Najnovšie - Fejtóny, rozhovory, reportáže strana 61 z 75
zobraziť:
Lacná kniha Anton Srholec Bezdomovec z povolania (-50%)
Kniha rozhovorov ANTON SRHOLEC - BEZDOMOVEC Z POVOLANIA je kniha o láske, odpúšťaní, viere, nezlomnosti, slobode a radosti. Vznikala vyše dvoch rokov. Autorom rozhovorov s charizmatickým kňazom, ktorý sa stará o bezdomovcov je spisovateľ, hudobník a publicista Pišta Vandal Chrappa. Autorom fotografií je fenomenálny Matúš Zajac.
Kniha má dvadsaťjeden kapitol. Pišta Vandal sa s Antonom Srholcom rozprával o pokušeniach, ktoré dáva moc, o duchovnom povolaní a úskaliach kňazstva, o živote v lágri, o besoch komunizmu, o strachu, o nádeji i beznádeji, o pravde, slobode, o živote i smrti. Fotografie Matúša Zajaca zachytávajú intimitu každodennosti Antona Srholca. Zameriavajú sa hlavne na jeho kňazstvo a prácu s bezdomovcami.
Na sklade 4Ks
6,50 €
13,00€
dostupné aj ako:
Lacná kniha Anton Srholec Bezdomovec z povolania (-10%)
Kniha rozhovorov ANTON SRHOLEC - BEZDOMOVEC Z POVOLANIA je kniha o láske, odpúšťaní, viere, nezlomnosti, slobode a radosti. Vznikala vyše dvoch rokov. Autorom rozhovorov s charizmatickým kňazom, ktorý sa stará o bezdomovcov je spisovateľ, hudobník a publicista Pišta Vandal Chrappa. Autorom fotografií je fenomenálny Matúš Zajac.
Kniha má dvadsaťjeden kapitol. Pišta Vandal sa s Antonom Srholcom rozprával o pokušeniach, ktoré dáva moc, o duchovnom povolaní a úskaliach kňazstva, o živote v lágri, o besoch komunizmu, o strachu, o nádeji i beznádeji, o pravde, slobode, o živote i smrti. Fotografie Matúša Zajaca zachytávajú intimitu každodennosti Antona Srholca. Zameriavajú sa hlavne na jeho kňazstvo a prácu s bezdomovcami.
Na sklade 2Ks
11,70 €
13,00€
dostupné aj ako:
Noblesa a styl
Sbírka šedesáti vtipných fejetonů a dalších textů v knize Noblesa a styl známé a oblíbené spisovatelky a fejetonistky Věry Noskové potěší, přiměje k úsměvu i smíchu ale i k zamyšlení. Její postřehy platí téměř pro každou dobu, ale zároveň jsou svědectvím o našich současných starostech, radostech a pošetilostech.
Iný glóbus nemáte?
Iný glóbus nemáte? je výber najlepších fejtónov skladateľa, aranžéra, klaviristu, dirigenta Petra Breinera. Ako hudobníka ho pozná celý svet, ako publicistu ho pozná Slovensko z jeho pravidelných stĺpčekov v rôznych periodikách. Od roku 1992 žije mimo Slovenska, no nech je kdekoľvek a s kýmkoľvek, vždy hovorí o veciach otvorene. Kto má rád iróniu a svojský humor Petra Breinera, ten si túto knihu určite vychutná.
dostupné aj ako:
O zemi beze studu
Tvrdá a nevybíravá slova autora na adresu těch, kteří se podílejí na marasmu doby, nebo nedovedou zabránit krizi doby a rozkladu hodnot, které zachvacují stále více občanů naší vlasti.
Je dobré, že se najdou slušní lidé, kteří to dokáží tak říci jako autor a dokáží nastavit zrcadlo politikům a lidem zneužívajícím.
prof. Vladimír Smékal
Žijeme v zemi, kde nic není hanba. Zhasla nám světla v podobě moudrých, pokorných a statečných lidí. Na jejich místa nastoupily sebevědomé bludičky. Ony také svítí, ale místo světel, která ukazují cestu, vedou lidi do bažin. Žijeme v zemi, která onemocněla relativismem a povrchností. Byť máme na jedné straně přebujelé právo, máme na druhé straně podvyživenou spravedlnost. Zelenou mají povrchní vztahy, názory, zábava a povrchní vzdělání. Žijeme v zemi, ze které se vytrácí cit pro čest, důstojnost, noblesu, džentlmenství a vytříbené chování. Neexistují pozitivní vzory. Zmizela obyčejná lidská slušnost a bourají se všechna osvědčená tabu.
výňatky z knihy
Rozhovory s C. G. Jungem
Rozhovory z let 1933–1961 jedinečným způsobem zachycují vývoj osobnosti C. G. Junga a jeho ducha. Soubor tvoří zhruba 20 interview pro noviny, časopisy, rozhlas i televizi. Obsažen je i rozhovor s Johnem Freemanem pro televizní stanici BBC, jenž proslul tím, že se v něm Jung svou slavnou větou „Nemusím věřit, ale vím“ vyjadřuje k víře v Boha. Jung v rozhovorech např. popisuje svůj vztah s Freudem a postoj ke klasické psychoanalýze, vyjadřuje názory na válečnou a poválečnou dobu (včetně odkazů na Československo), na německou mentalitu, odpovídá na obvinění, že kolaboroval s nacismem, vysvětluje základní alchymické koncepty, pojem archetypu či téma osobnostní typologie, zmiňuje se o své rodině. Rozhovory umožňují nahlédnout do způsobu, jakým Jung komunikoval, a odhalují informace, které se jinak v jeho knihách či statích hledají jen těžko.
Ahoj Tato Milý Kubo
V roku 1994 sa Jakub Ursiny presťahoval do bytu k svojmu otcovi Dežovi. Otec, v predtuche blížiaceho sa konca, s pocitom, že synovi musí odovzdať svoje životné poznanie, začal písať Jakubovi listy. Jakub túto výzvu opätoval a vznikol tak jedinečý dialóg medzi otcom a synom o najdôležitejších otázkach života i smrti, ktorá je vždy nebezpečne blízko . Listy síce putovali iba z jednej izby panelákového bytu do druhej, no naplnili svoj zmysel. Ivan Štrpka v predhovore ku knihe píše: “ V tých listoch prebieha nenásilný, ale zrejmý proces vzájomného stávania sa vedomým & milujúcim synom a otcom, úplnejším človekom.”
Lacná kniha Živočichopis doby aneb Komárkova abeceda (-50%)
Další souborné vydání autorových novinových sloupků a dalších publicistických textů, tentokrát z let 2012–2014, řazených, jak už název napovídá, abecedně. Týkají se nejrůznějších aspektů života společnosti, která je dnes sice nejbezpečnější a nejpohodlnější, co kdy byla, ale tato idyla je poměrně velmi křehká a může se přes noc neočekávaně zhatit. Ukazuje se, že to, co nás sužuje, nejsou až tak problémy technické jako spíš problémy kořenící v našich duších, vystavených teď něčemu, na co nebyly přírodou dimenzovány. V knize je i rozsáhlý esej o autorových zkušenostech s terapeutickým pobytem ve tmě, který po vzoru některých východních mnichů dvakrát absolvoval a se čtenáři sdílí své neobvyklé zážitky.
Na sklade 1Ks
6,88 €
13,75€
dostupné aj ako:
Živočichopis doby aneb Komárkova abeceda
Další souborné vydání autorových novinových sloupků a dalších publicistických textů, tentokrát z let 2012–2014, řazených, jak už název napovídá, abecedně. Týkají se nejrůznějších aspektů života společnosti, která je dnes sice nejbezpečnější a nejpohodlnější, co kdy byla, ale tato idyla je poměrně velmi křehká a může se přes noc neočekávaně zhatit. Ukazuje se, že to, co nás sužuje, nejsou až tak problémy technické jako spíš problémy kořenící v našich duších, vystavených teď něčemu, na co nebyly přírodou dimenzovány. V knize je i rozsáhlý esej o autorových zkušenostech s terapeutickým pobytem ve tmě, který po vzoru některých východních mnichů dvakrát absolvoval a se čtenáři sdílí své neobvyklé zážitky.
dostupné aj ako:
Esős évszak
Miközben napjainkban rengetegen döntenek úgy, hogy elhagyják az országot, e jelenség megörökítése mindeddig hiányzott a magyar prózairodalomból. Az Esős évszak e hiányt igyekszik pótolni.
A regényben két külföldre távozó fiatal sorsán keresztül képet kaphatunk arról, hogyan lehet boldogulni huszonévesként a kétezres évek elején Hollandiában, illetve Ázsiában. Nyomon követhetjük, milyen lehetséges utak, választások állnak a főhősök előtt, milyen túlélési stratégiákat alkalmaznak, mennyiben azonosulnak környezetükkel, vagy utasítják el a közeget, melybe belecsöppentek.
Tamás történetéből megtudhatjuk, milyen Hollandia egy fejlett igazságérzetű magyar szemszögéből. Milyennek tartja a tájékozott, ugyanakkor némi szkepticizmussal megáldott budapesti fiú a hollandokat. Hogy látja a mentalitásukat, életmódjukat, viszonyukat az idegenekhez, és ők miként fogadják Tamás sokszor kritikus észrevételeit. Végül tanúi lehetünk annak is, hogy fenntartásai ellenére hogyan asszimilálódik Tamás ebbe a gezellig világba.
Egészen másféle indíttatással és háttérrel indul a másik főhős, Iván, aki mintegy ?átmossa? magán Ázsiát: engedi, hogy a kontinens színes forgataga minden érzékszervére hasson, hagyja, hogy magával ragadja az élmény. Ám benyomásai és meglátásai alaposan átrajzolják elképzeléseinket a földrészről és a Kelet-eszményről, Iván sem kevésbé kritikus, de nyitottsága és érzékenysége révén gondolkodása spirituálissá válik.
Sorsuk elgondolkodtat minket: az érzelmek vagy a racionalitás diktálta utat válasszuk?
Varga Bence a hetvenes évek közepén született Budapesten. Hétéves korában kezdett írni, főként meséket és verseket. Újpestre járt középiskolába, Amszterdamban fejezte be felsőfokú tanulmányait, majd bejárta a fél világot. Publikált néhány novellát, és társíróként forgatókönyveket jegyzett. Az utóbbi két évben Ázsiát fedezte fel, utazása során, egy önmagának tett, húszéves ígéretet teljesítve született a most napvilágot látó Esős évszak című regénye.
Akoby si kameň jedla
V rámci edície Prekliati reportéri prinášame knihu reportáží z Bosny W. L. Tochmana Akoby si kameň jedla. Autor bol za knihu zaradený medzi finalistov literárnej ceny Nike a taktiež na ocenenie Prix Témoin du Monde, ktoré udeľuje Radio France International. Tento prvý preklad Tochmanovho diela do slovenčiny rozširuje počet jazykov, do ktorých bol preložený na dvanásť.
Bosna, roky deväťdesiate. Vojna, etnická nenávisť, smrť, masové exekúcie, koncentračné tábory. Desiatky reportérov a televíznych štábov z celého sveta vyrážajú na Balkán, aby mohli podať svedectvo o zverstvách páchaných v rozpadajúcej sa Juhoslávií. Z médií presakujú znepokojujúce obrazy, zaznievajú hlasy katov i obetí, slová expertov i politikov. Každá vojna sa však jedného dňa končí. Novinári odchádzajú, experti miznú v informačnom šume, pozornosť médií sa obracia k iným vojnám, k iným nešťastiam.
Čo sa deje v krajine, ktorou štyri roky zmietala vojna?
Ako sa so stratou blízkych vyrovnávajú tí, čo prežili?
Čo cítia a o čom premýšľajú?
Kde hľadajú svojich mŕtvych? A ako ich nachádzajú?
To sú otázky, na ktoré sa pokúša priniesť odpoveď kniha poľského reportéra Wojciecha Tochmana, ktorý sa o osudy ľudí žijúcich v Bosne zaujímal nielen počas vojny, ale aj po nej. V roku 1999 sa vracia na miesto činu, pozoruje pri práci antropologičku Ewu Klonowskú, ktorá zbiera a skladá pozostatky ľudských tiel vykopaných z masovch hrobov a na základe DNA identifikuje obete. Rozpráva sa s tými, čo prežili a z rozprávania o kostiach, ktoré patria ich blízkym, rekonštruuje vojnové osudy jednotlivcov i celých rodín, živých aj mŕtvych. Prostým jazykom rozpráva o veciach tragických, neskutočných, strašných. Jeho svedectvo núti zamyslieť sa nad hrôzami vojny, dvojznačnosťou ľudskej prirodzenosti a hlbokou ľudskou potrebou pochovať a oplakať svojich mŕtvych.
Život mimo kategorie
"John Bok je napůl Angličan, který si ušil jeden vatovaný kabát na demonstrace, byl dvakrát odvezen na psychiatrii a třikrát se pokusil o sebevraždu. Má tři nemanželské syny, dvě dcery, prožil vášnivou lásku se ženou, která ho při křtu držela na rukou, a za totality byl neustále jednou nohou v kriminále. Během sametové revoluce dělal Václavu Havlovi neplaceného ochránce a po ní vydělal největší peníze na záchodcích nočního klubu Radost. V knižním rozhovoru se spisovatelem Janem Novákem vypráví bez zábran i servítků o svém životě ""socialistického beatnika"", který proběhl mimo veškeré kategorie českého chování.
Jan Novák (1953) je přední český spisovatel, překladatel a dokumentarista. V roce 1969 emigroval s rodiči přes Rakousko do USA, žil v Chicagu, nyní je doma opět v Čechách. Jeho román Zatím dobrý (2004, Paseka, Argo 2011) byl v rámci ceny Magnesia Litera vyhlášen Knihou roku 2005.
John Bok (1945) se narodil do česko-britské rodiny (jeho otec byl válečným letcem, matka Angličanka). Podepsal Chartu 77, byl perzekuován policií, po roce 1989 pracoval v Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie a ve FBIS. Je zakladatelem Spolku Šalamoun, který se angažuje v kontroverzních soudních kauzách, a několikrát byl nominován na funkci veřejného ochránce práv. "
Osmý den týdne
Výbor fejetonů, které vznikaly jako sobotní zamyšlení pro Český rozhlas Plus v letech 2013–2015, ale pro knižní vydání se proměnily v komponovaný celek, který nás provádí nejen jedním kalendářním rokem, ale i více než sedmdesáti lety autorova života. Začínají s koncem války a pokračují znárodněním, Prvními máji, školními lety, ilegálním skautingem, studiem na vysoké škole, exilem, 17. listopadem až do současnosti. V některých textech vzpomíná Karel Hvížďala na osobnosti, s nimiž se sešel a pracoval: na Karla Kryla, Bohumila Hrabala, Pavla Tigrida, Milana Kunderu či Václava Havla. Knížka má i hlavní postavu, babičku, jejíž rodina přišla do Prahy z Vídně a která s neskrývaným odstupem glosuje události (znárodnění je třeba oslavit, teď už nebudeme mít starosti My, ale Oni) a vzpomíná na své mládí na pražské Malé Straně a na Jana Nerudu. Není to však dokument, ani životopis, ale olam haba, vyprávění z osmého dne týdne, který není z tohoto světa. Knihu provázejí kresby Miroslava Bartáka.
Az évek iszkolása
"Huszonnégy évvel később... Legyen a 24 az a szám, amely az Esterházy-kalauz és Az évek iszkolása beszélgetőkönyv között eltelt időt jelenti. Jobban jártunk volna, ha csak 23 iszkolt volna el, mert akkor most kijátszhatnánk ezt a remek prímszámot.
V
égre megtudhatjuk, melyik században élt volna szívesen Esterházy Péter, vagy mit olvasott föl neki az édesanyja, és mit olvasott ő a gyerekeinek (már ha azt olvasásnak lehet nevezni). (Nem.) És ne higgyék, hogy már mindent tudnak Esterházy édesapjáról és édesanyjáról, vagy a testvéreivel, a gyerekeivel, unokáival (!), sőt pláne a feleségével való viszonyáról, hogy a szavakat, mondatokat ne is említsük. (De.) Félő, az is lelepleződik, ki volt az első barátnője, és mikor kezdett erotikus irodalmat
olvasni. (Az Egri csillagok nyitójelenete???) És hogy miért könnyebb az evésről írni, mint a szeretkezésről. A családtól indulunk, de lesz Isten is. Haza is. Most akkor ki ő, Bováryné vagy Esti Kornél?
Szóval Amit tudni akarsz Esterházy Péterről, de sosem merted megkérdezni (váltunk át olcsón magázásról tegezésre), azt ismét megtette helyetted Mariann D. Birnbaum, Esterházy kalauza, aki a szerzőt közelgő hatvanötödik születésnapja alkalmából szólította föl újra, hogy kezelje a jegyét, vagy mutassa föl a bérletét. A 65 meg legalább félprím. Hogy ez mit is jelent, azt majd megkérdezzük még tőle." (Péczely Dóra)
Oči zasypané pieskom
V rámci edície Prekliati reportéri prinášame knihu reportáží Pawa Smoleského o jednom konflikte a dvoch krajinách. Je ešte možné dosiahnuť mier na území Palestíny a Izraela, v Jeruzaleme, v Pásme Gazy a na Západnom brehu Jordánu? Pawe Smoleski
sa opäť vydáva na tie najcitlivejšie miesta, pozerá na neustále sa predlžujúci múr, číta o ďalších samovražedných útokoch, počúva o nenávisti. Snaží sa pochopiť, i keď si je vedomý, že čokoľvek pochopiť bude nekonečne zložité. Ja som to nerozmotal.
Podľa mňa sa to nedá rozmotať z niekoľkých dôvodov. V prvom rade preto, že ako v každom konflikte je situácia šialene dynamická, človek antihrdina sa môže v priebehu dňa, týždňa zmeniť na hrdinu. Mne sa zdá, že trochu už rozumiem, možno aj viac než
len trochu, ale zdá sa mi to každý druhý pondelok, každý tretí štvrtok, ale už v utorok alebo v stredu vôbec ničomu nerozumiem. V nedeľu sa snažím nerozmýšľať. Počas dlhých rozhovorov s Pawom Smoleským som sa musel neustále pasovať s najzaujímav
ejšími otázkami o Blízkom východe, aké som kedykoľvek dostal. Mohlo by sa zdať, že aby niekto tak hlboko pochopil tento divný a paradoxný región, nemôže byť z Poľska, alebo prinajmenšom by mal byť viac opálený než on. Ale nie, jeho otázky, priamočiar
osť a dôvtip sú dôkazom, že reportér, ktorý sa zaoberá politickými otázkami, jednoducho musí byť zvedavý, poctivý a dostatočne tvrdohlavý, aby sa nedal zmiasť frázami, ktoré počuje, keď hľadá zložitejšie a nejednoznačné odpovede.
dostupné aj ako:
Korespondence
Možná že české literatuře v poslední třetině dvacátého století a na začátku století jedenadvacátého opravdu chybějí velké romány, ale na příběhy v jiných podobách – například na paměti nebo korespondence – je dostatečně bohatá. Souborná korespondence mezi Františkem Janouchem a Jiřím Pelikánem z let 1974–1993 je záznamem mnoha nevšedních příběhů. V osmdesáti čtyřech dopisech dokládá významnou etapu naší moderní historie: aktivity československého exilu. Tehdy byly centrem dění nikoli politická uskupení, ale exilová nakladatelství a časopisy (Svědectví, Listy) s okruhem přispěvatelů. Jiří Pelikán, vydavatel Listů v Římě a první Čechoslovák zvolený – dokonce dvakrát – poslancem Evropského parlamentu, a František Janouch, jaderný fyzik a zakladatel Nadace Charty 77 ve Švédsku, věnovali vydávání Listů, shánění financí pro jednotlivé exilové i domácí projekty či osoby, získávání informací a kontaktů, lobbování (například Nobelova cena pro Jaroslava Seiferta) mnoho času a energie. V jejich dopisech se propojují drobné lidské příběhy někdy detektivní, někdy humorné s velkými událostmi té doby. Z jejich korespondence se čtenář dozví mnoho nejen o jednotlivých epizodách, například také o vztazích české emigrace s Čínou, ale zejména o smyslu československého zápasu o svobodu a lidskou důstojnost.
Křeslo pro Fausta 2014
Třináctý svazek pokračuje v nastoupené tradici interview pořádaných od začátku nového milénia v prostorách Faustova domu na pražském Karlově náměstí. Rozhovory pravidelně vycházejí knižně pod názvem Křeslo pro Fausta. V roce 2014 usedlo do křesla pro Fausta dalších devět významných hostů, nejen představitelů lékařských věd, ale i našeho kulturního a společenského života.
A csillagok földjén
"Azzal, hogy az Úristen adott nekem némi humorérzéket, ami némi íráskészséggel is párosult, nagy ajándékot kaptam. Több mint négy évtizedes irodalmi berzenkedésem alatt sok ezer olvasó került velem kapcsolatba - hogy ezt önszántukból tették-e, avagy azért, mert az első betűtől az utolsóig elolvasták az újságokat, és így rákényszerültek, hogy az én műveimet is olvassák, azt most ne firtassuk.
Tény azonban - és erre büszke vagyok -, hogy az említett évtizedek alatt levélen vagy telefonon keresztül több száz olvasóval megismerkedtem, és közülük több tucattal barátok lettünk, noha soha nem találkoztunk." (a Szerző)
Fejtóny, rozhovory a reportáže patria medzi dôležité žánre literatúry, ktoré sa zaoberajú dokumentárnym spracovaním udalostí, spoločenských tém a ľudských skúseností. Tieto žánre poskytujú čitateľom hlboký vhľad do rôznych aspektov sveta, ktoré nám pomáhajú pochopiť a analyzovať okolitú realitu.
Fejtóny sú krátke literárne diela, ktoré často kombinujú humor, ironiu a osobné postrehy autora. Ich cieľom je pobaviť čitateľa a donútiť ho sa zamyslieť sa nad rôznymi témami a situáciami. Fejtóny môžu mať rozmanité formy - od krátkych esejí a anekdotických príbehov po reflexie a komentáre.
Rozhovory predstavujú konverzáciu medzi novinármi a osobnosťami z rôznych oblastí, ako sú umenie, politika, vedy a iné. Tieto rozhovory poskytujú autentický pohľad na myšlienky, názory a skúsenosti významných osobností.
Reportáže sú žánrom, ktorý sa zameriava na objektívne spravodajstvo a dokumentáciu udalostí. Reportéri zbierajú informácie prostredníctvom výskumu, rozhovorov a terénnych prác a následne ich prezentujú prostredníctvom článkov, časopisových reportáží alebo kníh. Reportáže majú často sociálnu, politickú alebo kultúrnu tému.
Fejtóny, rozhovory a reportáže sú dôležitými žánrami, ktoré obohacujú literárnu scénu. Ich autentický prístup a schopnosť analyzovať a interpretovať rôzne aspekty ľudskej existencie nám umožňuje rozšíriť naše obzory, vnímať svet z rôznych perspektív a hlbšie porozumieť spoločnosti.
K najznámejším autorom fejtónov patria Mark Twain, Dorothy Parker, Milan Lasica, či Miroslav Marcelli.
Reportážam sa venujú autori ako Truman Capote, či Hunter S. Thompson.
