Najnovšie - Odborná a populárno-náučná literatúra strana 347 z 500

Současná česká religiozita prochází dynamickým vývojem a náboženská scéna je natolik diverzifikovaná, že je obtížné vyznat se v ní. Encyklopedie menších křesťanských církví v ČR přitom přibližuje jeden z jejích nejrychleji rostoucích a současně nejméně známých segmentů. Kniha podává encyklopedický přehled 27 státem registrovaných křesťanských nebo z křesťanství vycházejících církví a náboženských společností; s výjimkou římskokatolické, českobratrské evangelické, československé husitské a slezské evangelické církve jde o všechny registrované křesťanské církve. Odborníkům a zainteresované veřejnosti poskytuje informace o jejich vzniku a historickém vývoji včetně zahraničních zdrojů a paralel, o religionistickém profilu, statistické, geografické i základní historické údaje o jednotlivých sborech či náboženských obcích a dalších církevních složkách. Součástí díla jsou úvodní kapitoly věnované typologii křesťanských církví se zvláštním zřetelem k fenoménu tzv. evangelikalismu, vývoji menších křesťanských společenství na českém území a jejich církevní architektuře v posledních téměř dvou staletích. Užitečnou pomůckou jsou rovněž kompletní údaje o náboženském vyznání ve sčítáních lidu 1880–2011 a podrobné rejstříky.

Kniha nabízí úvod do teologické reflexe vztahu křesťanství k jiným náboženským tradicím v katolické perspektivě. Představuje dějiny tohoto vztahu a definuje teologický základ křesťanského přístupu k náboženské pluralitě. Stranou neponechává ani současné teologické přístupy a některé otevřené otázky, s nimiž se setkáváme v rámci mezináboženského dialogu (zjevený charakter, spásonosnost a pravdivost různých náboženských identit).

Rozhodujeme esteticky, ekonomicky, právně, morálně, politicky, takticky a strategicky, sociálně i nábožensky. Rozhodujeme v nejistých situacích. Rozhodovat se musíme snad v každém vědomém okamžiku života. Záměrem nové publikace Františka Koukolíka je přiblížit přístupnou, esejistickou formou současný stav teorie rozhodování, která vychází z evoluční biologie, psychologie, ekonomie, neurovědy i filosofie. Děje se tak na základě vyhodnocení výsledků dlouhé řady oborových experimentů, významně podporovaných výhodou soudobé vědy v její možnosti sledovat, co se lidem v průběhu různých typů rozhodování „děje v hlavě“.

Komunitní práce je úzce spojena se sociální prací, která má v českém prostředí bohatou historii. Soudobá sociální práce na lokální úrovni – v komunitách – prošla v poslední dekádě rozšířením modelů komunitní práce i praktických přístupů a postupů, které jsou vhodné pro řešení místních problémů. Publikace tak reaguje na potřeby sociálních pracovníků, kteří často komunitní práci nevykonávají jako svoji hlavní specializaci, avšak využívají prvků komunitní práce pro efektivní působení v různých organizacích a institucích. Text mohou využít též pracovníci veřejné správy, především na lokální úrovni. Publikace shrnuje hlavní principy a modely komunitní práce, sleduje vývoj komunitní práce od konce 19. století, specifika v Českých zemích a zmiňuje etapy komunitní práce ve 20. století. Nabízí pohled na význam komunitní práce v pozdně moderní společnosti, kterou tematizují ve svých pracích významní autoři. Hlavní pozornost je věnována soudobým přístupům a postupům komunitní práce, která je modelována pod vlivem dalších oborů: kromě sociální práce, pro niž je komunita jednou z hlavních cílových skupin, se v soudobém pojetí komunitní práce prolínají vlivy a pohledy oborů sociologie (sociální soudržnost, marginalizace, sociální dopady globalizace, individualizace, apod.), veřejné politiky (tvorba místních politik, vyváženost sítě místních institucí, participace občanů na věcech veřejných), ekonomie (zaměstnanost, lokální hospodářství versus místní dopady globalizované ekonomiky), urbanismu (dostupnost a charakter veřejných prostorů), věd o životním prostředí (šetrný rozvoj území, zachování genia loci), sociální antropologie (etnické menšiny, kulturní odlišnosti skupin obyvatel). Publikace zdůrazňuje těsné spojení komunitní práce s oblastí komunitního rozvoje, které zásadním způsobem přispívá ke kvalitě života v lokalitách: komunitní vzdělávání, komunitní plánování a podpora zapojování lidí do veřejného života, vytváření sociálního kapitálu komunit. Publikace je doplněna o kapitolu zabývající se specifiky komunitně orientovaného výzkumu, jenž kromě souboru uznávaných kvalitativních a kvantitativních technik umožňuje využití i dalších postupů. V závěru jsou kladeny otázky spojené s trendy a směry komunitní práce současné společnosti a jsou zvažovány možnosti, které posilují kvalitu života v lokalitách. Publikace přináší příklady dobré praxe z České republiky i ze zahraničí.

Učebnice Psychiatrie a pedopsychiatrie přehledným způsobem zachycuje obor psychiatrie v celé jeho šíři. Na rozdíl od jiných učebnic podrobně zpracovává pedopsychiatrii, což je velmi důležité v kontextu osamostatnění této specializace v České republice. Publikace systematicky probírá jednotlivé duševní poruchy z hlediska jejich klinického obrazu, epidemiologie, etiopatogeneze, vyšetřovacích metod, průběhu a léčby. K zajímavým tématům, která nebývají do učebních textů zařazována, a přitom jsou pro klinickou praxi i přehled studentů nezbytná, patří například: • psychiatrická problematika somatických onemocnění a konziliární psychiatrie, • resocializace a komunitní péče, • organizace oboru s návrhem potřebné reformy, • urgentní stavy v psychiatrii. Významným prvkem učebního textu je kapitola o organizaci psychiatrické péče v České republice v současnosti a o připravovaných změnách. Léčba duševně nemocných by se měla z velkých psychiatrických nemocnic, často značně vzdálených bydlišti pacientů, stále více přesouvat do jejich přirozeného životního a společenského prostředí. Stejně tak autoři podrobně rozpracovali kapitolu o jednotlivých způsobech psychoterapie, která se někdy v klinické praxi obtížně prosazuje proti rychlé a levné farmakoterapii.

Kniha se věnuje problematice sociální změny a různých badatelských přístupů k ní. Jedná se o příspěvek k rozvoji sociohistorické perspektivy, pochopené jako multidisciplinární způsob zachycení dlouhodobých procesů a změn. Ty jsou představovány v klíčových studiích, v nichž autoři zachycují politické události a jejich vliv na obyvatele (postavení šlechtice, měnová reforma, rozpad Československa), ale také kulturní život českých zemí (Národní divadlo za druhé světové války). Aktérství představuje vlastnost sociálního subjektu, jenž má úlohu hybatele jednání v určitém vysvětlujícím modelu. Autoři nevynechali ani teoretický rámec, který je nutný pro jejich zkoumání. Každá stať rovněž obhajuje jiný přístup, který lze použít při analýze vztahů aktérů a sociální změny, což rozšiřuje a obohacuje paletu metod a problematiky historické sociologie.

Kniha přináší soubor promluv Adolfa Kajpra (1902–1959), jezuitského kněze, proslulého redaktora i publicisty a neméně věhlasného kazatele, jehož „služba slova“ měla velký vliv na katolické věřící i na veřejné mínění své doby. Vynesla mu obdiv a úctu, ale i zášť a pronásledování – byl vězněn v nacistických koncentračních táborech (1941–1945) i v komunistických žalářích (1950–1959), kde zemřel. Edice přináší sto čtyři dochovaných, dosud (až na dvě výjimky) nepublikovaných kázání, z nichž většina byla pronesena v letech 1945–1950. Z hlediska obsahu jsou kázání členěna do tří skupin: cyklus o mši svaté (1947–1949), cyklus o posledních věcech člověka (1949–1950), skupina kázání o rozličných aspektech víry (1938–1941, 1945–1950). Úvodní studie zasazuje Kajprova kázání do širšího kontextu jeho života a jeho reflexe, hledá důvody, které jej přiměly k volbě příslušných témat, a upřesňuje dataci jednotlivých promluv.

Páté vydání učebního textu obsahuje základní poznatky týkající se epidemiologie, diagnostiky, diferenciální diagnostiky a léčby tuberkulózy. Text je určen posluchačům lékařských fakult.

Skripta určená studujícím medicíny jsou věnovaná diagnostice a léčbě nejčastějších osteoporotických zlomenin. Jedná se o písemnou podobu studijních materiálů vytvořených k e-learningovému kurzu Osteoporóza nabízenému studentům všeobecného lékařství 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Skripta by měla pomoci studentům 3. LF UK, kteří se e-learningového kurzu nezúčastní, ale i studentům ostatních lékařských fakult Univerzity Karlovy, ve snadném a rychlém pochopení „ortopedického“ pohledu na problematiku nejčastějších osteoporotických zlomenin.

Kolektivní monografie se zabývá tématem materializace identit v prostoru socialistického a post-socialistického města. Vychází z předpokladu, že městský prostor sehrával důležitou roli v procesu formování národních identit těchto měst, přičemž formulace nových identit výrazně ovlivňuje vzhled (post)socialistických měst. Různé projevy a formy interakce mezi městským prostorem a identit jsou předmětem jednotlivých případových studií, které pokrývají prostor Běloruska, Makedonie, Kazachstánu a Moldavska.

Může být atraktivita chápána jako investiční strategie? Zvyšuje krása šance na vzestupnou sociální mobilitu a má větší vliv na úspěch než klíčové kompetence? Autoři publikace odpovídají na řadu otázek, jimž se zatím naše sociologie a ekonomie vyhýbaly, ačkoli světová ekonomie i sociologie roli krásy a atraktivity v úspěchu, práci i životě věnují čím dál větší pozornost. Publikace vychází z rozsáhlého výzkumu a věnuje se souvislostem mezi atraktivitou, vzděláním, profilem osobnosti, sebevědomím, povoláním a příjmy.

Ne vždy je dobře rozuměno rozdílům ve filosofii Martina Heideggera před a po obratu (die Kehre) v jeho myšlení, a to včetně proměny chápání klíčového pojmu „das Dasein“ (pobyt) či užití pojmů nových, jako „das Ereignis“ nebo „das Gestell“. Jiří Michálek, znalec zejména pozdního Heideggerova díla, ve třech přednáškách z let 2010–2014 tyto rozdíly jasným a precizním způsobem osvětluje. Postupně se věnuje přechodu od pobytu (das Dasein) z období Bytí a času k pobytu myšlenému z Bytí (das Seyn), tedy pobytu jako místu Bytí (das Da-sein), postavení snu a snění v bytí pobytu a otázce, zda a případně jakým způsobem lze překonat vládu zjednatelnosti (Ge-Stellu). Na relativně malé ploše se tak dostává čtenáři do rukou nástroj k lepšímu rozumění Heideggerovu myšlení a tomu, jakým směrem se vyvíjelo v období po obratu.

Život advokáta Kamilla Reslera byl plný paradoxů. Jako mladík byl aktivní v Sokole i v anarchistických a dělnických spolcích. Čtyři roky sloužil v rakouské armádě, ale vážně zraněn byl až v československém vojsku. V roce 1936 obhajoval Němce obviněného z velezrady, kvůli čemuž byl označen za zrádce a defétistu. Po Mnichovu se ale postavil za židovské kolegy z advokacie a za války působil v odboji. Kamill Resler byl však především muž, který dovedl přesvědčit jednoho z představitelů Třetí říše, aby se vzdal nacismu: jako obhájce K. H. Franka před retribuční spravedlností se stal člověkem, kterému se Frank otevřel jako nikomu jinému, a to přesto, že jej Resler - jak Frank uvedl - deprimoval svou neúprosnou tvrdostí a kritikou německých akcí. Tato kniha nabízí komplexní pohled na Reslerův život a jeho pohled na chvíle, kdy hájil klienty jak proti vůli společnosti, tak i proti vůli své. Jedním z jeho odkazů je definice hlavního úkolu advokáta: „Obhájce musí [tedy] zapomenout na své vlastní cítění a smýšlení, vzdát se své osobnosti a, ať je mu to sebetrpčí, konat svou povinnost do všech důsledků.“

Z jakých představ o mezinárodní identitě a roli Británie a o jejích vztazích s Evropou a Spojenými státy vycházela britská zahraniční politika v turbulentní éře Tonyho Blaira a Gordona Browna? Jak reflektovali její tvůrci měnící se mezinárodní prostředí a rozložení moci ve světě? Jak uvažovali o klíčových normách a pravidlech spravujících mezinárodní politiku a o určujících tématech soudobé mezinárodní agendy? V této knize autor na základě obsahové a diskurzní analýzy premiérských projevů a dalších klíčových textů zkoumá a interpretuje proměny ideové struktury, v níž byla zahraniční politika Spojeného království v období New Labour ukotvena.

Vývoj informačních a komunikačních technologií (ICT) radikálně proměňuje nejen to, jak rozumíme světu a jak vzájemně komunikujeme, ale také způsob, jakým se díváme sami na sebe a jak chápeme svou vlastní povahu, existenci a odpovědnost. Rozšíření ICT tak představuje čtvrtou revoluci v dlouhém procesu přehodnocování základní podstaty a role lidstva ve vesmíru: jakožto lidstvo netvoříme nehybný střed vesmíru (kopernikovská revoluce), nelišíme se nijak mimořádně od zbytku zvířecího světa (darwinovská revoluce) a zdaleka nejsme sami pro sebe ve svém vědomí zcela transparentní (freudovská revoluce). ICT nám nyní dávají najevo, že nepředstavujeme izolované, odpojené činitele, ale informační organismy, kteří spolu s jinými druhy těchto činitelů sdílejí globální prostředí, v konečném pohledu utvářené z informací, takzvanou infosféru (Turingova revoluce).

Druhý svazek knihy Michala Tomáška je věnován srovnání současných právních systémů Dálného východu (Čína, Japonsko, Korea, Mongolsko, Vietnam) s jejich zahraničními předobrazy. Ukazuje, jak byly cizí právní pojmy a instituty přejímány do dálněvýchodního právního prostředí a jak byly v průběhu času aplikovány. Srovnání současného soudcovského výkladu recipovaného práva v jednotlivých zemích Dálného východu s výkladem týchž pojmů a institutů v zemích jejich původu dává odpověď na řadu otázek, včetně dalšího směřování dálněvýchodního práva. Vyjevuje i nosné téma obou dílů, totiž do jaké míry přežívá při výkladu nového práva tradiční právní myšlení a zda se dokonce nerozvíjí na úkor práva převzatého ze zahraničí. Stejně jako první díl osloví kniha nejen odborníky, ale i širší čtenářskou obec. Výklad je dokumentován bohatým obrazovým doprovodem.

Myšlení, ať chce či nechce, odpovídá své době. Po tragické katastrofě holokaustu je platnost této skutečnosti ještě očividnější – a možná i proto jsou knihy poválečné filosofie obtížně srozumitelné. Odpovídají na traumatizující zkušenost, a to znamená: filosofie se ujímá odpovědnosti s vědomím, že má-li být filosofie možná i v druhé polovině 20. století a dále, musí přepsat svou tradici a radikální proměnou musí projít i její diskurs. Je to nezbytné, má-li být schopna vydat své svědectví o této době. Filosofie en noir je záznamem této proměny. Dotisk prvního vydání.

Kolektivní monografie je věnována vybraným kapitolám ruského myšlení 20. století. Nejprve se zastavuje u obecných rysů vývoje ruské filosofie v průběhu minulého století, všímá si základních proudů navazujících jak na ruskou filosofickou tradici, tak na západní filosofická paradigmata; sleduje také její osudy v emigraci a za dob Sovětského svazu. Další kapitola je analýzou filosofického systému N. O. Losského. Zabývá se především gnozeologií, metafyzikou a etikou, výsledky Losského filosofie pak porovnává se současnou filosofickou situací. V následujícím oddíle je představena politická filosofie I. A. Iljina, jehož koncepce je kritická jak vůči novodobému totalitarismu, tak vůči takzvané formální demokracii. Další kapitola hovoří o filosofii pedagogiky S. I. Gessena, jehož tvorba byla vysoce ceněna v meziválečném Československu. Poslední oddíl je věnován pojetí historie u L. N. Gumiljova, spočívající v takzvané teorii etnogeneze, pokoušející se o vysvětlení vzniku, vývoje a zániku etnik.

Kniha, která vychází k životnímu jubileu sociologa Jiřího Šubrta, představuje odbornou práci tohoto autora v její mnohotvárné šíři a specifických podobách. Na stránkách publikace dostávají prostor články příležitostné povahy, vzpomínky, recenze, rozsáhlé přehledové stati i krátké texty publikované v různých dobách a souvislostech. Kniha je formálně rozčleněna do třech částí: první obsahuje příspěvky k dějinám sociologie; druhá představuje autora jako osobnost, která se během posledních desetiletí aktivně zapojovala do organizování odborných diskusí na nejrůznějších úrovních; třetí část zahrnuje texty, které reprezentují obor historické sociologie.