Najnovšie - Odborná a populárno-náučná literatúra strana 267 z 500

Dramatický příběh o malé skupině vojáků amerických speciálních jednotek, která po událostech 11. září 2001 tajně vstoupila do Afghánistánu a na koních se vydala do boje proti Tálibánu. Nepřítele, který měl čtyřicetinásobnou početní převahu, pronásledovala horským terénem a po řadě urputných bojů obsadila město Mazár-e Šaríf, které bylo pro porážku Tálibánu strategicky důležité. Jeho obyvatelé vítali vyčerpané Američany jako osvoboditele. Ovšem potom došlo k nečekanému zvratu. Během kapitulace asi pěti set Tálibánců byli američtí vojáci přepadeni ze zálohy. V ohromné pevnosti Qala-e Džangi bojovali proti mnohonásobné přesile o život. V sázce byl vojenský úspěch celé kampaně. Kdyby vojáci padli nebo byli zajati, mohlo by veškeré úsilí o porážku Tálibánu přijít vniveč. Ve snaze udržet pevnost podstoupili Američané jedny z nejtěžších bojů v městském prostředí v moderní době. Tento příběh ukazuje, že kombinace prastarých strategií válčení na koních s moderními technologiemi leteckého bombardování může vést ke zdánlivě neuvěřitelným vojenským úspěchům. Důsledná snaha těchto vojáků na koních získat si přízeň obyvatel města a zabránit civilním obětem navíc poskytla cenné ponaučení pro pokračující americké nasazení v Afghánistánu. Kniha s originálním názvem Horse Soldiers je předlohou amerického filmu, jehož režisérem je Nicolai Fuglsig. Film měl ve Spojených státech premiéru 19. ledna 2018 pod názvem 12 Strong. Součástí knihy je fotografická příloha.

Poprvé se obsáhleji píše o jedné z nejdůležitějších bitev války v Afghánistánu. Kniha Kandahárští lvi je zasvěceným vyprávěním z pohledu aktivního velitele speciálních jednotek americké armády, skvělého vojáka, který byl na tomto bojišti nasazen několikrát. Jižní Afghánistán se vymykal kontrole centrální vlády. Tehdy kapitán Rusty Bradley to věděl, když tam v roce 2006 začínal svůj třetí turnus. Pronikali do něj Tálibán a jeho spojenci a byli připraveni provincii Kandahár, kdysi jejich strategicky důležité centrum, znovu ovládnout. Aby je koalice NATO zastavila, uskutečnila operaci Medúza, největší ofenzívu ve své historii. Bojištěm bylo údolí Panjwayi, území hustě poseté obezděnými dvory, které perfektně sloužily jako nepřátelské bunkry, svěží sady a do výše čnící porosty konopí, to vše protkané zrádnými zavlažovacími kanály. Masový úprk civilistů byl předzvěstí blížícího se krveprolití. Bradleyho A-tým a další dva týmy speciálních jednotek, spolu se svými dlouholetými spojenci, afghánskou armádou, byli nasazeni jako diverzní skupina na podporu hlavního koaličního útoku. Z druhé strany údolí pozorovali, jak vojska NATO čelí brutálnímu protiútoku. Klíčem k jejich podpoře a přivolání účinné letecké podpory bylo držení výše položeného nevelkého území zvaného Sperwan Ghar. Bradleyho malá odloučená jednotka na kopec zaútočila a uprostřed divoké přestřelky brzy zjistila, že stojí proti téměř tisícovce zkušených bojovníků, kterým neuvěřitelným způsobem sebrala vítězství.

V nesmírně obtížném terénu ostrova Guadalcanal se z klenby džungle tyčil 700 metrů dlouhý pahorek. Za ním se rozkládalo životně důležité polní letiště Henderson Field. Pokud by padlo do rukou Japonců, znamenalo by to téměř jistou smrt nebo zajetí všech 12 500 amerických námořních pěšáků na ostrově. Ale mariňáci rozmístění na pahorku nebyli obyčejní vojáci. Byli to houževnatí a zarputile bojující příslušníci elitní jednotky Edson’s Raiders patřící do rovněž elitní americké námořní pěchoty. Vybrali je pro jejich odolnost a podstoupili tvrdý výcvikový program, jehož cílem bylo vyřadit ty méně fyzicky zdatné. V americké námořní pěchotě to byli nejlepší muži z nejlepších. Asi 840 amerických mariňáků pod velením podplukovníka Merritta Austina Edsona, zvaného „Zrzavý Mike“, bojovalo po dvě pekelné noci v září 1942 v jedné Marlin Groftz nejdůležitějších bitev druhé světové války v Tichomoří. Zoufale hájili svoje pozice na místě, které bylo brzy poté známo jako „Krvavý pahorek“. Raiders věděli, že porážka nebo ústup nejsou pro ně reálnou možností, a odráželi jednu vlnu útočících Japonců za druhou. Obránci polního letiště navzdory všem nesnázím nakonec zvítězili. Po této proslavené bitvě prošli Raiders na Šalamounových ostrovech mnoha dalšími dramatickými boji. Krvavý pahorek je příběh 1. praporu Marine Raider, který proti početní převaze nepřítele prokázal odvahu a chrabrost. Vypráví ho Marlin Groft, muž, který byl příslušníkem této obdivuhodné bojové jednotky. Součástí knihy je fotografická příloha.

Spojené státy nebyly v době vypuknutí druhé světové války v žádném případě připraveny na vstup do ní. Ačkoliv Německu v prosinci 1941 vyhlásily válku, zemi chyběli vycvičení vojáci, technika a zkušenosti, které byly k boji potřeba. I když byla invazní vojska nakonec připravena, úspěšný útok na nacisty okupovanou Evropu se nemohl uskutečnit, dokud Spojenci neochromili německou průmyslovou a vojenskou sílu. Protože žádnou invazi nelze provést bez nadvlády ve vzduchu, prvním cílem byla luftwaffe, nejmocnější a v bojích ostřílené letectvo na světě. K tomu účelu se americké letectvo připojilo k již bojujícímu britskému Královskému letectvu v strategickém tažení, které nakonec dostalo luftwaffe na kolena. Jasně nejúspěšnější jednotkou v tomto tažení byla legendární 303. bombardovací skupina USAF – Pekelní andělé. Toto je příběh bombardovací skupiny vyprávěný muži, kteří z ní udělali to, čím byla. Pojmenovávali se stejně, jako jejich bombardéry B-17 a stali se jednou z nejvýznačnějších a nejdůležitějších leteckých bojových jednotek v historii. Dramatické a hrozné letecké bitvy, které sváděli proti Německu, změnily průběh války. Autor skvěle kombinuje historické vyprávění a historii jednotky s individuálními příběhy letců. Autor popisuje kromě osobních, často tragických, příběhů také postupně se vyvíjející taktiku letecké války jak na straně Spojenců, tak i Němců. Čtenář se tak dozví i o organizaci německého protiletadlového dělostřelectva a o tom, jak brutálně se někdy německé civilní obyvatelstvo chovalo k sestřeleným americkým letcům. Výsledkem je tak velmi podrobné a úplné vylíčení spojeneckého leteckého tažení proti nacistickému Německu.

Tato kniha má značnou historickou hodnotu. Většina z těch, kdo za druhé světové války sloužili na japonských ponorkách, buď nepřežila, nebo o svých zkušenostech nenapsala. Toto je kniha o velmi odvážném muži, který neochvějně sloužil své zemi, i když nesouhlasil, a často velmi hlasitě, s tím, jak Japonci ponorky používali. Zendži Orita je velmi hrdý na to, co během války dělal, a součástí toho bylo i zabíjení Spojenců. Kniha začíná japonským plánováním útoku na Pearl Harbor. V té době, a také v době útoku, byl Orita výkonným důstojníkem na ponorce I-15. Autor popisuje, jak se jeho ponorka na útoku podílela, včetně nasazení trpasličích ponorek, které měly vniknout do přístavu, a pak se vrátit k mateřským ponorkám, jako byla I-15, jež na ně čekaly. Podrobně líčí také útoky na Santa Barbaru a pobřeží Oregonu. Z knihy se dozvíte, jaké to bylo sloužit jako kapitán na japonské ponorce. Jak Oritu překládali z lodě na loď, jak se vyrovnával se ztrátami přátel a kolegů, jak jednal s nadřízenými. V průběhu války měl pocit, že nepoužívají zbylé ponorky účelně. Poslední čtvrtina knihy pojednává o tokko neboli sebevražedných misích. Na řadě Oritových misí, kterým velel, se použila sebevražedná torpéda kaiten. Autor tyto mise podrobně popisuje včetně jmen těch, kdo dobrovolně zahynuli. Na konci války převeleli Oritu domů, kde působil jako ponorkový instruktor. Protože učil blízko Hirošimy, byl svědkem výbuchu jaderné pumy. Věděl, že válka už nebude trvat dlouho. Na závěr popisuje kapitulaci Japonska a svůj život po válce.

Koncem roku 2007 přijela do východního Afghánistánu jediná rota amerických výsadkářů, která si říkala „Chosen Few“. Očekávali, že si získají srdce a mysli lidí v odlehlých horách a rozšíří působnost afghánské vlády až do této divočiny. Místo toho strávili následujících patnáct měsíců zoufalým bojem. Bránili se neustálým útokům a byli donuceni k pomalému a nepřetržitému ústupu. Stále čelili přesile tálibánských bojovníků, vrhajících se na ně ze všech stran. Jak se pozornost a vojenské zdroje Spojených států přesouvaly do Iráku, na odloučené a útokům vystavené výsadkáře se měsíc za měsícem valila palba reaktivních granátů, raket a kulometů. Jen několik týdnů před návratem domů svedli svůj poslední a nejtužší boj. Blízko vesnice Wantu v provincii Núristán obklíčily asi tři stovky nepřátelských bojovníků přibližně padesát příslušníků roty Chosen Few bránících částečně dobudovanou bojovou základnu. Ten den v červnu 2008 jich devět padlo a více než dvacet utrpělo zranění. Byla to pravděpodobně nejkrvavější bitva války v Afghánistánu. Výsadkáři se vrátili domů zoceleni válkou. Dva z nich byli vyznamenáni Medailí cti. Jejich zážitky všechny navždy změnily.

Když Karl Knoblauch jako teprve sedmnáctiletý nastoupil 18. listopadu 1938 jako dobrovolník vojenskou službu v poddůstojnické škole pozemního vojska ve slezském Frankensteinu, ještě vůbec netušil, jaká neobvyklá vojenská kariéra ho čeká. Jako poddůstojník ve 195. cyklistické rotě 95. pěší divize zažil v letech 1939 a 1940 zajištění Západního valu a podílel se na útoku na Francii. Po návratu z tažení na západ se přihlásil k létajícímu personálu luftwaffe, kde absolvoval výcvik pozorovatele. Se 14. letkou dálkového průzkumu byl nasazen na středním úseku východní fronty. Jako letec průzkumného, těžkého stíhacího a bombardovacího letounu zde se svým Ju 88 zažil bojové akce s velkými ztrátami v ohniscích bojů u Smolenska, před Moskvou a u Rževa a od roku 1943 velké ústupové přesuny. Po 165 bojových letech obdržel vyznamenání Železným křížem 1. třídy a Německým křížem ve zlatě. Při útoku sovětských stíhaček utrpěl těžké zranění a musel od své letky odejít. Po svém uzdravení, mezitím povýšený na poručíka, vedla jeho další cesta k 1. výsadkové tankové divizi Hermann Göring.

Město Fallúdža s většinovým sunnitským obyvatelstvem bylo po invazi americké armády do Iráku v roce 2003 poměrně klidné. Pak ovšem došlo k několika střetům obyvatelstva s americkými jednotkami a toho využili povstalci napojení na al-Káidu k ozbrojeným přepadům Američanů. Boje pak přerostly do dvou „bitev o Fallúdžu“. První se odehrála v dubnu 2004 a zahynulo v ní 50 amerických vojáků. Druhá bitva, které se zúčastnily i britské a irácké jednotky, začala 7. listopadu a skončila 23. prosince 2004 obsazením města spojeneckými vojsky. Američané ji považují za největší bitvu v městském prostředí od bojů v roce 1968 ve vietnamském městě Hue. Padlo v ní 95 Američanů, 8 Iráčanů a 4 Britové. Válečné memoáry jednoho z velkých hrdinů války v Iráku, štábního seržanta Davida Bellavii, začínají úpornými městskými boji se šíitskými povstalci v provincii Dijála. Po šesti měsících se jeho 3. četa, součást roty mechanizované pěchoty Alfa, připravuje k útoku na povstalci silně opevněné město Fallúdža. Ve své knize líčí brutální akce ve smrtelné zóně – v domech militantních vzbouřenců, napěchovaných výbušnými nástrahami. Tyto válečné vzpomínky věrohodně popisují hroznou důvěrnost bojů muže proti muži. Bellavia zaznamenává hodinu po hodině boje, v nichž se jeho muži vyznamenávají hrdinskými činy a sebeobětováním. Válka vedená pěchotou patří k těm nejdramatičtějším a také nejdrsnějším bojovým zážitkům. Vojáci se střetávají se svými protivníky tváří v tvář a jsou očitými svědky jejich smrti. To od nich vyžaduje velkou psychickou odolnost, která hraničí až s cynismem. Jedním ze způsobů, jak se mohou vojáci v tomto krutém prostředí odreagovat, jsou obhroublé výrazy, kterými nijak nešetří. Čtenář se dozví také podrobnosti o použitých zbraních, taktice pouličního boje, o odvaze a tragických chybách, zakončených slavným vítězstvím. Je to rovněž vzpomínka na autorovy spolubojovníky, z nichž ne všichni se dostanou z města živí. David Bellavia získal za svou službu v Iráku Stříbrnou hvězdu a celou řadu dalších vyznamenání. V roce 2005 byl uveden do newyorské Síně slávy veteránů.

Když Itálie 11. června 1940 vyhlásila Velké Británii a Francii válku a v září vstoupila do britskými vojsky obsazeného Egypta, wehrmacht se právě připravoval na operaci „Barbarossa“. Ovšem rýsující se italská porážka v Africe přiměla Hitlera, aby v únoru 1941 vyslal vojska wehrmachtu do Tripolisu – to byla hodina zrodu německého Afrikakorpsu. V následujících dvou letech vedla tato vojska pod charismatickým velitelem Erwinem Rommelem se střídavými úspěchy boje v africké pouštní krajině. Tyto boje přivedly německý Afrikakorps od prvních těžkých střetů s Brity u Marsa el Brega přes Tobruk a Sollum do zuřivých bojů o egyptský El Alamein, kde protivník donutil německá a italská vojska po vysokých ztrátách k ústupu. Německý Afrikakorps a jeho italští spojenci dotlačení spojeneckými vojsky v Tunisku k válce na dvou frontách 12. a 13. května kapitulovali. Většina jejich vojáků padla do britského zajetí. Autor líčí slovy i obrázky historii legendárního Afrikakorpsu a válečného tažení v Africe zasazenou do životopisu jeho oslavovaného velitele, generála polního maršála Erwina Rommela, „Pouštní lišky“. Díky jeho genialitě se mu podařilo proti často velké přesile protivníka dosáhnout velkých úspěchů a společně se svými vojáky získat u tehdejšího nepřítele uznání.

Tato velice uznávaná válečná autobiografie se stala ve Spojených státech i v Japonsku bestsellerem. Historici si ji cení pro její pohled na hladinovou námořní válku v Tichomoří japonskýma očima. Její autor přežil víc než sto bojových plaveb proti Spojencům a v Japonsku se mu říkalo Nepotopitelný kapitán. Kapitán Hara popisuje, jak během druhé světové války velel japonskému torpédoborci ve všech velkých bitvách v Tichém oceánu – v zátoce císařovny Augusty, v Korálovém moři, při vylodění na Filipínách, u Guadalcanalu, u ostrova Savo a u Midwaye. V srpnu 1943, při plavbě Blackettskou úžinou, zpozoroval ohnivou kouli exploze blízko torpédoborce „Amagiri“ před svým torpédoborcem „Šigure“ a nařídil posádce své lodě, aby vystřelila na potápějící se torpédový člun PT-109, kterému velel poručík John F. Kennedy. Jako kapitán křižníku „Jamagi“ napínavě popisuje, jak sotva přežil jeho potopení spolu s bitevní lodí „Jamato“ při sebevražedné plavbě k útoku na americkou armádu, vyloďující se na Okinawě. Podrobně líčí výcvik pilotů sebevražedných člunů, které měly narážet do spojeneckých lodí, blížících se k Japonsku, a vyhazovat je do vzduchu. Kapitán Hara, pro své krajany hrdina, představuje to nejlepší z japonských kapitánů hladinových lodí – zkušený, rozhodný, agresivní. Navíc si zachoval etické zásady hodné svého samurajského dědečka. Neváhal ocenit odvahu a nápaditost Američanů a nebál se ani kritizovat své chyby a slabiny vyšších velitelů.

Táto kniha ti povie, AKO trénovať obrannú streľbu. Vysvetlí ti, ako na obranu so zbraňou NAZERAŤ. Pomôže ti pochopiť, čo je pri obrane so zbraňou NAOZAJ dôležité. Ukáže ti, ako LACNO a EFEKTÍVNE trénovať len to, čo funguje. Dá ti rady, ktoré vychádzajú z mnohých rokov SKÚSENOSTÍ viacerých inštruktorov v ozbrojených zložkách. Vďaka tejto knihe zistíš, ako v akcii reálne chrániť SEBA a svojich NAJBLIŽŠÍCH.

Každá mama rozmýšľa, čo by mohla v tejto dobe podniknúť, ako zabaviť malé detičky, keď sme všetci už celé mesiace doma, ako im nahradiť škôlku a iné deti, ako s nimi stráviť pekný čas a "nezblázniť" sa. Ako zabaviť deti v predškolskom veku je zbierka nápadov zo života na plachetnici, počas zákazu vychádzania a karantén, ktorá Vám snáď pomôže pri tom, aby ste s Vašimi detičkami strávili pekný čas. Anna Hinderer je mama dvoch chlapčekov (3, 5 rokov), učiteľka na materskej dovolenke, ktorá pred rokom s rodinou preplávala na plachetnici cez Atlantický oceán a strávila karanténu na ostrovoch St. Martin, Antigua, v Nemecku a na Slovensku.

Kniha Dobré vibrácie, dobrý život prináša odpovede na mnohé otázky, ktoré si často kladieme: Ako sa naučím mať rád samého seba či samu seba? Ako zmením negatívne pocity na pozitívne? Môžem nájsť trvalé šťastie? Svetoznámy motivátor a instagramový guru Vex King odpovedá na tieto otázky a ešte na množstvo ďalších. Vex zvíťazil nad nepriazňou osudu a stal sa vzorom pre desaťtisíce mladých ľudí. Čerpá z osobnej skúsenosti a z intuitívnej múdrosti. Inšpiruje vás k tomu, aby ste: sa starali o seba, prekonali negatívnu energiu a na prvé miesto kládli seba,pestovali vo svojom živote pozitívne návyky vrátane všímavosti a meditácie,zmenili svoje presvedčenie a otvorili sa nevídaným možnostiam,realizovali svoje ciele pomocou osvedčených techník,prekonali strach a plynuli s vesmírom,našli svoj životný zámer a stali sa pre druhých žiarivým majákom. Ak zmeníte svoje myslenie, cítenie, reč a konanie, začnete meniť svet. Táto kniha povzbudí všetkých, ktorí hľadajú cestu z temnoty, a ponúka nástroje, ktoré im na nej pomôžu. Titul Dobré vibrácie, dobrý život sa stal bestsellerom č. 1 The Sunday Times a preložili ho do devätnástich jazykov.

Slavný učitel osobního rozvoje z první poloviny dvacátého století má čtenářům stále co nabídnout. Aby mohl shrnout moudré rady v této knize, přečetl řadu filozofických spisů, ponořil se do textů o zvládání problémů od jiných autorů, ale především vyslechl životní příběhy spousty lidí. Jak sám upozorňuje, nepředkládá žádné převratné novinky ani to není jeho záměrem: „Vy a já se přece nepotřebujeme dovídat nic nového. Už víme všechno potřebné k tomu, abychom dokázali báječně žít. Náš problém není nevědomost, ale nečinnost. Chci tedy znovu vyzdvihnout staré základní pravdy – a tím vás přimět, abyste je začali používat.“

Najdokonalejšou technológiou na svete je ľudský mozog. Nanešťastie k nemu ale jeho užívatelia nedostávajú príručku. Preto Jim Kwik, najznámejší tréner mozgu, prichádza s knihou o tom, ako sa správne starať o ľudský mozog. Autor nás naučí, ako efektne trénovať a optimalizovať myseľ, zrýchliť čítanie, zlepšiť si pamäť, a to všetko zábavným a pôsobivým štýlom. Táto priekopnícka kniha odhaľuje vedecky založené postupy a techniky, ktoré si Jim overil v teréne. Bol poradcom popredných svetových umelcov, športovcov a riaditeľov a pomohol im dospieť k neuveriteľným výkonom.

Novinka v rámci novej HN edície – knižnej edicíe Hospodárskych novín. Zistite, prečo patrí John F. Kennedy k najpreceňovanejším postavám dejín? A nekrivdí naopak história Richardovi Nixonovi či Georgovi W. Bushovi? Bol Franklin D. Roosevelt gigant bažiaci po moci s tyranskými sklonmi? A čo Donald Trump? Ako ho ovplyvňovala jeho prostorekosť, politická nekorektnosť a často aj neprofesionalita? Americkí prezidenti patria k najsilnejším politikom sveta. Historik Martin Kovář glosuje ich príbehy, od Woodrowa Wilsona až po Donalda Trumpa. Ukazuje zložitý vývoj Spojených štátov amerických, ich odvekú rozdelenosť aj opakujúce sa problémy, rovnako ako tragickosť a novú nádej v dejinách 20. a momentálne už aj 21. storočia. Obzerá sa za tým, aké osobnosti v Bielom dome úradovali, ako ich vnímali súčasníci v Amerike a v zámorí a ako sa na s odstupom času pozerá veľká história. Publikácia je spracovaná pútavo nielen textovo, ale aj graficky. V pôvodnom českom vydaní vyšla v rámci edície portálu INFO.cz.

Kto hovorí? Aký význam pretlmočia? Čo bude čierne na bielom? sú otázky, ktoré majú priestor Medzi riadkami. Etnografia tlmočenia azylových súdnych pojednávaní pozoruje pod lupou priestor vo vete, priestor vo význame a priestor v zápisnici. Otázky si kladú žiadateľky a žiadatelia o azyl, profesionálky a profesionáli z prostredia polície, migračného úradu, súdov, právneho zastupovania, tlmočenia a sociálno-vedného výskumu. Analýza prípadových štúdií a interview je interdisciplinárne podnetná nielen pre lingvistickú, forenznú, právnu antropológiu, sociolingvistiku aj translatológiu. Kniha Heleny Tužinskej dostupným jazykom otvára priestory verejného zákulisia. Čitatelia pozorujú nájdené v preklade nielen v prostredí azylu, ale aj vo viacjazyčných právnych a byrokratických procesoch vo všeobecnosti.

Dôležitú úlohu zohráva expozícia prostredia v ranom detstve, a to najmä v prípade nepriaznivých vplyvov a hrozieb alebo naopak s rodinnou podporou a príjemným prostredím. Vo výskumoch sa potvrdilo, že gény a prostredie sa spoločne podieľajú na vzniku orchideí a púpav, a to aditívne aj interaktívne. Donedávna sme však nevedeli, ako táto interakcia medzi génmi a prostredím prebieha. Nová vedná disciplína, epigenetika, vniesla do tejto záhadnej oblasti prvé lúče svetla. Zaoberá sa tým, ako môžu environmentálne expozície modifikovať expresiu génu, ale bez zmeny sekvencie DNA samotného génu. Názov epigenóm vznikol pridaním gréckeho prefixu - epi, vo významne nad alebo mimo a naznačuje tak, že epigenóm doslova zvonku dolieha na genóm a kontroluje expresiu alebo umlčanie DNA.

Zažívaj Pokoj v Prítomnosti Spasiteľa, ktorý je vždy s tebou Náboženský bestseller na 365 dní Volanie Ježiša je písaný z pohľadu Ježiša, ktorý hovorí priamo k tebe slová povzbudenia, útechy a ubezpečenia o svojej nekonečnej láske. Tieto zápisy vychádzajú z vlastných Ježišových slov v Písme o nádeji, vedení a pokoji a sú zapísané tou, ktorá Ho miluje a má v úcte Jeho slovo. Tento výber obľúbených modlitieb, spolu s nabádaním k vedeniu denníka a vytvorením priestoru pre úvahy, ti pomôže tešiť sa na tvoj čas s Pánom. Zaži hlbší vzťah s Pánom vo vychutnaní si prítomnosti Toho, ktorý ťa dokonale chápe a navždy ľúbi.