E-knihy - Vojnová literatúra - ostané strana 1 z 7

Admirál McRaven sloužil sedmatřicet let jako Navy SEAL a velel na všech úrovních. V hodnosti čtyřhvězdičkového admirála působil na závěr své vojenské kariéry jako velitel všech amerických speciálních jednotek. Autor je součástí americké vojenské historie a byl zapojen do nejznámějších misí v nedávné minulosti včetně zajetí Saddáma Husajna, záchrany kapitána Richarda Phillipse a přepadení a zabití Usámy bin Ládina. Kniha je nezapomenutelným ohlédnutím na skvělý život člověka od jeho dětství přes proniknutí do vysoce utajovaných vojenských míst až po každodenní pronásledování teroristů a zachraňování rukojmí. Nejsou to ani tak memoáry, jako série příběhů o důležitých událostech a misích. Každá kapitola se liší detaily konkrétní události nebo mise. Kapitola o záchraně kapitána Phillipse na otevřeném oceánu z rukou somálských pirátů je fascinující – žádná taková akce se nedá uskutečnit bez plánování, schopností a hrdinství. Nejdelší kapitola popisuje dlouhé a podrobné plánování přepadení Usámy bin Ládina. McRaven píše o mužích a ženách, kteří s pokorou a s opakovanou myšlenkou potřeby týmové spolupráce sloužili své vlasti na každé misi. Podmínkou splnění úkolu je společné úsilí všech zúčastněných.

Na světových oceánech pustošily německé ponorky spojenecké floty. Od začátku války probíhala Bitva o Atlantik a Královské námořnictvo, americké námořnictvo a spojenecké obchodní lodě zaznamenávaly proti tomuto podvodnímu postrachu ohromné ztráty. U-505 byla spuštěna na vodu 25. května 1941. Během následujících tří let potopila celkem osm lodí. Ale převaha, jakou kdysi ponorky měly, začínala slábnout a situace se pomalu měnila ve prospěch spojeneckých námořnictev. Ve svých skvělých vzpomínkách Daniel Gallery vysvětluje, jak velel Operační skupině 21.12 v bitvě proti ponorkovému nebezpečí. Jako velitel eskortní letadlové lodě USS Guadalcanal vedl svou posádku při potopení tří těchto hrozivých ponorek, ale jeho největším úspěchem bylo zajetí U-505 u pobřeží Afriky. Byl prvním americkým důstojníkem, který od války v roce 1812 zajal nepřátelskou válečnou loď. Toto vítězství zajistilo Spojeným státům nejen velký úspěch, ale také šifrovací knihy, šifrovací stroj Enigma a další tajné materiály nalezené na palubě. Zrekonstruovaná U-505 je nyní vystavena v Muzeu vědy a průmyslu v Chicagu.

A 20. század világháborúival, majd hidegháborúival szemben az ezredfordulóra számos, a Földünk és a rajta élő társadalom biztonságát befolyásoló tényező jelentősen átalakult. A bipoláris világrend helyébe a folyamatosan formálódó multipoláris világrend lépett, ahol a korábbi – túlsúlyosan – katonai tényezők mellett a biztonság egyéb elemei is szerepet kaptak.A változások és az ezredfordulót követően „kitáguló” biztonságpolitikai problémák (fegyveres konfliktusok, humanitárius vészhelyzetek, tömeges illegális migráció, terrorizmus felerősödése, környezeti és egészségügyi veszélyek) napjainkra szintén visszafordíthatatlanul befolyásolják az egyes nemzetek biztonságát. A múlt századdal szemben ezek azonban már nem egy jól látható másik féltől származnak, hanem főként az összetett nemzetközi politikai, gazdasági, társadalmi és technológiai kérdéskörök mentén formálódnak, amelyekre az egyes államoknak és azok (nemzet)biztonsági rendszereinek ma még csak részben állnak rendelkezésükre a megfelelő kezelési technikák.

A náci Németországban Schutzstaffelnek nevezték. A világ a rettegett SS-ként ismerte meg – a Harmadik Birodalom leghűségesebb és legkönyörtelenebb erőszakszervezeteként. Kezdetben csak egy politikai verőemberekből álló  kis osztag volt. Mégis, 1935 végére az SS magához ragadta Németország összes rendőrségi és belbiztonsági hatáskörét – a kis falvak „csendőreitől” kezdve egészen a politikai titkosrendőrségig és a Gestapóig. Végül pedig a fegyveres ága még Németország hivatalos hadseregének, a Wehrmachtnak is a riválisa lett. A gonosz serege a mítoszok és sztereotípiák mögé hatolva feltárja az SS valódi arcát, a megingathatatlan fanatikusokból és hataloméhes opportunistákból álló szervezetet, melynek tagjai szolgai módon követtek egy ideológiát, amely elvetette a hagyományos erkölcsöt – az ideológiát, amelyet a legvéresebb szélsőségekig is készek voltak átültetni a valóságba, s amely végül elvezetett a holokauszthoz. A könyv átfogó történelmi áttekintést nyújt az egyik valaha ismert legfélelmetesebb politikai és katonai szervezet születéséről, tevékenységéről és bukásáról – és azokról az eltorzult személyiségű, könyörtelen emberekről, akik az emberiség történetének egyik legfelháborítóbb bűnét elkövették.

A náci Németország titkosrendőrsége Adolf Hitler 1933-as hatalomra jutását követően jött létre, majd számos szervezeti átalakítás után 1939-ben nyerte el végső formáját. A Gestapót a nürnbergi törvényszék háborús bűnösnek nyilvánította és feloszlatta. A szakmai közönségnek szóló történeti kutatásokon kívül a titkos államrendőrségről alkotott képet a II. világháború befejezése óta eltelt több mint fél évszázad során a populáris kultúra alkotásai, filmek, regények határozták meg. Ezekben az ábrázolásokban a Gestapo általában gonosz, vérszomjas, vadállatias, időnként nem túl okos ügynököket alkalmazó, mindent behálózó szervezetként jelenik meg. Frank McDonough könyve a háborút átvészelő Gestapo-akták feldolgozása révén ennél árnyaltabb képet fest a testületről, vezetőiről, alkalmazottairól, besúgóiról és áldozatairól. Számos mítoszt lerombol a Gestapóval kapcsolatban, és tárgyilagosságát végig megőrizve reális képet fest egy olyan szervezet történetéről, amely tevékeny részt vállalt a világtörténelem egyik legelnyomóbb rezsimjének a fenntartásában. A korábban nem publikált aktákat feldolgozó könyv irányadó tanulmány a Gestapóról. Bemutatja a náci rezsimmel szembeszálló hétköznapi és nem hétköznapi emberek lenyűgöző és felkavaró történeteit. Azoknak a megrázó történeteit is elmeséli, akik fennakadtak a Gestapo intrikáinak és a Gestapo-tisztek hidegvérű, hatékony módszereinek a hálóján.

Az éghajlatváltozás és a katonai erő viszonyrendszerének tanulmányozása a haderő igénybevételétől kezdve az erők és eszközök felkészítésén át a hadiipari innováció lehetséges irányaira egyaránt kiterjed. E kötet ismerteti az elméleti alapvetéseket, vizsgálja az éghajlatváltozás hatását a nemzet biztonságára és a katonai erő feladataira, továbbá részletes elemzést ad a természeti katasztrófák elleni védekezésről, az abban betöltött – és egyre növekvő – katonai szerepről szerte a világban.A monográfia az Amerikai Egyesült Államok, az Egyesült Királyság, Kína, Kanada, Ausztrália, Oroszország, Németország és Magyarország helyzetével, az adott országok éghajlatváltozáshoz való viszonyával, továbbá az alapvető biztonsági dokumentumok tartalmával is foglalkozik. Külön fejezet vizsgálja az ivóvízhez való hozzájutás helyzetét, a világszerte szaporodó édesvíz okozta konfliktusokat. Nem kerüli meg továbbá azt a kényes kérdést sem, amely az éghajlatváltozás befolyásolását illeti, és a haderőkben folyó kibocsátáscsökkentő kutatásokról is szó esik.A könyv nem titkolt célja, hogy a hazánkban zajló Honvédelmi és Haderőfejlesztési Program tervezői merítsenek az itt összegyűjtött információkból, és döntéseiknél figyeljenek a változó éghajlat okozta változó kihívásokra is, legyen az humánerőforrás- vagy haditechnikai fejlesztés, beszerzés, képzés, kiképzés, esetleg felkészítés.

Dél-Ázsia a világ nagyon különleges térsége. Amellett, hogy minden előrejelzés szerint egyre nagyobb gazdasági, népesedési és katonai súlya lesz a 21. század előttünk álló évtizedeiben, belső társadalmi feszültségek, sőt akár államközi konfliktusok terhelhetik majd népeinek életét. Központi elhelyezkedésű országának, Indiának felemelkedésével pedig a globális hatalmi játszmák főszereplője lett.Ez a könyv azt az utat ismerteti meg olvasójával, amelyet Dél-Ázsia nyolc országa, Afganisztán, Pakisztán, India, Nepál, Bhután, Banglades, Srí Lanka és a Maldív-szigetek tett meg a poszthidegháborús időszaknak nevezhető közelmúltban, nagyjából 1989 és 2019 között. Ennek során éppúgy bemutatja a regionális szintű tendenciákat, mint az egyes országok politikatörténetét, illetve társadalmi és gazdasági adottságait. Külön figyelmet szentel emellett a Dél-Ázsiát érintő nagyhatalmi törekvéseknek is.

A Zrínyi születésének 400. évfordulójára készült tanulmánykötet írásai azt bizonyítják, hogy öröksége ma is eleven, a műveiben megfogalmazott vezetési elvek, a nemzeti szuverenitás védelméről és a magyar hadsereg modernizációjáról, valamint a haza és a közjó, a bonum publicum szolgálatának erkölcsi kötelességéről írott gondolatai napjainkban is hasznosíthatók a közszolgálatban és a honvédelemben egyaránt. „Kiki használjon, szolgáljon hazájának, amint legjobban lehet, és ne válasszon magának könnyebbséget, könnyű professziót, avagy életet, mert azzal nem használna, sőt árt hazájának, hanem olyant, akiből a magyar nemzet tapasztalható hasznot vehet.”A Nemzeti Közszolgálati Egyetem Hadtudományi és Honvédtisztképző Kara fontos feladatának tartja a hadvezér, hadtudós és költő Zrínyi Miklós (1620–1664) emlékezetének ápolását, életművének megismertetését az új nemzedékekkel. Annál is inkább, mert jogelődei, a honvédtisztképzés intézményei az 1950-es évektől Zrínyi Miklós nevét és eszmeiségét hordozták

A Keleti-pályaudvar aluljárójában 2015-ben összezsúfolódott menekültek nagy része Szíriából érkezett. A szíriai háború alaposan átrendezte a nagyhatalmi befolyási övezeteket és a hatalmi viszonyokat az egész közel-keleti térségben. Könnyű belátni, hogy az Ezeregyéjszaka mesés világának szomszédságában zajló pokoli események a magyar belpolitikára is erőteljes hatást gyakoroltak. Ehhez képest az átlagember, de még a művelt olvasók jelentős része sem tud egyebet a szíriai vérfürdő okairól és résztvevőiről azon kívül, hogy arabok, kurdok, oroszok, amerikaiak és az Iszlám állam banditái gyilkolják ott az ártatlan embereket és egymást. Nikolaos Van Dam könyve ismeretlen vagy éppen agyonhallgatott tények sokaságára vet fényt.  A szerző részrehajlás nélkül mutatja be azokat a történelmi eseményeket, törzsi, vallási és politikai szakadékokat, amelyeknek szerepe volt a nemrég még virágzó ország lerombolásában, nemzetként való felbomlásában. Elemzése messze túlmutat az Európában rutinosan ismételgetett felfogáson, miszerint a közel-keleti háborúkat vagy az olajra szomjas amerikaiak beavatkozása, vagy a síita és szunnita muzulmánok torzsalkodása okozza. Szíria a példa rá, hogy a képlet sokkal bonyolultabb. És Szíria a figyelmeztetés arra, hogy a következő évtizedekben ez a térség újabb és újabb, most már nyilvánvalóan globális következményekkel járó konfliktusok válsággócává válhat. Ezért annak, aki ismerni akarja a világot, amelyben élünk, tudnia kell, mi történt Szíriában az új évezred második évtizedében, amelyben Putyin is szerepet vállalt.

Markó Árpád (1885–1966) nyugállományú ezredes, a két világháború közötti időszak magyar hadtörténetírásának jeles képviselője és megújítója az 1960-as években készítette el akadémiai doktori disszertációját Kossuth Lajos hadtudományi munkásságáról. A hadtudós Kossuth eladdig ismeretlen képét felrajzoló kismonográfia páratlan tudományos életpályája végső állomása volt, ám – feltehetően a szerző elhunyta miatt – napjainkig kiadatlan maradt.Markó az itt közölt művekre az Adalékok a magyar katonai nyelv fejlődéstörténetéhez című, a Hadtörténelmi Közlemények hasábjain 1958 és 1961 között hét részletben megjelent nyelvtörténeti tanulmánysorozata összeállítása közben bukkant. A jelen kötetben a disszertációt teljes terjedelmében, eredeti mellékleteivel együtt adjuk közre, melléhelyezve az említett sorozat egésszé fűzött szövegét, amelyből egykor kinőtt, és amellyel ezért szervesen összefügg.Könyvünk a Pro Militum Artibus sorozat célkitűzésének megfelelően és az eddig megjelent hagyományait folytatva ismét egy kiadatlan és már-már elfeledett klasszikus hadtudományi munkát bocsát közre.

Divize Brandenburg byly Hitlerovy speciální jednotky, útvar tvořený zejména cizinci německé národnosti, kteří využívali převleků a znalosti jiných jazyků k podnikání odvážných akcí na nepřátelském území. Historie divize se do značné míry přehlížela, protože příběhy jejích příslušníků byly zastíněny historkami jejich spojeneckých protějšků, a díky tomu je tato vzpomínková kniha o to mimořádnější. Giampietrovy velmi osobní a přesvědčivé memoáry, které vyšly poprvé německy v roce 1984, jsou barvitou výpovědí o jeho zkušenostech. Autor popisuje realitu života v jednotce od každodenních starostí přes výcvik až po účast v misích divize. Podrobně líčí často riskantní akce uskutečňované pod velením Theodora von Hippela včetně obsazení mostů přes Dunaj v červnu 1941 v Daugavpilsu a pokusu o obsazení mostu v Batajsku, kde polovina jeho jednotky padla. Vzhledem k velmi nebezpečné povaze jejich misí přežilo druhou světovou válku jen velmi málo těchto dobře vycvičených vojáků. Mnoho znalostí o této jednotce se tak navždy ztratilo, a tak se tato kniha stala unikátním dokumentem o určité části německých válečných dějin. Tento poutavý příběh oživuje barvitými a přesvědčivými detaily divizi Brandenburg, obecně považovanou za předchůdce dnešních speciálních jednotek, a její roli v historii druhé světové války.

Třicetiletá válka převrátila Evropu na ruby. Starý kontinent z ní vyšel chudší o pár milionů obyvatel, zároveň s tím vstoupil do éry „rozumu“. A právě tento moment definitivně zvrátil poměr sil mezi křesťanstvím a islámem. Plně se to projevilo ve střetu Svaté ligy, vedené habsburským „Rakouskem“, a osmanskou říší v letech 1683–1699. Tato velká turecká válka s konečnou platností odvrátila hrozbu expanzivního islámu, kdy neúspěšné zadržování Alláhových svatých bojovníků na Balkánu přešlo v jejich zatlačování. Nejprve od Vídně, pak od Budy a Pešti až k Bělehradu. Křesťanský rozum, spoléhající se sám na sebe, začal dominovat nad vírou v boha, kterého při svých meditacích na poušti poblíž Mekky zvěstoval jeden arabský obchodník.

Autor působil v barvách československé a později české diplomacie na ambasádách ve třech důležitých arabských zemích, které kdysi patřily k našim nejvýznamnějším obchodním partnerům. Sýrie, Libye i Irák ve své době budovaly pod vedením autoritativních vůdců svoji verzi arabského socialismu, nedávno ale nad rozsáhlými územími těchto zemí zavlály černé prapory Islámského státu a začaly se uplatňovat středověké zákony. To, že se tyto země přeměnily v epicentra chaosu a islámského extremismu a že Evropa se zase stala cílem přílivových vln migrantů a utečenců, nepochybně nutí k zamyšlení nad příčinami takového zásadního zvratu. Potvrzuje se, že rozhodnou měrou k této dramatické proměně přispěl vojenský zásah vedený zvenčí proti sekulárním režimům. Na osudech pestré, mnohonáboženské syrské společnosti autor s intimní znalostí místních reálií líčí události, které předcházely takzvanému arabskému jaru, a s udivením pozoruje, jak protesty v ulicích syrských měst náhle přerostly ve válku v zastoupení regionálních a dalších mocností a v džihád financovaný islamistickými sítěmi. Vzpomínky na Sýrii, jaká byla před čtyřiceti a před dvaceti lety, konfrontuje s realitou posledního desetiletí, a zamýšlí se i nad dalšími okolnostmi, proč se Sýrie, někdy přezdívaná jako kolébka křesťanské civilizace, ocitla na prahu úplného zhroucení.

Neobyčejný pes je poutavý skutečný příběh operátora týmu SEAL a psovoda vojenského služebního psa, který mu zachránil život. Do usedlosti Usámy bin Ládina sestoupily v květnu 2011 dvě desítky příslušníků Navy SEAL. Po této misi bylo zveřejněno pouze jediné jméno – Cairo, belgický malinois a vojenský služební pes. Tohle je příběh o Cairovi a jeho psovodovi Willu Chesneyovi, operátorovi týmu SEAL, jehož život bude trvale spojen s tím Cairovým. Počínaje rokem 2008, kdy Will nastoupil do programu SEAL pro psovody, pracoval s Cairem bok po boku a při přežití stovek důležitých operací ve válce proti terorismu spoléhali jeden na druhého. Ale jejich pouto bylo hlubší než společná služba. Pak přišel v roce 2011 rozkaz: Vezměte svého psa a okamžitě se vraťte do Virgínie. Následovalo několik týdnů výcviku na tajnou misi. Brzy bylo zřejmé, že se nejedná o obyčejnou operaci. Cairo byl mezi prvními americkými vojáky na zemi v Pákistánu jako účastník tajné operace Neptunovo kopí, jejímž výsledkem byla úspěšná likvidace Usámy bin Ládina. Když se Cairo dostal do role „spolehlivého náhradního psa“, Will se vrátil ke své práci operátora DEVGRU, dokud neutrpěl v roce 2013 při výbuchu granátu zranění mozku a PTSD. Už se nemohl účastnit dalších misí, protože trpěl silnými migrénami, chronickou bolestí, výpadky paměti a depresemi. Moderní medicína mu přinášela jen mírnou úlevu. Teď bylo na Cairovi, aby Willovi ještě jednou zachránil život – a pak na Willovi, aby byl u Caira, když ho nejvíc potřeboval.

Projděte si známé i méně známé operace druhé světové války. Od napadení Polska Německem po bombové útoky Američanů na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Kniha rozebírá klíčové momenty, jež určily vývoj největšího konfliktu v lidských dějinách.

Průměrná životnost nového důstojníka tankové jednotky v Normandii se v roce 1944 odhadovala na necelé dva týdny. David Render byl čerstvým absolventem vojenské akademie v Sandhurstu, když ho poslali do Francie, aby nastoupil k veteránské tankové jednotce, která už několik let bojovala s „Pouštními krysami“ (7. tanková divize) v severní Africe. Když se pět dní po invazi připojil k eskadroně Sherwood Rangers Yeomanry, boji ostřílení muži, kterým měl velet, nepředpokládali, že by tam vydržel dlouho. Ovšem během následujících týdnů urputných bojů, v nichž se víc než devadesát procent jeho kolegů, tankových velitelů, stalo oběťmi, jeho schopnost vyváznout z nesčetných bojových střetů nezraněný tato očekávání popřela. Díky tomu získal ve své eskadroně přezdívku „Neodvratný pan Render“. David Render vypráví svůj pozoruhodný příběh, zahrnující všechny velké události posledního roku druhé světové války v západní Evropě, od invaze v Normandii až po pád Německa. Je to příběh o přežití, kamarádství a schopnosti obstát a být považován za vůdce v boji.

Walter Schuck se nadchl pro létání už v raném mládí. V 16 letech se přihlásil do luftwaffe, kde absolvoval základní pilotní výcvik a výcvik stíhacích pilotů. Poté byl se svou jednotkou nasazen na různých místech v Německu, Francii, Polsku, Nizozemsku a Dánsku. V prosinci byl převelen do Bodö v Norsku. Jeho strmá kariéra stíhače ale začíná až počátkem roku 1942, kdy byla jeho jednotka přeložena do Petsama v severním Finsku. Tam docílil svůj první sestřel a brzy se stal noční můrou sovětského letectva u Severního ledového oceánu. Postupně byl povýšen až na nadporučíka. Začátkem března 1945 byl převelen do nové stíhací letky vybavené proudovými letouny Me 262. Hned při svém prvním bojovém letu s tímto strojem sestřelil dva spojenecké letouny. Ovšem nedostižný je jeho výkon z 10. dubna 1945, kdy při jediném vzletu sestřelil čtyři bombardéry B-17. Krátce poté byl zasažen jedním doprovodným stíhačem. Musel seskočit padákem a byl zraněn. Tím pro něj po více než 500 bojových letech a 206 potvrzených sestřelech válka skončila. Autorovi nejde v této autobiografii o nějakou falešnou romantiku létání. Neuvádí nic, co by zpětně vrhalo na Třetí říši příznivější světlo a nepoužívá ani žádné všeobecné fráze s cílem zlehčit nacionální socialismus. Spíše se cíleně omezuje na dokumentování každodenního vojenského života – jaký byl skutečný život v jednotkách luftwaffe, jak byly jednotky funkčně propojeny, jak probíhaly vzdušné souboje v tvrdých podmínkách války u Severního ledového oceánu a v bezvýchodných leteckých bitvách na území Říše. Popisuje tehdejší, pro nás dnes těžko pochopitelný způsob myšlení, kdy on a jeho kamarádi nasazovali denně svůj život za „národ a vlast“, aby nakonec zjistili, že jejich motivace byla zneužita a stali se zrazenou generací. Součástí knihy je rozsáhlá obrazová příloha.

Hans Göbeler je znám jako muž, který se snažil zabránit tomu, aby se v roce 1944 dostala jeho oblíbená ponorka U-505 do rukou Spojencům. Kniha je jeho vyprávěním o službě na palubě bojového plavidla. Jsou to unikátní vzpomínky tohoto typu, protože Göbeler byl na palubě U-505 při všech jejích bojových plavbách. K sepsání svých vzpomínek použil jednak vlastní zážitky, ale také palubní deníky a korespondenci s ostatními členy posádky. Göbeler čtenáři nabízí četné a velmi osobní podrobnosti o životě v německém námořnictvu za Hitlerovy vlády. Protože U-505 byla jeho prvním a posledním plavidlem na kterém sloužil, jeho pohled na posádku, velitele a bojové akce je živým a uceleným obrazem Kriegsmarine tehdejší doby. Zažil toho hodně – od pokusu o sabotáž, který málem způsobil havárii ponorky, přes sebevraždu velitele ponorky, jedinou za druhé světové války, hrůzu a nadšení při lovu nepřátelských lodí, až po ošuntělé francouzské nevěstince. Je to živé, pravdivé a čtivé vyprávění bez příkras. Ponorku U-505 zajala 4. června 1944 operační skupina Guadalcanal kapitána Dana Galleryho. Jeho skupina „zabijáků podmořských lovců“ ji hlubinnými náložemi donutila vynořit se na hladinu, ostřelovala ji kulomety a potom ji obsadila. Od války v roce 1812 to bylo první plavidlo zajaté na moři. V dnešní době si U-505 prohlédnou v chicagském Muzeu vědy a průmyslu každý rok stovky tisíc návštěvníků. Autor knihy Hans Jacob Göbeler sloužil jako námořník v kormidelně U-505. Zemřel v roce 1999. Součástí knihy je obrazová příloha.

Rudá armáda prolomila v listopadu 1942 drtivým protiútokem z vnějšku města linie německé armády a jejích italských, rumunských a maďarských spojenců a ve Stalingradu obklíčila asi 290 000 vojáků 6. armády. V té době mohla německá armáda obklíčení ještě prolomit, ale za cenu ústupu od Stalingradu. Pro Hitlera bylo dobytí tohoto města prestižní záležitostí, a proto vydal rozkaz město neopouštět. Záchrana 6. armády byla založena na nereálném Göringově slibu, že ji dokáže letecky zásobovat. Němečtí vojáci zde přežívali téměř tři měsíce v otřesných podmínkách nejdrsnějšího období ruské zimy. V krutém mrazu, závislí na ztenčujících se zásobách potravin shazovaných z letounů luftwaffe, jich tisíce zemřely vyhladověním, nemocemi, umrznutím, pokud ne v důsledku samotných bojů. Kromě nedostatku potravin a zdravotnického materiálu jim došlo prakticky zcela střelivo, takže bojovali doslova do posledního náboje. Řada vojáků řešila dilema, zda se Sovětům vzdát, nebo si vzít život. Mnohokrát totiž našli po úspěšném protiútoku své spolubojovníky, které Sověti předtím zajali, ubité a strašným způsobem zohavené. Věděli, že je v zajetí nečeká nic pěkného, ale realita se nakonec ukázala horší, než si představovali. Z devadesáti tisíc německých zajatců od Stalingradu se jich ze Sovětského svazu vrátilo jen asi šest tisíc a někteří z nich po více než deseti letech. Toto důležité dílo poprvé uceleně rekonstruuje strašný osud 6. armády na základě málo známých příběhů z bojišť, polních nemocnic a obvazišť. Autor prošel stovky dosud nezveřejněných zpráv, rozhovorů, deníků a novinových článků, aby čtenářům zprostředkoval zážitky vojáků všech možných hodností a druhů zbraní. Kniha obsahuje vyprávění vojáků, kteří byli zraněni nebo onemocněli a letecky je z obklíčení evakuovali, a také vojáků, kteří bojovali až do trpkého konce a padli do sovětského zajetí. Odrážejí urputnost bojů a odhalují pomalu mizející naděje obklíčených na přežití. Všechny tyto příběhy dohromady podávají poučný a tragický obraz děsivých událostí u Stalingradu.