Najnovšie - História - ostatné strana 38 z 45

E szenvedélyes könyv lapjain a Harvard Egyetem jogi karának professzora, Alan Dershowitz választ ad Izrael lármás támadóinak vádjaira – és ennek keretében kifejti, hogy bár Izrael messze nem tökéletes, mégis joga van létezni és megvédeni önmagát. A szerző rendkívül mély kutatásaira és páratlan szószólói képességeire hagyatkozva meggyőzően érvel 32 különálló rágalom, becsmérlés és félreértés tekintetében, amik Izrael ellen irányultak az elmúlt években. Megismerhetjük a valóságot többek között olyan vádakkal kapcsolatban, miszerint „A zsidók mindig is elutasították a konfliktus kétállami megoldását” vagy „Izrael okolható a palesztin menekültválság kialakulásáért”, illetve olyan javaslatokkal szemben kapunk állásfoglalást, mint hogy „Egyetemi tőkekivonásra van szükség Izraelből.” Az Izrael védelmében c. könyv provokatív, lényegbevágóan érvel és éppen ezért mélyre üt! Alapvető fontosságú munka mindazoknak, akiket érdekel a Közel-Kelet máig tartó konfliktusa. „Egy lendületesen és nagy hévvel megírt sortűzirat Izrael egyre epésebb kritikusai ellen.” Washington Post könyvajánló „Szenvedélyes érvek (…) az összhatás leleplező és meggyőző.” The Times (London) „Dershowitz jól tudja, miként építse föl érvrendszerét. (…) Különös hatékonysággal leplezi le számos Izrael-kritikus képmutatását.” New York Times könyvszemle Alan Dershowitz, a Harvard Egyetem Jogi Karának professzora egyúttal Amerika egyik legkeresettebb fellebbviteli ügyvédje, aki nagy érdemeket szerzett a polgári szabadságjogok érvényesítése és védelme terén. Gyakran hívják televíziós műsorokba, publikált a New York Times hasábjain és még számos más lapban. Számos könyve közül olyanok kerültek az előbb megnevezett lap bestseller listájának élére, mint a Chutzpah és a The Vanishing American Jew (Az eltűnő amerikai zsidó).

A hosszan elhúzódó „felfedezések kora” volt a legnagyobb szabású világméretű átalakulás kezdete az emberi világban. A „globalizálódás” ekkor kezdődött, és ettől kezdve szüntelen tart mind a mai napig. Az élet számos szépsége ekkoriban kezdett kibomlani, hála a különböző kultúrák megismerésének, és minden konfliktus, amely a mát gyötri, ebben a korban, és annak elsősorban „hódító” jellegében gyökerezett. A felfedezések nélkül nincs gyarmati világ, a gyarmatok nélkül nincs dekolonizálás, és az utóbbi szerencsétlen, olykor elborzasztó végrehajtása nélkül nem alakul ki a mai világméretű káosz. Egyszóval, ha valaki bírálja a globális világ sötét oldalait, úgy szórja átkát a „felfedezőkre”, mert nélkülük nem indulhatott volna útjára az a folyamat, amely sajnálatos módon elvezetett a nagyhatalmi vetélkedéshez, majd a világháborúkhoz is. Mivel a hatalmi (nemritkán csak vélt) érdekek továbbra sem hunytak el, a hatalmak bármely diktátort vagy szervezetet készek voltak támogatni, aki vagy amely momentán szolgálni látszott érdekeiket, ám a lehető leggyorsabban elejtették, ha egy másik erő tűnt fel, és sokszor csak utólag értették meg, hogy nagyon rossz vásárt csináltak.

Vajon miért érdekel bennünket, mit ettek, ittak, hogyan öltözködtek, kiket szerettek és kiket csaltak meg azok, akiknek történelemformáló tevékenységéről már annyi mindent tudunk? Túlzott kíváncsiság lenne az oka, vagy egyszerű pletykaéhség? Nem valószínű. A történelem hírességeinek szerelmi élete iránti érdeklődés úgy is értelmezhető mint ősi emberi igény a társadalmak élén álló vezetők alaposabb megismerésére. Márpedig hétköznapi szerepekben közelebb érezhetjük magunkhoz a nagyságokat, mint trónusaikon vagy minisztereik között, hadseregeik élén vagy politikai döntéseik meghozatala közepette.

Studie O filosofii dějin (vydaná anglicky v New Yorku roku 1957 a francouzsky v Paříži roku 1959) je jediný spis, který Jacques Maritain (1882–1973) věnoval výslovně filosofii dějin. Titul knihy „O filosofii dějin“ (anglicky On the Philosophy of History, francouzsky Pour une philosophie de l’histoire) naznačuje, že Maritain nechtěl napsat ani soustavné pojednání o filosofii dějin, ani ve vlastním slova smyslu úvod do této disciplíny, který by mapoval veškerou její problematiku. Jeho cílem bylo ukázat možnost a platnost určitých filosofických zákonů, které osvětlují lidské dějiny a činí je pro nás srozumitelnějšími. Záměrně se omezil na určitý počet příkladů těchto zákonů a na některé základní problémy, které s nimi souvisí. Ve svých úvahách o filosofii dějin a ve volbě problémů měl do velké míry na zřeteli praktické postavení křesťanů v soudobé společnosti a snažil se vypracovat intelektuální vybavení, které by jim pomohlo řešit jejich „časné“ problémy a úkoly. (Z doslovu Karla Šprunka.)

Je ešte možné o holokauste, tejto zdanlivo uzavretej kapitole ľudských dejín, povedať niečo nové? Kniha amerického historika to robí nielen preto, že si podrobnejšie všíma environmentálne pozadie nacistickej ideológie a premeny jej ústredných cieľov, ale aj preto, že vidí naliehavú paralelu so súčasnosťou, keď sa klimatické zmeny premietajú do svetovej politiky. Svet sa namiesto vízie lepšej budúcnosti čoraz viac zaoberá temnými apokalyptickými scenármi, kde boj o obmedzené prírodné zdroje môže prerásť do veľkých konfliktov. V impozantnom príbehu o vyhladení a prežití, predstavuje Timothy Snyder nové vysvetlenia obrovských ukrutností napáchaných v dvadsiatom storočí a odhaľuje riziká, ktorým čelíme v dvadsiatom prvom. Využívajúc nové pramene z východnej Európy a zabudnuté svedectvá Židov, ktorí prežili, pripomína autor, že masová vražda Židov je udalosť nie tak vzdialená a oveľa pochopiteľnejšia, ako by sme sa nádejali – a teda oveľa hrôzostrašnejšia. Holokaust sa začal na temnom a dostupnom mieste – v Hitlerovej mysli. Jeho zárodkom bola myšlienka, že odstránenie Židov by mohlo obnoviť rovnováhu a planéte a umožniť Nemcom získať zdroje, ktoré zúfalo potrebovali. Táto predstava o svete sa mohla dať zrealizovať, len ak by Nemecko zničilo iné štáty, čiže Hitlerov cieľ bola koloniálna vojna na európskej pôde. K najväčším stratám na životoch došlo na miestach, kde sa úplne rozpadli politické štruktúry. V bezštátnych zónach zomreli takmer všetci Židia. Pomáhalo im niekoľko ľudí, zopár spravodlivých, ktorých nepodporovali žiadne inštitúcie. Snyder upozorňuje na ponaučenie plynúce z holokaustu a dospieva k záveru, že sme nepochopili moderný vek a ohrozili tým našu budúcnosť. Začiatok dvadsiateho prvého storočia sa bude podobať na začiatok dvadsiateho, problémy s jedlom a vodou budú sprevádzať ideologické výzvy globálneho poriadku. Náš svet má toho viac spoločného s Hitlerovým, ako sme si ochotní priznať a ak ho chceme zachrániť, musíme sa naučiť vidieť holokaust v pravom svetle – a nás tiež.

Britský historik nevidí ruskú revolúciu ako jednotlivú udalosť, ale ako storočný cyklus násilia a honby za utopickými snami. Zatiaľ čo iní historici sa zamerali na kataklizmatické roky tesne pred a po roku 1917, Orlando Figes zobrazuje oveľa širšie obdobie. Revolúcia mení formu a charakter, no stále si zachováva podobné idealistické ciele, od svojich počiatkov v hladomorom sužovanom roku 1891 až po svoj koniec a kolaps komunistického Sovietskeho zväzu v roku 1991. Figes rozoznáva tri základné fázy: Lenin a boľševici, ktorí prichádzajú s deštrukciou všetkého starého a zrodom nového systému, pričom toho obdobie ukončí až teror tridsiatych rokov; stalinistická generácia pochádzajúca z nižších tried, ktorá vytvorí pevné štruktúry sovietskeho režimu a svoju legitimitu utvrdí víťazstvom v druhej svetovej vojne; a generácia roku 1956 ovplyvnená odhalením kultu osobnosti a stalinistických zločinov, no stále považujúca revolučný zápal za liek na ekonomický úpadok a stratu lojálnosti voči režimu. Až do zániku sovietskeho režimu jeho vedúci predstavitelia verili, že pokračujú v revolučnom diele započatom Leninom. S autoritou a charakteristickým štýlom, ktorým sa preslávil už vo svojich predchádzajúcich knihách, prináša Orlando Figes pútavú a svojim spôsobom revolučnú zmenu pohľadu na jednu z kľúčových udalostí dvadsiateho storočia.

Pavel Križko pracoval takmer celý život ako archivár. Vďaka tomu sa oboznámil s dejinami banských miest na Slovensku. Spoznajte ich i vy, ktorí dejiny študujete, ktorí ich učíte, i vy, pre ktorých sú dejiny záľubou. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Projděte se s námi po Karlově mostě a nechte si povídat o svatých, kteří na vás mlčky shlížejí ze svých kamenných podstavců. V unikátní publikaci "Svatí na Karlově mostě" Jiří Glet sesbíral příběhy vzniku jednotlivých soch i životů svatých, které tyto sochy znázorňují.

Rozsiahle epicko-didaktické dielo „Mijawa s nowím wekom“ (vyšlo r. 1851) zachytáva históriu Myjavy. Autor prejavil v ňom vlastenectvo, lásku k rodnému kraju, k ľudstvu a pokroku vôbec. Digitalizátori Zlatého fondu SME ho prepísali zo švabachu pre dnešných čitateľov.

Nová kniha publicisty Karla Kýra přináší šedesát příběhů z historie, zaměřených především na tajemství, záhady a svědectví zázraků. Dočtete se například o kapucínských katakombách v Palermu, o bílé paní v Hofburgu, jak se stal svatý Zikmund českým patronem, o zázračných obrazech a studánkách či o původu Hitlerova antisemitismu a mysticismu.

V knize "Jak jsem miloval Stalina" se dlouholetý žurnalista Karel Kýr věnuje rozličným tématům, vážným i nevážným. Vzpomínky na život v socialismu střídají úvahy nad aktuálními tématy a politicky laděné fejetony.

Kniha Politické systémy anglosaských zemí představuje pokus o nahlédnutí na ústavní a politické systémy vybraných anglosaských zemí - Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Australského svazu, Nového Zélandu, Irska, Jihoafrické republiky, Kanady a Spojených států amerických - z institucionální perspektivy. Uvedená skupina zemí sdílí společnou historii v rámci britského koloniálního impéria, což vede (mimo jiné) k označování těchto zemí za anglosaské (s výhradami u Irska a Jihoafrické republiky). Společná minulost se různým způsobem promítla do podoby ústavních a politických systémů, a je tedy namístě se ptát, do jaké míry a z jakých důvodů jsou si politické systémy anglosaských zemí v institucionální perspektivě podobné.

Předkládaná kniha se věnuje fenoménu nastupujících mocností globálního Jihu, jejichž emancipace jsme svědky od konce studené války. Globální hospodářská krize pak ukazuje, nakolik je vzestup nezápadních zemí významnou součástí soudobého mezinárodního řádu a nakolik svou existencí ovlivňují jeho podobu. Autoři se snaží zachytit jak strukturální faktory stojící za vzestupem nových mocností, tak přiblížit specifika pětice zemí, které jsou v souvislosti s daným tématem často diskutovány. Jednotlivé studie jsou věnovány Číně, Indii, Brazílii, Jihoafrické republice a Indonésii, na nichž jsou představeny klíčové faktory stojící za politicko-ekonomickým rozmachem těchto zemí.

Tato publikace svým stylem volně navazuje na knihu S Theodorem o hieroglyfech. Je tedy psána jako dialog mezi mladým Martinem a moudrým Theodorem, který tentokráte medituje nad staroegyptským uměním doprovázeným krátkými hieroglyfickými nápisy. V prvních dvou kapitolách je čtenár uváděn do samých počátků egyptského umění, seznamuje se s nejstaršími jeskynními malbami v oblasti Sahary a poznává hlavní rysy a symboliku egyptského umění včetne symboliky barev a pravidel při malování. V následujících dvou kapitolách se Theodor podrobně zamýšlí nad zlatým Tutanchamonovým trůnem a nad reliéfem z chrámu Sethiho I. v Abydu. Při svých meditacích se moudrý učitel dostává také k dalším důležitým tématům egyptské ríše, jako je rituál otevírání úst, putování zemřelého podsvětím nebo mumifikace. Jak je už pro Theodora typické, snaží se některými staroegyptskými myšlenkami inspirovat i človeka dnešní doby. Kniha není gramatickou učebnicí a nevyzývá k výuce jako její předchůdkyně, proto je mnohem stravitelnější a přístupnější. Tabulky s minislovníčkem a vysvětlením hieroglyfických znaků umožňují čtenáři bezprostřední kontakt se staroegyptským písmem, nicméně mohou být přeskočeny, aniž by utrpěla četba. V knize se nachází mnoho barevných fotografií, které nejsou pouze doplňujícím materiálem, ale nedílnou součástí textu. Jsou jakýmsi obrázkovým písmem v duchu staroegyptského umění. Čtenář si u nich může odpočinout a načerpat z jejich duchovního náboje.

Kniha a výkresová dokumentace ponorek je určena jednak pro širokou veřejnost a jednak pro modeláře. Materiály o ponorkách byly donedávna velmi málo přístupné. To, co bylo dostupné, bylo velmi nepřesné a často záměrně zkreslené, i když se jednalo o velmi staré konstrukce. Nebyly uváděny problémy při vývoji a stavbě, chyby konstrukcí, konstrukční prvky, dějiny té které lodě a další doklady. Tak byl uveřejňován vlastně jen bezcenný balast, navíc často jednostranně upravený a idealizovaný. Zapomínalo se na to, že námořníci plavící se na ponorkách trpěli omezeným prostorem, vydýchaným a zkaženým vzduchem páchnoucím zplodinami z výfuků naftových motorů, kyseliny, nedostatkem hygieny, vlhkostí a podobně. Tito lidé – u všech válčících stran – nejen přinášeli utrpení druhým, ale i sami trpěli a případně i umírali za podmínek, kdy jejich šance na záchranu a přežití byla mizivá. V zimě trpěli stálou vlhkostí a chladem, v létě nadměrným teplem, za plavby nedostatkem spánku a hlavně obrovským psychickým vypětím. Tím vším nemíním ospravedlňovat, co část posádek napáchala mimo běžné válečné akce ve všech válečných konfliktech, které se na naší planetě odehrávaly a odehrávají. Je často pouze věcí náhledu historiků zúčastněných stran a jejich subjektivního názoru, jak hodnotí uplynulé události i jejich aktéry a jakým způsobem je vylíčí. Faktem je, že postupem času a vývojem techniky docházelo průběžně k pozvolnému vylepšování životních podmínek posádek. Záleželo na konkrétní zemi, která ponorky vyráběla, jakým způsobem se její konstruktéři stavěli k tomu, že lidé musí na ponorkách nejen bojovat, ale i žít. Výsledkem jsou dnešní atomové giganty, kde posádky nejvíce ohrožuje případná porucha atomových reaktorů, požár nebo selhávající lidský faktor. Tyto okolnosti způsobily v posledních letech velké množství různě těžkých havárií včetně ztrát lodí u všech námořnictev. Pro modeláře by kniha a plánky v ní měly být povzbuzením ke stavbě modelů ponorek i přes bodový hendikep na soutěžích maket, kde jsou právě ponorky hodnoceny podstatně méně pro menší množství detailů. Z tohoto důvodu doposud staví tento typ lodí málo modelářů a na soutěžích se objeví maximálně jedna či dvě lodě. Ty pak nemohou soutěžit mezi sebou a jsou přiřazeny k jinému typu lodí, kde je jejich šance snížena i přes velmi pečlivé provedení. Ponorka svým způsobem připomíná letadlo již z důvodu, že se rovněž pohybuje v třírozměrném prostoru, ale svým provedením leteckou techniku předstihla.

Kolik Číňanů znáte jménem? Dva? Tři? Aj Wej-wej bude s velkou pravděpodobností jedním z nich. V říjnu 2010 vystavil v londýnské galerii Tate Modern instalaci nazvanou Slunečnicová semínka. V dubnu 2011 byl uvězněn a déle než dva měsíce strávil v nelidských podmínkách. Nejslavnější žijící čínský umělec a aktivista je osobností s mimořádným univerzálním talentem, odvahou a lidskou integritou. Je schopen navrhnout dům, natočit film, psát si každý den internetový blog, rozbít vázu z dynastie Chan s nevyčíslitelnou historickou hodnotou či pomáhat obětem zemětřesení. Od začátku své umělecké dráhy otevřeně vystupuje proti nejmocnějšímu totalitnímu režimu současnosti. Činí tak nejen slovy, ale i svou tvorbou – je autorem mnohých z nejkrásnějších a nejzáhadnějších uměleckých děl naší doby, děl, která oslovila miliony lidí po celém světě. Když byl Aj Wejwej propuštěn z nezákonné vazby, přiletěl za ním do Pekingu spisovatel a novinář Barnaby Martin. Zajímal se o jeho uvěznění a zároveň se chtěl dozvědět více o tom, co se vlastně děje v zákulisí nejvyšších pater čínské komunistické strany. Rozhovory obou mužů a Martinovy rozsáhlé osobní zkušenosti s Čínou daly vzniknout této knize. Viselec je sondou do Ajova života, umění i aktivistických postojů, zároveň jde ovšem i o úvahu nad kreativním procesem a vývojem umění v moderní Číně. Barvitě vypráví o dětství stráveném v zemljance na poušti Gobi, dospívání během kulturní revoluce i o tom, co chce svými díly sdělit. Potvrzuje se zde, že Aj není namyšleným umělcem, kterému jde pouze o vystavování svých děl v západních institucích zvučných jmen. Nepatří mezi ty, kteří se kvůli slávě otočí zády k vlastní zemi. Přináší svědectví o stále silnějším čínském boji za demokracii a otevřenou společnost. Je to kniha o odvaze a naději v místech, kde svoboda a spravedlnost stále chybí.

Historický kalendár – Slovensko je unikátne encyklopedické dielo od I. Mrvu a T. Lengyelovej. Usporadúva udalosti slovenskej histórie chronologicky podľa jednotlivých dní v roku, počnúc 1. januárom a končiac 31. decembrom. K najvýznamnejším udalostiam a osobnostiam je priradená širšia informácia vo forme medailóna. Pomocný aparát (registre miestne, menné i register udalostí), umožní ľahkú orientáciu. Atraktivitu titulu zvyšuje bohatý obrazový materiál.

Najdôležitejšia kniha, ktorá sa zaoberá výrokmi imáma ‘Aliho, známou osobnosťou islámskych a arabských dejín, je práve „Nahdž al-balaga“ t.j. Cesta výrečnosti. Táto knižka je prekladom 366 výrokov tejto knihy z arabského jazyka do slovenčiny. Knižka je plodom dlhých hodín práce mimo pôvodného odboru autora, avšak blízko jeho srdci. Je určená širokej aj odbornej verejnosti so zámerom oboznámiť ju s autentickou arabskou a islámskou literatúrou a históriou.

Kniha, která vám umožní číst egyptské hieroglyfy, poznat nejčastější gramatické jevy a porozumět staroegyptskému myšlení, je zarámována do příbehu mladého Martina, který se učí hieroglyfy u svého prítele Theodora. Theodor nejprve Martina seznamuje se symbolikou egyptských znaku, která muže být podkladem pro všeobecná životní zamyšlení. Postupně je výuka doplňována informacemi ze skutečného staroegyptského světa. Čtenář se seznámí s nejznámějšími egyptskými mýty, s královskou titulaturou či s pradávným kalendářem. Zdrojem hieroglyfických cvičení je velmi často egyptská kniha mrtvých. Martin se učí od jednodušších věcí ke složitejším, a to na příkladech, u kterých nepotřebuje znát velké množství slovíček. Jednotlivé lekce se snaží zachovat logickou kontinuitu a počítají pouze s tím, co Martin dosud poznal. Hieroglyfická domácí cvičení jsou doprovázena malým slovníčkem a vysvětlením neznámých znaků.