Najnovšie - Poézia strana 43 z 44

První básnická sbírka Jiřího Ortena Čítanka jaro obsahuje verše naplněné touhou po bezprostředním dětském vnímání světa, po bezpečí s matkou i v matce. I zde můžeme vnímat všechny atributy Ortenovy poezie: křehkost naplněnou něhou, obraz harmonického domova, chlapecká naivní víra v ideál dobra a lásky, dobrý vztah k lidem a přírodě.

Básnická sbírka, která v historii české literatury vyšla v roce 2006 vůbec jako první v podobě trojkombinace – kniha, CD a DVD v jednom. Autorem je Petr Pichl, kromě jiného i malíř. Píše verše uhrančivě melancholické a zdánlivě posmutnělé, nejednou ale mají uvnitř skrytou dávku jemného a podivuhodně přesného humoru. V momentech, kdy oslavují ženu jako věčnou inspiraci umělců, jsou snad nejkrásnější. Titul ilustroval Miroslav Rubík. Po smrti recitátora Miroslava Moravce byl projekt vydán v pozměněné podobě pod názvem Chvíle posvátná.

Pátá Ortenova básnická sbírka byla uspořádána těsně před básníkovou tragickou smrtí. Základní podobou Ortenovy poezie je plachá něha, s níž se chlapecký básník dorozumívá se skutečnosti, jíž je obklopen. Sbírka je souborem devíti elegií, v nichž se básník zamýšlí nad svým dosavadním životem a loučí se se vším, co tvořilo jeho naivní dětství a mládí.

Klasická parafráze pohádky cizího původu o králi Midasovi s oslíma ušima, obsahující narážky na dobovou situaci, tupost, omezenost, zlobu panovníka. Báseň si nese formu parodie historií o hodných panovnících a jejich často nelítostných činech. Vystupují tu postavy: král, holič Kukulín a čeští muzikanti, představující pasivitu poddaných.

Ala al-Din lefeküdt, aludt két álló napot és éjszakát egyhuzamban, a második nap delén felébredt és enni kért, mert igen megéhezett. Az anyja felelt: - Oh, édes fiam, nincs semmim se, de légy türelemmel, ihol ez a kevéske len, a minap fontam meg, megyek és eladom, veszek neked ennivalót! - Hagyd el - szólt Ala al-Din, inkább keresd elő azt a lámpát, amit a barlangból hoztam, add el azt, több pénzt kapunk érte! Az anyja fölkelt s előkereste a rozzant lámpát, de mivel az ugyancsak be volt rozsdállva, pókhálózva, hát egy marok homokot vett, tisztára akarta dörzsölni, ám alig dörzsölt egyet rajta, egy óriási szellem állt elõtte s így kiáltott rá: - Szólj, mit kívánsz tőlem? Rabszolgád vagyok és rabszolgája annak, kié a lámpa, nemcsak én, hanem a lámpa valamennyi rabszolgája!

Midőn ?ez új kiadásban bocsátom az Apai örökség czímű elbeszélést a közönség elé, nem akarom elhallgatni, hogy néhány jelentősebb módosítást tettem rajta. nevezetesen kihagytam a hős kamaszkori szerelmeinek aprólékos leirását, továbbá megsziveltem egyik birálóm (Milkó Izidor) amaz észrevételét, hogy Fejérházy anyjáról is jó volna valamit tudni. Bár most is csak futólagosan, néhány vonásban mégis megrajzoltam úgy ahogy emlékét. A főmódosítás azonban az, hogy a minden tettől irtózó Fejérházy Tibort nem hagytam meg öngyilkosnak, hanem az olvasóra biztam annak az elképzelését, meddig fog a lejtőn lefelé gurulni és lesz-e képes valamikor megállni. A főkifogásról, hogy a hős nem rokonszenves, nem birtam tenni. Inkább a tárgyilagosság lebegvén szemeim előtt, be akartam mutatni egy semmi tetthez erővel nem biró, a munkától elszoktatott, tétlenül szemlélődő jellemet, a nélkül, hogy idegen lelki vonások becsempészése, nem az adott tényezőkből folyó helyzetek teremtése által pszikológiátlan szánalmat ébresszek iránta. Igy kérem Fejérházy Tibort értelmezni. Nem kér ő részvétet, csak igazságot, – s azt kap is. Budapest, 1886. julius 22. Reviczky Gyula

Lovik Mikszáthon keresztül kapcsolódik a magyar elbeszélő hagyományokhoz. Regényeiben és elbeszéléseiben a kor jellegzetes figurái sorakoznak: megalázott kishivatalnokok, agarászó vidéki dzsentrik, zsugori háztulajdonosok, kicsapongó szépasszonyok, unatkozó katonatisztek. Ábrázolásmódjában, epikai „valószerűség-felfogásában” a realizmus és az újromanticizmus között helyezkedik el.Az Egy barátságos ház története című regénye a Farkas család mindennapjaiba enged bepillantást. A szülők, a két lány és a házhoz járó, s ott lakó fiatalemberek életét vetítik elénk olyan rejtett cinizmussal, mely csak a regény végén éri el csattanóját. Fellángoló és elmúló érzelmek, beletörődés, elhagyatottság, mind ott játszódik le ebben a kívülről barátságosnak tűnő házban.

Egy misztikus történetet tart kezében az olvasó eme szép szál könyvtestben, mondhatni egy ezoterikus fejlodési regényt, melynek forrása, közloje a titokzatos Vándor, mely közeli rokonságban áll a zarándokkal, mire a könyv címe is utal. Fejlodési regény, mivel a cselekmény egyes szám elso személyu elbeszéloje a romlott világtól elvonuló, világvégeváró, szinkretikus csoportosulásban és mindentudónak vélt "Mester"-ében keresi a menedéket, de bizonyos angyali jelenések vezetése által rájön az efféle közösségekben való feltétlen bizakodás fonákságára és megismeri a számára kiszabott egyéni utat. "Mert nem azt akarom, hogy vedd ki oket a világból, hanem orizd meg oket a gonosztól!" - mondja az egyetlen és igazi Mester, Jézus Krisztus fopapi imájában. Batári Gábor "Azóta sok év telt el már, de bármikor rágondolok, kitölt ez a mély bizalom, amit a sorsom iránt érzek. Ilyenkor hagyom, hogy átjárjon az érzés. Olyan ez mint egy ero, amely feltölt és átalakít. Megtart, erosít, hordoz. Megszunik a gond és a nehézség. Mintha mindenre lenne megoldás. Egyszerre könnyuvé és örömtelivé válik az élet. Ez nem racionális értheto módon történik, hanem egy magasabb létezés szintjén. A szellemi igazság színterén." Gyori Tibor

A mesék szerves részét képezték a mindenkori kínai kultúrának, amely az ország határain túl más népek műveltségére is hatással volt évezredeken keresztül. Legendák, vallási hiedelmek, történelmi események, vagy sok esetben hivatásos írástudók történetei váltak népmesékké, népies mesékké. Kötetünkbe több mint egy tucatnyit válogattunk ezek közül, melyek G. Beke Margit és Tokaji Zsolt átdolgozásában olvashatók.

Problémem velké části mimořádně talentovaných básníků je kromě ranních piv také past seberecyklace, která často sklapne hned poté, co ze sebe dotyčný vydá první vyzrálá díla. Zdá se, že moderní dekadent J. H. Krchovský (*1960) se ve svém životě i literární práci úspěšně vypořádal s obojím. V jeho nové sbírce opět slyšíme jeho známý nezaměnitelný, skřípavý a zároveň vycizelovaný hlas. Přesto si čtenář brzy všimne, že autor se jaksi záhadně dokáže neopakovat. Zřejmě proto, že ani v životním poločase neztratil nadhled (A tak už přece jen přišla i chvíle má… / zkopat v řiť Jarmilu, Hynka i Viléma! / To be, or not to be?… Jaképak dilema?! / vždyť je to nestoudné — básně psát s brýlema!). Ubylo undergroundové rozedranosti, přibylo humoru. K nejlepším místům ve sbírce patří například verše, ve kterých si Krchovský ironicky pohrává s textovými výpůjčkami (Už málo mi zbývá, jen píseň má tklivá… / tak málo mi zbývá, dál budu však mlčet, just! / ach málo mi zbývá, tak málo mám piva / tak málo mám piva, a ještě mi teče z úst). Teď nejsme přizváni jen ke známým delirantním sceneriím, ke hře přeludů a stínů, k líčení milostných eskapád (které při vší své peprnosti nikdy nejsou samoúčelnými vulgaritami, ale často spíše fáčem přikládaným na rány nezhojitelného toužení), ale nalezneme zde i osvobodivě prosté „zápisky veršem“, které zdánlivě nezjevují nic podstatného. Přesto, nebo právě proto je jejich univerzální pádnost ještě patrnější a nadto krytá originální a sebejistou básnickou dikcí. Opět je to pravá ražba s puncem JHK (Dnes jsem si koupil květináč / a zasadil si pažitku / Děkuji, Bože! „Není zač…“ / dnešek byl plný zážitků). Sdělit, že není co sdělit, pokynout na pozdrav a opustit scénu, jako to v poslední básni sbírky učinil autor Dvojitého dna, si nemůže dovolit hned tak někdo (Už troubějí… Už troubějí! / to asi nebudou na horách jeleni… / už troubějí, o půltón hlouběji / a já furt nemám to zásadní sdělení). Pořiďte si novou sbírku J. H. Krchovského. Je dobrá! J. H. Krchovský se narodil 22. 4. 1960 v Praze. V mládí byl ovlivněn prostředím pražského undergroundu a zejména osobností Egona Bondyho. Od svých dvaceti let publikoval v samizdatu a po roce 1989 i časopisecky. Vydal knihy Noci, po nichž nepřichází ráno (básně z let 1978–1991; Host 1991),Leda s labutí (básně z let 1992–1996; Host 1997), Dodatky…(básně z let 1978–1996; Host 1997), Básně (souborné vydání předešlých titulů; Host 1998), Vše nejlepší… (výbor z let 1978–1997; Maťa 1998), Poslední list (básně z let 1997–2003; Petrov 2003), Nad jedním světem (básně z let 2003–2004; Host 2004),Mladost – Radost... (vybrané juvenilie z let 1978–1981; Větrné mlýny 2005), Básně sebrané (souborné vydání dosavadních knih; Host 2010) a Dvojité dno (Host 2010). Překlady jeho básní byly představeny i v řadě zahraničních periodik. Jeho verše často zhudebňoval Milan Hlavsa, ale i další autoři české rockové a alternativní scény (Hudba Praha, Divoké srdce, Nahoru po schodišti dolů band, The Plastic People of the Universe, Vladimír Václavek aj.). J. H. Krchovský často vystupuje na autorských čteních, mimo to své texty interpretuje se svou rockovou formací Krch-off. V roce 2009 vydavatelství Guerilla Records vydalo album J. H. K. & Krch-off bandu s názvem Naposled. Autor patří k nejoblíbenějším a nejčtenějším českým básníkům poslední doby, jeho knihy vyšly v mnoha reedicích. Většinu života prožil v Praze, nyní žije převážně v Brně.

Poézia je život sám a ako taká plynie i autorovým, pričom sa nevymyká z jeho rámca podobne ako iným, snáď iba s tým rozdielom, že on sa ju nesnaží brať až tak vážne a veci k zamysleniu rieši okamžite ručne – na papieri. Je teda na posúdení čitateľa, či sa s jeho textami stotožní a či nie, určite ich však tvoria motívy autenticky prežité a aj keď to tak v mnohých prípadoch nevyzerá, vždy sa jedná o spôsob lásky, ktorý nás triafa mnohokrát i zo strán, ktoré by sme vďačne oželeli. Podobne ako vo svojej prvotine (Tŕne a lupene), jedná sa i v tomto prípade o plynulý prechod fázami poznania, čomu nasvedčuje i názov tejto zbierky. Ide v podstate o chronologicky zápis, o akýsi pokus poukázať na fakt, že všetko okolo má zmysel a vyvíja sa nie svojvoľne, ale podľa toho, aký tomu dáme rámec. Vo svojom druhom pokuse, v básnickej zbierke Iný už nebudem, dáva teda nahliadnuť do svojich východiskových pozícii, pretože nikdy nie je všetkému koniec...

Tretia Hiraxova básnická zbierka prináša slová, v ktorých na úkor autorovho citového striptízu ubudlo toho „nepekného“. Láska, jej vyznania, jemná poetika, vzťah muža a ženy, človeka a prírody, duše a celku, bolesti i radosti života. Ilustrácie nenakreslil v tichu nik iný, ako lesná víla Janka Thomková, ktorá sa z grafického hľadiska postarala aj o Hiraxov poetický debut More srdca a jeho nasledovníka Nech je nebo všade.

Básně J. H. Krchovského, jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly. Svědčí o tom i fakt, že nemálo z nich bylo zhudebněno a jeho dosud vydané knihy jsou dnes beze zbytku rozebrány. Uhrančivost Krchovského poezie, působící napříč generacemi čtenářů, vzlíná z všudypřítomného tajemna a jakéhosi oparu smrti, jenž obestírá děje zdánlivě všední a samozřejmé. Mnoho již bylo napsáno o jeho inspiraci dekadentní poezií a vůbec atmosférou fin de siecle, ale veškerá morbidita a nihilismus jsou tu zároveň zdrojem zdrcujícího sarkasmu a sebeironie. Předchozí souborné vydání Krchovského veršů Básně vyšlo již v roce 1998 a od té doby se ho v několika dotiscích prodalo více než osm tisíc. Básně sebrané tento kánon rozšiřují o dvě později vydané sbírky Poslední list (Petrov 2003) a Nad jedním světem (Host 2004). Cena města Havlíčkův Brod za nejkrásnější beletristickou knihu 20. Podzimního knižního veletrhu (2010) J. H. Krchovský se narodil 22. 4. 1960 v Praze. V mládí byl ovlivněn prostředím pražského undergroundu a zejména osobností Egona Bondyho. Od svých dvaceti let publikoval v samizdatu a po roce 1989 i časopisecky. Vydal knihy Noci, po nichž nepřichází ráno (básně z let 1978–1991; Host 1991), Leda s labutí (básně z let 1992–1996; Host 1997), Dodatky… (básně z let 1978–1996; Host 1997), Básně (souborné vydání předešlých titulů; Host 1998), Vše nejlepší… (výbor z let 1978–1997; Maťa 1998), Poslední list (básně z let 1997–2003; Petrov 2003), Nad jedním světem (básně z let 2003–2004; Host 2004),Mladost – Radost... (vybrané juvenilie z let 1978–1981; Větrné mlýny 2005) a Básně sebrané (souborné vydání dosavadních knih; Host 2010). Překlady jeho básní byly představeny i v řadě zahraničních periodik. Jeho verše často zhudebňoval Milan Hlavsa, ale i další autoři české rockové a alternativní scény (Hudba Praha, Divoké srdce, Nahoru po schodišti dolů band, The Plastic People of the Universe, Vladimír Václavek aj.). J. H. Krchovský často vystupuje na autorských čteních, mimo to své texty interpretuje se svou rockovou formací Krch-off. V roce 2009 vydavatelství Guerilla Records vydalo album J. H. K. & Krch-off bandu s názvemNaposled. Autor patří k nejoblíbenějším a nejčtenějším českým básníkům poslední doby, jeho knihy vyšly v mnoha reedicích. Většinu života prožil v Praze, nyní žije převážně v Brně.

Pozoruhodný debut českého básníka, jenž poprvé vyšel v tištěné formě v ro¬ce 2003, představuje básnickou tvorbu z okruhu tzv. civilizační tematiky. Je to poezie vyzrálá, odkazující jakoby k autorům časopisu Květen, někam k Miroslavu Holubovi a jemu podobným. Doprovází ji neméně zajímavá šestice fotografií, autorem snímků je sám básník, narozený v roce 1973 a žijící dnes v Praze. Radek Bittner (1973), český básník

První knižní vydání výboru písňových textů jednoho z nejlepších českých hudebních klaunů a písničkářských „mudrlantů“ je okořeněné reportáží z turné Pepy Nose, které se uskutečnilo s francouzským hudebníkem Damienem Ribou v roce 2007. Dvacet pět textů je plných sarkasmu a ironie. Čtenář se seznámí také s obsahem Nosova francouzského a českého turné, při nichž se natáčelo písničkářovo první DVD. Knížka je i bohatě vybavena fotografickou dokumentací a v neposlední řadě četnými ilustracemi z rukou mladých výtvarníků. Josef Nos (1949), český písničkář

Druhá básnická sbírka Michaela Lorence, básníka žijícího v jižních Čechách, v níž tepe halasovská dikce, nejspíše z období Tváře. Daří se mu v ní být úsporný, a přitom dostatečně sdělný, a zbytečně nekašírovaný. Je to poezie niterná, hloubavá, nehalasná, zato – jak bylo naznačeno – halasovsky obsažná. Vnímavého čtenáře si získá svou meditativností, jemnou metaforičností a závratnou touhou být k životu pravdivým zrcadlem. Ilustrace Jindra Čapek. Michael Lorenc (1943), český básník

Výbor milostné poezie jednoho z nejoblíbenějších českých básníků připomíná nejen básně víceméně známé, ale objevuje v několika případech i dávno zapomenuté, přičemž stejně půvabné. Básně jsou vhodně doplněny citáty z Wolkerových dopisů a fotografiemi aktů brněnského fotografa Jiřího L. Horáka. Jiří Wolker (1900-1924), český básník a prozaik

Předchůdce českého génia Járy Cimrmana - básník, vynálezce, teoretický fyzik, filolog, psycholog, logik, etik a filosof, průkopník multimedialismu. Navrhl mj. pitevní dmuchadlo, pitevní čepici a narkózu hudbou. Jeho kuriózní zápisky, vedené po léta s nesmírnou pečlivostí, bádání v mnoha oblastech, básně i filosofické úvahy činí z něj jednu z nejpozoruhodnějších postav české literatury. Texty jiskří osobitým humorem. K němu se vyjadřuje i Jiří Lábus, který pro tištěné vydání básně a zápisy namluvil. Knihu doplňují fotografie z legendárního představení divadla poezie Regina Břeclav. Jakub Hron Metánovský (1840-1921), český učitel, fyzik, vynálezce a osobitý básník, taky tvůrce roztodivných českých novotvarů.

Úvodní díl Spisů, které vyšly ve 20. letech minulého století a jsou pro dnešního čtenáře prakticky nedostupné, pojímá veškerou Gellnerovu poezii, k ní přiřazuje málo známou básnickou pozůstalost a překlady. František Gellner byl představitelem osamocené revolty, výsledkem byla ironie a hořce výsměšný postoj ke společnosti, někdy až provokativní. Zpočátku se vysmíval měšťáckým ideálům, morálce a šosáctví. Později ironickým postojem zastíral bolest zklamaného srdce a v básních sílila touha po citu a lásce, smutek přecházel v tesknou melancholii. Jeho poezie je dodnes hojně čtena a hudebně zpracovávána, za všechny jmenujme skupinu Katapult nebo písničkáře Pepu Nose. František Gellner - Básník a satirik, prozaik, fejetonista, dramatik, karikaturista, grafik a malíř. V rodné Mladé Boleslavi vychodil základní školu a gymnázium. Žil bohémským životem, sblížil se s anarchismem. V srpnu 1914 narukoval a odjel na frontu, od 13. 9. byl veden u svého pluku jako nezvěstný.