických prací, jak věříme, se proto může stát přítelem všech, kteří se sami nespokojují s jednoduchými odpověďmi a návody na život, tedy s oním společenským očekáváním, který jde tak často (či lépe – vždy) v rozporu s city, rozumem a svědomím nás samých. Takoví lidé najdou snad právě v těchto knihách, jako v žádných jiných, potvrzení pravd, které se mnohdy ani sami neodvážili vyslovit zřetelně nahlas.

Poprvé od roku 1925 se čtenáři dostává do rukou kompletní (necenzurované), opravené a stěžejní dílo Lva Tolstého o nenásilí, nesoucí název Království boží ve vás. Tolstého stať přibližuje a objasňuje zásadní výrok Ježíšova učení o lásce v jeho praktickém přikázání a důsledcích: neprotivit se zlu násilím. Tolstoj svým vytříbeným stylem jasně poukazuje, že celé společenské zřízení, vedené ve starozákonním duchu „oko za oko, zub za zub“, dávno již přežité a nerozumné ve vědomí člověka, vydržované dnes jen posluhovači falešného mínění o životě (a jejich hypnózou), zakládá se především na ochraně lupu a tedy ovládání vlastních poddaných, porobených, utiskovaných lidí. Tak, jak již pravil před šesti sty lety náš Tomáš Štítný ze Štítného, hodí se k podtržení z myšlenek Tolstého knihy: „Nikoli jak slepička chrání svých kuřátek, ale jak pes brání mrchy, aby ji nejedli jiní psi, ale aby ji on sám ohlodal všecku…“ Nepřizná-li si člověk podklad zla, těžko pochopí (ba připustí) chapadla, která z onoho zla dále vnikají v jeho vlastní duši. Lživé veřejné mínění, skrytost působeného zla, na němž je založena společnost skrze armádu a šiml zaprodaných posluhovačů, její pikareskní svoboda – tragikomická v tom, že není pouhou divadelní parodií; tzv. víra v rozum a nedokrvenou morálku, masíruje a decimuje národy a Člověka, a zamotává je v čím dál větší vnitřní i vnější okovy. Lidé cítí se být bez ochrany násilí, jak je jim namluveno, vystaveni napospas. Jistě, zloděj, který jich spoutal na duchu i na těle, je si vědom, že jen lživým míněním (oproti pravdě) může být udržován jeho násilný a lživý stav, – a za odměnu služby, neboť sám by neměl moc, zaplatí si ochotné pomocníčky, kteří ve své hierarchii příživnictví budou v dominovém efektu pokračovat a druhým namlouvat, jak zlí chrání dobré, zatímco krví dobrých naplňují se všude potoky, a zákony podporují ty, kteří těží z bratrovražedné řeže. Ach, jak za přežité se má náboženství, avšak my jsme klesli ještě pod morálku židů, natož tedy abychom se dostali vůbec ke křesťanství! Lidé jsou násilím napospas podrobeni, sami ve vlastním jsou jako na cizím… Světská chytrost však má svoji kostymérii: z vlka se stal beránek a z beránků vlci. Myšlenka konat ve jménu pobloudilých je vždy (jaké překvapení!) více jako myšlenka konat svobodně ve jménu lásky. Myšlenka svobodné organizace (jaké překvapení!) uplatňuje se jen do té míry, není-li vyvrácením samého zla (násilí člověka nad člověkem), dávno již přitom nekorelujícího s naším vědomím. Vštěpují se národnostní city a jejich obrana, jako by ty nevycházely ze srdcí, nýbrž z hlavní pušek a děl. Na této iluzi drží se posledními vlásky apologetika Šelmy. Uznávat nenásilí je věřit v sílu sebe sama, poznané pravdy, bratrství (namísto hamižnosti) a skutečné svobody. Neprotivit se zlu zlem skrze vzbuzenou lásku, vyžaduje vnitřního člověka, odmítajícího konat ve prospěch organisovaného zla (nechť se ono zlo nazývá jak chce) – zříkat se násilí, jehož příčinou je jen lačnost po cizím nejen v jeho nejhrubším projevu – armádě, placených to vrahů, nastrčených primárně na vlastní lid, přísahající v každé době pomatenosti těch, kteří se uvalí v čelo státu či říše – za drobty povýšenosti, nýbrž i lživým společenským hodnotám, postavení, falešnému veřejnému mínění či vlastnictví – udržující jedny v zahálce a druhé v otroctví; tedy zříkat se všeho, co ze života činí mezi lidmi peklo na zemi. Jistě, jak těžko přijímá se nenásilí, je-li život založen na jeho opaku! Aby toho mohl člověk dosáhnout, vyžaduje to od něj onen duchovní „kámen úrazu“: uznávat jediný božský zákon, jímž je pravda, namísto servilnosti vůči zlu! Neboť právě tato servilnost (spíše než nepoznání) je z 99% příčinou všeho nepokoje, zla a násilí, popřením našeho vlastního svědomí, jímž jako ve spojitých nádobách ničíme život (či možnost života) nejen druhým, nýbrž i sobě samým. Musel by být člověk dnes velmi slepý, neřku-li hloupý, aby nevěděl, že veškerá nespravedlnost společenského života, vydržuje se nejen nási

Nový překlad Vojny a míru, věhlasného dílo Lva Nikolajeviče Tolstého, předává čtenářům cosi, co dodnes neztratilo na aktuálnosti a zajímavosti. V této rozsáhlé epopeji, jejíž rámec tvoří válka s Napoleonem, jeho tažení do Ruska, požár Moskvy a bitvy u Slavkova i Borodina, nevytvořil Tolstoj jen válečný román nebo pouze román historický, ale syntetický román času a prostoru podávající souhrnný obraz ruské společnosti.

Dvojjazyčné spracovanie svetoznámeho románu Leva Nikolajeviča Tolstého sa snaží sprístupniť mierne pokročilým študentom ruštiny tragický príbeh ženy, ktorá sa nebála pre lásku vymknúť konvenciám doby. Vďaka tejto knihe sa študenti zoznámia s majstrovským dielom jedného z naj­väčších spisovateľov Ruska, rozšíria si slovnú zásobu, rozvinú svoje schopnosti porozumieť hovorenému slovu a zdokonalia sa vo výslovnosti. V publikácii nájdete: • skrátený príbeh v jazyku originálu, • zrkadlový slovenský preklad, • komentáre gramatických a lexikálnych javov, • poznámky k ruským historickým a súčasným reáliám. Kniha je doplnená CD vo formáte MP3, na ktorom je celý príbeh vy- rozprávaný rodenou hovoriacou. V románe znalca ženskej duše Tolstého sa rozpráva osud vydatej ženy, ktorá sa kvôli svojej vášnivej láske rozhodla definitívne zmeniť svoj život. Anna Karenina, ktorá nie je schopná tajiť svoju lásku k dôstojníkovi Vronskému, je odhodlaná opustiť muža a syna, stratiť svoje spoločenské postavenie a čeliť opovrhnutiu zo strany bývalých priateľov. Ale nový život neprináša Anne to, po čom naozaj túži. Vír rýchlo sa rozvíjajúcich udalostí ju nakoniec privádza na osudové nádražie, kde má táto dráma skončiť…

Příběh, v němž v kritickém okamžiku sehraje úlohu Beethovenova Kreutzerova sonáta, je pojat jako děsivá analýza lásky a manželství, jako tragický rozvrat mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali. Tolstého „sexuální novela“, jak bychom ji mohli nazvat, je dodnes dílo vyhledávané a čtenářsky přitažlivé.

A klasszikus világirodalom leghíresebb műve a házasságtörésről, amit Thomas Mann a legnagyobb társadalmi regénynek tartott.

L. N. Tolstoj písal Vojnu a mier v r. 1863 – 1869. Kompletné štvorzväzkové vydanie vyšlo v r. 1869. Dobová kritika najprv román odsúdila, ale čitateľský úspech bol obrovský. Dve vydania sa rozpredali veľmi rýchlo, r. 1873 vyšlo tretie, podstatne prepracované vydanie, ktoré sa vydáva a vychádza v prekladoch dodnes. Ide o klasický veľkoromán zo života ruskej spoločnosti v prvých desaťročiach 19. storočia. Popri množstve realisticky zobrazených postáv zasadených do historických udalostí plnokrvne zobrazuje postavy generála Kutuzova a Napoleona. Nájdeme tu opis napoleonských rusko-francúzskych vojen, prebiehajúcich v rokoch 1805 – 1812 (detailne je v románe opísaná bitka pri Slavkove 1805, ale aj bitka pri Borodine a obsadenie Moskvy Francúzmi). Hlavnými hrdinami románu sú dvaja šľachtici Andrej Bolkonský a Pierre Bezuchov, ako aj členovia rodiny Rostovovcov. Pierre Bezuchov je nositeľom Tolstého myšlienok, často výstižne hodnotí politicko-spoločenské dianie okolo seba, niekedy aj významné historické postavy. Román bol niekoľkokrát úspešne sfilmovaný. V Ikare – Odeone vychádza prvý raz v dvojzväzkovom vydaní.

L. N. Tolstoj písal Vojnu a mier v r. 1863 – 1869. Kompletné štvorzväzkové vydanie vyšlo v r. 1869. Dobová kritika najprv román odsúdila, ale čitateľský úspech bol obrovský. Dve vydania sa rozpredali veľmi rýchlo, r. 1873 vyšlo tretie, podstatne prepracované vydanie, ktoré sa vydáva a vychádza v prekladoch dodnes. Ide o klasický veľkoromán zo života ruskej spoločnosti v prvých desaťročiach 19. storočia. Popri množstve realisticky zobrazených postáv zasadených do historických udalostí plnokrvne zobrazuje postavy generála Kutuzova a Napoleona. Nájdeme tu opis napoleonských rusko-francúzskych vojen, prebiehajúcich v rokoch 1805 – 1812 (detailne je v románe opísaná bitka pri Slavkove 1805, ale aj bitka pri Borodine a obsadenie Moskvy Francúzmi). Hlavnými hrdinami románu sú dvaja šľachtici Andrej Bolkonský a Pierre Bezuchov, ako aj členovia rodiny Rostovovcov. Pierre Bezuchov je nositeľom Tolstého myšlienok, často výstižne hodnotí politicko-spoločenské dianie okolo seba, niekedy aj významné historické postavy. Román bol niekoľkokrát úspešne sfilmovaný. V Ikare – Odeone vychádza prvý raz v dvojzväzkovom vydaní.

Kniha Zákon násilí a Zákon lásky nabízí čtenáři praktický návod, jak svůj život prožít smysluplně jako člověk, jak život nepromrhat a nalézt jeho skutečnou hodnotu. Ač se text Tolstého může jevit našemu rozumu příliš neuchopitelný, což je v těchto případech rozumu zcela vlastní, naše srdce, náš duch, zajásá v naději z náhle se objevivšího Světla a okovy nevědomosti konečně prasknou. Lidé s otevřenými srdci pocítí a poznají pravdu, svobodu, najdou útěchu a konečnou cestu.

Kniha Království Boží ve vás náleží do spirituální linie Tolstého tvorby, která nabrala sílu a svébytný tón až v posledních dvaceti letech jeho života. Avšak o to vyzráleji a myšlenkově působivěji vyznívá. Vzdálen hluku ruských velkoměst - jak skutečným životem, tak uvažováním - představuje zde Tolstoj své nejniternější přesvědčení a životní filozofii. Promlouvá z ní především touha po lásce v nejširším slova smyslu, touha po nenásilném, klidném, spravedlivém a čestném životě s čistým svědomím a s niterně prožívanou vírou jakožto nejdůležitější životní hodnotou. Ozývá se zde zároveň jednak údiv nad nesmyslným směřováním světa od základních humanistických principů k povinné vojenské službě, válkám a zabíjení lidí, jednak také obžaloba násilí a institucí, které násilí obhajují či dokonce vyžadují. Ale zároveň je tato kniha ukázáním cesty. Cesty v duchu Ježíše Krista. Tato cesta odmítá povrchní uctívání čehokoli vnějšího, poukazuje na mnohdy absurdní církevní dogmata a odkazuje k samotnému jádru víry, k tomu, co je skutečně důležité, co bylo důležité v době Tolstého a stejně důležité je i dnes. Nenásilí, mravnost a pokora. To vše v hluboké čisté lásce. Kniha je výborem z díla podle posledního českého vydání z roku 1925 v překladu Karla Štěpánka, Josefa Bečky a Karla Velemínského.

?'«Voina i mir?'» - roman-epopeia Lva Tolstogo, odno iz krupneishikh proizvedenii mirovoi literatury, opisyvaiushchee zhizn russkogo obshchestva v epokhu Napoleonovskikh voin. ?'«Voina i mir?'» - eto masshtabnaia kartina zhizni Rossii, vziataia vo vsekh ee sotcialnykh sloiakh (ot krestian do imperatora Aleksandra I)... eto i i detalnoe opisanie khoda voennykh deistvii, i osmyslenie povedeniia cheloveka na voine, no glavnoe - eto glubokoe filosofskoe osmyslenie i issledovanie zhizni kak takovoi - v bytu, v seme, v mirnoe vremia, na voine. Imenno poetomu ?'«Voinu i mir?'» mozhno chitat i perechityvat vsiu zhizn - etot roman nikogda ne poteriaet svoei aktualnosti.

Světoznámý román Vojna a mír se odehrává na pozadí napoleonských válek a popisuje boj Ruska s dosud neporaženou francouzskou armádou. Ale nejedná se o pouhý historický příběh, je to spíše kompaktní obraz ruské společnosti a také jeden z nejpůsobivějších protiválečných manifestů.