Najpredávanejšie - Bestsellery - Knihy - Novely, poviedky, antológie strana 3 z 114

Štvrté pokračovanie obľúbenej knižnej série Edwarda St. Aubyna o Patrickovi Melrosovi pred nami otvára dospelý život hlavného hrdinu. Aký bude Patrick otec? Patrick je zrelý štyridsiatnik. Jeho existenciu by tak už nemali vypĺňať drogy a šialenstvo. Mal by sa pozrieť životu priamo do očí a uvedomiť si svoju rolu rodiča. Patricka a jeho manželku Mary však celkom pohltí úzkostný strach z toho, že pri výchove svojich synov zopakujú všetky chyby rodičov a špirála sklamaní a utrpenia sa nikdy nepreruší. Namiesto snahy byť dobrým otcom sa Patrick dostane do iného bludného kruhu – alkohol, sebaľútosť, sklamanie. Popritom musí dohliadať na svoju matku Eleanor, u ktorej prepukla Alzheimerova choroba a rozhodla sa, že rodinný majetok prenechá pochybnému írskemu duchovnému menom Seamus. V novele Materské mlieko sa Edward St. Aubyn vrátil k príbehu Patricka Melrosa po šestnástich rokoch. Vyslúžil si za ňu nomináciu na medzinárodnú Bookerovu cenu a kniha bola aj úspešne sfilmovaná. V roku 2018 z tejto série vznikol úspešný televízny seriál s Benedictom Cumberbatchom v hlavnej úlohe. Sériu Edwarda St. Aubyna o Patrickovi Melrosovi prekladá Milan Kopecký.

Chorvátske impresie a kompresie Sinišu Novaca sa touto knihou stávajú tetralógiou. Opäť ide o krátke či dlhšie, komickotragické, tragikomické, ale aj len komické poviedky, odohrávajúce sa zväčša pri mori či opodiaľ. Hrdinami poviedok sú manželia, partneri alebo len osamelí dovolenkoví, prípadne nedovolenkoví renegáti. V poviedkach sa stretneme s množstvom balkánsko-pitoreskných postavičiek vrátane Zlatej rybky, Panny Márie i samotneho Boha. Siniša tentoraz postavil na chorvátsku pláž svoju časozbernú kameru a púšťa nám jej zrýchlený záznam. Východy a západy slnka. Ľudia prichádzajú a odchádzajú. Rozkladajú si osušky a slnečníky, vstupujú do mora a vracajú sa na breh. Vyhasnuté manželské páry, plážové levy a levice, občas unavený Boh. Túžba, smútok, závisť, nostalgia. Všetka tá krása a túženie však trvá iba krátko. Ako pičkin dim.

Antológia 11 poviedok od 11 významných slovenských spisovateľov sa volá Mastný muž. Všetky texty sa volajú rovnako – Mastný muž – odlišujú iba podtitulom a unikátnym poňatím témy. Poznáme síce mená tvorcov, ale autorstvo nie je pripísané k jednotlivým poviedkam, takže čitateľ môže iba tipovať, kto ktorú poviedku napísal – Balla, Darovec, Erdélyi, Gibová, Hochholczerová, Janáč, Medeši, Micenková, Pupala, Štefánik, alebo Vadas? „Žiadnej z poviedok nechýba humor a nadhľad, vedia byť ironické a sarkastické a tnú do živého. Mastný muž je jednoducho na smiech, keď sa berie príliš vážne. Veď preto aj vznikol, aby nabúral prílišnú vážnosť literárnej scény. To však vôbec neznamená, že Mastný muž nie je vážny... Za vráskami od smiechu sa skrýva ustarostený pohľad 11 párov očí, ktorými autori jednotlivých príbehov hľadia na náš svet. Sú to majstri slova, ich pohľad je uhrančivý a znepokojivý, hoci sa tvári naoko nevinne. Poviedková nie len literárnou hrou. Je to kniha, čo určite stojí za prečítanie.“ (Z recenzie v denníku Pravda)

A hazájában már elismert írónak számító Baricco számára ez az 1996-ban megjelent könyv hozta el a nagy áttörést, a nemzetközi sikert. A XIX. század második felében játszódó regény főhőse a katonai karrier helyett a kereskedelmi utazó kalandos életét választó Hervé Joncour, akinek eleinte Észak-Afrikába, később pedig Japánba kell utaznia a selyemgyártásra szakosodott városkája megélhetését biztosító selyemhernyópetékért. S hogy miért vállalkozik egy boldog házasságban élő fiatalember ilyen fáradságos és veszélyes útra még azután is, hogy Japán a polgárháború zűrzavarába süllyed? Hervé Joncour kielégíthetetlen vágyától hajtva kel ismét útra, mert egyetlen pillantásával megigézte őt annak a japán nagyúrnak a kedvese, akivel üzletelni szokott. "Mondhatnánk, hogy szerelmi történet. De ha csupán az volna, nem érné meg elmondani" - írta Baricco a Selyemről -, és valóban: ez a finom erotikával átszőtt rövid regény az emberi lét alapkérdéseivel szembesíti az olvasót. A könyv alapján készült filmet 2007-ben mutatták be (rendező: François Girard).

Szeretek játszani. Íróként élvezem, ha nő lehetek, utána s előtte pedig férfi. Gyerek. Kutya. Néni. bácsi. Szitakötő. Stb. Olykor egyszerre mindkettő. Párosan szép az élet. Vagy nem? Az én nemzedékemben a fiúk vasutasok akartak lenni, apró gyermekkorukban. Az e kötetben összekerült dupla kisregény és a dupla (sőt tripla) novellák a vonat, az utazás és a végzet bűvöletében íródtak. Zöld szemafort, nemes élményeket, üdvös társakat kívánok, mindannyiunknak.

Nesporný literárny talent, enfant terrible ruskej literatúry Venedikt Jerofejev napísal Moskvu - Petušky v zime 1970. Táto škandalózna metafora delíria sovietskej skutočnosti v Rusku dlho kolovala v strojopisných kópiách a knižne vyšla až v roku 1989. Novela býva niekedy nazývaná bibliou ruských alkoholikov. Opisuje cestu delirika Venečku z Moskvy do výletnej oblasti Petušky a zároveň je akýmsi filozofickým podobenstvom, existenciálnym kruhom márnosti ľudského života.

Leonid Andrejev je nepochybne najvýznamnejším ruským spisovateľom konca 19. storočia a prvých dvoch dekád 20. storočia. Vo svojej tvorbe spája to najlepšie z dvoch velikánov klasickej ruskej prózy - Dostojevského a Čechova. Diablov denník a iné novely je výberom z jeho prozaickej tvorby, obsahuje päť noviel vrátane novely Diablov denník, ktorá v slovenskom preklade vychádza prvý raz, a dnes už klasického diela Príbeh o siedmich obesených.

Príbehy sú všade naokolo. Niekedy čakajú na svojho rozprávača roky a len máloktoré sa dostanú do kníh alebo do novín. Šéfredaktorka denníka SME ich pre Knihu plnú ľudí nachádza v záhradách starých mám, na nemocničných chodbách, na cintorínoch, na revolučných námestiach, v školách, na uliciach. Píše o koreňoch, ktoré by nás mali inšpirovať, a nie zotročovať, o ťažkých životných situáciách, v ktorých sme začiatočníci, o starobe, pred ktorou krajina zatvára oči, a o tom, ako sa schováva na dne všetkého veľkého dobrota a láska. Niektoré z textov v knihe boli uverejnené ako autorské strany v denníku SME. Autorka ich po rokoch nanovo premyslela, ďalšie dopísala a doplnila o svoje ilustrácie.

Debutová zbierka poviedok, v ktorej autor čerpá z dôverne známeho dedinského prostredia a z poznania ľudí, ktorí v ňom žijú. Jednotlivé príbehy rozdelené do troch častí (V rukách, Z ulice, Jazvy) hovoria o osudoch ľudí vyšších i najnižších spoločenských vrstiev, medzi ktorými sa vyskytnú nielen postavy z miestnej oligarchie, ale aj radoví občania so svojimi snami a prehrami, deti, dôchodcovia, alkoholici, naivní mladíci, sklamané ženy, i dievčatá žijúce z najstaršieho remesla. Autor zachytáva osudy svojich postáv s dostatočne presvedčivou autentickosťou i mierou autorskej licencie, čím sa jeho príbehy mnohokrát aj bizarné stávajú uveriteľnými výpoveďami o tom, čím žije dnešná spoločnosť.

Humoresky Kornela Földváriho z rokov 1963-1977 sú praktickou ukážkou inteligentného humoru z dielne známeho teoretika tohto odboru , ktorého pseudonymom zaváňajúce meno sa po naftalínových rokoch môže objaviť aj na obálke knihy, a tým zrušiť existenciu Miroslava Kostku - mena síce menej exotického, ale vhodného na publikovanie aj v čase nepriazne a temna. Ostrovtipným textom s príznačným názvom Príbehy z naftalínu neubral na kvalite a schopnosti zabávať ani čas strávený v naftalíne, skôr naopak: rafinovane zašifrovaným miniatúrkam pridal patinu lesku šesťdesiatych a biedy sedemdesiatych rokov, v ktorých vznikali. Súbor humoresiek nevyvoláva len radostný smiech, ale i bezprizorný úškrn nad zobrazovanou neradostnou skutočnosťou. V prvej časti sa autor humorne vyrovnáva s chybami histórie, paroduje historický vývin (nútený príchod Konštantína Filozofa na Veľkú Moravu, náhodné objavenie Ameriky), ktorý sa, nebyť malicherností a vášní jednotlivých vládcov, mohol uberať úplne iným smerom. Ironicko-satirický exkurz do dejín spracúva formou travestie námety považované za vysoké a vznešené, čím rúca fámami opradené vnímanie minulosti i nedotknuteľnosť literárnych textov s ich posvätnými hodnotami, pričom štylizovanie sa do historických postáv, ich-forma narácie a okatá inverzia archaického jazyka zdôrazňujú komický účinok týchto kváziautentických výpovedí. V druhej časti knihy, vzhľadom na realitu, ktorej sa karikovanie týka, je i humor ostrejší. Do záberu humoresiek sa dostávajú taktiky minulej éry, akými bolo kádrovanie osôb (humoresky Deduktívna metóda, Odborník), neodmysliteľná práca cenzúry (Satira, Generácia), či svojské spôsoby literárnej tvorby (Estetika, Inšpirácia) okorenené funkčne využitými frázami vtedajšej doby: držíš prst na tepne čias (s. 57), samozrejme, nezabúdajúc na satirický akcent: vzorný pracovník, aj doma vo dne v noci piľuje, hobľuje, pritĺka. Pracovná tematika jedna radosť (s. 57). Z nadhľadu komentovanú neveselú slovenskú realitu striedajú príjemne neškodné humoresky, ktorých nestarnúce námety bavia rovnako dobre aj po rokoch. Neoddeliteľným doplnkom tejto smutno-veselej knihy sú vtipné kresby Stana Kochana a bodkou za ňou je Nepovinná príloha pre odborníkov Eastern. (Miriam Némethová, Knižná revue) O AUTOROVI Kornel Földvári (1932 2015) mal počas socializmu zákaz publikačnej činnosti, preto svoje články a prózy uverejňoval pod rôznymi pseudonymami. Knižne debutoval až ako 67-ročný knihou recenzií a reflexií súčasnej literatúry O stručnosti. Humoresky, ktoré písal od roku 1963 vydal pod názvom Príbehy z naftalínu v roku 2003, o rok neskôr mu vyšla kniha o Lasicovi a Satinskom Svet pre dvoch a za zbierku esejí O karikatúre získal v roku 2007 prestížne literárne ocenenie, Cenu Dominika Tatarku. Knihu O detektívke vydal v roku 2009 a rok pred smrťou napísal memoárové poviedky s názvom Až pod čiernu zem za ktorú získal Cenu Nadácie Tatra banky in memoriam. Biografické knihy O sebe a Kornel Földvári pripravili Peter Krištúfek a Tina Čorná. Súborné dielo Kornela Földváriho vychádza postupne od roku 2019 vo vydavateľstve KK Bagala, ako prvý zväzok vyšiel rukopis Výstrel v zrkadle, ktorý autor pripravoval do tlače už v roku 1970. Doteraz vyšlo päť z ôsmych zväzkov. UKÁŽKY Z KNIHY Šťastie Ľudia s hrdlami zovretými hrôzou mlčky hľadeli na čiernu postavu s komicky rozhodenými končatinami. Dieťa, ktoré neočakávane vykuklo spomedzi ich nôh, hodilo do kruhu otázku: Mamička, prináša šťastie aj takýto kominár? (str. 45) Príbeh s morálkou Karol Ružička, triedny septimy B, si podráždene pošúchal plešinu. Na také knihy máš ešte najmenej päť rokov času, povedal prísne. Najmenej! Áno, uznala pokorne žiačka septimy B Katka Mináriková. Kto to kedy počul, čítať v tvojom veku také knihy! neprestával sa rozhorčovať pedagóg. My sme hltali Vansovú a Dickensa, mali sme ideály a pevné zásady, dokázali sme sa nadchnúť, vedeli sme, čo sa patrí. Ale dnešná mládež? Hotová Sodoma a Gomora! Áno, odpovedala ticho a mierne.

Keď umrie člen rodiny, pozostalí nesmútia za zosnulým, ale nad svojimi premárnenými životmi. Prevládne v nich pocit úzkosti a po kríze nasleduje morálny rozklad, ponárajú sa do svojich vlastných svetov a zabúdajú, prečo sa vlastne stretli. Po funuse neoznačuje len obdobie po pohrebe, ale znamená aj prísť niekde príliš neskoro, už nás netreba, zaobišli sa bez nás.

Zbierka Modrá katedrála vyšla v roku 1942, krátko po autorovej predčasnej smrti. Opakujúcim sa motívom týchto próz je choroba a tušenie smrti. Rozprávanie sa odvíja od reality, predstáv i snov. Azda i preto Dominik Tatarka nazval Jána Červeňa básnik om sujetu. Pozoruhodné je autorovo výtvarné a hudobné cítenie. Knihu ocenia čitatelia so zmyslom pre krásu a tajomstvá bytia.

Povídky vymodelované citlivýma rukama sochaře Muž, který jednou večer v pantoflích otevře dveře a zjistí, že za nimi je milenec jeho manželky a s ním vše, co se snaží sám před sebou skrýt. Zapřisáhlý starý mládenec, který se honosí svou vyrovnaností, a přitom v kapse ohmatává lahvičku se sebevražedným prostředkem. Čtyřicetiletá účetní s domovem jako klícka — nebo je to vlastně klec? Přestože Viktor Špaček umí napsat živé postavy, jaké známe z vlastního života, v těchto povídkách-portrétech nejde pouze o podobizny. Jejich ambicí je zároveň ztvárnit určitý postoj, jaký lidé zaujímají v té které životní situaci. Postavy jsou zachycovány většinou zevnitř, z okruhu jejich myšlenek, v nichž problémy a traumata úspěšně či neúspěšně zpracovávají. To, že si přitom často nevidí dál než na špičku nosu, jim přirozeně vůbec nebrání v přesvědčení o své pravdě. Řešení, která nakonec volí, bývají logická a dalo by se říct „normální“. Normální však je i to, že šílenství není daleko.

Velká kniha povídek o psech je krásným a originálním dárkem pro všechny milovníky psů. Kniha nabízí kolekci nejzajímavějších psích příběhů od slavných světových i českých autorů. Najdete zde díla Jamese Herriota, Jana Wericha, Roalda Dahla, Virginie Woolfové, Jeroma Klapky Jeroma, Karla Čapka a dalších. Začtěte se do šestadvaceti napínavých, zábavných i dojemných příběhů o psí věrnosti, odvaze, chytrosti a nápaditosti. Řada povídek odráží lásku a osobní zkušenost známých spisovatelů s nejlepším přítelem člověka. Velká kniha povídek o psech představuje výběr těch nejlepších povídek ze světové literatury se psími hrdiny v hlavní roli. Knížka má větší dárkový formát, a navíc obsahuje originální tematické ilustrace, které vytvořila Pavlína Veselá.

Srdce je zásadním orgánem našeho těla i věčným motivem lidské kultury. Kdo jiný by mu měl rozumět lépe než slavný kardiolog Petr Neužil? Ve svých vzpomínkách a povídkách dává nahlédnout do vývoje české kardiologie, vypráví o léčbě známých osobností a přemítá o proměnách moderní společnosti. Vydejte se do zákulisí srdce představujícího univerzální symbol lidského života! Dozvíte se řadu překvapivých věcí, které vám zaručeně rozproudí krev v žilách.

Tisza Kata könyvének központi motívumát képezik a kötődési sémák, az örökölt és bennünk rejlő, sokszor láthatatlan, sérült, rosszul működő kapcsolati programok, amelyek véget nem érően ismétlik önmagukat újabb és újabb látszólag eltérő, de mégiscsak nagyon hasonlóan fájdalmas kontextusokban. Arra tehetünk kísérletet az irodalomterápiás szövegek segítségével, hogy tetten érjük őket, rájuk lássunk, és kimozgassuk automatikus medrükből, úgy a tudatossággal, mint az érzelmi munka erejével. Minden vázolt helyzet egy alternatíva lehet arra, hogy kezünkbe vegyük az önmagunk feletti irányítást, legyen szó akár a párkapcsolatunkban betöltött szerepünkről, akár szülői pozíciónkról, vagy egyéb társas szituációról, nőként, férfiként egyaránt. A kötet azonban nem fél megmutatni azon helyzeteket sem, amikor nem segít a terápia. Vagy nem úgy segít, ahogy az szabályos lenne. Mert mégis mi számít szabályosnak terápiás hatás kérdésében? Sőt vannak helyzetek, amikor éppen a terapeuta szorul segítségre, és szembesül szakmája korlátaival. A szerző kitágítja a terápiás hatás terét a rendelőből a mindennapokra, hétköznapi tereinkre és kapcsolatainkra, egy-egy gyógyító találkozásra valakivel, netán éppen önmagunkkal. Ahogyan már megszokhattuk, újszerű és eredeti módon, irodalom és segítő szakma határán, az abszurd humor eszközeivel, ugyanakkor a megértés komplexitásával, a továbbgondolás, érzelmi felszabadulás és gyógyulás számos egyéni lehetőségével. A váltakozó perspektívákat mozgató rövid történetek tematikai egységet alkotva teret nyitnak a változásnak: az önmagunkhoz és a világhoz való igazabb kapcsolódásnak.

"Szóval azt hitted, hogy már felnőtt vagy? Adj nekem pár percet, és elbeszélgethetünk róla." Felnőttnek lenni azt jelenti, hogy mentesülünk a fiatalkori káosztól, és megállunk a saját lábunkon. De vajon tudjuk-e, kik vagyunk valójában, és sikerül-e megőriznünk az élet iránti örömünket és kíváncsiságunkat? Linn Skaber saját és mások élményeit használta fel arra, hogy fiktív monológokat, rövid történeteket írjon, amelyekben az élet e jelentős szakaszáról próbál mondani valamit. Ír ráncokról és edzéshisztériáról, magányról, szenvedélyről és vágyról, nagy és kis gondokról, megszakadó kapcsolatokról, egymásra találásról, szerelemről és illatokról, amelyeket sohasem felejtünk. A Szívem egy bezárt bódé című kötethez hasonlóan e szövegek is könnyű tollal íródtak, ugyanakkor a már ismert Skaber-stílushoz híven árad belőlük a komolyság.

Špekulanti, flákači, pašeráci i celkom obyčajní alkoholici - také sú postavy a postavičky pestrého panoptika absurdnej sovietskej každodennosti v autobiografických poviedkach Sergeja Dovlatova. Hlavným hrdinom autobiografických poviedok Sergeja Dovlatova je obyčajný doštený kufrík, s ktorým autor v roku 1978 opustil brežnevovský Sovietsky zväz a emigroval do USA. Znova ho objaví až sedem rokov po emigrácii ukrytý pod posteľou a v ňom zopár starých harabúrd - celý absurdný majetok, s ktorým opustil svoju vlasť. Kôpka vecí a vecičiek v ňom vyvolá spomienky na život v ZSSR. Každá z tých starých, nepotrebných vecí je totiž pre autora zdrojom spomienok, v každej z nich sa ukrýva jeden príbeh - tragikomický, pripomínajúci boj s veternými mlynmi, plný irónie i sebairónie. Krepsilonové ponožky, nomenklatúrne poltopánky, či bunda Fernanda Légera - každá z týchto rekvizít ho vracia späť o niekoľko rokov, o niekoľko tisíc kilometrov cez oceán do sovietskeho Ruska. Do povedomia ruskej literárnej verejnosti sa Dovlatov dostal až počas svojej emigrácie, keď začal publikovať v slávnom časopise New Yorker. Jeho poviedky boli neskôr preložené do viac ako tridsiatich jazykov. V roku 2018 mal premiéru biografický film, ktorý mapuje jeho život v čase pred emigráciou do USA. Príťažlivé poviedky napísané v duchu umného čechovovského humoru vychádzajú mimo edície v preklade Silvie Šalatovej. O autorovi Sergej Dovlatov (1941 - 1990), ruský novinár a spisovateľ arménsko-židovského pôvodu. Patrí medzi najpopulárnejších a najprekladanejších ruských spisovateľov druhej polovice dvadsiateho storočia. Slúžil ako dozorca v pracovnom tábore, neskôr si na živobytie zarábal ako novinár v rôznych novinách a časopisoch. Jeho prózy v Sovietskom zväze nemohli oficiálne vyjsť, kolovali len v samizdate a v exilových časopisoch. V roku 1979 Dovlatov spolu so svojou matkou emigroval do USA, kde spolupracoval s ruskojazyčnými liberálnymi emigrantskými novinami The New American. V roku 1980 sa konečne dočkal uznania aj ako spisovateľ, keď jeho texty publikoval slávny časopis The New Yorker. Zomrel v roku 1990 v New Yorku, je pochovaný na cintoríne Mount Hebron. Z bibliografie: Zóna. Príbehy dozorcu v pracovnom tábore (1982), Puškinove vrchy (1983), Pochod jedného človeka (1983), Naši (1983), Cudzia žena (1986), Kufor (1986) a iné.

Kniha poviedok s hodnotami. Obsahuje desať poviedok: List na kríži (o kráse jesene a pretrhnutej niti lásky dvoch mladých ľudí) Čierny blondín (z neľahkého života bezdomovcov) Cesta vlakom (o vnútornej kráse ženy) Izmael (o bilancovaní života, rozhodnutie zmeniť aspoň posledné jeho minúty) Vášnivý čitateľ (o tom, keď žiť znamená čítať) Blázon? (o zážitku, ktorý zmenil život hrdinu na neuhasiteľný smäd) Starý dlh (o ženských a feministických otázkach a závislosti) Svedomie (ku čomu môžu výčitky svedomia priviesť človeka) Odpustenie (druhá poviedka zo života bezdomovcov – o tom, že aj dokaličený človek môže byť vnútorne krásny) Chlapec v okne (poviedka inšpirovaná pobytom autora v Afrike). Inšpiračné čítanie na dlhé večery.