Najnovšie - Biografie - Životopisy strana 73 z 87

"Kedves Tamás! Csak felsőfokon tudok beszélni a könyvről, annak stílusáról, összefogottságáról! Kiváló! Nemcsak rólad szól, hanem egy korkép a 20. század utolsó harmadának, a 21. század elejének színházi életéről, annak csatáiról, szépségeiről, vitáiról, mindez a te életednek, művészi pályádnak tükrében. S ez a tükör hiteles, hiszen te magad vetkőzöl pőrére és söpröd ki a szőnyeg alól a kellemetlen, sokszor fájó, feledésre szánt történeteket. Számomra döbbenetes az a kitárulkozás, ahogy döntéseid helyességében kételkedve, önmarcangolva, sok-sok öniróniával s nem kevés humorral mutatod fel nekünk Jordán Tamást! Egy teljes ember képe, sikerei, vívódásai, családi élete tárul elénk - az igazat mondja, nem csak a valódit. Őszintén gratulálok!" (Simon István, a Pécsi Nemzeti Színház nyugalmazott ügyvezető igazgatója)

Az 1944 májusában deportált erdélyi magyar orvos, dr. Nyiszli Miklós németországi tanulmányainak és szakmai felkészültségének köszönhetően dr. Josef Mengele boncolóorvosa, s mint ilyen, kivételezett helyzetű sonderkommandós lett. Nyolc hónapon keresztül volt szemtanúja Auschwitz-Birkenau minden borzalmának. Visszaemlékezése 1946-ban jelent meg először. Azóta a holokausztirodalom egyik legfontosabb, számos nyelvre lefordított művévé vált, ihletője és egyik fő forrása Nemes Jeles László Saul fia című, Oscar-díjas filmjének is. Kötetünkben a nagyváradi első kiadás szövege mellett függelékként Nyiszlinek a háború után jegyzőkönyvbe mondott két rövid tanúvallomását közöljük, Vági Zoltán történész, a téma szakértője pedig bevezető tanulmányával és jegyzeteivel új megvilágításba helyezi a világ egyik első szemtanúi beszámolóját a haláltáborok valóságáról. „Hálásak lehetünk Nyiszli Miklósnak, az erdélyi doktornak, amiért volt ereje szembenézni a modern történelem olyan tömeggyilkosaival, mint Mengele, Muhsfeldt és Moll. Meg tudta őrizni tartását, gerincét és morális integritását. Képes volt megmaradni embernek és orvosnak ott, ahol annyian kudarcot vallottak, leszerepeltek, megbuktak. Megköszönhetjük neki, hogy túlélte, hogy visszajött, és elmondta nekünk, amit látott. Megköszönhetjük, hogy átlagemberként fel tudott nőni a történelmi feladathoz. És botcsinálta Faustként, afféle kényszer szülte modern Josephus Flaviusként képes volt megörökíteni a zsidóság, a magyarság és az emberiség egyik legnagyobb tragédiáját." (Vági Zoltán)

Szálasi Ferencet már kortársai többsége sem értette, és személye, rendszere köré a világháború után is számos legenda és félreértés szövődött. Aki meg akarja érteni Szálasit, az embert és a politikust, annak el kell olvasnia naplóit, amelyeket a második világháború idején kezdett papírra vetni, és kivégzése napjáig, 1946. március 12-ig nagy szorgalommal írt. Az 1942-44-es naplófüzetek eddig csak folyóiratban láttak napvilágot, az 1945-46-os börtönnaplók pedig most jelennek meg először nyomtatásban. Az utóbbiak izgalmas, mindeddig sehol nem publikált mozzanata Szálasi saját népbírósági peréről napról napra nyújtott részletes elemzése-értékelése, valamint végrendelete. A szöveget Karsai László bevezető tanulmányával és jegyzeteivel, továbbá életrajzokkal kiegészített névmutatóval közöljük. A naplóhoz tartoznak Szálasi ábrái, táblázatai és térképei. A kötetet számos fénykép illusztrálja, köztük kevéssé ismert képek is felbukkannak.

A Stephen Pinker által „az egyik legjobb tényírónak", a Nature-ben pedig „rettenthetetlen harcosnak" nevezett Richard Dawkins néha derűsen, máskor hamiskás mosollyal tekint vissza élethosszig tartó intellektuális kalandozásaira és harcaira. Rendkívüli műve, Az önző gén megjelenése után a tudományos érdeklődés középpontjába került szerző legújabb kötetében kedves, féltő szeretettel korholja a tudományos világ hiányosságait. A könyv lapjain szórakoztató történeteket ad elő ismerőseiről, és a sztorik révén megismerhetjük azokat az eseményeket, eszméket, amelyek arra ösztönözték, hogy figyelmét a kultúra, a vallás és a tudomány határterületeire irányítsa. Közben beavat minket tíz legnagyobb hatású műve eredetébe, keletkezésének körülményeibe és a közöttük levő kapcsolatokba. Tizedik könyvével, az Isteni téveszmével minden korábbinál nagyobb sikert aratott. A kötet Matt Ridley szerint „harsogó trombitaszóló az igazságért", amely szerzőjét az „egyszerű" intellektuális közismertség állapotából a leghíresebb világi gondolkodók körébe repítette - „az új ateisták" közé, ahol Dawkins Christopher Hickensszel, Sam Harrisszel és Daniel Dennett-tel került egy társaságba. A Gyertyaláng a sötétben lapjain Dawkins megosztja velünk a természet világa iránt érzett csodálatát, fogékonyságát az abszurd emberi cselekményekben rejlő humorra és az élet rövidségének egyre jobban átérzett tudatát. Az eközben kifejtett gondolatai nemcsak az olvasóra gyakorolnak mély benyomást, hanem az egyetemes kultúrára is.

41 év, 26 interjú, 19 vers angolul és magyarul. Elegáns és előzékeny társalgó, az interjúk szerzői ezt szinte egységesen tanúsítják. Viszont keselyűként csap le a jó kérdésekben rejtőző szellemi prédára. Persze hogy finoman narcisztikus, amikor a szellemi teljesítményéről van szó, mégis végtelenül szerény, és híján van az üres öntetszelgésnek és önkímélésnek. Sose álszent, mindig szókimondó. Müller Péter Sziámi. Az ember, aki ezekből a beszélgetésekből kirajzolódik, éppolyan bonyolult és meglepő, mint a karrierje. Kijelenti, hogy nem kedveli a beszédet, ugyanakkor időnként kifejezetten bőbeszédű. Éveken át szinte bárkinek, időbeli korlátozás nélkül nyilatkozik, majd hosszú évekre visszahúzódik egy zen kolostorba, és egyáltalán nem ad interjút. A legtöbb újságíró elbűvölő úriemberként emlegeti, de néhányan szóvá teszik megkérdőjelezhető viselkedését és részeg locsogását. Cohen érzelmi állapotai éppoly változatosak ezekben a beszélgetésekben, mint a témái, hangulatait mégis nehéz kiolvasni belőlük. A fiatal és a középkorú Cohen hol gunyoros, hol cinikus vagy éppen játékos. És mintha nem is lenne egészen őszinte, talán még magával sem; olykor inkább szerepel, ahelyett hogy szívből szólna. De legalább következetesen érdekes, még ha ismétlésekbe, netán önellentmondásokba keveredik is. Aztán a 90-es évek végén eljön egy pillanat, amikortól kezd úgy viszonyulni mindahhoz, amit korábban mondott, mint valami fedősztorihoz. Innentől egyre inkább lerántja magáról a leplet, sokkal nyíltabban beszél a depressziójáról, a apcsolatairól és a pályafutásáról. Jeff Burger.  Tinédzser koromban én voltam az egyetlen a társaságomban, aki hallgatta őt, méghozzá buzgón, mindennap, az iskola után. Úgy éreztem, hogy a barátom, és ezen az érzésen a találkozásunk sem változtatott. Suzanne Vega Leonard Norman Cohen (1934) kanadai költő, regényíró, énekes és dalszövegíró. Korunk egyik legjelentősebb előadóművésze. Jeff Burger író, újságíró, szerkesztő, a Springsteen on Springsteen című könyv szerkesztője. Rendszeresen publikál a Barrons, a Family Circle, a GQ, a Los Angeles Times és a Readers Digest magazinokban. Ridgewoodban (New Jersey) él.

7. apríla 1944 sa v koncentračnom tábore v Brezinke, ktorý bol súčasťou koncentračného a vyhladzovacieho tábora Osvienčim, rozzvučali poplašné sirény. Ohlasovali útek dvoch väzňov. Tento hrdinský čin sa ako jedným z mála podaril dvom slovenským židovským väzňom Rudolfovi Vrbovi a Alfredovi Wetzlerovi. Živé rozprávanie zavedie čitateľa priamo doprostred diania a spolu s autorom, ešte mladíkom Rudolfom Vrbom, prežíva jeho pokus o útek z fašistického Slovenského štátu do Maďarska, opätovný návrat domov, kde sa dostane do tábora v Novákoch, odkiaľ ho pošlú transportom, ktorý mieri do Osvienčimu. Tu zažíva ukrutné ponižovanie, neľudské zaobchádzanie, týranie a je svedkom strašnej smrti tisícov tamojších väzňov. Ocitá sa uprostred obrovskej a neľudskej mašinérie smrti, ktorú vytvorila Nemecká ríša a usilovala sa ju za každú cenu pred verejnosťou utajiť a rozhodne sa utiecť... Neuveriteľné! A presne takto zareagovali aj poprední predstavitelia židovskej komunity, cirkevní predstavitelia a štátnici, keď si po úteku bývalých väzňov prečítali Správu Rudolfa Vrbu a Alfreda Wetzlera, ktorá je súčasťou knihy. Okrem nej je do knihy zaradených aj niekoľko ďalších dokumentov, napríklad svedecká výpoveď Rudolfa Vrbu na súdnom procese s Adolfom Eichmannom, štúdia Rudolfa Vrbu Úloha holokaustu v nemeckej ekonomike a vojenská stratégia, správa Rudolfa Vrbu Prípravy na holokaust v Maďarsku: výpoveď očitého svedka alebo Doslov Johna S. Conwaya, profesora histórie na University of British Columbia, Vancouver, B.C., Kanada, pod názvom Význam správy Vrba ? Wetzler o Osvienčime-Brezinke.

"Její jméno působilo jako hvězda naděje, která vyvede romský lid z bludného kruhu nepochopení mezi Romy a gádži. Elena Lacková (* 22. března 1921 ve Veľkém Šariši - 1. 1. 2003 v Košicích) napsala první romskou hru, nacvičila ji se svými příbuznými v chatrči cikánské osady; psalo se o ní s obdivem v novinách, pozdvihla romipen z bláta ignorantského opovržení... Znovu jsem začala za Ilonou jezdit v roce 1976... A Ilona vyprávěla. Vyprávěla věci, o kterých nemluvila, když byl její muž naživu. Nic špatného - pouze uvolněné zvažování a hodnocení vlastního života. Bylo to fantastické a já začala natáčet. Natáčely jsme celé dlouhé večery, týden, deset dní, po celou dobu, co jsem u ní bydlela... Ilonina životopisná a zároveň etnologicky nesmírně zajímavá vyprávění jsem jezdila natáčet několikrát za rok po dobu osmi let. Průběžně jsem je přepisovala z magnetofonu a narůstaly mi stránky a posléze i fascikly romských textů. Při přepisování jsem znovuprožívala trans jako při Ilonině vyprávění. Zároveň jsem čím dále tím více pociťovala, že se nesmírně proviním na Iloně, na Romech i na Neromech, pokud její výpověď nesdělím dál." (Z předmluvy Mileny Hübschmannové.) Životopisná mozaika z prostředí romské menšiny. Vyprávění s fantaskními prvky, ale také výpověď ženy, která prožila dvě totality a zápasí o svou tradiční víru.

Životopisné vzpomínky Heleny Maršíkové, narozené v Roztoce na Podkarpatské Rusi, která prošla několika koncentračními tábory.

V histórii je len málo priemyselníkov, ktorí by sa mohli vyrovnať obrovskej činorodosti a geniálnym víziám Elona Muska. Je modernou kombináciou Thomasa Edisona, Henryho Forda, Howarda Hughesa a Steva Jobsa. Musk je človek, ktorý stojí za spoločnosťami PayPal, Tesla Motors, SpaceX a SolarCity. Každá z nich vyvolala v americkom biznise a priemysle veľký rozruch. Viac než ktorýkoľvek iný dnešný manažér, zasvätil Musk svoju energiu a vlastný obrovský majetok vylepšovaniu budúcnosti, ktorá je podobne bohatá a vizionárska ako fantázia sci-fi. Skúsený technologický žurnalista Ashlee Vance ponúka v tomto živom investigatívnom opise bezprecedentný pohľad na pozoruhodný život najsmelšieho podnikateľa v Silicon Valley. Knihu napísal s exkluzívnym prístupom k Muskovi, jeho rodine a priateľom, a sleduje v nej Elonovu cestu od tvrdej výchovy v Južnej Afrike po jeho výstup na vrchol globálneho sveta biznisu. Vance strávil viac ako päťdesiat hodín v rozhovoroch s Muskom a uskutočnil takmer tristo interview, aby priniesol búrlivé príbehy jeho svet meniacich spoločností. Namaľoval portrét zložitého človeka, ktorý obnovil americký priemysel a priniesol nové úrovne inovácií – pričom si cestou získal množstvo nepriateľov. Elon Musk prišiel do Spojených štátov v roku 1992 ako nesmierne motivovaný imigrant, ktorý sa usiloval o realizáciu svojich najdivokejších snov. Život ako na horskej dráhe priniesol Muskovi veľké sklamania aj obrovské úspechy. Keď ho vyštvali zo spoločnosti PayPal, prekonal život ohrozujúcu maláriu a zomrel mu malý syn, opustil Silicon Valley a vybral sa do Los Angeles. Keď nasledujúcich niekoľko rokov strávil vrážaním vlastného majetku do rakiet a elektrických áut, jeho priatelia ho nechápali. Rok 2012 však ukazuje, že sa mu podarilo jedno z najväčších vzkriesení v histórii biznisu: Spoločnosti Tesla, SpaceX a SolarCity dosiahli bezprecedentný úspech a Muskove čisté imanie vyletelo na viac než 5 miliárd dolárov. V čase, keď sa mnohé americké spoločnosti viac zaujímajú o zhŕňanie ľahko zarobených peňazí, než by riskovali radikálne nové technológie, Musk vyčnieva ako jediný podnikateľ s dostatočnou dynamikou a víziou, aby riešil – dokonca revolucionizoval – naraz tri odvetvia priemyslu. Vance ukazuje, že Muskov úspech zvestuje návrat k pôvodným ambíciam a vynachádzavosti, ktoré urobili z Ameriky ekonomického a intelektuálneho lídra. Kniha je brilantná, prenikavá sonda do toho, čo Muskova kariéra znamená pre technologický priemysel, ktorý prechádza dramatickými zmenami. Ponúka malú ochutnávku toho, aké neuveriteľné storočie možno máme pred sebou.

„Životopis spisovateľov objasňuje značne jeho diela, je akoby kľúčom do ich svätyne. A nikto, tuším, život človeka vernejšie opísať nemôže ako on sám. To, hľa, príčina, prečo ja končím svoju spisovateľskú činnosť krátkym opísaním pamätnejších svojich osudov. Kto menovite so slovenskou literárnou i politickou históriou zapodievať sa bude, ten tu daktoré užitočné pokynutia nájde.“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

… ptají se spisovatelka a lékař a vzájemně konfrontují své vzpomínky na mládí. Prožívali je vpředválečné a válečné době.. Ona se spoléhá na své deníky začínající naivními poznámkami terciánky, která se posléze stává žačkou rodinné školy. Tento téměř idylický život je brutálně přerušen totálním nasazením. On je v těžší pozici – všechny své vzpomínky nosí jen v paměti. Před námi odvíjí příběh nadaného studenta gymnázia, septimána, který je uhranut divadlem, ale po maturitě ho zláká medicína. Píše se však rok 1939 a vysoké školy jsou uzavřeny nacisty. Život obou hrdinů je prodchnut i přes stísňující atmosféru předválečnou a válečnou nadšením ze života, touhou po poznání, odhodláním vzdělávat se, pomáhat mladé a posléze okleštěné republice, jak je jen možné. Cítíme nadšení dýchající z popisu všesokolského sletu, kulturních a divadelních představení, ať už je vypravěč pouhým divákem či účinkujícím… Ze všeho na čtenáře dýchá dnes už těžko pochopitelné zaujetí věcmi veřejnými, étos vlasteneckých vzdělanců první republiky.

Povídku Opona budoucnosti vypráví muž na sklonku svých dní, který byl obdařen neblahým darem číst myšlenky jiných a předvídat věci příští, a může nás těšit, že se její část odehrává v magické Praze. Láska se v ní mísí s nenávistí, naděje se zklamáním, okamžiky úlevy s marnou snahou vypravěče setřást svou nezáviděníhodnou schopnost… A nade vším ční jeho milovaná manželka jako krásná, ale také velmi záhadná a temná postava. V povídce Bratr Jakoubek se setkáváme s vychytralým Davidem Levým a jeho duševně zaostalým, avšak svým způsobem bystrým bratrem Jakoubkem, který Davida přistihne u špatného skutku a jako nelítostná Nemesis se zjeví ve chvíli, kdy se David vrací ze Západní Indie a pod smyšlenou identitou stoupá na společenském žebříčku. George Eliotová zaujme austenovsky prokreslenými charaktery postav, mistrovským líčením prostředí, nečekanými dějovými zvraty a v neposlední řadě smyslem pro humor. Její povídky neztratily ani po půl druhém století svůj půvab a potvrzují její oprávněnou přítomnost mezi největšími spisovatelkami 19. století.

Martin Lipavský je spisovatel, nakladatel a muzikant, který s ironickým úšklebkem ignoruje svůj střední věk i fakt, že jeho manželství s životní láskou Jolanou zkrachovalo. Na křtu jeho poslední knihy se však neplánovaně a nezávisle na sobě objeví tři velké ženy jeho života - nestárnoucí kráska Sabina, tvrdá a všeho schopná právnička Dagmar, která přihlíží křtu románu o dávném vztahu spisovatele k ní, a právě Jolana, jíž se zachtělo trochu si pohrát nejen s hrdinovým egem. Hrdinovi se ovšem pro změnu zachtělo všech tří, a tak rozjíždí kolotoč situací, které ho nakonec dovedou ke zjištění, proč mají některé ženy krátké nehty, jak málo pomáhá přidrzlá vtipnost, když vás pod krkem drží gorila kohosi velmi vlivného, a že si zmíněné krasavice vystačí i bez něj. On i tři grácie padají do slastné extáze i tváří k zemi, aby povstali k novým dobrodružstvím nejen růžového, ale i velmi temného rázu... A překvapivý závěr jako by obrátil naruby vaše představy o tom, jaký konec si zaslouží hrdina a jeho kočičí smečka.

Autobiografie Andreho Agassiho je upřímnou výpovědí jednoho z nejlepších tenistů nedávné minulosti. Agassi se šokující otevřeností popisuje svůj tenisový i soukromý život, a to od raného dětství, kdy ho – stejně jako předtím jeho sourozence – přivede tyranský otec k tenisu a nutí dennodenně trénovat. Z Andreho vyroste zázračné tenisové dítě, k tomuto sportu však cítí hlubokou nenávist. Kniha představuje pronikavou sondu do duše i mysli mladého muže, kterému nebylo dopřáno normální dětství a musel se vyrovnávat s dominantním otcem i sám se sebou a posléze vzdorovat slávě, ztrátě soukromí, zájmu médií, která ho oslavovala i odsuzovala. V tomto nekonečném boji hledá smysl svého života a často uvažuje o konci kariéry. Agassi do nejmenších detailů analyzuje sám sebe, své niterné pocity, své tápání sportovním i soukromým životem. Obšírně se zmiňuje i o svých blízkých, přátelích, spolupracovnících a soupeřích (především o Petu Samprasovi), striktně se však vyhýbá jakýmkoli bulvárním podrobnostem. Kniha napsal svérázným, ale fascinujícím stylem; vše se v ní odvíjí v rychlém tempu, s téměř filmovým vyobrazením detailů z autorova života. Mimořádně otevřená výpověď vynikajícího tenisty nedávné minulosti o vlastním životě. Kniha nabízí jedinečný pohled do zákulisí vrcholového tenisu. Je určena pro čtenáře memoárové literatury, pro sportovní, a zvláště tenisové fanoušky.

Astrid Krausseovou, redaktorku vyhlášeného vídeňského literárního nakladatelství, obtěžují na ulici dva muži. Na pomoc jí přispěchá David Kostka, bývalý knihkupec z malého knihkupectví, kde patřila k pravidelným zákaznicím. Davidovi se podaří strávit s redaktorkou večer. Astrid zná Davida jako milovníka literatury, ale o jeho vášni, psaní, dosud neví. Mezi Davidem a Astrid postupně vzniká milostný vztah. Astrid se zajímá o český jazyk a českou kuchyni, brzy otěhotní. – Román napsaný procítěně poetickým jazykem odráží autorovo hledání a vytváření nového domova. S nejkrajnějším lakonismem a velkou naléhavostí, které vyznačují již jeho ranou českou prózu, autor vypráví nejen humorný, ale i melancholický příběh jedné lásky, které na pozadí integrující se Evropy hrozí ztroskotání.

Kniha, kterou dostáváte do ruky, mapuje život Edvarda Beneše na pozadí událostí, které prožil, a které sám ovlivňoval, nebo ovlivňovat mohl. Rozhodně Beneše zbožně neuctívá, jak napovídá titul knihy, ale v žádném případě se jej nesnaží očerňovat nebo zcela zatracovat. Autor se snaží čtenářům co nejvíce přiblížit složitost problémů, které Beneš musel řešit. K tomu používá četné citace dokumentů, které, jak si často myslíme, dobře známe, ale při čtení jejich doslovného znění můžeme být překvapeni.

Román o životě fotografa Františka Drtikola. Napadlo vás někdy, jak by vypadal příběh napsaný paprskem světla? Tak za prvé, na konci by se zjistilo, že na počátku nebylo Slovo, ale Světlo beze slov, a to Světlo že nikdy nezmizelo. Za druhé, nebyl by to jen tak nějaký příběh, ale velkolepý osud, rozkročený mezi několik míst, epoch a historických událostí. Za třetí, byl by to osud fotografa, protože fotograf je řemeslníkem světla. Za čtvrté, byl by to příběh plný stínů, samozřejmě, každá věc má svůj opak. A za páté, v jednu chvíli by se v příběhu objevilo vnitřní světlo a všechno by se změnilo. Kdo to vlastně byl František Drtikol? První český světově známý fotograf, který dvakrát zkrachoval. Dandy z hornického maloměsta, kde zažil do té doby největší důlní katastrofu na světě. Mistr aktů, co nikdy neměl štěstí na ženy. Buddhista, který uvěřil v komunismus. A dál? Mladý spisovatel Jan Němec přichází s rozsáhlou a pro současnou českou prózu zcela nezvykle pojatou románovou freskou; uměleckým a duchovním Bildungsromanem, o němž se bude mluvit.

Knížka pojednává o autorčině dětství a mládí, prožitém v Lounech v druhé polovině minulého století. Odvíjí se na základě vyprávění jejího otce i jejích vlastních vzpomínek. Poutavým způsobem nás seznamuje se životy rázovitých postaviček, se kterými se v té době v Lounech setkala. Trochu smutku a nostalgie, ale i hodně legrace - prostě jakási tragikomedie. Vzpomínky jsou zachyceny z pozice zralé ženy - takže s jistým nadhledem, s kritickým i sebekritickým hodnocením i s jistou dávkou ironie. Ilustrace vytvořil grafik Jan Šprynar.

Úplné vydanie najznámejšieho denníka na svete pod záštitou Nadácie Anny Frankovej. Trinásťročná Anna Franková sa spolu s rodinou počas druhej svetovej vojny dva roky ukrývala v zadnej časti jednej budovy v Amsterdame. Tesne pred koncom vojny však padla za obeť nacistickému režimu. Anna si zapisovala udalosti od 12. júna 1942 do 1. augusta 1944 a zaznamenala všetko, čo sa okolo nej dialo, aj jednotlivé dni v úkryte. Keď v marci 1944 v Oranžskom rádiu počula výzvu občanom, aby poskytli svoje zápisky do zbierky na historické účely, svoje poznámky začala prepisovať do knižnej podoby. Stihla prepísať podstatnú časť pôvodných listov. Zápisky sa končia textom, ktorý Anna zaznamenala iba pár dní pred tým, ako ju aj jej rodinu našli vojaci a odvliekli do koncentračného tábora. Zápisky sa však zachovali a po vojne sa o ich knižné vydanie zaslúžil Annin otec Otto Frank, ktorý jediný vojnu prežil.