Najnovšie - Poézia - antológie strana 4 z 9

Za vším hledej číslo 19. Nemoc, kterou se během pár měsíců nakazily miliony lidí a která ochromila ekonomiku světa, se jmenuje Covid-19. V reakci na ni se 19 spisovatelů rozhodlo pomoci v boji proti jejím dopadům. Každý z nich napsal pro tuto knihu povídku či esej o životě s epidemií za zády. Název knihy je symbolicky vypůjčen z povídky Lidmily Kábrtové Za oknem, v níž se stará žena paralyzovaná strachem z nákazy uzavírá do absolutní izolace. Autoři ve svých textech vykreslují svět za časů pandemie z nejrůznějších úhlů, někteří se vrací do historie. Zajímavá je také žánrová pestrost – realistický obraz se prolíná s hororem, kriminální povídkou i s poetickou fantasy. Do knihy bez nároku na honorář přispěli Paul Auster, Bianca Bellová, Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Pavel Kosatík, Antonín Kratochvil, Alena Mornštajnová, Jan Němec, Jiří Padevět, Iva Pekárková, Markéta Pilátová, Martin Sichinger, Mark Slouka, Petr Stančík, Olga Stehlíková, Jan Štifter, Miloš Urban a Michal Vrba. Editorem knihy je Aleš Palán.

Druhá a dlho očakávaná zbierka Teda Chianga prináša prekvapivé myšlienky, ktoré osvetľujú záhady vesmíru aj ľudského vnútra. V príbehu Kupec a alchymistova brána sa predavač látok vďaka magickému portálu môže vrátiť do minulosti a pokúsiť sa o nápravu dávnych chýb. Výdych je listom od vedca z inej planéty, ktorého objav prinesie prekvapivé dôsledky nielen pre jeho vlastný svet, ale aj pre ľudstvo. A v poviedke Životný cyklus softvérových objektov žena vychová z digitálneho tvora komplexnú osobnosť, schopnú citov i rozhodnutí. Elegantná zbierka, ktorá sa vám uhniezdi v myšlienkach, sa zaoberá najstaršími otázky nášho jestvovania: Aká je podstata vesmíru? Čo znamená byť človekom? Existuje slobodná vôľa? Každý jeden príbeh vlastným spôsobom dokazuje, že komplexná a premyslená sci-fi vystupuje na nové úrovne krásy, významu a súcitu. Ted Chiang je držiteľom mnohých literárnych ocenení a obyvateľom mnohých literárnych žánrov. Autora poviedky, ktorá sa stala predlohou pre film Arrival, síce pričleňujú k sci-fi, no jeho poviedky sa odmietajú niekam zaradiť: evokujú tichú racionálnu mágiu Jorgeho Luisa Borgesa a čerpajú z bohatých dejín rozprávačstva.

Položili ste si už niekorú z týchto otázok? Čo ešte sa tento rok môže stať? Kam sa udalosti, o ktorých počúvame zo správ, môžu dostať? Kde toto všetko povedie, ak sa nič nezmení? Poďte sa pozrieť na to, ako by vyzeral svet, v ktorom sa stali tie najdramatickejšie udalosti, ktoré dnes hrozia. Všetky poviedky vychádzajú z reálnych informácií a opisujú, čo všetko sa môže stať, keď... Roboty s umelou inteligenciou sa dostanú do predaja skôr, než sme pripravení. Falošné správy sa začnú využívať na politické hry. Hackeri vypnú civilizáciu. Vzťah sa premení na hľadanie dokonalosti. Cez drony uvidíte, čo by ste vidieť nemali. Radikáli prevezmú moc v štáte. Príroda ukáže, kto je tu pán. Dobyvateľ sveta, Veľký Chán, sa vráti.

Spisovateľka a redaktorka Viera Švenková vydala dvadsaťpäť prozaických kníh a preložila tridsať titulov, zväčša z oblasti literatúry pre deti a mládež. V zahraničí reprezentujú autorkinu tvorbu predovšetkým poviedky, ktoré boli preložené do jedenástich jazykov. Zbierka Horské zákruty zachytáva medziľudské vzťahy vystavené vetrom moderných spoločenských i osobných kríz, ktoré človekom lomcujú, krivia ho a ohýbajú na spôsob ohrozených stromov v autorkinom rodnom podtatranskom kraji. Žijeme navonok bohaté životy, no čosi v nich chýba. Švenkovej poviedky sa pokúšajú zachytiť častú vnútornú nespokojnosť a tápavé hľadanie odpovedí na neujasnené otázky, ktoré by mohli zaujať aj čitateľa.

K písemné pozůstalosti Anne Frankové patří také její takzvaná „Knížka povídek“, o níž 7. srpna 1943 ve svém deníku píše: „Před pár týdny jsem začala psát povídku, úplně vymyšlený příběh, a tak se mi to zalíbilo, že se má psaná rodina utěšeně rozrůstá.“ Ani ne o měsíc později začne „psanou rodinu“ přepisovat do zvláštního, velkého sešitu (vlastně do účetní knihy) v pevných deskách. Na první stránku nadepsala: „Povídky a příhody ze zadního domu, vylíčila Anne Franková“; na stejné stránce dole poznamenala: „zasvěcen: čtvrtek 2. září 1943“. Jak titul napovídá, jde o dvě kategorie, totiž o „úplně vymyšlené“ povídky, a o vyprávění, která popisují příhody ze života v úkrytu. Anne Franková knihu na konci opatřila obsahem, v němž také označila, do které kategorie ten který text patří. Většinu příběhů zřejmě Anne nejprve načrtla na jednotlivé listy papíru a pak teprve přepsala načisto do povídkové knížky, protože se v ní téměř nevyskytují škrtnuté pasáže nebo jiné opravy. Nejranější příběh má datum 8. prosince 1942, což je další příznak toho, že sešit obsahuje načisto přepsané dřívější verze; poslední příběh je datován 12. května 1944. Několik příběhů Anne převzala i do přepsané verze deníku (verze B), její otec Otto Frank jich pak po válce převzal ještě víc do knihy Het Achterhuis (Zadní dům), jejíž první vydání vyšlo roku 1947. Již v roce 1949 bylo zveřejněno osm Anniných povídek pod názvem Weet je nog? Verhalen en sprookjes (Vzpomínáš? Příběhy a pohádky). Značně rozšířená sbírka s názvem Verhalen rondom het Achterhuis (Příběhy o zadním domě) následovala roku 1960. První úplné vydání Anniných povídek vyšlo péčí Joke Kniesmeyerové roku 1982. Nakonec sestavil Gerrold van der Stroom v roce 2001 úplné vydání literárních pokusů založené na Anniných rukopisech a opatřil je předmluvou: Verhaaltjes, en gebeurtenissen uit het Achterhuis / Cady´s leven (Povídky, a příhody ze zadního domu / Cadyin život) (Amsterdam 20053). Pro důkladný výzkum je toto vydání tím pravým pramenem. Tvoří také základ Anniných „povídek a příhod“ otištěných v této knize.

Zbierku poviedok plná napätia, nečakanej hrôzy, tajomna, neobyčajných stvorení a bizarných osudovAutor Peter Gajdošík (1968) je dnes známy najmä ako autor obľúbených rozprávok pre deti. Tentoraz však zameral svoju fantáziu na poviedky plné napätia pre dospelých čitateľov. V dvanástich príbehoch sa do obrazu našej každodennej reality prelieva svet nečakanej hrôzy, tajomna, neobyčajných stvorení a bizarných osudov. Svet, v ktorom sa aj z milého suseda na dôchodku vykľuje šialenec, svet, v ktorom sa pobyt v škole mení na životu nebezpečný zápas medzi učiteľmi a žiakmi. Svižné príbehy sú pretkané čiernym humorom, no na jeho pozadí sa nenápadne odvíjajú ľudské drámy. Slnečné dni často delí od nočnej mory iba tenká čiara. A čitateľ sa stáva svedkami toho, ako ju hrdinovia jednotlivých príbehov prekročia a sú nútení bojovať o záchranu zdravého rozumu, no neraz i o vlastný život...

Hassan Blásim sa narodil v roku 1973 v Iraku, kde študoval na Akadémii filmových umení. Potom ako bol niekoľkokrát uväznený, mu v roku 1998 jeho profesori poradili, aby odišiel z Bagdadu. Jeho politicky angažované a voči režimu kritické filmy vyvolali pozornosť irackých tajných služieb. Najprv utiekol do Sulejmaníje, kde sa pri natáčaní filmu Zranená kamera v kurdskej oblasti v severnom Iraku dostal do problémov. Potom niekoľko rokov cestoval ilegálne po Európe, až kým sa nakoniec usadil vo Fínsku. Jeho poviedkový debut Blázon z Námestia slobody (2009) bol v roku 2010 navrhnutý na ocenenie Independent Foreign Fiction Prize. To však nakoniec získal až za druhú zbierku poviedok Iracký Kristus v roku 2014. Bolo to prvýkrát v histórii, čo ocenenie získal arabský autor. Dielo Hassana Blásima je preložené do dvadsiatich jazykov napriek tomu, že v niektorých arabských krajinách je zakázaným autorom.

Jízda taxíkem městem i lidskými osudy. Babičky o berlích, ale i lehké holky po šichtě. Studenti spěchající na vlak k mamince i opilci na cestě z baru do baru. Lidé obyčejní, excentričtí, zamlklí i hovorní. To je celé široké spektrum osudů, se kterými se na svých cestách Prahou setkal Jiří N. Taxikář. Člověk, který pozoruje a naslouchá a z nekonečného přadena osudů splétá krátké příběhy. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak vás vidí řidič taxíku, ze kterého právě vystupujete? A co se odehrává v hlavě jemu? Kolik lidí ten den už vezl a co mu všechno o sobě řekli? Začtěte se do stránek knihy, kterou jeden takový neobyčejně obyčejný taxikář napsal. Pro vás. O vás. Pro sebe. I o sobě. Možná budete překvapeni, ale rozhodně se zasmějete. Na to vemte jed!

Kľúč k temnote je výberom z neobyčajne rozsiahlej tvorby amerického umelca a prozaika Roberta W. Chambersa (1865 – 1933), ktorý sa preslávil najmä vďaka svojim neobyčajným poviedkam plným desivých nadprirodzených javov. Ako autor sa síce často venoval aj romantickej a historickej fikcii, no jeho strašidelné príbehy sa dodnes považujú za najoriginálnejšie a najzaujímavejšie príspevky do bohatej knižnice hororového žánru. Medzi jeho najslávnejšie diela patrí poviedková zbierka Kráľ v žltom (The King in Yellow, 1895), ktorá mala výrazný vplyv aj na jedného z najvplyvnejších spisovateľov 20. storočia H. P. Lovecrafta (1890 –1937).

Jaký je pád do „kalné stoky“ dějin? Jak reaguje člověk v mezních situacích? Jaké následky nese spolupráce s okupantem či úpis ďáblu? Naše novodobá historie není dlážděna jen hrdinstvím, obětavostí a zásadovostí, ale také selháváním, zrádcovstvím a kolaborací. Miloš Doležal, který se dlouhodobě zabývá postavou mučedníka komunismu faráře Josefa Toufara, se tentokrát zaměřil na období protektorátu. Stopy po hlavních aktérech jeho knihy jsou i dnes znatelné a krvavé. Autor však nesoudí lidi ani dějiny, spíše pozorně rozplétá osudové okamžiky, snaží se porozumět vnitřním pohnutkám a nahlédnout do tragické partie, kterou s člověkem rozehrává Zlo. Tři dokupovídky nejsou historickou studií, ale živým a čtivým portrétem několika temných postav: Bohuslava Bušty alias „Zwirna“, krejčího z Vysočiny, který se stal agilním konfidentem gestapa v Táboře. Oskara „Kariho“ Felkla, předválečného československého četníka, posléze příslušníka gestapa na Kladně a jednoho ze strůjců vyvraždění a vypálení Lidic, a jeho manželky. A konečně parašutisty Karla Čurdy, člena paraskupiny OUT DISTANCE, vysazeného do protektorátu na jaře 1942, který zradil své kamarády a spolupracovníky a z kterého se stal spolupracovník gestapa Karl Jerhot. Na jaře roku 1947 je Čurda naposledy focen. Alkoholicky odulý obličej vyhaslého muže, cynicky prázdný žabí pohled slabocha. Pod nosem řídký urousaný knír. Povislá ramena a nakloněná postava prozrazují rezignovanost. V jednom z obžalovacích protokolů se v kolonce Pohnutka pod Čurdovým jménem uvádí: Zvrhlost. Když se ocitl v mezní situaci a dostal se na pokraj psychických sil, vyhořel a zradil. Nenašel odvahu vzít si život a umlčet se. (ukázka z knihy)

Desítka severských příběhů z kopců, hor, řek a ledovců Skandinávie, Islandu, Grónska, Špicberk, Aljašky a Ruska. Někdy s rukama svírajícíma cepín, jindy pádlo nebo také řídítka bicyklu. Příběhy končí vesměs překvapivě nebo alespoň nečekaně. Zážitky jsou podány lehkou humornou formou, při které vám nebude zima, ani nebudete trpět strachem z výšek, vírů, vzdáleností a vln. Snad jen s výjimkou jediného jižního příběhu, příběhu z Chorvatska, naší nejoblíbenější dovolenkové země, kde se podle mínění dobrodruhů něčeho pořádného, kromě ležení na pláži, sotva dočkáte.

Kniha vychádza v roku autorových 70. narodenín, keď sa Boris Filan vrátil k svojim najstarším cestopisom a použil metódu starého kubánskeho rybára. Ten mu poradil: „Keď ulovíš veľkú rybu, vyrež z nej filé a ostatné nechaj žralokom.“ Filanove cestopisy sú veľryba, 2 600 strán. S láskou a starostlivosťou pre vás vybral ako filé desať percent najvzrušujúcejších a najzábavnejších. Pozýva vás do zvláštneho sveta, kde misionári konajú zázraky a kde čierny apoštol predpovedá skazu USA. Vezme vás na krvavé kohútie zápasy, medzi hovoriace kamene aj na africkú pláž Bububu. Zoznámi vás s lovcom snov, trpaslíkom Hermanom, s karibským dílerom drog, ktorý možno na Filana ešte stále čaká, aj s nádhernou brazílskou mulatkou Fernandou Máriou, s ktorou ho chceli oženiť. Ale on sa vrátil domov, aby pre nás písal ďalšie neuveriteľné dobrodružstvá. Boris Filan na otázku, ako dokázal toľko zažiť a napísať, odpovedá: „Práca, ktorú človek robí rád, je láska, ktorá nebolí.“

Radosti a strasti pražského Žižkova v časech normalizace. Žižkov osmdesátých let, svět sám pro sebe. Do Prahy se chodí jenom výjimečně. Estébáci, šlapky a veksláci možná překračují hranice oběma směry, ale děti, kriplové a týraná zvířata jsou doma jenom na Žižkove. V próze Všichni sou trapný se odchlipují okraje společnosti. Sledujeme hlavně Bóžu a Růžu, Šimonu, Martina a další děti z jedné třídy, která se pod dohledem učitele Jury snaží dospět. Ale je vlastně kam? Je k čemu? Novela Simony Bohaté má pohlcující atmosféru. Místem je periferie, časem normalizační bezčasí, hlavními postavami děti. A jazykem živá pražština, řeč průjezdů, dvorů a pavlačí. Z fragmentární struktury vyprávění postupně vystupuje obraz jednoho zvláštního světa, který zmizel. Máloco je však této novele vzdálenější než nějaká normalizační nostalgie. Všichni sou trapný je ostrá próza z doby, kdy zničit někomu život bylo až příliš snadné. A sobě zvlášť.

Hana Hrabáková v předchozích letech úspěšně publikovala již čtyři díly cyklu "Povídky ke kávě" a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova "ze života". Podtitul aktuální povídkové knihy "Jak přežít první lásky" přivádí čtenáře do retro-prostředí chmelových brigád, prvních tanečních zábav, romantických toulek okolo Berounky - zkrátka všude tam, kde autorka a její vrstevnice poprvé potkávaly lásky, milování a nesmělá erotická dobrodružství. A nutno dodat, že vzpomínky na "první lásky za socialismu" opět hýří humorem, nadsázkou a ironií. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše - vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívali a na co s jistou dávkou shovívavé nostalgie vzpomínají i dnes.

Vtip, nečakaný pohľad na svet a množstvo neznámych informácií – to je žáner, ktorý si vymyslel Boris Filan a jeden doktorand ho vo svojej práci nazval filanovky. Cesta okolo seba obsahuje majstrovsky napísané fejtóny, poviedky a malé eseje z dávno vypredaných kníh. Legendárne spomienky na nafukovacie matrace. Analýzu, podľa ktorej je Hemingwayova novela Starec a more iba nová verzia rozprávky Ako dedko s babkou ťahali repu. Záverečná tretina knihy je nezvyčajne eroticky ladená. Boris Filan hovorí: „V poslednom čase to mám rád štipľavejšie.“ Cesta okolo seba je zábavná pozvánka do lunaparku autorovej hlavy. Čítajte a tešte sa. Komu sa kniha môže páčiť: Čitateľom, ktorí majú radi humor Borisa Filana. Kniha vychádza pri príležitosti oslavy jeho 70. narodenín. Oslávte ich spolu s nami výberom toho najlepšieho.

Okamžiky na první pohled banální, ale už na ten druhý osudové. Kvůli čemu se o Vánocích 1941 popral Jan Kubiš s Jozefem Gabčíkem? Těšil se lidický farář Josef Štemberka v roce 1942 na léto? Uměl Edvard Beneš stavět sněhuláka? Proč si Marta Gottwaldová roztrhla před pohřbem svého manžela černé punčochy? Koho pozoroval arcibiskup Josef Beran z okna zámečku v Roželově? Čím si inženýr Zeman při sledování spartakiády polil kalhoty? Jsou chvíle, o které se lze poranit jako o trní. Jako by se v nich čas na chvíli zastavil jen proto, aby se náhle rozběhl mnohem rychleji a dějiny jejich prostřednictvím dokázaly uvolnit všechnu svoji nastřádanou sílu. Dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera Jiří Padevět už dávno dokázal, že umí s takovými okamžiky i lidskými příběhy zacházet a znovu jim ve svých povídkách vdechnout život. Nyní přichází s novou knihou plnou zdánlivě všedních mikropříběhů, které předcházejí zlomovým událostem známým z učebnic dvacátého století."

Cyklus povídek Cestou životem vznikal v průběhu autorčiny dosavadní literární a životní pouti s cílem zbavit zapomenuté lidské osudy jejich pomíjejícnosti. V jistém smyslu jde také o autobiografický román v příbězích, ačkoli autorka sama zůstává většinou v pozadí.Způsob jejího vyprávění nepostrádá esejistické rysy a někdy má i charakter dokumentárního záznamu, jako je tomu v povídce Dopravní přestupky Karla Baumanna či jiným způsobem v textu V zahradě se spisovateli. Někde klade Wagnerová důraz na určité vypjaté osobní situace, například v povídkách Příslib noci či Trpké jablko touhy, jinde leží těžiště v historických a společenských okolnostech, jako u Venkovské lékařky nebo Pomalého umírání monarchie v jejich poddaných.Existenciální rozměr autorčiny umělecké i lidské zkušenosti podtrhává vstupní a závěrečný text cyklu. V Potížích s usednutím pozoruhodným způsobem reflektuje na začátku své spisovatelské dráhy situaci píšící ženy a Půl roku na útěku před smrtí představuje působivou osobní konfrontací s faktem nevyhnutelného konce života psanou ve formě deníkových záznamů.

Černočerný obchodní nápad Lars Hvilling Hansen vede v podstatě obyčejný život. Až do chvíle, kdy ho opustí žena a on sám se navíc ocitne ve finanční tísni. Lars tak musí zvážit všechny možnosti. Naštěstí má senzační obchodní nápad! Vypozoruje, že ženy dokážou někdy mluvit opravdu otevřeně: se svým kadeřníkem nebo s nejlepší kamarádkou klidně probírají, jak se nejlépe zbavit manžela. Ano, za přiměřený honorář Lars osvobodí ženy od jejich manželů. Jen přitom nesmí téct krev, a to za žádnou cenu. A úspěch se dostaví — Lars si slušně vydělává, poptávka je vysoká a jeho metoda nenapadnutelná. Pak se však stane něco, co podstatou jeho nového dvojího života zásadně otřese…

Populární rakouský spisovatel Alois Brandstetter (*1938) se v knížce vzpomínkových próz vrací do svého dětství a mládí v Horním Rakousku, do času na konci války, poválečné nouze, a dospívá až do doby svého vysokoškolského studia v 60. letech. Z neobyčejného množství událostí, které si Alois Brandstetter uchoval v paměti, vybral do tohoto souboru „příběhy zimní“, zážitky z časů, kdy sněhu bývalo mnohem víc než dnes a zimy byly mnohem mrazivější, kdy se chodilo především pěšky, kdy jednou z mala běžně dostupných technických vymoženosti bylo rádio, ale kdy měli lidé k sobě navzájem a k přírodě mnohem blíž než dnes, kdy zdrojem zábavy byly především lidové obyčeje (masopust, tříkrálové koledování) nebo sport (v Rakousku a Německu populární metaná nebo lyžování), kdy se lide po práci scházeli a vyprávěli si příběhy z pradávných časů. Alois Brandstetter ve svých vzpomínkách stvrzuje známou pravdu, že naše paměť se vyznačuje optimismem, to znamená, že na to zlé ráda zapomíná a s oblibou si vybavuje události radostné, zábavné, optimistické, i když jsou často svázány s dobou, která optimismem zrovna nehýřila – bombardováním na konci války, obsazením země spojeneckými vojáky (Rakousko jako takzvaná Východní marka třetí říše patřilo mezi poražené země), rozšířením slintavky a kulhavky mezi dobytkem nebo třeba povodeň. Stejně tak ale autor svým vyprávěním dokládá, že vzpomínky si člověk nevybavuje ani chronologicky, ani v jednom přehledném proudu, ale jako řeku s mnoha zákruty, odbočkami, vedlejšími rameny a meandry: každý příběh je totiž doplněn o další drobnější příběhy, vzpomínky, historické exkurzy. Tak se dozvídáme o životě jednoho z našich nejbližších sousedů v době, která se u nás, bohužel, ubírala docela jinými cestami… Naši čtenáři tak mají možnost seznámit se prostřednictvím této knížky s jedním z nejčtenějších rakouských spisovatelů, jehož tvorba u nás byla neprávem opomíjena.