Najnovšie - Biografie - Životopisy strana 43 z 87

Po roku 1989 sa neraz z drobných zlodejov a diskotékových bitkárov stali obávaní bosovia, ovládajúci celé regióny. Zaujímavosťou medzi nimi boli tri rodinné klany - Holáňovci, Mišenkovci a Mellovci. S kartami, ktoré si rozdali sa hrá dodnes. Vydierali, vypaľovali a vraždili. Sami, spoločne i s gangom Mikuláša Černáka. Spolupracovali s ruskou i balkánskou mafiou, ale robili aj pre tajnú službu tajomného námestníka Svěchotu. Traja z nich zahynuli, ďalší traja okúsili dlhoročný život na úteku. Dvaja boli nedávno odsúdení na ťažké tresty, iba Karol Mello žije dosiaľ na exotickom ostrove. Milan Holáň, prezývaný Gorila, kontroloval okolie Žiliny s pomocou niekdajších členov špeciálneho vojenského komanda. V roku 1997 ho v reštaurácii zastrelil Černákov nájomný vrah Alojz Kromka, prezývaný Čistič, ktorého v roku 2004 odsúdili na doživotie. V tom istom roku bol Gorilov brat Peter pri vražde šéfa sýkorovcov Čongrádyho. Z vraždy bol podozrivý aj Viliam Mišenka a Karol Mello. Holáňa chytili až v roku 2014 na úteku v Rumunsku, v roku 2018 dostal 18 rokov väzenia. Viliam Mišenka začal podnikať so svojim synovcom Jozefom. Nečisto a aj cez mŕtvoly. Rodinné spory skončili najprv výbuchom firmy Jozefovej matky a potom Jozefa rozstrieľali samopalom. Viliam Mišenka sa ukryl vo Venezuele a až v roku 2020 bol odsúdený na 20 rokov. Bratia Karol a Ivan Mellovci začali ako vyhadzovači a autíčkari, no čoskoro sa stali postrachom Topoľčian aj Partizánskeho. Svoje postavenie si upevnili spojením s Černákom. Pomohli mu so spektakulárnou vraždou ex-policajta Slivenského, ktorému odrezali hlavu. Neskôr však začali proti Černákovi vypovedať. Ivan zahynul v roku 2002 pri autonehode. Karola až v roku 2010 našli na úteku v Poľsku, ale zakrátko utiekol do stredoamerického Belize, kde si užíva doteraz. Za jeho slobodou by mala byť jeho významná pomoc pri odsúdení Černáka. Tieto tri príbehy sa prelínajú v zločinoch, ktoré páchali, a stoja za vyrozprávanie.

Kniha Boľševici a apoštoli obsahuje osem fascinujúcich životopisov postáv, ktoré významne ovplyvnili dejiny Ruska dvadsiateho storočia. Ich príbeh je príbehom boja, politiky, revolúcie, lásky, viery, bolesti a smrti. A nad nimi tragická otázka: „Stálo to za to?“ Veľký spisovateľ Maxim Gorkij, ktorý sa stal človekom inštitúciou. Bratia Alexander a Vladimír Uľjanovci, ktorí boli ako rub a líc tej istej mince. Mikuláš II. alebo Jób sediaci na cárskom tróne. Alexander Parvus, červený kapitalista, ktorý si kúpil revolúciu. Boris Savinkov, terorista a romantik. Mária Spiridonová, ktorá sa stala sväticou medzi revolucionármi. A Alexandra Kolontajová, apoštolka lásky, ktorá chcela ženám dokázať, že nie sú v ničom horšie ako muži. Pri každej osobnosti si autorka vyberá leitmotív, ktorý je najčastejšie založený na istom vnútornom hodnotovom konflikte. Dôležitou črtou jednotlivých biografií je preto mnohorozmernosť opisovaných osobností, ktoré balansujú medzi dvomi historickými obdobiami – predrevolučným a porevolučným Ruskom a pomáha nám pochopiť revolúcie v rokoch 1905 a 1917, ako aj ich hlavných aktérov.

Na počátku stála kniha Alaina Corbina Na stopě neznámému a nezvyklá krása Zangiových pozapomenutých skladeb. Publikace mikrohistorickým způsobem sleduje osudy a dílo Nicolause Zangia (cca 1568 až 1617), kapelníka v Iburgu, Gdaňsku, na Moravě i v Berlíně. Na dvoře císaře Rudolfa II. byl sice jen jedním z několika titulárních služebníků, ale v duchu literárního průvodcovství je právě on ideálním reprezentantem rudolfínské hudební kultury mimo vlastní centrum: jako kapelník moravského zemského hejtmana Karla z Lichtenštejna se podílel na vzniku, výcviku i vybavení lichtenštejnského dvorního souboru, takzvané muziky. Vzhledem k Zangiovým neutuchajícím aktivitám ve vydávání a dedikování především příležitostných děl představuje důležitý motiv knihy také symbolický význam daru v raném novověku.

Obsahem knihy jsou komentované české překlady 14 rekomendací (promočních řečí) M. Jana Husa, pronesených v letech 1398–1410 na artistické fakultě pražské univerzity. Doprovodné studie jsou věnovány rukopisnému dochování těchto textů, jejich argumentační výbavě a dále výuce na pražské artistické fakultě v daném období, zejména v oblasti filozofie a gramatiky. 

Pod pojmem český romantismus si většina z nás vybaví Máchu, Zeyera či Vrchlického. Neprávem se přitom zapomíná na jednoho z nejtalentovanějších českých básníků, Václava Bělohrobského. Jeho život byl příběhem chudoby, nešťastné lásky a podlomeného zdraví, které způsobilo brzkou smrt. Nejen literaturou, kterou psal, ale i svým životem byl Václav Bělohrobský ztělesněním romantického hrdiny.

První a jediný komplexní dokumentární román o největší česko-slovenské šansoniérce. Vznikl s jejím souhlasem, s podmínkou, že může být zveřejněn až po její smrti. Po celou kariéru se takovému odhalení vyhýbala. Důsledně si bránila své soukromí. Umožnila do něj vstoupit až autorovi, který patřil k jejím nejbližším přátelům. Od roku 2011, kdy ukončila kariéru, až do jejích posledních březnových chvil 2021 se stal jejím zpovědníkem. Zaznamenal desítky hodin rozhovorů, měl přístup do jejího soukromí, k archivním materiálům i osobní korespondenci, k rodině Hany Hegerové a také jako jeden z prvních mohl nahlédnout i do jejích soudních spisů. Projel a zmapoval všechna místa spojená s jejím životem, mluvil téměř se stovkou lidí, kteří s ní spolupracovali nebo byli v bližším kontaktu v některém období jejího životního příběhu. Shromáždil velké množství fotografií a dokumentů, které jsou v knize publikovány poprvé. Nebylo téma, o kterém by spolu nechtěli mluvit. Až zde poprvé otevřeně vypráví o svém dětství za slovenského fašistického státu, které ji poznamenalo na celý život, stejně jako o svém pobytu v utečeneckém táboře, změnách identity, komunistickém kriminálu a jiných, dosud neznámých událostech svého života. Také o soukromí, spojeném s neuvěřitelnými vzestupy a pády, odrážejícími dění posledních devadesáti let… Právě autorovi této knihy patřil i jeden z jejích posledních telefonátů, když se rozhodla zemřít. Byl to také on, který poté jako jediný pronesl smuteční řeč při posledním rozloučení s Hanou Hegerovou v nejužším rodinném kruhu. Rozsahem a pravdivostí, díky osobní důvěře Hany Hegerové k autorovi, vzniklo svědectví, jaké už žádný jiný autor nemá možnost přinést.

Vlasta Burian, Johnny Weissmüller, Erich Tylínek, Sonja Henie, Lino Ventura, Dick Francis, Bud Spencer, Jurij Vlasov, Josef Nálepa, Toller Cranston. V pořadí daném rokem jejich narození obsahuje kniha deset příběhů těchto osobností, které svůj život zasvětily dvěma zdánlivě tak rozdílným fenoménům, jako jsou sport a umění. V obou se přitom dočkaly i ve světovém měřítku velkého věhlasu. V knize se například dočteme, že Král komiků Vlasta Burian byl nejen fotbalovým brankářem pražské Sparty, ale že sport vášnivě miloval – přinejmenším stejně jako divadlo a film. Že Ericha Tylínka, hokejového gólmana a posléze skvělého fotografa, málem roztrhala rozzuřená šelma ve lví kleci. Že Sonja Henie, fenomenální krasobruslařka a později hollywoodská filmová hvězda, byla v určité době obdivovatelkou Adolfa Hitlera, nadprůměrně tíhla k mužům a toužila po hmotném bohatství. Že Lino Ventura by se patrně nestal věhlasným hercem, kdyby coby mistr Evropy v zápase neutrpěl vážné zranění. Všem těmto osobnostem dopomohl sport k tomu, aby své životní příběhy naplnily víc než vrchovatě hned ve dvou rovinách. Vedle často dřímajícího uměleckého talentu v nich sport rozvinul silnou vůli, ctižádostivost, sebevědomí, víru ve vlastní síly. A také schopnost uvědomit si, co všechno je třeba v cestě za úspěchem nejen udělat, ale i obětovat.

Príbeh Dídžeja sa začína na dedinských diskotékach reálneho socializmu osemdesiatych rokov minulého storočia. Autor sa s čitateľmi delí o často neuveriteľné príhody z vtedajších diskoték aj z nástupu divokého nočného života v našom hlavnom meste po nežnej revolúcii. Populárny bratislavský dídžej podáva skutočné príbehy z vychytených barov deväťdesiatych rokov – ako boli Charlies, Queens pub či Jalta bar –, nástup výpalníctva, mafie a neviazaného klubového života z prvej ruky. V knihe sa objavujú mnohé osobnosti šoubiznisu, ale aj kontroverzné dobové postavičky. A napokon nám autor dáva nahliadnuť do sveta rádií, ktorým sa na rôznych manažérskych pozíciách venuje v ostatných rokoch.

Tomáš Hübschman provází čtenáře svým nevšedním životem poutavě a s pokorou vítězů Knižní rozhovor Romana Smutného s Tomášem Hübschmanem odkrývá tajemství úspěchu známého fotbalisty, který se ze skromných poměrů dokázal probojovat do světa velkého fotbalu. Název Nenápadná hvězda nebyl vybrán náhodou. Vždyť kolik českých hráčů může říct, že patřili k oporám Sparty, v dresu zahraničního velkoklubu zvedli nad hlavu Pohár UEFA a v národním týmu si zahráli na dvou mistrovstvích Evropy?

Druhé, rozšířené a upravené vydání vzpomínek slavné herečky Adiny Mandlové Do světa filmu bývalou manekýnku a fotomodelku Adinu Mandlovou uvedl Hugo Haas, který byl jistou dobu jejím intimním přítelem. Zprvu byla obsazována do rolí mondén a zhýčkaných slečen, postupně se vypracovala v dobrou představitelku charakterních rolí. Její herectví vyniklo ve filmech O. Vávry (Panenství, Cech panen kutnohorských, Kouzelný dům), M. Friče (Kristián, Okouzlená, Těžký život dobrodruha, Katakomby, Hotel Modrá hvězda). Velký ohlas získala za roli bardámy Kiki ve filmu Františka Čápa Noční motýl (1941). V roce 1942 přijala nabídku hrát v německém filmu s populárním Heinzem Rühmannem (Ich vertraue dir meine Frau). V Berlíně se stýkala s umělci a také nacistickými prominenty včetně Goebbelse. Současně se v Čechách šířila fáma, že je milenkou K. H. Franka. Již od roku 1939 zkoušela Mandlová štěstí i jako divadelní herečka (Divadlo Na poříčí, Uranie). V roce 1943 využila svých styků s Němci při jednání o znovuotevření Vinohradského divadla, obsazeného německými filmaři. Hrála zde především Nevlastní dceru v Pirandellově komedii Šest postav hledá autora, a svou dráhu české divadelní herečky zakončila v roce 1944 titulní rolí Schillerovy Marie Stuartovny. Poté nacisté divadla uzavřeli. Hned v květnu 1945 byla Mandlová zatčena revolučními gardisty a vyšetřována za kolaboraci s Němci, ale nakonec byla bez soudu propuštěna. Ještě před rokem 1948 získala sňatkem britské státní občanství a odešla do Velké Británie. Na rozdíl od Lídy Baarové se jí nepodařil návrat k filmu. Začátkem 60. let se poprvé vrátila na krátký čas do Československa. V roce 1966 s ní jednalo vedení Hudebního divadla v Karlíně o hostování v titulní roli muzikálu Hello, Dolly!, ale ačkoliv přijela do Prahy a začala v divadle zkoušet, z hostování na zásah komunistických orgánů - ale i díky opozici některých hereček - sešlo. Mandlová se pak stáhla do soukromí a usadila se na Maltě. Sepsala vzpomínky Dneska už se tomu směju, které NAKLADATELSTVÍ XYZ vydalo v rozšířené a upravené podobě. Tento dokument vypovídá nejen o ní, ale i o době, o hereckém prostředí a povaze národa. Publikace je doplněna mnoha nikdy nepublikovanými obrazovými materiály.

Hlavní hrdinka knihy na začátku spolupráce s novinářkou Veronikou Bednářovou řekla: "Myslím, že mám v sobě určitou rodovou odolnost." A měla pravdu. Její nadšení, zvídavost a touha po nových zážitcích provázejí tento klipovitý cestopis, plný fascinujících rodinných i pracovních fotografií, jako červená nit. „Není to obsáhlá autobiografie, ale dobrodružná pouť jedné z nejslavnějších světových topmodelek za svobodou. Vrcholí vyprávěním o nadaci pro opuštěné a znevýhodněné děti, která nese její jméno a letos oslaví čtvrtstoletí existence. Do knihy navíc přispěla i řada jejích blízkých, jako je maminka Alena, manžel Burak, princ Albert, princ Harry, Eva Herzigová nebo Bryan Adams,“ popsala Bednářová, která tak pomohla vytvořit unikátní knihu. Tereza Maxová je multikulturní a kosmopolitní člověk, který přináší lidem celého světa osobně i prostřednictvím své práce umění radovat se ze života. Umění budovat komunity inspirativních lidí. Umění posouvat celou společnost směrem k hodnotám, na které se sem tam zapomíná. Dát celý život do jedné knihy však podle Terezy Maxové nebylo nikterak jednoduché. „Na začátku panovalo velké nadšení, protože jsem netušila, co to obnáší projít celý archív fotek a vracet se zpět do minulosti. Byla to taková moje psychoterapie a někdy se těžko dávaly emoce na papír. A tak jsem po dvaceti letech poprvé otevřela ručně psané deníky, kde jsem si každý den poctivě zapisovala, co dělám, kde jsem a jak se cítím – vždy velmi stručně a výstižně, ale bez obalu.“ Díky tomu se dokázala zpátky vžít do té mladé, částečně naivní holky, která do všeho šla bezhlavě a uměla si užít na plno všechny své vzestupy a pády. „O fotografie jsem neměla nouzi. Mamka měla obrovskou zásobu časopisů a já mnoho fotek z cest z foťáků na jedno použití. Byl to takový osobní dárek sama sobě ke svým narozeninám.“ Psaní knihy nakonec nebylo pro topmodelku tak náročné, jelikož měla to štěstí pracovat s výbornou novinářkou, Veronikou Bednářovou, která je spoluautorkou unikátní knihy. „Při našem prvním setkaní, které proběhlo on-line, v rouškách, a kdy mi Veronika sdělila, že o módě a modelkách neví vůbec nic, jsem hned zavětřila, že to bude ono. Když po tom ještě do týmu přišla Zuzka Lednická z Najbrt Studia, se svojí kreativitou, tak bylo vše jasné.“ Kniha mapuje nejen pracovní, ale i soukromý život naší nejúspěšnější topmodelky. „Jsem ráda, že můžu dát čtenářům nahlédnout do rodinné historie mých předků, mého dětství v socialistickém Československu, do zlaté éry supermodelek 90. let, začátků nadace i současnosti, to vše doplněno o fotografie, které ještě nikdy nebyly publikovány z mého soukromého archívu. Je to můj pohled na svět i vhled do mého světa, ve kterém jsem vyrůstala a kde žiji.“ TEREZA MAXOVÁ Narodila se v roce 1971 a ve čtyřech letech se s rodinou přestěhovala do Ústí nad Labem. Milovala sport, proto nebylo divu, že v roce 1985 ukončila základní školu se sportovně-atletickým zaměřením. Její kroky vedly na gymnáziu a v roce 1989 začala studovat práva na Univerzitě Karlově. Po dvou letech školu ukončila, jelikož se ji otevíral svět modelingu. V 17 letech totiž uspěla na konkurzu u francouzské modelingové agentury a její profesionální kariéra započala v roce 1989. Krátce před sametovou revolucí odjela spolu s Evou Herzigovou do Paříže. Díky nevšednímu vzhledu, výraznému profilu a oduševnělé kráse, která jí odlišovala od zástupů zaměnitelných modelek, okamžitě zaujala agenturu VIVA i slavného návrháře Karla Lagerfelda. Ten si ji vybral pro svou kampaň a pak s ní další tři roky spolupracoval. Netrvalo dlouho a Maxová se brzy objevila na titulní stránkách prestižních magazínů a stala se tváří reklamních kampaní světových značek jako jsou Donna Karan, Hermés, Fendi, Kenzo nebo L'Oreal. Na molech pak předváděla kolekce módních domů Gucci, Prada, Dior, Chanel či Yves Saint Laurent, a další. Brzy se stala nejen slavnou a úspěšnou, ale i finančně nezávislou. Rok 1996 se ji stal osudovým. „Žila jsem ve Spojených státech, velmi se mi dařilo, m

Kromě hraní a dělání komika chtěl Luděk Sobota už od dětství také psát. Mám syndrom zakuklení. To prý teď mají hlavně děti, protože nechodily přes rok do školy. Já už jsem taky trochu jako dítě, a tak jsem se uchýlil k pasivitě – a to až takové, že si za to sice nadávám, ale stejně u toho polehávám. A přemýšlím. U psaní se vracím sám k sobě. Nejsem žádný hrdina ani výjimečný člověk, ale chci zdokumentovat cestu, kterou jsem ušel. A protože je důležité být upřímný, v téhle knížce na sebe tedy vykecám všechno.

Johannes Kaufmann, narozený v roce 1915, odešel brzy ze školy a pracoval jako učeň v letecké továrně. V roce 1934 se dobrovolně přihlásil do nově vytvářené luftwaffe a prožil v ní vzrušující vojenskou kariéru. Postupně byl povyšován - na konci války měl hodnost kapitána a velel letce stíhaček Messerschmitt Bf 109. Možná byl běžným pilotem luftwaffe, ale sloužil v mimořádné době, a vedl si dobře. Během deseti let vojenské služby měl možnost létat v době míru i v době války a jeho vzpomínky vnášejí světlo do nároků na tuto práci v obou obdobích. Kaufmann ve své knize vypráví o svém životě pilota luftwaffe od své účasti na okupaci Porýní, na útoku na Polsko a na boji proti americkým těžkým bombardérům při obraně Říše. Popisuje také svou roli v bitvě u Arnhemu, v Ardenách a při invazi Spojenců v den „D“. Při líčení záludností létání se stíhačkou, složitostí bojové taktiky a válečných rizik zachází autor do velkých podrobností. Jeho barvité zážitky, jak se ztratil v hustých mracích nad Alpami, nebo jak se nechával vést řadou telegrafních sloupů napůl zasypaných sněhem při hledání místa k přistání na stalingradské frontě, jsou důkazem, že nepřítel nebyl jediným nebezpečím, kterému během své dlouhé pilotní kariéry čelil. Kaufmann bojoval ve válce od úplného začátku německé expanze až po vzdání se Britům v roce 1945. Jeho příběh je neobyčejným pohledem na zážitky pilota za druhé světové války.

Biografie slavného moderátora – léta za mikrofonem a před kamerou Jeho hlas se stal ikonou mnoha úspěšných rozhlasových i televizních pořadů. Jan Rosák oslavil padesátileté výročí svého působení na mediální scéně a jeho popularita stále trvá. Za nezaměnitelným charismatem a tváří s neodmyslitelným knírkem se skrývá mnoho životních vášní a talentů – rodina, divadlo, sport a touha poznávat a bavit. V rozsáhlé biografii najdete také vzpomínky blízkých lidí a kolegů i fotografie ze soukromého archivu.

Pravdivý príbeh o tom, ako ma zlomené srdce priviedlo až na Nový Zéland. Tam, kedy som uprostred svojho putovania stretol tajomného cudzinca a spolu s ním sa vydal na mystickú cestu naprieč krajinou a dovnútra svojej duše. Na cestu, ktorá ma takmer stála život.

Kniha Zrzavé holky, jejíž blog Zrzi.cz byl v roce 2020 nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii Blog roku Jmenuji se Natálie a jsem autistka. „To neříkej!“ říkají mi někdy lidé zděšeně. „To se nehodí.“ Jiní reagují překvapeně: „Vždyť mluvíš.“ „Vždyť chápeš vtipy!“ Občas přijde i rozhodné: „Podle mě žádný autismus nemáš.“ Člověk musí mít trochu nadhled. Proto se většinou zasměju a odkážu lidi na svůj blog, na kterém o těchto věcech píši. Začala jsem je zaznamenávat už celkem dávno; vše začalo, když mi bylo kolem dvaceti. Tenkrát jsem zjistila, že se mě autismus týká. Pojďte se podívat, jak přemýšlí autista...

Búrlivé príbehy, logika štvanca a drsné životné lekcie: To všetko je Životom na zelenú. Nezvyčajné memoáre oscarového herca Matthewa McConaugheyho obsahujú pol storočia úvah a životných lekcií, sú nasiaknuté nenútený šarmom i emóciami a oslavujú myšlienku, že to, čo nás napĺňa, je cesta a nie cieľová destinácia. V tejto knihe sa snúbia zábavný životopis, príjemný dobrodružný román, veselé príhody zo života, filozofická príručka propagujúca lásku a rodinu s neprikrášleným opisom duchovného a osobného obrodenia. Ako hovorí sám autor, je to kniha o tom, ako vo svete, ktorý nám zvyčajne hovorí nie, získať viac „áno“ a o tom, ako rozoznať, kedy by mohlo byť „nie“ vlastne preoblečeným „áno“. Je to kniha o chytaní zelených na semafore života s vedomím, že všetky oranžové a červené sa nakoniec taktiež zmenia na zelenú. Je to ľúbostný list životu.

„Osud mieša karty, my hráme,“ napísal nemecký filozof Arthur Schopenhauer. O tom, ako ich zamiešal 30 známym Slovákom, je táto kniha. Prečítajte si, čo ste ešte nečítali o Hane Hegerovej, Marekovi Brezovskom, Petrovi Pišťankov,i Rudolfovi Slobodovi či Eve Kostolányiovej. A o mnohých ďalších. Kniha vznikla na základe úspešného seriálu Pohnuté osudy, ktorý každý týždeň už niekoľko rokov vychádza v HN magazíne – magazíne Hospodárskych novín. Prináša neznáme zákutia zo života večných rebelov. Ale aj tých, čo vzdorovali režimu, bojovali s vnútornými démonmi či žili až príliš krátko a intenzívne. K tomu sa pridávajú smutní hrdinovia. Zistite, prečo sa Božena Slančíková Timrava nikdy nevydala, ako eštebáci trápili prvého slovenského bojovníka za práva gejov Imricha Matyáša a čo sa skrývalo pod maskou Jozefa Vašáryho, otca dvoch našich známych herečiek. Dielo obsahuje okrem zaujímavosti cenné fotografie. Autormi sú redaktori Hospodárskych novín a Daniel Hevier ml.

Dať zážitky zo školy na papier? A prečo nie? Do čoho sa „Marka Mrkvová“ pustí, to vždy stojí za to.