Knihy - Eseje, úvahy, štúdie strana 3 z 106
zobraziť:
Láska v časech nenávisti
Láska si nikdy nebere pauzu — ani když svět zešílí.
Jean-Paul Sartre pozval Simone de Beauvoirovou na schůzku a teď čeká sám v kavárně. Henry Miller a Anais Ninová se milují v Paříži a občas si zajedou za tichými dny do Clichy. Pablo Picasso kličkuje mezi svou ženou a milenkami a Gottfried Benn musel vstoupit do armády, aby se k němu vrátila poezie. Zatímco všude kypí láska, v Německu se Bertolt Brecht, Thomas Mann a mnozí další rozhodují pro emigraci. K moci se dostávají nacisté. Pálí se knihy. „Zlatá dvacátá“ skončila.
Florian Illies navazuje na své mezinárodně úspěšné knižní fresky roku 1913, onoho „léta jednoho století“, tentokrát se ovšem věnuje celé jedné dekádě, třicátým letům. Svět se nezastavitelně řítí k tragédii, nacisté i fašisté stupňují teror, lidé však stále hledají především lásku a blízkost druhého.
Illies vypráví o třicátých letech strhující příběh — nikoli jako o věku katastrofy, nýbrž o všech, kdo nepřestávají milovat.
Točité schody schízy a další eseje
V trojlístku provokativních esejů představuje se Milan Blahynka v novém kabátě. Přitom, ale neodkládá svůj kunderovský baret, zpod nějž stále sleduje, jak slovesnost hodná svého jména nijak nezaostává ve skicování světa za sociologií a filozofií, ba je často předbíhá a dodává jim munici. Možná bychom jej mohli řadit k dnešním autorům tzv. libertariánského socialismu; k takovým jménům, jako je prominentní belgický filozof Philippe Van Parijs, propagátor známé ideje Základního nepodmíněného příjmu, který také definoval pojem real freedom. Neboť jak praví Blahynka: "Ani svobody, natož pocitové, není bez předešlé poroby."
Hella
Hella je literární prvotinou rusistky Aleny Machoninové. Její titul odkazuje na vlastní tematický základ prózy-eseje, a tím jsou osudy Helly, resp. Heleny Frischerové – české Židovky, která byla předobrazem postavy Ri z románu Jiřího Weila Moskva-hranice. Původně se mělo za to, že Hella byla společně se svým manželem popravena za stalinského Velkého teroru. Před několika lety se však ukázalo, že Hella strávila deset let v Gulagu na severu Ruska a po propuštění žila v Moskvě až do své smrti v roce 1984. V roce 2017 dokonce vyšly její lágrové vzpomínky v českém překladu.
Machoninová se snaží rekonstruovat její osudy i vnitřní život na základě všech dostupných faktů včetně Helliny korespondence. Činí tak ale svébytnou prozaickou formou, která reflektuje širší souvislosti, minulost i současnost Ruska, vztah literatury a reality, jakož i svou vlastní cestu k osobnosti Helly Frischerové. Propracovaná, umělecky pravdivá a hluboce prožitá próza je zároveň knihou o návratech, či jejich nemožnosti, o domově a nostalgii, o literatuře a překladu.
Hviezdne hodiny ľudstva
Najnovší slovenský preklad kultovej knihy Stefana Zweiga od Dany Petrigáčovej doplnený o
nádherné ilustrácie oceňovaného českého ilustrátora Jindřicha Janíčka.
Majstrovsky napísané eseje, v ktorých autor zachytáva významné okamihy dejín ľudstva. Zweig
vo svojich textoch zaznamenáva kľúčové chvíle najväčších geografických objavov, technických
vynálezov a dejinných zlomov, no predovšetkým prchavé momenty víťazstva nezlomnej ľudskej
vôle a intelektu. Dvanásť brilantne napísaných miniatúr, stojacich na pomedzí eseje a
básnického obrazu, patrí k vrcholným dielam tvorby Stefana Zweiga.
Kniha má tri verzie obálky, A) Detail tváre, B) Dav ľudí, C) Zemeguľa.
Zabijeme sami sebe?
Nedávný civilizační šok, který formou pandemie postihl svět, ukázal znovu, jak je člověk zranitelný. Bylo to varování shůry? Rytmus civilizace zastavil svá soukolí, aby si lidstvo uvědomilo, že není pánem světa. Nynější vratká nejistota je patrná vzhledem k rozevírajícím se nůžkám mezi technickou a sociální inteligencí. Jsme účastníky hektičnosti žití, myšlenkového chaosu, sílící povrchnosti, klesající odolnosti vůči životním zátěžím. Proč ale odpovědnost a kritická situace jedny mobilizují, nutí je vydat ze sebe to nejlepší, a druhé naopak demoralizují, drtí, deformují nebo je činí apatickými? Autor rozebírá současnou krizi vnitřního světa člověka z pohledu nepolitika, spisovatele, lékaře a přírodovědce. Psáno srozumitelným jazykem a určeno pro všechny vnímavé čtenáře.
Věci, které září
Nejnovější kniha esejů Václava Cílka vznikala neplánovaně během covidových let. Hlavním impulsem byla Cílkova spolupráce se současným slovenským undergroundovým fotografem a sběratelem umění Ivanem Zubaľem, jenž ho seznámil s okruhem slovenských výtvarníků v čele s Erikem Binderem. Podobně smýšlející lidé a věci se přitahují, a tak se na tyto výpravy do uměleckého prostředí začaly přirozeně nabalovat další osobnosti a současné i dávné příběhy – Petr Nikl a jeho spiritismus, výstřední František Skála, magický František Bílek či vizionář Alfons Mucha. Nejedná se však o kunsthistorické výklady, Cílek vnímá umění jako další, na logiku navazující cestu k porozumění světu.
dostupné aj ako:
Rieka vedomia
Oliver Sacks, autor bestsellerov Muž, ktorý si mýlil manželku s klobúkom, Antropologička na Marse či Zrak mysle, je známy svojimi klinickými príbehmi o ľuďoch žijúcich s nie bežnými neurologickými ochoreniami. Jeho chápanie vedy sa však neobmedzovalo len na neurológiu alebo medicínu; fascinovali ho problémy, myšlienky a otázky všetkých vied. Jeho vášeň sa odráža aj v tejto knihe, v ktorej sa pýta na podstatu nielen ľudskej skúsenosti, ale celého života.
Doktor Sacks sa v knihe Rieka vedomia zaoberá evolúciou, botanikou, chémiou, medicínou, neurovedou a umením a odvoláva sa na svojich veľkých vedeckých a tvorivých hrdinov – predovšetkým Charlesa Darwina, Sigmunda Freuda a Williama Jamesa. Títo myslitelia ho sprevádzali od mladosti; otázky, ktoré skúmali – zmysel evolúcie, korene tvorivosti a povaha vedomia –, tvoria srdce vedy a tejto knihy.
Invalidní sourozenci, 5. vydání
Bondyho radostná utopie, resp. antiutopie, vzniknuvší v letech nejchmurnější normalizace a kdysi považovaná za „svaté písmo“ českého undergroundu, je nejen oslavou „alternativního způsobu života“ lidí žijících vědomě a záměrně na pokraji tzv. majoritní společnosti, nejen výsměchem dobovým konzumentským idejím policejního státu, ale i lehkou parodií science fiction, do níž jsou navíc organicky včleněna filosofická témata, která ve svých diskusích formují některé z postav. Jakkoli je toto dílo možno označit i za „dobrodružnou literaturu“, evokující například scenérie „tajuplného ostrova“, jeho celkové vyznění dosahuje až síly náboženské, evangelijní zvěsti o tom, že na tomto světě je navzdory všemu očekávání přece jen „možno žít“. Za tento román, jejž poprvé vydali manželé Škvorečtí v torontském 68 Publishers, získal jeho autor Cenu Egona Hostovského; dílo již také vyšlo v překladech do cizích jazyků. V pořadí již páté knižní vydání této nejznámější prózy Egona Bondyho koriguje dosavadní vydání samizdatová i tištěná, neboť opakované chyby a překlepy (vyskytující se i v předchozím, čtvrtém vydání z r. 2012) jsou zde opraveny nejen podle autorova rukopisu, ale zejména podle nově objeveného původního autorského strojopisu z r. 1974.
Adoptuj si svojho intelektuála
Výber štyridsaťjeden najlepších esejí Silvestra Lavríka publikovaných počas uplynulých trinástich rokov v denníku SME a Denníku N zachytáva naliehavé a spoločensky významné témy. Mnohé z nich sú aktuálne aj dnes, iné sú spojené s rozhodujúcimi udalosťami v našich moderných dejinách, ku ktorým sa oplatí stále vracať. Aj teraz, pred predčasnými parlamentnými voľbami je príležitosť znovu pripomenúť si politikov a hlavne ich opakované sľuby o prosperita, slušnosti, spravodlivosti, vyšších dôchodkoch či podpore zdravotníctva, školstva či kultúry, ktoré zostali nenaplnené.
Medzi esejami Silvester Lavrík čitateľovi v zamysleniach vysielaných v slovenskom rozhlase prezrádza prečo píše. Prečo odkrýva škaredé javy v našej minulosti a ich prežívania do súčasnosti. Verí, že pomenúvaním stále silného sklonu ľudí na Slovensku vzývať autoritárskych vodcov od Tisa cez Mečiara, Fica až k Putinovi nastavuje krivé zrkadlo, ktoré môže byť cestou k náprave spoločnosti.
Texty sú doplnené unikátnymi metabilbordmi Pavla Demeša, diplomata a intelektuála, ktorý dlhé roky dokazuje, že mu na stave našej historickej pamäte záleží. To, čo on pre naše spoločenské vedomie podniká so svojím fotoaparátom vo voľných chvíľach už dve desaťročia, svedčí nielen o úsilí nepodľahnúť demagógii bezobsažnej politiky, ale jeho fotografie kombinácií politických a komerčných bilbordov či dopravných značení majú v sebe aj skrytý pôvab nechceného, silu paradoxu a sýty a inteligentný humor.
Kniha je venovaná každému, kto nad Slovenskom nezlomil palicu, ani ju nezobral do ruky, aby ju roztancoval na chrbtoch protagonistov esejí a fotografií, hoci by si to stokrát zaslúžili.
Ihlet és nemzedék
1943 decemberében olvassa föl Márai Ihlet és nemzedék című akadémiai székfoglaló előadását. E válságos időben az európai kultúra alkotó korszakai: a reneszánsz, a humanizmus, a materializmus századai felé fordul. Termékeny korok rokon lelkű szellemeit idézi fel esszéiben, szembeállítva velük a jelen egységes szellemi világkép hiányában magányosan küzdő alkotóit. Hogyan születnek a művek az ihlet kivételes állapotában, és hogyan alakul titokzatos sorsuk? Hogyan tegyen eleget az író kettős feladatának, hogy idejét és erejét az időtlen és a pillanat között megossza? Ilyen kérdésekre keresi a választ legkedvesebb íróinak műveit vizsgálva, az alkotó, a mű kivételes, megkülönböztető jegyeit, titkát fedezve fel számunkra is. Tág perspektívájú könyvében ugyanúgy esszét szentel Krúdynak, Móricznak, Kosztolányinak, mint Marcus Aureliusnak, Cervantesnek vagy Dosztojevszkijnek.
"Az ember nem élhet, de nem is alkothat természete rejtelmes, valóságos törvényei ellen."
"Ha tudná az olvasó, milyen hideg és józan marad a költő, amíg papírra veti a sorokat, melyek az olvasó szemét könnybe borítják! A költő, aki együtt zokog alakjaival, végül nem tud megríkatni egy bakfist sem. Az ihlet nem más, mint fegyelem, hideg önkívület, stopperórával a kézben mért és ellenőrzött szenvedély. Minden más lelkes kontármunka csak, elragadó elmebaj, heveny idegroham. Remekművek, mint az Anyégin, nem varázslópálca által, hanem esztergapadon születnek."
A szavak csodálatos életéből
"A szavaknak idejük van, vagy másképp: idő van a szavakban, a mi időnk, a használóké, a mi történelmünk, mi magunk." - Immáron húsz éve vetette papírra Esterházy Péter ezeket a szavakat a Mindentudás Egyetemén tartott legendás előadásában. Az új kiadásban az eredeti előadás szövege mellett további Esterházy-esszéket olvashatunk a szavak csodálatos életéről, azaz a nyelvről, annak használatáról és felelősségéről, az irodalmi nyelv különleges mivoltáról, a nyelv mindenkori politikai vetületeiről, az írásról és az olvasásról.
Értékek ébresztése
Az ember által lakott világ a 21. század elejére visszavonhatatlanul megváltozott, beköszöntött a bizonytalanság kora, melyet a kiszámíthatatlanság, a változékonyság és a kétértelműség jellemez. Olyan korban élünk, amelyben nincsenek válaszok életünk alapvető kérdéseire. Nem tudjuk, hogy mire való az életünk, fogalmunk sincs arról, hogy mi az élet célja, értelme...
A korszakos változások olyan döntéseket követelnek meg tőlünk, melyek villámgyorsan átalakítják életmódunkat, társas életünket, kommunikációnkat és gondolkodásunkat, megváltoztatják az emberek egymáshoz való viszonyát és azt, hogy miként értjük és tapasztaljuk meg a tudományt és a hitet. Az ember számára soha, semmi nem bizonyos, minden változik, s ha meg akar maradni, nincs más eszköze, mint a tudás és a hit.
Egy kor lényegét az élet totalitását alkotó értékek adják, amelyek irányt mutatnak a korban élő emberek számára. Az értékek a szabadság eszközei. Azok irányítják a cselekvések, a politikák, az emberek és az események kiválasztását. Mérce és kritérium szerepet töltenek be. Gyakorlatilag minden szakterülethez kapcsolódnak egy olyan átfogó értelmezési keretben, amely egyszerre cél és feladat: a totalitás kaotikus rendetlenségében megtalálni a rendet.
A lélek beszéde - Írások a magyar nyelvről
Kosztolányi Dezső nemcsak a magyar irodalom egyik legnagyobb alakja, akinek verseit is, prózáját is mindig olvasni fogjuk; nagyszerű és eredeti gondolkodó is volt, akinek az írásai magával ragadó szépséggel és mélységgel tárják fel a nyelv már-már irracionális csodáját. Cikkeinek és esszéinek jelentős része épp erről szó, az anyanyelvünkről, melyről talán senki sem írt olyan elkötelezettséggel, odaadással, rajongással és világosan, mint ő.
A nyelv fölötti állandó örömteli csodálkozása - "Az a tény, hogy anyanyelvem magyar, és magyarul beszélek, gondolkozom, írok, életem legnagyobb eseménye, melyhez nincs fogható" - az e kötetbe összegyűjtött írásain is szüntelen átizzik.
Aki szépen akar magyarul beszélni (vagy akár írni), annak szinte kötelező időnként Kosztolányit is olvasni - már csak azért is, mert őt olvasni ugyanolyan élvezetes lehet, amilyen élvezettel ő maga írt. S talán nem árt elgondolkodni azon is, amit ő oly lelkesen hirdetett: hogy "nem hányaveti nemzetieskedésből, de áhítatos szeretetből" a magyar nyelvnek szüksége volna a folyamatos gondoskodásra, tisztogatásra, gyomlálásra és tudatos gazdagításra.
"Goethe azt írja, hogy aki nem ismer idegen nyelveket, az az anyanyelvét sem ismeri. Ez igaz. Csak tükörből pillanthatjuk meg tulajdon arcunkat, s akkor tudjuk meg, kik vagyunk, ha látjuk, miben különbözünk másoktól. De aki már az anyanyelvét sem ismeri, az ember sem lehet. Nemzetközi ember nincsen. Az politikai fogalom, annak is ábrándos és korcs. Nemzetközi gyermek pedig olyan hóbort, mely csak ebben a felemás korszakban születhetett meg. Ha valaki hottentottának akarja nevelni gyermekét, az nevelje hottentottának. De nem kapkodhat jobbra és balra, mert akkor fiából még hottentotta sem lesz, nemhogy világpolgár. Az ősi rendet nem lehet kijátszani."
Svoboda
Každý, kdo si dnes položí otázku, co určuje naši společnost, co ji formuje a dodává podobu, narazí na tyto tři její hlavní charakteristické znaky: svobodu, zodpovědnost a toleranci.
"Pokusím se nastínit, do jaké míry mohou být zároveň základem globální dominantní kultury – avšak předesílám, že nejsem prorok ani učitel moudrosti. Raději očekávejte pohled pamětníka a samozřejmě – když to velmi zjednoduším – milovníka svobody."
Z projevu Joachima Gaucka, německého politika, který v letech 2012–2017 zastával úřad prezidenta Spolkové republiky Německo.
Kto zaklial Čiernu paničku?
Kniha sa zaoberá sa psychologickou interpretáciou niektorých Slovenských rozprávok. Autor spolu s analytickým psychológom Vladislavom Šolcom spracovali analýzu troch známych Dobšinského rozprávok: Zlatovláska, Vlkolak a Čiernovlasý princ. Interpretácia rozprávok, odvodená z poznatkov analytickej psychológie Carla Junga a komparatívnej mytológie, prekladá rozprávkové príbehy do psychologického jazyka. Ponúka tak rozprávkam ďalší rozmer, oživuje ich, odhaľuje ich skrytý význam ktorý je stále prekvapivo relevantný aj v dnešnej dobe.
dostupné aj ako:
Rentgen
Ve své knize shromáždil známý kardiolog Josef Veselka šest desítek komentářů, které v letech 2021 a 2022 vycházely v Lidových novinách. Autor v nich sleduje a rentgenuje společenské dění u nás i v zahraničí. Hlavními tématy jsou boj s koronavirovou pandemií, válka na Ukrajině a inflace i hospodářská krize. Z medicíny je profesor Veselka zvyklý hledat na jasné dotazy jasné odpovědi, u společenských problémů nejsou mnohdy jednoznačné závěry možné, problémy „pod rentgenem“ se totiž v obměnách vracejí, a my se vlastně chováme stále stejně. Proto autor v předmluvě doporučuje, aby si čtenář knihu zakoupil a nechal ji uzrát jako archivní víno. Třeba se po čase ukáže, zda se historie opět opakuje, nebo že by naopak? Je na každém, zda toto doporučení dodrží…
Sakramiláčku. Střepy
Předkládaný svazek shromažďuje několik esejů o české literatuře vzniklých za posledních 40 let. Střídají se v něm stati o jezuitské próze 17. století a Komenském, o české avantgardě, vždy nazírané v kontextu ostatních evropských avantgard oněch let, o Holanově tvorbě zkoumané z neobvyklého hlediska tematického (dopisy, pohlednice, telegramy…), či o několika Hrabalových románech ze sedmdesátých let, až po angažovanější kritické příspěvky zaměřené na současné dění, jejichž cílem je objasnit jak tajemná léta v činnosti M. Kundery, tak neutěšený stav bohemistiky v Itálii a (v důsledku toho) i velmi nekvalitní literární překlady z češtiny. V knize se prolínají – tak jak by se podle autora mela pěstovat zdravá literární kritika – podrobnější rozbory s volnějšími divagacemi, dlouhodobé vyhlídky i detailní záběry, zapomenuté postavy (jako pražský Nemec Paul Adler a jeho krátký román Totiž) i přední osobnosti jako Komenský a jeho Labyrint světa, K. Teige nebo V. Nezval (a jeho půvabná Valerie a týden divů). Především však v knize mají neustále svrchovanou převahu rozkoš z textů (i těch třeba druhořadých a pozapomenutých), okouzlení básnickým slovem a ony pozemské vášně, jež tolik fascinovaly avantgardní generaci meziválečnou: koláž, film, tradice černého románu, manekýny, „rozmnožený“ obraz ženy, Fantômas…
Od baroku k avantgardě a ještě dále
Předkládaný svazek shromažďuje několik esejů o české literatuře vzniklých za posledních 40 let. Střídají se v něm stati o jezuitské próze 17. století a Komenském, o české avantgardě, vždy nazírané v kontextu ostatních evropských avantgard oněch let, o Holanově tvorbě zkoumané z neobvyklého hlediska tematického (dopisy, pohlednice, telegramy…), či o několika Hrabalových románech ze sedmdesátých let, až po angažovanější kritické příspěvky zaměřené na současné dění, jejichž cílem je objasnit jak tajemná léta v činnosti M. Kundery, tak neutěšený stav bohemistiky v Itálii a (v důsledku toho) i velmi nekvalitní literární překlady z češtiny. V knize se prolínají – tak jak by se podle autora mela pěstovat zdravá literární kritika – podrobnější rozbory s volnějšími divagacemi, dlouhodobé vyhlídky i detailní záběry, zapomenuté postavy (jako pražský Nemec Paul Adler a jeho krátký román Totiž) i přední osobnosti jako Komenský a jeho Labyrint světa, K. Teige nebo V. Nezval (a jeho půvabná Valerie a týden divů). Především však v knize mají neustále svrchovanou převahu rozkoš z textů (i těch třeba druhořadých a pozapomenutých), okouzlení básnickým slovem a ony pozemské vášně, jež tolik fascinovaly avantgardní generaci meziválečnou: koláž, film, tradice černého románu, manekýny, „rozmnožený“ obraz ženy, Fantômas…
2023: Rok keď zomrelo Ruské impérium
Na jar 2014 Rusko anektovalo Krym, rozpútalo vojnu na východe Ukrajiny, kde okupovalo časť Donbasu a vytvorilo tam „Luhanskú a Doneckú ľudovú republiku“. V tom istom čas sa pokúšalo rukami svojich miestnych pomáhačov vytvoriť šnúru podobných „republík“ v iných oblastiach Ukrajiny – od Charkiva na severovýchode po Odesu na juhozápade. Ruský vodca Vladimír Putin v tom čase s entuziazmom rozprával o tom, že je na spadnutie vznik nového štátu Novorossija (Nové Rusko). Ten by mal odrezať zvyšok Ukrajiny od prístupu k moru, obrať ju o obrovskú časť jej ekonomického a ľudského potenciálu. Odpor ukrajinských občanov tieto plány prekazil a nijaké ďalšie „ľudové republiky“ ani Novorossija nevznikli.
Rozpínavý kremeľský režim sa svojich šialených imperiálnych plánov nevzdal a v roku 2022 znovu zaútočil na Ukrajinu. Plány Kremľa na „blitzkrieg“ však stroskotali, Ukrajina už viac ako rok hrdinsky odoláva vražednej invázii z východu a karta sa začína obracať. Namiesto kremeľských halucinácií o víťazstve „ruského sveta“ sa začalo vážne diskutovať o možnosti rozpadu súčasného ruského štátu v dôsledku vnútorných turbulencií po porážke vo vojne. Ak sa tak naozaj stane, čo by mal podniknúť okolitý svet, najmä demokratický Západ? Otázka znie – kto dnes potrebuje takého agresívneho a nezodpovedného aktéra medzinárodných vzťahov ako Ruská federácia?
Esej je literárnym žánrom, v ktorom sa jej autor kriticky zamýšľa nad určitým problémom. Má subjektívny charakter a vyjadruje postoje jej autora. Autor v eseji prezentuje svoje názory a argumenty k vypranej problematike.
Úvaha je literárny útvar, ktorý vysvetľuje a rozoberá známu tézu z nového pohľadu. Autor v nej zaujíma svoj postoj k téme a snaží sa čitateľa priviesť k uvažovaniu o danej téze.
Štúdia je vedecký článok väčšieho rozsahu.
Prinášame vám eseje, úvahy, a štúdie od známych autorov ako Elena Ferrante, Jan Amos Komenský, Josef Čapek, C.S. Lewis a mnohých ďalších. Začítajte sa do týchto zaujímavých diel a uvažujte s autormi o večných aj nových otázkach.
