Najnovšie - História, vojnová literatúra strana 38 z 82

Zbierka 127 slovenských ľudových balád. Poézia zo Zlatého fondu SME.

Divize Brandenburg byly Hitlerovy speciální jednotky, útvar tvořený zejména cizinci německé národnosti, kteří využívali převleků a znalosti jiných jazyků k podnikání odvážných akcí na nepřátelském území. Historie divize se do značné míry přehlížela, protože příběhy jejích příslušníků byly zastíněny historkami jejich spojeneckých protějšků, a díky tomu je tato vzpomínková kniha o to mimořádnější. Giampietrovy velmi osobní a přesvědčivé memoáry, které vyšly poprvé německy v roce 1984, jsou barvitou výpovědí o jeho zkušenostech. Autor popisuje realitu života v jednotce od každodenních starostí přes výcvik až po účast v misích divize. Podrobně líčí často riskantní akce uskutečňované pod velením Theodora von Hippela včetně obsazení mostů přes Dunaj v červnu 1941 v Daugavpilsu a pokusu o obsazení mostu v Batajsku, kde polovina jeho jednotky padla. Vzhledem k velmi nebezpečné povaze jejich misí přežilo druhou světovou válku jen velmi málo těchto dobře vycvičených vojáků. Mnoho znalostí o této jednotce se tak navždy ztratilo, a tak se tato kniha stala unikátním dokumentem o určité části německých válečných dějin. Tento poutavý příběh oživuje barvitými a přesvědčivými detaily divizi Brandenburg, obecně považovanou za předchůdce dnešních speciálních jednotek, a její roli v historii druhé světové války.

Nazrite pod perinu fascinujúcich dejín postele. V tejto pútavej knihe sa Brian Fagan a Nadia Durrani venujú nekonečne rozmanitej úlohe postele v dejinách ľudstva. Posteľ bola miestom, kde sa nielen spalo, ale aj umieralo, milovalo, rodilo, rozprávali sa príbehy a konali spoločenské aktivity. Kto robil čo, s kým, prečo a ako sa v závislosti od doby a miesta neuveriteľne líšilo. Ľudovít XIV. vládol Francúzsku z postele. Winston Churchill riadil počas druhej svetovej Britániu z tej svojej. Pocestní si bežne líhali spať s úplne cudzími ľuďmi a v mnohých domácnostiach sa o postele delili celé rodiny. Postele boli drahocenné a často boli vystavované na obdiv – Tutanchamóna pochovali na zlatej posteli a bohatí Gréci odchádzali do podsvetia na honosných ležadlách. Posteľ sa na súkromné, skryté miesto zmenila až v modernej dobe a na jej bohatú spoločenskú históriu sa do veľkej miery zabudlo.

Paříž byla na přelomu 19. a 20. století cílem návštěv a pobytu nejen českých umělců, především malířů (například Alfonse Muchy, Viktora Strettiho, Václava Brožíka, Hugo Boettingera, Jana Dědiny, Georga Karse, Zdenky Braunerové, Bohumila Kubišty, Vojtěcha Hynaise, Karla Špillara, Luďka Marolda a Františka Kupky), sochařů (Josefa Mařatky, Bohumila Kafky, Františka Bílka, Otto Gutfreunda) a spisovatelů i básníků (Julia Zeyera, bratří Čapků, Otakara Theera, Františka Gellnera, Hanuše Jelínka, Růženy Svobodové či Růženy Jesenské). Do města nad Seinou směřovali také sportovci, v roce 1895 odstartoval z Prahy do Paříže velocipedista Jan Kuklík a 1300 kilometrů zdolal za čtyři a půl dne, zhruba ve stejné době se na tuto dalekou cestu vydal pěšky malíř a všestranný sportovec Karel Reisner. Na vědeckých kongresech tu pravidelně přednášel profesor české techniky K. V. Zenger, známý tu byl stále František Křižík, na hvězdárně v Meudonu u Paříže působil od roku 1904 astronom Milan Rastislav Štefánik, později také politik, vojenský pilot a generál. V meudonském ateliéru Augusta Rodina potkala Sidonie Nádherná básníka Rilka, slavného sochaře rádi navštěvovali mnozí čeští umělci, naproti v domě se zahradou několik let bydlel Luděk Marold s rodinou. A Paříž byla tehdy nejen střediskem umění, ale i průmyslu a techniky. Proto se tu potkávali naši umělci třeba s průkopníky létání. Někteří uspěli, mnozí se zklamáni vrátili domů. Ale všichni chtěli pro své jistě odlišné cíle a sny načerpat něco z podivuhodné atmosféry belle époque, která nepoznamenala jen umění, ale vyznačovala se i usilovnou snahou o ovládnutí vzdušné říše, byla dobou fascinujících Světových výstav, využití elektřiny, dobou netušeného rozvoje techniky. Paříž, jaké to magické slovo!

Publikácia prináša reflexiu podstatných aspektov slovensko-maďarských vzťahov za ostatných sto rokov. Počnúc analýzou mierovej zmluvy z Trianonu – zhodnotením významných historických, politických a právnych skutočností v relevantných súvislostiach a nekončiac snahou načrtnúť možnú prognózu ďalšieho vývoja. Ambíciou knihy je ponúknuť čitateľovi hlbšiu sondu do témy a priblížiť skutočnú politiku Maďarska voči regiónu strednej Európy.

Svazek přináší souborné vydání studií prof. Zdeňky Hledíkové, přední specialistky v oblasti středověkých církevních dějin a pomocných věd historických, týkajících se středověké paleografie a kodikologie. Texty, vzniklé během několika desetiletí, byly rozptýleny v domácích i zahraničních periodikách a sbornících, namnoze obtížně dostupných. Soubor je doplněn bibliografií prací prof. Hledíkové od roku 2008 (tehdy vyšla její zatím poslední bibliografie) a předmluvou prof. Ivana Hlaváčka, předního odborníka v oblasti pomocných věd historických a dlouholetého kolegy Zdeňky Hledíkové.

Mezinárodní tým mladších i zkušených badatelů z Rakouska, Běloruska, Brazílie, České republiky, Francie, Izraele, Polska, Ruska a Slovenska představuje ruskou revoluci r. 1917 v široké interdisciplinární perspektivě komparatistiky, hospodářských a politických dějin, sociální geografie a urbanismu, literatury, mediálních studií a politologie. Ruskou revoluci pojímá nejen jako událost s bezprostředními důsledky, ale zabývá se také střednědobými sociálními a ekonomickými proměnami a dlouhodobou rekonfigurací politiky a kultury.

Historik Jaroslav Čechura se dlouhodobě věnuje každodennímu životu na jihočeském venkově, v předkládané monografii se zaměřuje na období třicetileté války. Turbulentní události z všednodennosti sedláků a selek na gruntech třeboňského panství popisuje autor díky práci s několikerým typem pramenů, pozemkovými a jiterními knihami, poddanskými soupisy, matrikami, populačními seznamy, výhosty, urbáři, egodokumenty či robotními seznamy. Pečlivá heuristika mu dovoluje nejen představit osudy konkrétních aktérů, ale zároveň vyvodit z jejich jednání obecnější vzorce chování tehdejších poddaných i správy panství.

Boris Bove představuje stoletou válku jako myšlenkovou konstrukci, která se snaží koncepčně uchopit opakované konflikty mezi královstvími Francie a Anglie probíhající od 90. let 13. století do 50. let 15. století. Tuto letitou krizi přitom chápe jako průvodní jev přechodu k novému společenskému řádu, jenž dal vzniknout zastupitelským institucím, jimiž byly generální stavy. Současně s tím vykládá stoletou válku jako milník v dějinách monarchie, neboť v důsledku své délky, křehkosti rodu Valois, utrpení obyvatelstva i anglické okupace posílila pocit příslušnosti k francouzskému národu. Položila tak základy národního státu, jenž se utvářel až do 19. století.

Diamondova kniha ocenená Pulitzerovou cenou prináša fascinujúci pohľad na 13 000 rokov ľudskej histórie. Popisuje v nej, ako sa vývoj rôznych ľudských skupín a spoločností na našej planéte odlišoval a aké faktory na to mali vplyv. Najviac bohatstva a moci majú dnes národy s euroázijským pôvodom, na opačnom konci sú Afričania či pôvodní obyvatelia oboch Amerík alebo Austrálie. Diamond analyzuje, čo spôsobilo takéto odlišné trajektórie jednotlivých spoločenstiev. Často za tým boli najmä prírodné podmienky, ktoré pomáhali, alebo brzdili krajiny v rozvoji. Neuspokojuje sa so známou teóriou o priaznivých klimatických podmienkach a už vôbec nie s rasistickou myšlienkou, že za tým stoja vrodené predpoklady a inteligencia niektorých skupín. Je presvedčený, že prvotných príčin rozdielneho vývoja ľudstva muselo byť omnoho viac a mnohé súvisí s vynálezom a spracovaním železa a výrobou strelných zbraní, ako aj s používaním písma či s rozvojom cestovania a šírením choroboplodných zárodkov. Medzi ďalšie faktory patrí napríklad severo-južná orientácia Afriky, ktorá spomaľovala migráciu a do cesty kládla meniace sa klimatické pásma, ako aj zúfalý nedostatok zvierat vhodných na domestikáciu. Opačným príbehom je východo-západne orientovaná Eurázia s oveľa väčšou zásobárňou vhodných zvierat aj rastlín a klimaticky veľmi podobným pásmom, ktoré umožnilo rýchly presun vedomostí aj ľudí. Diamond napísal knihu, ktorou zachytil príbeh ľudstva fascinujúcim a veľmi čítavým spôsobom.

Faerské ostrovy jsou malá země na půli cesty mezi Norskem a Islandem. Historicky a politicky jsou spřízněny s Dánskem, ale zachovaly si vlastní jazyk a osobitou kulturu. Až do 19. století tam nevznikala v podstatě žádná psaná literatura, ale rozvíjela se bohatá ústní slovesnost – pověsti, pohádky a dlouhé taneční balady. Příběhy zaznamenávají dějiny jednotlivých rodů a míst a vyprávějí hrdinské i vtipné příhody ze života významných postav lokální historie. Podstatnou roli v nich hraje drsná severská příroda a moře i bytosti, které v představách Faeřanů krajinu obývaly: skřítci, álfové, trollové, obryně a mořské nestvůry. Dnešním čtenářům otevírají faerské pověsti a pohádky dveře do časově i prostorově vzdáleného světa. Navzdory této vzdálenosti nás však dokážou rozesmát svým bezprostředním humorem a okouzlit tím, s jakou lehkostí spojují všední příhody s tajemnými a nadpřirozenými prvky. Tato kniha je poprvé představuje českým čtenářům a nabízí pestrý a rozmanitý výběr textů od drobných anekdot až po vyprávění připomínající krátké staroseverské ságy. Edice Mýty, pohádky a legendy nabízí procházku lidovou slovesností napříč celým světem. Najdeme v ní knihy věnující se celým kontinentům – Americe Severní i Jižní, Africe, Austrálii, ale i publikace zaměřené na menší, avšak zajímavé kouty Země – Papuu-Novou Guieneu, Tibet, Nepál, Barmu či nám Evropanům blízké oblasti jako např. Skotsko, Island, Laponsko, Balkán atd. Prostřednictvím překladů či původních děl českých etnografů a cestovatelů máme možnost přiblížit se vnímání a myšlení lidí, kteří si tyto příběhy předávají po generace, a ocitnout se ve světě tajemna, buď blízkému našemu duchu, či zcela vzdálenému a překvapivému, někdy šokujícímu. Řada oslovuje čtenáře malé i velké, neboť každá z knih nabízí příběhy určené všem věkovým kategoriím. Každá publikace je bohatě ilustrována vždy jiným výtvarníkem, čímž se celá řada také stává zajímavou sběratelskou edicí.

Organizace SS po celá léta držela v koncentračních táborech Sachsenhausen, Buchenwald a Dachau zvláštní a čestné vězně z Německa i ze zahraničí. Pro ten účel se konfiskovaly zámečky, zámky i hotely, jež měly sloužit jako příbytky pro vysoce postavené státní vězně. Tito vězni, držení obvykle v přísné izolaci od okolního světa, měli v rámci nacistického represivního systému zvláštní postavení. Často měli k dispozici dokonce vlastní služebný personál. Mezi rukojmími byli politici, vojáci, průmyslníci, duchovní i příslušníci. Našli se mezi nimi rovněž odpůrci režimu, například pastor Martin Niemöller, neúspěšný atentátník na Hitlera Georg Elser nebo bývalý rakouský kancléř Kurt Schuschnigg. A patřil k nim též Stalinův syn Jakov Džugašvili, jehož jeho otec odmítl vyměnit za německé rukojmí. Čestnými vězni byli nizozemský ministerský předseda Hendrik Coljins, regent Maďarského království Miklós Horthy, italská princezna Mafalda, belgický král Leopold III. i francouzský premiér Léon Blum. Tato kniha přináší řadu nových poznatků o nacionálněsocialistické represivní politice.

Knihy, jak je známe dnes, vznikly až v době renesance. Nahradily krasopisně psané a bohatě iluminované pergameny, které se prodávaly v krámcích připomínajících papírnictví. Jak k této revoluci došlo, vypráví autor na příběhu slavného knihkupce Vespasiana da Bisticciho. K práci v knihkupectví v takzvané knihkupecké ulici se Vespasiano dostal už jako malý chlapec, když musel kvůli dluhům svého otce skončit se školou. V následujících letech se vypracoval na krále evropských knihkupců, který tvořil na objednávku knížat i samotného papeže jedinečné rukopisy. Kromě toho také objevoval a popularizoval zapomenuté antické texty. To vše také díky tomu, že obyvatelé tehdejší Itálie rádi četli. V renesanční Florencii to uměl každý sedmý člověk, dokonce i ženy a dívky, což bylo mnohonásobně víc než v jiných evropských městech. Autor podrobně a věrohodně popisuje Florencii 15. století, každodennost v knihkupecké ulici a samotném knihkupectví, ale také milovníky knih, filosofy, učence i jeptišky, které byly prvními sazečkami. To vše na pozadí historických a politických zvratů, které renesanci a vznik knihtisku doprovázely.

Chráněná oblast Moravského krasu je doslova protkána tajemnými místy, opředenými nekonečnou řadou krásných pověstí. Jestlipak víte, proč se největší propasti ve střední Evropě říká Macocha a kdo bloudí ve spleti hlubokých jeskyní a neprozkoumaných podzemních chodeb? Připravte se na setkání s vládkyní podzemní říše, s hodnými skřítky, draky, půvabnými vílami i napínavými lidskými osudy.

Iba pozorovanie nestačí. Ľudská zvedavosť je nekonečná a mnoho vedcov nepripúšťa žiadne prekážky. Ukojiť zvedavosť je pre nich dôležitejšie ako akákoľvek etika, morálne hodnoty či dokonca ľudský život. Nejeden z vedcov si v priebehu dejín urobil z ľudí – z mužov i žien, ale aj z malých detí – pokusné králiky. Len málo záležalo na tom, či budú trpieť a aké následky si ponesúdo konca života. Základným pravidlom by malo byť – neubližuj. Títo vedci však neváhali prekročiť akékoľvek hranice, a bez najmenších výčitiek svedomia sa prizerali fyzickému, ale i psychickému utrpeniu. „Vmene vedy“ sledovali, ako sa ľudia menia na trosky.

Monografie se zabývá různými vymezeními národa v českém prostředí v období od konce napoleonských válek do roku 1895. Vybírá je a interpretuje z perspektivy etického národa, který představuje vědomě přijatý úkol překonat přírodně danou partikularitu (etnikum) a nahradit ji mravně a svobodně vytvářeným sjednocením patriotismu a humanity, event. kosmopolitismu. První část textu se soustředí na dvě romantická provedení etického národa: a) Ranější, jenským romantismem inspirované pojetí související s českoslovanským národem, jak se ustanovil v prešpurské přátelské skupince (Šafařík, Palacký, Kollár) na konci druhého decenia 19. století, a jeho další vývoj v díle Jana Kollára; b) Palackého pojetí národa, jak ho analogicky s německými liberálně nacionalistickými historiky (Gervinus, Dahlmann) vypracoval ve svých historických dílech. Samostatná kapitola se věnuje Palackého pokusu o transformaci tohoto původně apolitického pojetí národa pro politické výzvy let 1848/1849. Závěrečná část monografie analyzuje dva případy realistického etického pojetí národa formulované H. G. Schauerem a T. G. Masarykem.

Kto nepozná svoju minulosť a históriu, je odsúdený prežiť ju znova. História Európy v malých sústach prináša príbeh Európy od jej starovekých základov až po 21. storočie a to všetko v stručných kapitolkách, vhodných pre všetkých, ktorí chcú mať prehľad o histórii starého kontinentu, ale nemajú na to príliš veľa času. Opisuje hlavné udalosti, osobnosti, idey a nešťastia, ktoré v priebehu storočí formovali Európu. V knihe nájdete aj krátke životopisy prominentných osobností, ktoré európsku históriu ovplyvnili najvýznamnejšie. Obsahuje tiež množstvo úžasných faktov, detailov a niekoľko vybraných máp, ktoré čitateľovi umožnia lepšie pochopiť minulosť Európy.

Kniha je věnována stému výročí Ruské pomocné akce československé vlády. Ta byla bezprecedentní humanitární pomocí ruskému protibolševickému exilu. Díky ní se Československo stalo centrem ruské vědy, myšlení a umění. Jednotlivé kapitoly se zabývají jednak vybranými institucemi vzniklými v rámci Ruské pomocné akce a jednak vybranými osobnostmi, které našly v naší zemi možnost pracovat ve svém oboru. Analyzován je obsah hlavního časopisu ruské exilové diaspory v ČSR Volja Rossii a každodenní život ruských gymnázií na území dnešní České republiky. Dále je pozornost věnována myšlení předního právního vědce a děkana Ruské právnické fakulty Pavla Novgorodceva a vydavatelské činnosti profesora Univerzity Karlovy a literárního historika Jevgenije Ljackého. Představena je též exilová tvorba jednoho z průkopníků psychoanalýzy Nikolaje Osipova a literární kritičky Naděždy Melnikové-Papouškové. Kapitola o filosofovi Ivanu Lapšinovi se zaměřuje na jeho muzikologické práce a pojetí české hudby. Publikaci uzavírá studie o historikovi Antoniji Florovském.

Kniha přináší detailní případovou studii Kříže z Telče (14341504), názorně ukazující spletitosti rukopisné kultury druhé poloviny 15. století. Křížův životopis je rekonstruován na základě více než 150 kolofonů a poznámek; je analyzována jeho role autora, překladatele, kompilátora, glosátora a především písaře. Pro srovnání je připojena studie Kimberly Riversové o würzburském františkánském písaři Johannesu Sintramovi ( 1450). Jako nejnápadnější rys zkoumané pozdně středověké rukopisné kultury se ukazuje bezprecedentní množství písařských paratextů (obsahů, rejstříků, vysvětlujících poznámek, vnitřních odkazů, identifikací pramenů atd.), doprovázené stejně bezprecedentním množstvím chyb, konfuzí, obskurností a nesrozumitelností. První svazek edice Prague Medieval Studies (PRAMS).