Najnovšie - Vojnová literatúra - ostané strana 1 z 6

A háború stratégiáinak - és a hétköznapi élet árnyalt társadalmi játékának - zseniális kivonata a The 48 Laws of Power bestseller szerzőjétől.Robert Greene úttörő kézikönyve, a The 48 Laws of Power mély bölcsességgel átitatott, időtlen tanulságokat von le a történelmi eseményekből, segítve olvasóit, hogy a legtöbbre vihessék mindennapi életükben.A világ nagy civilizációin átívelve, számtalan politikai, filozófiai és vallási szöveget és többezernyi erőszakos konfliktus éveit összefoglalva a The 33 Strategies of War a konfliktusok Ji Csingje, korunk útikalauza Szun-ce A háború művészete című könyvéhez,Bőséges történelmi példával alátámasztva, beleértve Napóleontól Margaret Thatcherig, Saka Zulutól Lord Nelsonig, Hannibáltól Ulysses S. Grantig, filmmogulok, szamuráj harcosok és diplomaták zsenialitását és ostobaságát elemezve a harminchárom fejezet mindegyike egy-egy stratégiát körvonalaz, amelyek segítenek megnyerni életünk csatáit.Elsajátíthatjuk a támadó stratégiákat, amelyekhez fenn kell tartanunk a kezdeményezést, és előnyös helyzetből tárgyalhatunk, vagy a védekező stratégiákat, amelyekkel veszélyes helyzetekre reagálhatunk és elkerülhetjük a megnyerhetetlen háborúkat.A csataterek és a szalonok nagy harcosai egyformán megfontoltságról, élénkségről, egyensúlyról és nyugalomról tettek tanúbizonyságot, és kristálytisztán értették, hogy a józan gondolkodású, találékony és ösztönös felfogású mindig legyőzi a fejvesztettet, az ötlettelent és az ostobát.A The 33 Strategies of War nélkülözhetetlen könyv, amely mindazzal a pszichológiai fegyvertárral szolgál, amelyre szükségünk van a kudarc ismétlődő sémáinak leküzdéséhez, és segít, hogy örökre mi irányítsunk.Robert Greene, a New York Times #1 bestseller szerzője, aki a hatalmi stratégiák világszerte elismert szakértője.Joost Elffers a Viking Studio Secret Language series, Play with Your Food, and How Are You Peeling?. látványtervező zsenije. 

Az orosz-ukrán háborúról szóló könyv második kötete a 2023 júniusi Prigozsin lázadás ismertetésével kezdődik, és a 2025 tavaszáig tartó eseményekbe nyújt betekintést.Folytatva az első kötetben megkezdetteket, elsősorban biztonságpolitikai szempontból, tudományos-ismeretterjesztő stílusban tárgyalja az első "igazság utáni vagy túli" háború katonai, külpolitikai, haditechnikai eseményeit.A szerző a történtek leírásában továbbra is egyaránt támaszkodik nyugati és orosz forrásokra, fenntartva Tacitus alapelvét: "Sine ira et studio!"Célja, hogy közérthető módon mutassa be a háború olyan katonai, biztonságpolitikai érdekességeit, összefüggéseit, amelyek nemcsak a hadtörténelem és külpolitika iránt érdeklődők, de a szélesebb nagyközönség figyelmét is felkelthetik.Dr. SOMKUTI BÁLINT: Hadtörténész, biztonságpolitikai elemző. Fő kutatási területe a modern érdekérvényesítés, ezen belül napjaink katonai műveletei, valamint a nem-hagyományos módszerek, elsősorban a gerilla- és irreguláris hadviselés. Történészi diploma után 2012-ben védte meg a Nemzeti Közszolgálati Egyetem Hadtudományi Iskolájában disszertációját, amelynek a 4. generációs hadviselés volt a témája. 12 évnyi, multinacionális cégeknél eltöltött idő után egyaránt dolgozott az állami szférában, újságíróként és vállalkozóként is. Kiemelt érdeklődési köréhez tartoznak a jelen és a múlt hadiflottái és légierői, valamint a haditechnika és a hadtudomány.

Az első posztmodern háború - Az orosz-ukrán háború katonai, biztonságpolitikai tanulságai című könyv I. kötete az előzményektől a 2023. júniusi Prigozsin-lázadásig tárgyalja a határaink mentén zajló háború eseményeit. A mű katonai szempontból, tudományos-ismeretterjesztő stílusban mutatja be az orosz-ukrán konfliktust, az előzményektől kezdve egészen a haditechnikára és a világrendre gyakorolt várható hatásáig. A nyugati és orosz forrásokat egyaránt felhasználó elemzés realista módon, a nyilvánosságra hozott célok, a geopolitikai korlátok, a hadtörténelmi tapasztalatok és a katonai lehetőségek szemszögéből közelíti meg az orosz agresszióval szemben harcoló Ukrajna küzdelmeit. A szerző nem törekszik egységes időrendi szerkezetbe foglalni a harcokat, ahogy a folyamatban lévő háború katonai történetének megírása sem célja. Mivel jelenleg mindkét oldal bizalmasan kezeli veszteségeit, a bevethető erők nagyságát, illetve a küzdelmekből levont következtetéseit, ez a törekvés hiábavaló is lenne. A könyv fő célja a háború azon katonai és biztonságpolitikai érdekességeinek, összefüggéseinek közérthető bemutatása, amelyek nemcsak a téma iránt érdeklődők, hanem a szélesebb nagyközönség figyelmére is számot tarthatnak. Dr. SOMKUTI BÁLINT: Hadtörténész, biztonságpolitikai elemző. Fő kutatási területe a modern érdekérvényesítés, ezen belül napjaink katonai műveletei, valamint a nem-hagyományos módszerek, elsősorban a gerilla- és irreguláris hadviselés. 2008-ban szerezte meg történészi diplomáját a Károli Gáspár Református Egyetem Bölcsészettudományi Karán, 2012-ben védte meg a Nemzeti Közszolgálati Egyetem Hadtudományi Iskolájában disszertációját, amelynek a 4. generációs hadviselés volt a témája. 12 évnyi, multinacionális cégeknél eltöltött idő után egyaránt dolgozott az állami szférában, újságíróként és vállalkozóként is. Kiemelt érdeklődési köréhez tartoznak a jelen és a múlt hadiflottái és légierői, valamint a haditechnika és a hadtudomány.  

Bývalý plukovník Hajo Herrmann, jeden z nejúspěšnějších německých bombardovacích a později stíhacích pilotů, poutavě a nenuceně vypráví osobní zážitky ze služby v luftwaffe. Létal zejména s He 111, Ju 88, Me 109 a Me 262. Popisuje okolnosti vývoje německého letectva během druhé světové války a popisuje taktiku tehdejší letecké války. Herrmann bojoval již v "Legii Condor" ve Španělsku a byl považován za specialistu na letecké útoky na lodě. Stal se celosvětově známým jako tvůrce letecké stíhací taktiky "Wilde Sau". Účastnil se bojů v Polsku, Británii, Řecku, Norsku, na Sicílii a mnoha dalších bojištích. Stal se blízkým spolupracovníkem a důvěrníkem Hermanna Göringa. Za vynikající vojenské zásluhy obdržel Rytířský kříž Železného kříže s dubovými ratolestmi a meči. Sovětský svaz držel Herrmanna více než deset let v zajetí.

Samurajové byli vojenskou vrstvou zásadním způsobem formující dějiny Japonska. Od druhé poloviny 12. století vedly jednotlivé rody těchto japonských válečníků proti sobě nesmiřitelné války. Japonsko tak periodicky zažívalo výbuchy násilí následované obdobími míru a relativní stability. Na konci 15. století se však země propadla do anarchie a války každého s každým. Po století krvavých konfliktů bylo Japonsko opětovně sjednoceno třemi velkými válečníky - Odou Nobunagou, Tojotomim Hidejošim a Tokugawou Iejasuem. Následující období bylo naprostým kontrastem k předchozím neutuchajícím válkám, Japonsko zaznamenalo více než čtvrt tisíciletí trvající mír. Dosáhlo toho však také za cenu izolace země. Když si však Spojené státy a evropské velmoci vynutily otevření Země vycházejícího Slunce, otřáslo to jejím politickým systémem. Vnitřní konflikty provázející obnovení moci císaře (restaurace Meidži) znamenaly definitivní tečku za dominancí samurajů, jež trvala více než 800 let. Během tohoto dlouhého období bylo Japonsko svědkem vzestupu a následného úpadku a pádu mocných rodů, nesčetných bitev a obléhání, příběhů věrnosti a statečnosti, ale také zrady a neschopnosti. Samurajové tak dodnes představují významnou součást japonských dějin a stále hrají významnou roli v japonské i světové kinematografii a literatuře. Dědictví jejich válek je tak živé i dnes.

Berlin, 1933. Első regénye sikerének köszönhetően Althea James személyesen Joseph Goebbelstől kap meghívást Németországba. Berlin az új kancellár, Adolf Hitler vezetése alatt kozmopolita, virágzó városnak hat a Maine állambeli kisvárosból származó lány számára. Kisvártatva azonban találkozik Hannah Brechttel, aki felfedi előtte Berlin valódi arcát… Párizs, 1936. Hannah Brecht hamar rájön: hiába menekült Berlinből Párizsba, a fények városa sem nyújt menedéket az antiszemitizmus elől. Hannah a Máglyára Ítélt Művek Német Könyvtárában talál új célra. Úgy érzi, a könyvek csendes ereje révén talán harcba szállhat az Európa-szerte egyre hangosabbá váló fasiszta gépezettel, ám amikor egy barátja úgy dönt, a tettek többet érnek a szavaknál, számot kell vetnie, mely történetekért érdemes élni - és ha a szükség úgy hozza, meghalni. New York, 1944. Férje eleste óta Vivian Childs a saját háborúját vívja, hogy megakadályozzon egy befolyásos szenátort a Katonák Könyvtára cenzúrázásában Viv Edward utolsó leveléből jól tudja, mennyire fontosak ezek a könyvek a fronton harcolóknak. Hamar rájön, hogy ezt a csatát csak úgy nyerheti meg, ha a szenátor propagandáját egy saját, erősebb történettel ellensúlyozza, aminek középpontjában a Nácik Által Betiltott Könyvek Amerikai Könyvtárát gondozó, rejtélyes és visszahúzódó nő áll… A máglyára ítélt művek könyvtárosa megtörtént eseményeken alapuló, felejthetetlen történelmi regény és tanúságtétel az írott szó szépsége és hatalma mellett.

A bombázó repülőgépek története az 1900-as évek elejéig nyúlik vissza. A technológia megjelenése örökre megváltoztatta a hadviselés természetét – támogatói azt állították, hogy a tömeges bombázások az ellenséges lakosság demoralizálása révén gyors győzelmet eredményeznek. Az elképzelés továbbra is él: ha a bombázók elég erősek, gyorsak és pontosak, a háborúkat gyorsan meg lehet nyerni.Az alapvetően pacifista Bjorn Berge vitatja, ám lenyűgözve szemléli ezt a megközelítést, és 30 különböző bombázó repülőgépen és az általuk végrehajtott rajtaütéseken keresztül – a London elleni Zeppelin-támadásoktól a szíriai bombázásokig – követi nyomon a 20. század történelmét. Az illusztrációkkal ellátott repülőgép-leírások mellett a szerző történelmi utazásra is hívja az olvasót: a vezérkarral tartott megbeszélésekre, a repülőgépek belsejébe és a botkormány mögé. És ami a legfontosabb: lebilincselő könyvében bemutatja az emberiség modern kori történetének sötét oldalát, Berge együttérzéssel szól a bombázó repülőgépek áldozatairól is.Bjorn Berge (1954) építész és kutató. Számos cikket és könyvet publikált az építészetről és az épületökológiáról. Előző kötete, az Eltűnt országok nyomában 2018-ban jelent meg a Cser Kiadónál.

Ruszin-Szendi Romulusz altábornagy, a Magyar Honvédség egykori legfiatalabb parancsnoka, a Honvéd Vezérkar volt főnöke mögött példátlanul színes és fordulatos pályafutás áll. Katonai karrierjének három évtizede alatt a világ legdurvább konfliktuszónáiban szolgált, és aktív részese volt a magyar haderő szocialista néphadseregből modern, NATO-kompatibilis honvédséggé való átalakulásának. Novák András haditudósító, újságíró közreműködésével írt könyvében a kezdetektől, az edelényi gyerekkortól és az egri honvédkollégiumtól egészen a Honvéd Vezérkarig követhetjük végig életútját. Ez idő alatt megszűnik a Varsói Szerződés, a magyar hadsereg a NATO tagja lesz, lezajlik a délszláv háború, majd a Magyar Honvédség alakulatainak Irakban és Afganisztánban kell helytállniuk Ruszin-Szendi parancsoksága alatt. A szerző betekintést nyújt a különleges műveleti egységek kiképzésének kulisszatitkaiba, az iraki és afganisztáni kiküldetés mindennapjaiba, illetve különféle élet-halál szituációkba. Beszámol a magyar határvédelem újraszervezéséről és az orosz-ukrán fronton szerzett tapasztalatairól, ahol a Magyar Honvédség parancsnokaként tett látogatást. Ruszin-Szendi Romulusz személyes élményekkel és anekdotákkal teli könyve fontos olvasmány azoknak, akik nem csupán egy eseménydús katonai életpályára kíváncsiak, hanem hiteles forrásból szeretnék megismerni a magyar katonák szerepét az elmúlt évtizedek legnagyobb fegyveres konfliktusaiban.

A hadseregek működése és a hadviselés módszertana mindig is magán viselte az adott kor társadalmának lenyomatát. Éppen ezért fontos elgondolkodnunk rajta, hogy a hidegháború vége óta napjainkig eltelt évtizedekben miként alakult át a hadviselés, és milyen jelenségekre lehetünk figyelmesek a közelmúltban, illetve a szemünk előtt jelenleg zajló konfliktusok kapcsán. Ha végigtekintünk e változásokon, azt láthatjuk, hogy egyre inkább az olyan hadviselési módok jutnak vezető szerephez, amelyek nem csupán a hagyományos katonai módszerekkel élnek, hanem a társadalom egészére hatással kívánnak lenni. Az új paradigmával kapcsolatban viszont egyelőre még zavaró fogalmi káosz uralkodik. Sokan „hibrid hadviselésről” beszélnek, holott ennek tényleges létezésére nincsen igazi bizonyíték. Ezzel szemben a negyedik generációs hadviselés megjelenését több tapasztalat is igazolja: ez az új módszer maga a korábbi korlátokat elvető nagystratégia, a modern érdekérvényesítésnek a globalizáció hatására átalakult, nemzetközi és belföldi szereplők által használt eszköztára. Egyaránt magába olvaszt civil és katonai módszereket, olcsó, hatékony és könnyen letagadható, így ez a megoldás mindinkább előtérbe kerül a költséges és hosszan elhúzódó hagyományos konfliktusokhoz képest, miközben nem biztos, hogy a Nyugat tradicionális katonai eszközei a jövőben működnek majd vele szemben. A szerző könyvében áttekinti ezen új módszertan elméleti hátterét, és esettanulmányokon keresztül felvázolja az aktuális trendeket, illetve a jövőben várható további változások körvonalait is, hogy minden érdeklődő számára világossá tegye, miként alakul át a hadtudomány napjainkban. 

"Ještě nikdy na poli lidského konfliktu nedlužilo tolik lidí tak mnoho tak malé hrstce," prohlásil po letecké bitvě o Británii Winston Churchill. A přesně totéž platí o hrstce rytířů a dalších příslušníků johanitského řádu, usazených na Maltě, které dnes známe spíše jako "maltézské rytíře". Spolu s několika stovkami dobrovolníků a žoldnéřů a několika tisíci obyvateli tohoto kamenitého ostrova, ležícího ve Středozemním moři na polovině cesty z Afriky do Itálie či z Blízkého východu do Španělska, zastavili v létě 1565 pokus desátého sultána Osmanské říše Sulejmana I. zahájit boj o "zlaté jablko", o Věčné město. Rytíři nebojovali jen o vlastní existenci, ale i o budoucnost Evropy, aby se kostely neproměnily v mešity a ti křesťané, kteří přežijí a nevzdají se svého vyznání, se nestali dalšími otroky "náměstka božího posla", za nějž se sultánové považovali.

Šepot ve vysoké trávě je druhou knihou napínavých vzpomínek Nicka Brokhausena na jeho službu v průzkumných týmech Habu a Crusader, které byly součástí MACVSOG. Tyto malé průzkumné týmy složené z Američanů a místních Montagnardů podnikaly jedny z nejnebezpečnějších misí za války ve Vietnamu. Pronikaly na území ovládané Severovietnamci v Laosu, Vietnamu a Kambodži. Kniha navazuje tam, kde končí Výsadek v džungli, kdy se válka dostává do nové fáze. Nepřítel nasazuje k pronásledování průzkumných týmů speciální skupiny a mise se jen zřídka daří dokončit bez velkých střetů. Přes důkladné přípravy týmů ztráty rostou. Stále více misí vyzvedávají Bright Light (speciální záchranné týmy), až jsou běžné průzkumné mise nakonec téměř nemožné a týmy krátce zkouší výsadky HALO (vyskočení ve velké výšce s otevřením padáku nízko nad zemí). Ke konci, když se Američané připravují ke stažení z Vietnamu, týmy provádějí jednu misi za druhou k navádění leteckých útoků a narušování zásobovacích tras, aby zmírnily tlak severovietnamské armády. Brokhausen, vyčerpaný tím tempem, nechce za žádnou cenu opustit místní Yardy, ale dostává rozkaz k ukončení turnusu. Jeho žádost o prodloužení je zamítnuta a je nucen opustit své přátele - své bratry. Kniha je psaná tím stejným živým bezprostředním stylem, díky kterému se Výsadek v džungli stal kultovní klasikou. Šepot ve vysoké trávě se věnuje Habu, Crusaderu a dalším týmům, které podnikají mise v této nové, nebezpečnější fázi války. Vyprávění přechází od napětí k tragédii a zpět, jak se týmy vysazují do riskantních cílů, působí jako záchranné týmy přepadených týmů a mezi misemi odpočívají, aby si ulevily od neustále rostoucího napětí. Brokhausenova kniha líčí realitu a podrobnosti operování jen několik metrů od nepřítele a dojemně přibližuje čtenářům pouta, která vytváří mezi vojáky válka.

Jmenuji se Marat a doznávám se k tomu, že jsem dobrovolně odešel z ruské armády. Svého činu jsem ale vzápětí litoval. Po mnoha letech bloudění jsem ale nenašel nic, co by uživilo mou rodinu, proto jsem se zapletl s mafií, zabíjel a nakonec i propadl alkoholu. Život se se mnou nemazlil, a když jsem si sáhl na dno, rozhodl jsem se, že ani já se s ním mazlit nebudu.

Kniha Příběhy psané válkou se snaží poukázat na obyčejné lidské přátelství, které se rodilo v těžké době druhé světové války a často pomohlo zachránit život, a které se v dnešní přetechnizované a uspěchané době bohužel kamsi vytrácí. Příběhy zde vyprávěné nemají za cíl přehnaně glorifikovat, ale ukázat obyčejné lidské vlastnosti, jako je odvaha, vlastenectví, důvtip, odhodlanost, hrdinství, vynalézavost, strach, smysl pro humor či nedostatek kázně. Také se nebojí poukázat na nepřipravenost, byrokracii a stupiditu některých rozkazů, zejména na začátku války, nebo na nevypočitatelné hrátky osudu či prostého lidského štěstí. Nevyhýbají se ani nahlédnout na kastování v jednotkách a rozdíly v životě důstojníků a mužstva. Autoři tak aspoň trochu splatí těmto lidem morální dluh, který k nim cítí.

Autor ve své knize zachycuje průběh základní vojenské služby od samého začátku až do jejího konce. Vykresluje pocity odvedence, jeho útrapy při výkonu vojenské služby a jeho postupnou proměnu ve vojáka schopného zdatně bránit svou vlast. Líčí zde i velitele a jejich schopnosti, ať již kladné či záporné, ale vždy vedoucí k jedinému cíli – naučit vojáky bojovat a bránit svou vlast. Dnes je již vše málo pochopitelné, a to je podle autora škoda, protože tento pobyt je i přes některé útrapy nezapomenutelnou vzpomínkou, ale také zkušeností do života.

William „Wild Bill” Guarnere and Edward „Babe” Heffron patřili k výsadkářům americké armády – příslušníkům roty Easy, elitní jednotky 101. výsadkové divize, o níž vznikl televizní seriál Bratrstvo neohrožených. Tuhle prvotřídní jednotku nasazovali za války do každé riskantní operace včetně Dne D, operace Market Garden v Holandsku, Bitvy v Ardenách a obsazení Hitlerova Orlího hnízda v Berchtesgadenu. Guarnere svými slovy poutavě popisuje Den D z pohledu výsadkáře. Oba muži pak živě líčí výsadek v Holandsku, kde měli obsadit silnici a mosty mezi Eindhovenem a Arnhemem, které se říkalo Pekelná silnice. Po většinu roku 1944 bojovali oba muži bok po boku, dokud Guarnere nepřišel v Bitvě v Ardenách o pravou nohu a neposlali ho domů. Heffron pokračoval v osvobozování koncentračních táborů a obsazení Hitlerova úkrytu v Orlím hnízdě. Oba muži přežili některé z nejbrutálnějších bojů druhé světové války a nemine ani jeden den, aby nemysleli na své přátele, kteří padli. Textem také občas probleskne suchý humor obou mužů a na jedné stránce se člověk hystericky směje, aby mu na druhé kanuly slzy z očí. Guarnere opakovaně zdůrazňuje, že vítězství ve druhé světové válce bylo dosaženo týmovým úsilím všech druhů zbraní a že on a Babe byli jen dvěma jednotlivci v tom ohromném týmu. Ti dva, spojeni svými zážitky, se po skončení války zase sešli, a až do své smrti byli nerozluční. Kniha je holdem trvalému poutu vzniklému pod palbou mezi bratry ve zbrani a všem odvážným mužům, kteří neohroženě bojovali za svobodu.

Příběh jednotky nejelitnějších a nejodvážnějších válečníků druhé světové války a přímých předchůdců dnešních jednotek Navy SEALs, vyprávěný jejím posledním doposud žijícím členem, pětadevadesátiletým Georgem Morganem. Morgan byl to celkem obyčejný, urostlý, sedmnáctiletý plavčík z New Jersey, který se přidal k nové námořní ženijní jednotce, pověřené ničením nepřátelské pobřežní obrany ještě před vyloděním hlavních spojeneckých sil. Jeho první nasazení: Omaha Beach během Dne D. Když se pak vrátil do Států, zjistil, že tím jeho služba teprve začínala. Vybaven plavkami, potápěčskými brýlemi a ploutvemi byl poslán na Havaj a následně nasazen napříč Tichomořím coby příslušník elitního, průkopnického útvaru podvodních ženistů. Pěšáci o nich říkali, že jsou to „napůl ryby, napůl blázni“. Dnes jim říkáme žabí muži – nebo Navy SEALs. Pod vedením svérázného důstojníka námořních záloh Drapera Kauffmana strávil Morgan poslední rok války průzkumem pláží na nepřátelském území a odstraňováním zátarasů skrytých pod vodní hladinou. Moře se mu stálo druhým domovem, musel nabrat téměř nadlidskou odvahu a překonat vlastní démony z vylodění na Omaha Beach. Čím víc se blížili k Japonsku, tím byla obranná postavení na nepřátelských ostrovech složitější a jejich posádky fanatičtější. Od černých, písčitých pláží Iwodžimy přes okinawské útesy obklopené žraločími hejny až po ledově chladný Tokijský záliv, tam všude se George Morgan ocitl mezi prvními a tam všude bojoval o vlastní život. A také o životy nás všech.

Trvalá záliba tohoto Kaliforňana v létání začala v devadesátých letech minulého století, kdy viděl létat nad farmou svého otce letouny. V lednu 1942 se přihlásil do programu výcviku kadetů armádního leteckého sboru. Když později získal pilotní odznak - stříbrná křidélka – a létal na Bell P-39 Airacobra, vybrali ho jako jednoho z prvních lídrů letky v nové 357. stíhací skupině. Skupina vyzbrojená novými smrtonosnými letouny North American P-51 Mustang sestřelila při doprovodech bombardérů na cíle hluboko v Německu pět nepřátelských letounů na jeden svůj ztracený. Ale byla to vysoká cena. Polovina jejích pilotů včetně několika Budových blízkých přátel zahynula nebo byla zajata. Bud Anderson vstoupil v únoru 1944 do nejistého, vzrušujícího a životu nebezpečného světa leteckého boje. Za necelý rok odlétal proti luftwaffe dva bojové turnusy. V bitvách, do nichž byly někdy zapojeny stovky letounů, patřil ve skupině se šestnácti sestřely mezi přední esa. Ve své Staré vráně odlétal 116 misí, a přes jeden střet na život a na smrt za druhým ho nikdy nezasáhl nepřátelský letoun, ani se z ní předčasně z jakýchkoliv důvodů nevrátil. Jeho přítel Chuck Yeager, který s Andersonem v 356. stíhací skupině létal, řekl: „Ten chlap byl nejlepší pilot, jakého jsem kdy viděl.“ Budova práce zkušebního pilota byla přinejmenším stejně riskantní. Při jednom bizarním experimentu se za letu připojoval křídlo na křídlo k bombardéru Boeing B-29 Superfortress. Při jiném testu letěl s proudovou stíhačkou, která vzlétla z obřího bombardéru Convair B-36 Peacemaker a zase se na něj vrátila. Stejně jako za válečných bojů ztratil při podobných letových zkouškách mnoho svých přátel. Bud velel v poválečné Koreji letce proudových letounů North American F-86 Sabre a v polovině šedesátých let na Okinawě stíhacímu křídlu Republic F-105 Thunderchief. V roce 1970 létal jako osmačtyřicetiletý velitel křídla na útoky proti komunistickým zásobovacím trasám. Tato kniha je, jednoduše řečeno, o létání, o jeho radostech a nebezpečích a o velmi speciálních schopnostech, které to vyžaduje. Je to dojemný a hloubavý příběh o klukovi, který vyrostl, aby prožil svůj sen.

Pozapomenuté osudy, nedořešené zločiny i tajemství, která stále čekají na svá odhalení. Publicista Martin Brabec s pomocí zkušených historiků, badatelů a pamětníků pátrá v archivních dokumentech, dohledává dávná i současná svědectví a rekonstruuje příběhy spojené s Čechy a druhou světovou válkou. Připomíná například megalomanské nacistické plány na přestavbu Prahy na nacistické město budoucnosti, líčí dramatické osudy slavného generála Ludvíka Krejčího či loutkáře Josefa Skupy, jehož hry se Spejblem a Hurvínkem byly pod drobnohledem zpravodajské služby. Přibližuje také dnes už téměř zapomenutý masakr stovek volyňských Čechů v obci Český Malín či odhaluje nejčastější mýty a legendy spojené s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Elitní 56. stíhací skupina americké 8. letecké armády se pod usilovným a inspirativním velením plukovníka Huberta "Huba" Zemkeho stala nejúspěšnější americkou stíhací jednotkou v Evropě. Skupina létající na P-47 Thunderboltech s červeně nabarvenou přídí zaznamenala víc sestřelů než jakákoliv jiná skupina na tomto bojišti. Samotný její agresivní velitel zaznamenal devatenáct sestřelených německých letounů. Po krátkém pobytu v Sovětském svazu, kde učil sovětské piloty létat s P-40 Curtissy, přijel Zemke v září 1942 do Velké Británie, aby zde převzal 56. stíhací skupinu známou jako Vlčí smečka. Jeho skupina byla určena k doprovodu bombardérů 8. letecké armády, která se na náletech do hloubi Německa střetávala s velkou koncentrací německých stíhaček. Zemke, který se nikdy neucházel o něčí přízeň, byl často ve sporu se svými nadřízenými ohledně nejlepších metod, jak dělat svou práci. Ale letová disciplína a taktika, kterou vyvinul jak pro doprovod bombardérů, tak i pro útoky na pozemní cíle po invazi, z něj udělala vynikajícího lídra. Jeho náročné osobní zásady mu dávaly právo uplatňovat ta stejná přísná měřítka na muže, s nimiž létal. Tyto rysy respektovaného velitele majícího důvěru (i když ne vždy oblíbeného) se opět projevily, když se stal Nejvyšším spojeneckým důstojníkem v zajateckém táboře Stalag Luft I poté, co se jeho letoun rozpadl v bouři a on padl do zajetí. Klasický příběh Huba Zemkeho, mimořádného člověka ve vzduchu i na zemi, bude fascinovat nejen nadšence vojenské historie, ale také ostatní čtenáře.