E-knihy - Pedagogika strana 10 z 17

Kniha plná nápadů na aktivity s dětmi od 1 do 5 let doma i venku, s pomůckami a materiály, které obvykle máme k dispozici a nepotřebujeme pro ně běžet do obchodu. Mnohdy potřebujeme své dítko zastavit a něčím zabavit. Aby nepadalo, nematlalo, nepolykalo divné předměty. Neutíkalo a neječelo. Proto musí být rodič neustále připraven k akci a mít po ruce tento zásobník 50 odzkoušených aktivit, které může začít dělat v podstatě ihned. A věřte, že zažijete zábavu, poučení i hezké společné chvíle.

Buďte s dětmi venku a naučte je objevovat svět. Kniha pro rodiče, průvodce a učitele předškolních dětí přináší výběr her, které se osvědčily v lesních školkách. Některé jsou známé a rozšířené, jiné originální a neobvyklé. Všechny jsou ale vyzkoušené. Vybírali jsme takové hry a činnosti, které lze provozovat při různém počtu dětí a nezávisejí pouze na velké skupině. Ukážeme vám, jak hry s dětmi rozehrát, jak vytvořit vhodné prostředí, zajistit potřebné pomůcky a nastolit dobrou atmosféru.

Tato monogra?e se zabývá možnostmi zaznamenání znaků znakového jazyka, především pak možnostmi zápisu – notace – českého znakového jazyka. V úvodu jsou popsány první pokusy o zachycení znaků na papír v 18. a 19. století v Evropě; jedná se o první slovní popisy znaků, notaci znaků a zachycení znaků kresleným obrázkem. Dále je věnována pozornost detailnímu popisu prvního notačního systému založeného na lingvistických principech – Stokoeho notačního systému, který vznikl v roce 1960 pro americký znakový jazyk. Tento notační systém se stal základem mnoha dalších notačních systémů, jež jsou v práci stručně popsány. Velká část publikace je pak zaměřena na možné způsoby záznamu znaků českého znakového jazyka. Nejprve jsou krátce zmíněny „nenotační“ způsoby zaznamenávání znaků, které byly u nás doposud využity – slovní popis znaku, kreslený obrázek znaku, fotogra?e znaku, videonahrávka znaku a počítačová simulace znaku, dále jsou podrobně rozebrány jednotlivé standardizované notační systémy, které je možno pro zápis českého znakového jazyka využít – Notační systém pro český znakový jazyk a jeho modi?kace, Edinburský nemanuální notační systém, Hamburský notační systém, SignWriting a transkripční systém Berkeley.

Učební text je určen studentům tělesné výchovy a sportu FTVS UK, FSpS MU, FTK UP a pedagogických fakult, též trenérům všech licencí včetně studentů sportovních gymnázií a jiných středních škol, kteří se připravují k přijetí na vyšší odborné nebo vysoké školy. Do první části, byly zařazeny "Základy pedagogiky sportu", kde je vysvětlováno elementární pojmosloví v pedagogice vůbec. Druhá část – "Pedagogika školního sportu" – je věnována edukaci v rámci školní tělesné výchovy a sportu s upozorněním na vzájemné prolínání cvičenců a sportovců ve sportovních střediscích a centrech. Ve třetí části – "Pedagogika soutěžního sportu" – je nejprve charakterizován současný sport a vývoj pedagogiky sportu u nás a ve světě, dále je pojednáno o osobnosti sportovce, motorickém učení a trenérství. Čtvrtá část – "Pedagogika rekreačního sportu" – se zaměřuje na pedagogiku zážitkovou a volného času. Text je doplněn četnými obrázky, grafy a tabulkami.

Dobrá praxe je způsob práce, který někdo vyzkoušel, uplatnil a který se osvědčil. Kritériem osvědčení bývá shoda mínění zainteresovaných subjektů. Dobrá praxe má mít doložitelný efekt (v sociální práci např. vyřešení životní situace klienta) konstatovaný subjektem nezávislým na poskytovateli programu/služby. Dobrá praxe má být taková, která pro dosažení efektu vynakládá jen minimální nutné prostředky. Dobrá praxe by také měla měnit životní situaci klienta jen v minimální nutné míře. Publikace shrnuje výsledky výzkumného šetření, které proběhlo v roce 2014. Bylo zaměřené na popis a analýzu pracovních postupů OSPOD v ČR označovaných v současnosti jako „dobrá praxe“. Jde o způsoby práce s rodinou, které jsou efektivní a přinášejí rodině zlepšení její situace. Pokládali jsme za podstatné zapojit do kvalitativního průzkumu dobré praxe nejen sociální pracovníky, ale i rodiny, kterých se intervence OSPOD týkají. Data od respondentů jsou prezentována jako souhrny rozhovorů a excerpta z nich. Činnost OSPOD je v ČR dosud širokou veřejností vnímána jako represivní a málo efektivní. Image sociální práce neodpovídá jejímu významu pro společnost. Proto jsme se zaměřili na ty způsoby práce OSPOD, které jsou funkční a skutečně pomáhají. Věnovali jsme pozornost pracovníkům, kteří svoji práci dělají podle mínění rodin, s nimiž pracují a podle mínění profesionálů ze spolupracujících organizací, dobře. Ti mohou podle našeho názoru inspirovat nejen sociální pracovníky, ale i odbornou veřejnost.

Psychopedie je interdisciplinární obor zabývající se problematikou rozvoje, výchovy a vzdělávání osob s mentálním postižením. Publikace Marie Černé a kolektivu poprvé ve vědecké literatuře přináší systematické zpracování této disciplíny. Nejprve shrnuje historii české psychopedie od jejích počátků až po založení speciální pedagogiky jako univerzitního oboru. V dalších kapitolách pojednává o člověku s mentální retardací v obecné rovině, přibližuje současné poznatky o pojetí fenoménu mentální retardace včetně terminologie, definic, konstruktů, modelů a etiologie a otázky lidských práv postižených osob. Samostatná kapitola je věnována psychopedické diagnostice. Závěrečné tři části charakterizují problematiku v jednotlivých časových periodách lidského života, tj. v raném a předškolním věku, ve školním věku a v období adolescence, dospělosti a stáří. Odborná část práce je uvedena úryvky z deníkových zápisů mentálně postižené spoluautorky, každou kapitolu doplňuje soupis literatury a náměty k prohloubenému studiu.

Kniha přináší výsledky výzkumu dosažené v rámci projektu GAČR Kritická místa matematiky základní školy v letech 2012–2014. Jedním z cílů projektu bylo shromáždit a analyzovat žákovské postupy při řešení úloh z tzv. kritických oblastí v matematice základní školy. Jde o oblasti, v nichž žáci často a opakovaně selhávají, jinak řečeno, které nezvládnou na takové úrovni, aby se jejich matematická gramotnost produktivně rozvíjela a aby mohla být tvořivě užívána v každodenním životě. Jako metodu výzkumu kniha volí klinické rozhovory, které jsou s žáky vedeny v průběhu jejich řešení pečlivě připravených úloh z výše uvedených témat, případně bezprostředně po něm. Kniha je určena badatelům v didaktice matematiky, didaktikům matematiky a vzdělavatelům učitelů matematiky a 1. stupně základní školy, dále doktorandům a konečně i samotným učitelům a studentům učitelství.

Změny v oblasti vzdělávání jsou na celém světě předmětem intenzivního zájmu výzkumníků, politiků, učitelů i ředitelů škol a rodičů. Stále však zaznamenáváme, že značný počet pokusů o koncepční změny ve vzdělávání selhává. Zřejmě ani nedávná česká reforma nesplnila očekávání, která do ní byla vkládána. Tato studie přináší původní poznatky o tom, jak probíhají v současnosti proměny českého základního vzdělávání. Autorům však nešlo o hodnocení jedné konkrétní reformy, snažili se pochopit, jak vnitřní dynamika života jednotlivých škol interaguje s vnějšími impulzy, které přicházejí z lokální, národní i globální úrovně. Práce nejprve poukazuje na hodnoty, o které usilovaly některé nedávné zahraniční reformy vzdělávání, na to, jakými prostředky se snažily motivovat školy ke změně a kteří aktéři se na změnách podílejí v současnosti. Druhá a nejrozsáhlejší část čtenáře nechává prostřednictvím podrobných popisů postupně nahlédnout do pěti základních škol z různých míst naší země a upozorňuje na to, co a jakým způsobem se ve školách za poslední léta změnilo, ale také na to, co zůstává stabilní.

Kniha je pokračováním ediční řady o školním vzdělávání v evropských zemích, kterou od roku 2008 vydáváme. Finské školství je v mezinárodním hodnocení oceňováno jako jedno z nejlepších na světě. Což dokládají především finské úspěchy v mezinárodních měřeních vzdělávacích výsledků žáků. V České republice je zájem o finské školství vysoký, avšak dosud chyběl systematický popis finského vzdělávacího systému, který přináší teprve tato monografie. Čtenáře nejprve uvádí do širšího kontextu finského vzdělávání, objasňuje stručně historii Finska, současný politický a ekonomický systém. Zvláštní pozornost je věnována národní kultuře a mentalitě Finů a principům vzdělávací politiky. Popis finského vzdělávacího systému pokrývá všechny jeho složky, od předškolního vzdělávání až po vysokoškolské vzdělávání a vzdělávání dospělých. Významnou specifičností finského vzdělávání je vysoká míra inkluze žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami do běžných tříd a škol. Podrobně se také věnuje principům přípravy učitelů a dalším záležitostem učitelské profese, stejně jako vzdělávání etnických menšin a přistěhovalců. Novým obsahovým komponentem je kapitola o pedagogickém výzkumu. Na závěr je zařazena kritická kapitola, z pera finského experta Pertti Kansanena (Helsinská univerzita), o současných problémech objevujících se ve finském školství. Publikace je užitečným zdrojem poznatků a inspirací pro české učitele a ředitele škol, pracovníky školské správy a vzdělávací politiky.

Publikace představuje hlavní témata související s osvojováním prvního („mateřského“) jazyka dítětem. Věnuje se vymezení oboru, jeho základním pojmům a metodám a přehledu teoretických přístupů k osvojování komunikačních prostředků různých typů. Nastiňuje též obrysy průběhu osvojování jazyka u dětí od období prenatálního po školní věk a dotýká se i některých specifických případů, jako je bilingvismus nebo osvojování znakového jazyka, a vybraných případů narušené komunikační schopnosti. Problematiku osvojování jazyka uchopuje především z hlediska jazykovědného a snaží se přihlížet k výzkumům osvojování češtiny jako prvního jazyka.

Cílem knihy je přispět k diskusi o žádoucí podobě učitelského vzdělání. Kniha představuje texty autorů, kteří se dlouhodobě zabývají otázkami učitelské profese a učitelského vzdělávání v kontextu filosofie a sociologie výchovy, vysokoškolské didaktiky, osobnostně sociálního rozvoje i samotné pedeutologie. V pluralitě uvedených perspektiv autoři diskutují o následujících tematických okruzích: důsledky absence ideje vzdělanosti pro univerzitní provoz a učitelskou přípravu; význam filosofického vzdělání budoucích učitelů; vztah akademického a kompetenčního diskursu a problematické důsledky procesu masifikace vzdělávání a neoliberální rétoriky; různé podoby vztahu mezi teorií a praxí v kontextu vyučování pedagogiky a psychologie na fakultách připravujících budoucí učitele; perspektivy vysokoškolské didaktiky; problematika profesních kompetencí vzdělavatelů budoucích učitelů s využitím konceptu „učitele v roli modelu“.

Monografie se zabývá povahou výchovy jako specifického lidského jednání. Z hermeneutických pozic zkoumá ontologická východiska výchovného vztahu jako vztahu ke světu, ke společenství a k sobě samému. Ukazuje kontexty, z nichž se výchova rodí, a podmínky, v nichž je možno ji rozvinout (solidarita generací, pedagogický étos, svoboda člověka, rozvoj lidské přirozenosti, specifická povaha lidské starosti a péče, vztah k druhému, setkání). Autorky sledují nutné proměny výchovného vztahu a vymezují základní rozdíly mezi výchovou a činnostmi, které sice také ovlivňují a formují osobnost člověka, ale s dobrou výchovou nemají nic společného (vedení, školení, výcvik, drezura, manipulace, ovlivňování). Promýšlejí výchovu jakožto jednání, jehož smyslem je zachovat kontinuitu (lidského rodu, kultury, hodnot), které však zároveň umožňuje diskontinuitu (tedy potenciálně nový počátek). V neposlední řadě zkoumají problematiku výchovy a vzdělávání v diferentním světě a poukazují na podstatné souvislosti výchovy a vzdělávání se smysluplným spolubytím.

Tato monografie si klade za cíl poskytnout orientaci v teoretických východiscích pro tělesnou výchovu a výchovu ke zdraví a současně i v aktuálním stavu vzdělávací oblasti Člověk a zdraví v českých školách. Jednotlivé kapitoly (proměny školního vzdělávání v posledním čtvrtstoletí, tvorba kurikula i standardů, výzkum ve školní praxi, podmínky pro výuku oborů Tělesná výchova a Výchova ke zdraví) přinášejí informace o úskalích a výzvách, které bude třeba v následující etapě reformy českého školství řešit. Předložené návrhy a doporučení se opírají o výzkumné výsledky a kritickou analýzu současné situace. Autoři chtějí podnítit odbornou diskuzi, která by zvýšila prestiž a kvalitu vzdělávání v oblasti Člověk a zdraví.

Monografie Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy má sloužit vysokoškolským pedagogům i širší odborné veřejnosti jako opora při vědním bádání, výuce a dalším vzdělávání v jedné ze základních pedagogických disciplín. Kniha je společným dílem několika generací vysokoškolských učitelů. Autoři se zamýšlejí nad historií oboru, jeho přítomným stavem i novými možnostmi cílevědomého působení na děti, žáky a studenty. Výchova a její teoretické koncepty jsou autory nahlíženy z pozic srovnávací pedagogiky, filosofie, náboženství, umění, vývojové, sociální i pedagogické psychologie a hlubinně orientované psychoterapie. Lze předpokládat, že konfrontace řady různých pohledů čtenáře zaujme a pomůže jim nalézt nové podněty pro vlastní pedagogickou či badatelskou práci. Čtení může být obohacující rovněž pro psychology, sociology a studující uvedených oborů.

Analyticko-srovnávací studie Školní vzdělávání v Estonsku je pátou publikací řady Školní vzdělávání v zahraničí. Titulu předcházely publikace Školní vzdělávání v Německu, Školní vzdělávání ve Velké Británii, Školní vzdělávání ve Švédsku a Školní vzdělávání v Ruské federaci. Studie zachovává metodologický přístup užitý v těchto publikacích, tj. problémové pojetí (důraz na hlavní problémové okruhy školního vzdělávání) a dva pohledy na představenou problematiku: pohled „zvenku“, který poskytuje česká autorka, a pohled „zevnitř“, který zprostředkovávají estonští autoři. Těžiště studie tvoří problémy, které se jeví jako zásadní v estonském školním vzdělávání a jsou také aktuální pro rozvoj českého školního vzdělávání. Studie se skládá z osmi kapitol. První kapitola uvádí do širšího kontextu země, v němž změny školního vzdělávání probíhají; zvláštní pozornost je věnována historii země. Ve druhé kapitole je kladen hlavní důraz na cíle a principy nové estonské vzdělávací politiky, třetí kapitola představuje obnovený estonský vzdělávací systém a poskytuje i krátký pohled do historie estonského vzdělávání. Tématem čtvrté kapitoly jsou významné změny, jimiž prochází kurikulum základních škol a gymnázií. Pátá kapitola se zabývá problematikou evaluace vzdělávacího systému a vzdělávacích zařízení a hodnocení žáků. Šestá kapitola se věnuje aktuální a citlivé národnostní otázce ve společnosti a ve školním vzdělávání, sedmá kapitola podobně citlivé otázce jazyků a jazykového vzdělávání. V poslední, osmé, kapitole, podobně jako v předchozích studiích této ediční řady, dostávají prostor autoři „domácí“; přinášejí svůj vnitřní pohled na vývoj všeobecného vzdělávání v Estonsku za posledních 25 let. Publikace představuje příspěvek k literatuře z oblasti srovnávací pedagogiky, přinášející systematicky utříděné poznatky o zemi, která může být českému čtenáři v mnoha ohledech blízká. Je určena výzkumníkům a odborníkům v oblasti vzdělávání, vyučujícím i studentům pedagogických fakult a dalších fakult připravujících učitele, představitelům Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky i dalším pracovníkům působícím ve státní správě zabývajícím se vzděláváním.

Francouzský institut je významnou zahraniční institucí s téměř stoletou tradicí. Mezi lety 1920-1951 se stal hlavním svorníkem česko-francouzských kulturních vztahů. Od založení hledal svou pozici v rámci kulturní diplomacie a politických vztahů mezi oběma zeměmi, hledal své místo mezi "vzděláním" a "propagandou".

Vzdělání je nástrojem vzestupné sociální mobility, proto je nutné zabezpečit rovný přístup k němu všem společenským skupinám bez ohledu na jejich sociální či zdravotní charakteristiky. Jednou z mnoha skupin, které čelí komplikovanému přístupu ke vzdělání, je populace osob se zdravotním postižením; ty se v různých fázích svých vzdělávacích trajektorií setkávají s omezeními a překážkami, které jim dosažení vyšších úrovní vzdělání ztěžují. Ústředním tématem knihy je přístupnost vysokoškolského vzdělání pro osoby se zdravotním postižením, tedy šance, že se plnohodnotně integrují do akademického života a prostředí a zdárně absolvují studium na vysoké škole. Teoretická část předkládá různá pojetí klíčových konstruktů práce a zasazuje je do příslušného tematického rámce – sociologie vzdělávání. Předmětem výkladu jsou rovněž teorie vzdělanostních nerovností, jejichž praktické důsledky jsou popisovány v jednotlivých fázích vzdělávacího procesu osob se zdravotním postižením. V rámci kvantitativní výzkumné studie, provedené na Univerzitě Karlově na totálním výběru studentů se zdravotním postižením, je pozornost věnována především motivaci těchto studentů zahájit vysokoškolské studium, vlivům působícím na výběr studijního oboru, stejně jako překážkám, se kterými se mohou studenti v průběhu studia setkat, a zdrojům, které mohou k jejich překonávání využívat. S využitím těchto poznatků je v závěru studie sledována úspěšnost studentů se zdravotním postižením v průběhu vysokoškolského studia.

Publikace přináší analýzu role a postojů mužů-otců dětí se zdravotním postižením. Parciální výzkumy přinášejí výsledky, které by měly sloužit jako základ pro speciálněpedagogickou a psychologickou intervenci. Výsledky jsou využitelné napříč pomáhajícími profesemi pro odborníky, kteří pracují s rodinou a rodiči.

Analyticko-srovnávací studie Školní vzdělávání ve Francii je sedmou publikací řady Školní vzdělávání v zahraničí. Studie zachovává obdobnou strukturu jako dřívější publikace v řadě, metodologicky se však kromě studia odborné literatury opírá také o vlastní empirická data autorů sebraná prostřednictvím pozorování ve školních třídách či rozhovorů s různými aktéry vzdělávacího systému (učiteli, řediteli, inspektory…). Důraz je kladen na hlavní problémové okruhy školního vzdělávání. Čeští autoři poskytují pohled na francouzský vzdělávací systém „zvenku“ (kapitoly zabývající se vzdělávací politikou, charakteristikou vzdělávacího systému, profesí učitele, kurikulem, evaluací, spravedlivostí ve vzdělávání, jazykovým vzděláváním a specifiky vzdělávání v zámořských teritoriích), pohled „zevnitř“ pak zprostředkovává renomovaný francouzský výzkumník a sociolog vzdělávání Jean-Yves Rochex, který se v poslední kapitole zaměřuje na vývoj a současný stav vzdělanostních nerovností ve Francii. Publikace představuje příspěvek k literatuře z oblasti srovnávací pedagogiky přinášející systematicky utříděné poznatky o zemi, jejíž specifika a problémy vzdělávání nejsou českým čtenářům příliš známá. Je určena výzkumníkům a odborníkům v oblasti vzdělávání, vyučujícím i studentům pedagogických fakult a dalších fakult připravujících učitele, zástupcům Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky i dalším pracovníkům působícím ve státní správě zabývajícím se vzděláváním.