Najnovšie - Eseje, úvahy, štúdie strana 50 z 76

Nájsť pravdu, znamená nájsť šťastie, nájsť šťastný spôsob života. Hľadanie pravdy má svoj zmysel hlavne z pohľadu života a času, čomu tiež venujeme pomerne rozsiahly priestor. V závere knihy predkladáme čitateľovi zamyslenie sa nad vzťahom medzi Stvoriteľom a stvorením, nad zmyslom pre pravdu a pre Boha, nad pravdou evanjelia. Pomôže nám pochopiť tento vzťah z pohľadu prítomného i budúceho života! Autor

Autorovým záměrem je připomenout skutečnost zakořenění naší evropské kultury v řecké antice všem, jimž není řecká kultura lhostejná jakožto součást naší identity. Lhostejné však nemůže být řecké dědictví Evropy ani nikomu, kdo to myslí vážně s úkolem reflektovaného ověření svého vlastního duchovního východiska. Ne všechno, co tvoří evropskou identitu, má řecké počátky. Ale bez těchto počátků by Evropa nebyla tím, čím dnes je. Není zde oslovována žádná zvláštní obec filhellénů, humanistů či vzdělaných občanů – spíše se myslí na všechny Evropany, kteří se jako takoví cítí. Autor zde mluví jako Evropan k ostatním Evropanům v naději, že příspěvek z jeho oboru dojde stejné pozornosti jako příspěvek od ostatních disciplín, jež se zabývají pojmem „Evropa“. Hovoří spíše o obecných předpokladech a prvotních počátcích základních, typicky evropských postojů a hodnot než o jejich vývoji a zavedení. Kulturní pojem „Evropa“ chápe jako otevřenou, tolerantní, pluralistickou kulturu občanské společnosti, oproštěnou od absolutismu a státního náboženství, charakterizovanou historickým povědomím a orientací na vědu. Autor je dalek toho, aby byl hlasatelem určité ideologie. Antiku – a zejména řeckou antiku – nelze učinit poplatnou žádnému určitému společenskému řádu ani ideologii. Měla výrazný sklon k relativizaci svých vlastních hodnot a k (často přehnanému) oceňování kultur Východu. Novověká křesťanská kultura se teprve až v osvícenství naučila zpochybňovat samu sebe. Autor také doufá, že na konci této knihy bude čtenáři jasné, že historická role a vliv řecké racionality a řecké vůle na politickou a intelektuální svobodu mohou vést k lepšímu pochopení dnešního střetu kultur.

Ve své půvabné knížce přeložené pod názvem Co kdyby láska nikdy neskončila uvažuje Alain Finkielkraut o čtyřech podobách moderní lásky, která je sice vyvázána z tradičních svazujících pout přísné morálky a zatěžujících zvyků, přesto je spíše křehká a v ohrožení. Láska je dnes sice „volná jako ptáče“, ale je třeba se s autorem na chvíli pozastavit a ptát se, jaké podoby má dnes tato základní lidská emoce a zda vlastně ještě umíme opravdově milovat.

Toto je dvanáctá kniha z Kryonovy série. Je to první kniha svého druhu a mohla by završit více než 20 let spolupráce mezi Lee Carrollem a Kryonem. DNA je naším chemickým plánem (blueprintem), ale Projekt výzkumu lidského genomu objevil, že více než devadesát procent z ní není kódováno. Ve skutečnosti pouze přibližně čtyři procenta vytvářejí 23 000 genů v lidském těle. A zbytek? To je naprostá hádanka. Dodnes neexistuje odpověď na to, proč většina DNA nemá žádnou symetrii či kódy jakéhokoli druhu. Vlastně se to zdá být naprosto nahodilé. Kryon nám předal plně channelované vysvětlení. Je možné, že DNA tvoří převážně kvantové instrukce - informace, které hovoří k lidskému tělu? A pokud ano, co je v těchto instrukcích? Bylo by možné, aby v naší DNA byl celý náš akášický záznam? Co dalšího by zde mohlo být zastoupeno? Začíná to dávat smysl a většina nedávných objevů v kvantové fyzice pouze rozšiřuje potenciály této kvantové molekuly. Kryonovo úplné odhalení současných dvanácti vrstev či energií DNA vám předkládáme v této knize. Její součástí je i předmluva badatele v oblasti DNA - Dr. Todda Ovokaityse, komentáře Lee Carrolla a také plně barevné, channelované ilustrace každé vrstvy, které vytvořil americko-izraelský umělec Elan Dubro-Cohen. Tato kniha je ezoterickým průlomem. Tato kniha vám může změnit život. Změnit život v tom smyslu, že vám může pomoci s poznáním sebe samotných, svých odvěkých schopností, tvořivé síly a chcete-li, tak i můžeme říci, tvořivé moci. Můžete pochopit, kým ve skutečnosti člověk jako lidská bytost je, odkud se bere, odkud přichází ta obrovská síla, kterou každý člověk disponuje, nicméně ji zatím nevyužívá. Také se dozvíte, že znalost o naší DNA je tím největším tajemstvím, která se před lidstvem utajují, protože to přímo ohrožuje postavení elit řídících život na Zemi. Kniha vznikla na podkladě sdělení převzatých vnitřní cestou, neboli tzv. channelingem od bytosti, jež se představuje jako Kryon. Je složité vysvětlit, kdo je bytost Kryon, ale lze i s využitím jeho vlastních slov říci, že je to andělská, milující entita z Centrálního Slunce, která působí v oblasti utváření planet a fyzikální podpory kolem fyzické existence inkarnovaných bytostí tady na Zemi nás lidí. Podílel se na vzniku planety Země, v současnosti pomáhá udržovat hodnoty magnetické mřížky a podporuje fyziku v souvislosti s hmotným životem zde, včetně pomoci při zvyšování vibrací planety na cestě lidstva za životem v míru. Sdělení Kryona se dostávají k lidem prostřednictvím Američana Lee Carrolla, kterého Kryon vybral a vyškolil. To bylo v letech 19871991. Od té doby Lee Carroll veřejně channeluje Kryona a jeho sdělení zveřejňuje na svém webu. Kryon takto předal velké množství informací nejen k naší DNA. V říjnu 2004 vznikl první překlad Kryonova channelingu do češtiny. Postupně přibývaly některé další a od roku 2010 jsou Kryonova poselství překládána pravidelně a zveřejňována na mnoha duchovně zaměřených webech v ČR i SR. Za tu dobu si Kryonova poselství získala srdce lidí, kteří se probudili do své duchovnosti, a kteří je používají pro svůj duchovní růst a vývoj. Svým srdcem poznali, že tato sdělení jsou čistá, jsou v lásce, respektují a vedou každého čtenáře k respektu k životu a svobodné vůli každého jednotlivého člověka. Právě témata lidské DNA a její historie, otázky vzniku a historie lidské rasy na planetě Zemi, možností skrytých v naší DNA, které byly lidstvu na počátku jeho vývoje významně odňaty a dále pak zatajovány, patří mezi čtenáři a studenty Kryona k velmi oblíbeným a žádaným. Prostřednictvím poznání lidské DNA a její energeticko-informační kvantové podstaty dochází člověk k uvědomění si svých možností a práva řídit svůj život ve všech jeho oblastech, včetně možnosti tvořit a upravovat své zdraví či ovlivňovat kvalitu svého života. Z pohledu i dnešního člověka jde vlastně o konání zázraků. Díky tomu si člověk nakonec uvědomí i podstatu a příčinu své osobní odpovědnosti za svůj život a také za život nás všech na planetě. Dějinným obloukem se pak svým přičiněním, na podkladě svého rozhodnutí a sebepoznání a postupným aktivováním své DNA vrací k možnosti žití života, který může plně používaná DNA poskytnout. Vědecká obec již mnohé z těchto poznatků k naší DNA svými postupy prokázala, ovšem zatím ne až v takové úrovni, aby tyto skutečnosti mohly být využívány při léčení, ať již ve zdravotnických zařízeních či samotnými lidmi. To však člověka nestaví do pasivní role. Naopak pochopením Kryonem předávaného poznání se může každý jednotlivý člověk dostat k uchopení svého životního Mistrovství, na které má již od věků právo. Proto byla tato kniha, která je ve skutečnosti 12. Kryonovou knihou, vybrána jako první z Kryonových knih k uvedení na českém knižním trhu.

Esej o krizi kultury v evropském hlavním městě, o vztahu národních států a centrálních orgánů Unie a fungování demokratických principů. Autor měl původně v úmyslu napsat román o Evropě, prózu v duchu dekadentních pocitů typu „Evropa ve světle zapadajícího slunce“, jehož protagonistou se měl stát úředník Komise. Pobýval řadu měsíců v Bruselu a studoval prostředí, navštěvoval instituce a jejich pracovníky. Během této „praxe“ byl nucen v mnohém přehodnotit běžně panující i své vlastní názory na „bruselskou byrokracii“, na nejrůznější klišé a předsudky o nedemokratickém a byrokratickém labyrintu v institucích EU. A zajímal se, jak tyto úřady – Rada, Komise a Parlament – skutečně pracují. Nehájí bruselský „superstát“: je kritikem z pozic zastánce regionální samosprávy. Region definovaný krajem, historií, dialektem a zděděnými zvyky je podle Menasseho skutečným domovem občana. Obyvatel určitého regionu může cítit větší blízkost k sousedovi hned za (státními) hranicemi než k příslušníku téhož státu (národa) stovky kilometrů daleko. Kniha je pronikavým kritickým pohledem na Evropskou unii a úvahou o její budoucnosti.

Eric Gill se narodil v roce 1882 v anglickém Brightonu a už v útlém dětství projevoval zájem o písmo a architekturu i nadání pro tyto obory. Na popud W. R. Leihabyho z Centrální školy umění a řemesel začal vyřezávat písmena a navštěvovat výuku Edwarda Johnstona. V roce 1903 odešel na volnou nohu a započal svou celoživotní dráhu jako řemeslník. V roce 1924 jej požádal Stanley Morison, aby napsal článek o typografii do typografického časopisu Fleuron. Odmítl s tím, že typografie „není jeho světem“. Už v roce 1925 však Gill rozpracoval několik abeced (z jedné z nich se nakonec stala Perpetua) a také formuloval zásady, které později sebral do svého slavného „Eseje“. Eric Gill měl nadání pro bezpočet věcí. Do své smrti v roce 1940 si osvojil mnoho řemesel: byl sochařem, kameníkem, rytcem, filozofem, ilustrátorem a typografem. V srdci však zůstával pokrokovým radikálem a sociálním reformátorem, v jehož práci se vždy odrážela jeho filozofie a jehož ruka se řídila jeho morálním přesvědčením.

Kniha je jedinečnou antologií esejů, jejichž autoři, psychoterapeuti, pocházející z různých zemí a kultur, se pokouší vyjádřit k otázkám, jimiž se obvykle zabývají spíše představitelé jiných společenských věd, sociologové, antropologové či politologové. Ti upozorňují na paradox současného světa: na jedné straně se neustále zdokonalují internetové technologie umožňující téměř bezprostřední přenos komunikace mezi kontinenty, na druhé straně se stále výrazněji potvrzuje, že většina problémů, které lidé zažívají, významně souvisí se zkreslováním či nepochopením kulturních významů a neschopností porozumět tomu, co nám chce druhý sdělit emočně slovy nebo neverbálními prostředky. Autoři jsou gestaltterapeuti a kulturu vnímají jako přizpůsobení a ztotožnění se s určitým specifickým systémem, do kterého se rodíme a jehož vlivům jsme vystaveni v průběhu našeho vývoje. Vycházejíce z vlastní terapeutické zkušenosti z práce s klienty se však pokouší toto chápaní kultury rozšířit. Představují gestaltterapii jako dialogický přístup, který tím, že klade důraz na respekt k odlišnosti, jedinečnosti subjektivního prožitku, kulturního pozadí a kontextu každého jedince, lze využít i ke zprostředkování dialogu mezi odlišnými kulturami. Vycházejí z přesvědčení, že dialog založený na oboustranném zájmu a víře, že právo na existenci má každý, může vystavět mezi kulturami most vedoucí k vzájemnému pochopení a toleranci.

"Mondhatjuk, hogy az Európai Unió új típusú nemzetközösség? Az európai polgárok közössége, vagy a nemzetállamoké, azaz a nemzeti kormányoké? Vállalják-e utóbbiak az Unióval együtt járó szabályokat, kötelezettségeket és azok teljesítésének ellenőrzését? Melyik elkötelezettségük erősebb: a nemzeti vagy az európai, a populista vagy a föderatív? A szovjet blokk, a kommunista pártállamok szétesése után mi keletkezik: nacionalista pártállam vagy liberális demokrácia? Kialakulhat-e az Európai Unión belül egy nemzeti autokrácia? Nyugat vagy Kelet? Megvalósítható-e a szavazattöbbségre támaszkodva a parlamentáris egypártrendszer? Mit jelent a többpártrendszerű demokrácián belül a nemzeti forradalom? Mennyiben jelent a nacionalista felsőbbségi állam vezéri államot? Vezéri párt - vezéri állam? Milyen mértékben jelenthet a kormányváltozás rendszerváltozást? Feljogosíthat-e a parlamenti többség az alkotmányos politikai rendszer, sőt az egész társadalmi rendszer felülről irányított, konszenzus nélküli átalakítására? Hogyan reagál az EU, ha nem egy belépni kívánó tagjelölt, hanem egy elfogadott tagország kormánya rendeli maga alá a gazdaságot, az adminisztrációt, a médiát, az oktatást, a kulturális intézményrendszert, a tananyagot? Kiterjedhet-e az európai-nemzetközi kontroll a gazdaságpolitikán túl a politikák összességére? Mit szól a demokrácia lebontásához az európai közösség? Sérti-e a nemzeti szuverenitást, ha a közös európai intézmények ellenzik az antidemokratikus jogszabályokat és intézkedéseket? Hazaárulás-e a nemzeti kormány visszaéléseivel szemben az európai közvéleményhez fordulni? Ha a kelet-európai nemzeti politikusok parlamentáris teljhatalomra tesznek szert, kiépíthetik központosító pártállamukat vezérkultusszal és kegyenc-burzsoáziával. Vezérnek lenni, cselezni, harcolni kívül-belül szinte mindenkivel: nem könnyű mesterség. Sokan reméljük, hogy a társadalom ezúttal is erősebb lesz, mint az állam." (Konrád György)

Druhý svazek nové edice zaměřené na vizuální studia a kulturu je věnován japonské popkultuře. Mladí čeští autoři (Karel Veselý, Anna Křivánková, Antonín Tesař, Jan Miškov, Jiří Flígl) v několika kapitolách mapují fenomény japonského filmu, anime, mangy, videoher a fanouškovské komunity otaku, a to v jejich specifičnosti i vzájemné provázanosti. Obrazově bohatou knihu uvádí předmluva japanisty doc. Jana Sýkory, který tyto vizuální projevy zasazuje do sociokulturního kontextu současného Japonska.

Může nošení podprsenky vyústit v rakovinu prsu? Co může mít zdánlivě neškodný kus oblečení společného s onemocněním? Lékařský antropolog Sydney Ross Singer a jeho asistentka Soma Grismaijerová se při hledání odpovědí nenechali ovlivňovat vlastním kulturním prostředím, považujícím podprsenku za modní ikonu, a vypracovali průkopnickou studii odhalující souvislosti mezi jejím nošením a rakovinou prsu. Zkoumali, jak podprsenka stlačuje prsní tkáň a snižuje průchodnost lymfatických cest, a na základě této skutečnosti formulovali svou teorii. Kvůli jejímu ověření v praxi uskutečnili „Studii o vlivu podprsenek na vznik rakoviny prsu“. Jejich cílem bylo prozkoumat minulost, postoje, stanoviska a chování zdravých žen a žen trpících rakovinou prsu v pěti velkých městech Spojených států amerických. V letech 1991–1993 hovořili s více než 4700 ženami. Výsledky studie předčily veškerá jejich očekávání a jsou podrobně popsány v této knize. Karcinom prsu je u žen druhou nejčastější příčinou úmrtí na onkologické onemocnění. Podle lékařských statistik onemocní tímto typem rakoviny v České republice každá desátá žena, v západní Evropě a USA dokonce každá osmá. Jestliže si stále myslíte, že je směšné vinit z rakoviny prsu podprsenku, měli byste možná prozkoumat své vlastní kulturní předsudky.

Zbierka šestnástich esejí je pomenovaná podľa prvej z nich, v ktorej sa venuje mimoriadne aktuálnej téme – potrebe určitej spoločnosti mať svojho nepriateľa a vytvoriť si jeho obraz. Jej skutočným názvom by však mal byť skôr jej podtitul, čiže „príležitostná spisba“. Príležitostnú spisbu robí príležitostnou fakt, že autor zvyčajne nemal v úmysle zaoberať sa takou alebo onakou témou, ale priviedla ho k tomu výzva, aby sa zapojil do série rozhovorov. Tieto Ecove texty sa preto vyznačujú tematickou rôznorodosťou, ktorá siaha až k mladíckym literárnym láskam a pokračuje otázkami poetiky alebo etiky medicínskeho výskumu až po predstavenie jeho vlastnej autorskej tvorby.

Třetí kniha deníků, esejů a rozhovorů (2004 - 2012). Poslední dílo významného českého spirituálně orientovaného autora.

Třetí kniha deníků, esejů a rozhovorů (2004 - 2012). Poslední dílo významného českého spirituálně orientovaného autora.

Třetí kniha deníků, esejů a rozhovorů (2004 - 2012). Poslední dílo významného českého spirituálně orientovaného autora.

Co se dnes děje s pojmy jako „génius loci“? Vyslovovali jsme je s nejhlubší úctou a dnes máme dojem, že vyčpěly. Podobně jako existuje duch místa, génius loci, tak tradičně existuje i duch času, génius tempori, kterému se ve střední Evropě častěji říká „Zeitgeist“. V delších stabilních obdobích, kdy se skoro nic neděje, vystupuje do popředí místo, zatímco v rušných časech změn má hlavní slovo doba. Dnes čteme knihy o globalizaci a ekonomické krizi. Génius loci zrovna právě nemoderní, ale je to dáno tím, že se jako mnoho jiných věcí, které s námi stále zůstávají, občas vynořuje a občas mizí. Navíc doba se už brzy začne zpomalovat a stahovat do sebe, takže opět přijde ke slovu „místo“. Jak se podílíme na vytváření posvátné krajiny? Aby něco fungovalo na duchovní úrovni, tak to nejprve musí fungovat na hmotné úrovni. Na začátku se vždy jedná o vodu, půdu a les. Místo samo nás vede - upravíme pramen a cítíme, že to chce něco dalšího. Jedná se o účast na podstatě, kterou dál rozvíjíme.

Třetí kniha deníků, esejů a rozhovorů (2004 - 2012). Poslední dílo významného českého spirituálně orientovaného autora.

Katolický kněz nizozemského původu Henri J. M. Nouwen (1932–1996) zprvu působil jako pedagog mj. na Yaleově a Harvardově univerzitě, ale později zasvětil svůj život práci s duševně postiženými lidmi v arše Daybreak v kanadském Torontu. Ve svém životě a díle kladl zvláštní důraz na kontemplativní modlitbu. Bezprostřední kontakt s Bohem považoval za velmi důležitý, avšak spása skrze víru byla pro něho ještě důležitější, stejně jako soucit a solidarita s trpícími. Jezuitský duchovní a mírový aktivista John Dear sestavil sborník Nouwenových prací z let 1983–1994, zaměřených na podporu míru, pokoje, rasové, společenské a sociální spravedlnosti. Tyto eseje nereprezentují Nouwenovy vedlejší zájmy, ale nabízejí některé jeho nejvyzrálejší duchovní postřehy. *** A tak se ze světa stává svět absurdní, svět, v němž každoročně umírají tisíce lidí v důsledku hladomoru a násilí a ti, kteří tuto smrt zapříčinili, jsou přesvědčeni, že jednají v zájmu ochrany velkých duchovních hodnot a svobody. Jak Ježíš předvídal, mnozí budou páchat zločiny s vědomím, že dělají cosi ctnostného ve jménu Boha. A zatímco zaznamenáváme nárůst smrti a zkázy, stále méně lidí je schopno vysvětlit, co se vlastně děje. Svět se tak noří hlouběji a hlouběji do absurdity – doslova do „naprosté hluchoty“ – a je stále neschopnější zaslechnout otázku přicházejícího Krista: „Cos udělal pro moje maličké?“ (citace z textu)

"Predkladaná publikácia je kvalitným príspevkom do súčasných sporov o chápanie "ženskosti" a jej oslobodenia spod rôznych zotročujúcich obmedzení. Je presvedčivou a na racionálnej argumentácii postavenou analýzou navzájom si konkurujúcich spôsobov uchopenia problematiky ženy. V kontraste k feministickým prúdom, ktoré hľadajú cestu k emancipácii ženy a odstráneniu jej inferiórneho postavenia takým spôsobom, že sa zároveň uchyľujú k oslabeniu alebo dekonštrukcii odlišnosti medzi ženou a mužom, predkladá autorka pôsobivú obhajobu istých predností takzvaného " nového feminizmu". Ten si pri objasňovaní "ženskosti" zachováva zmysel pre pevné a nedisponovatelné učenia (odkazom na "génia ženy") bez toho, aby ženu opätovne uväznil v určeniach vylučujúcich bohatú rozmanitosť odlišných a jedinečných spôsobov realizácie ženskosti na základe slobodnej voľby." Doc. PhDr. Peter Korený, PhD. Katedra všeobecnej a aplikovanej etiky, UKF

Mŕtvy básnik nepíše. Preto je dôležité zostať nažive. Zbierka esejí a článkov popredného súčasného francúzskeho básnika a prozaika Michela Houellebecqa ponúka autorov chladný, často zábavný, vždy prenikavý pohľad na aspekty modernity. Poslaním človeka je zostať nažive. Bez strachu z prázdna samoty či z hrozných právd, ktoré mu odhalí triezvy pohľad na svet. Texty tejto knižky vychádzali v deväťdesiatych rokoch a Houellebecq v nich píše o témach, ktoré v danom čase rezonovali vo Francúzsku a prestupujú aj do jeho prozaických textov. Houellebecq sa tu venuje architektúre, nemému filmu, hromadnému sťahovaniu nemeckých dôchodcov, ostrej kritike Jacquesa Préverta a iným fenoménom.